| Baruška1 | 
 |
(2.11.2006 10:22:35)
Řešili jsme podobný "problém". Žádný lékař mi tehdy nedokázal (nebo si netroufl) říct, co bude za rok nebo za dva. Děti jsem hrozně moc chtěla a vím, že jsem tehdy nechtěla čekat ani minutu. Kdybych těhotenství odkládala na pozdější dobu, celé čekání by bylo nekonečné a plné pochybností, zda se jsem se rozhodla správně. Neměli jsme vyřešené bydlení, neměli jsme po svatbě, já těsně po dokončení VŠ, takže bez praxe, ale všechno šlo stranou a vůbec jsem to tehdy (a už vůbec ne teď) nepovažovala za nějakou oběť. Prostě jsme se rychle vzali a trochu se uskrovnili.
Nemůžu ti radit, jen říkám, jak jsem se tehdy cítila já. Nevím, co bych dělala, kdyby můj tehdy ještě přítel zatím děti nechtěl.
|
| sharonka9 | 
|
(3.11.2006 16:28:08)
Kariéra není vůbec tak důležitá, jak lidi říkají. Je mi22, moc se o mimi snažím, pracuji, práce mě baví, je perspektivní, ale mateřskou bych uvítala ze všeho nejvíce. Vlastní byt s manželem nemáme, našetřili bychom na něj tak za dvacet let:-( a mít mimi ve čtyřiceti - raději hned!!! Dítě nepotřebuje peníze, ale pozornost. Já vyrůstala v "chudé" polorodině (pouze s mamkou věčně na sociálce) ale neměnila bych - děkuji osudu za to, že jsem skromná a nepatřím k těm hlupákům, kteří dítě bez luxusního domu a autem nechtějí. Hodnoty jsou dneska různé.
|
| Míša | •
|
(3.11.2006 17:52:43)
Teda, Ty mi mluvíš úplně z duše. Strašně oceňuju, když někdo mladej takhle plánuje rodinu. Mně je teprve devatenáct a v září jsem se vdávala. Moc chci mimnko, i manžel. V červnu jsem plánovaně otěhotněla, ale bohužel jsem o mimi přišla. Strašně lidí mi řiká, proč si ještě neužívam a tak. Ale já si myslim, že miminem vůbec život a užívání nekončí. Mam o 9 let stašího manžela, je skvělej a zodpovědnej a vim, že s nim děti chci, tak proč bych měla čekat? Jsem ráda, že takhle nepřemýšlim jenom já..
|
| Míša | •
|
(3.11.2006 17:54:30)
Jo ten vzkaz je pro Sharonku09
|
| sharonka9 |
|
(3.11.2006 20:20:06)
Jsem nadšená, konečně spřízněná duše:-))) Moc ti držím palce a jestli si upovídaná jako já a máš možnost mailovat, budu se těšit..... r04370@student.osu.cz
(Jak vidíš z adresy, mimojiné studentka - připravená kdykoliv skončit:-)
Já lidem ani neříkám, do čeho lezu. Například s přítelem (je mu 32) jsem už pět let, svatbu plánujem v lednu a o mimi se snažím od září. Tohle všechno neví nikdo, kromě mých cca pěti nejlepších přátel. Moje smůla je, že se výborně učím, takže do mě každý vkládá "naděje". Na to jim tůdle:-) Budu si dělat, co chci. Jsem žena, a vychovávat děti je...však víš.
Měj se krásně Míšo, a ozvi se, budu ráda.
Jsem z Ostravy.
Šárka
|
|
|
|
| zolynka |
|
(3.11.2006 20:23:02)
Milá sharonko,
nedá mi to a musím zareagovat na Tvůj názor...chápu, že když je Tvému muži 28 let, tak už má správný věk a asi i touhy se "usadit", vychovávat potomky...
Ale Tvé vidění ohledně "kariéry" apod. je trošku zkreslené...ono totiž nejde o to chtít mít luxusní dům a auto..jde o to, mít prostě aspoň minimální materiální zabezpečení!
Je mi 23, přítelovi je 27 a jsme spolu 6,5 roku, 2 roky bydlíme společně. Oba dva pracujeme za plat já pod 10tis hrubýho a on kolem 11tis. hrubýho..což se zdá jako pro dva pěknej příjem..ale omyl je pravdou...neříkám, že budem s miminkem čekat až do vlastního bytu..to bychom se zřejmě nedočkali..ale když jsi v nájmu, platíš spoření, pojištění, dojíždění do školy, do práce a každý měsíc se vyskytne nějaký další neplánovaný výdaj (třeba oprava auta(ojetého, vlastně ho máme jen na dojetí a pak šrotoviště:), tak to nakonec vedeš od vejplaty k vejplatě..a do toho se miminko při nejlepší vůli prostě přivést nedá. A nejde ani o kariéru, ani o luxusní auto a byt, ani o to si ještě "užívat". (Je pravda, že mám sen podívat se aspoň jednou k moři ještě před miminkem..ale to je zatím utopie:) Takže se prosím nezlob, že mě Tvůj příspěvek trošku nadzvedl. Já neříkám, že neexistují kariéristi..určitě ano..ale proč je odsuzovat nebo kritizovat? Každý má své hodnoty nějak jinak postavené, každý vyšel z jiné rodiny a je ovlivněn jinak.
Na těhotenství a miminko se těším mocmocmoc..já JSEM rodinný typ (jsem znamení rak:)...ale chci mu koupit kočárek, hezký oblečky a vůbec chci mu dát to nejlepší..nejen materiálně ale i ze sebe...chci mít klid, že mám dobrou a stálou práci, že můj ať už v tu dobu přítel nebo manžel ji má taky. A i když si teď vše maluju takhle růžově, myslím, že jsem dost realistická. Budu ráda za reakci, která mi to potvrdí nebo třeba vyvrátí:)
P.S.: to byla vyloženě reakce na sharonku ne na autorku článku ke kterému je tato diskuze..."on člověk míní..ale pánbů mění"..nebo jak se to říká..
P.S.:snad tam není moc gramatických chyb..je to můj první příspěvek na rodině:)
|
| sharonka9 |
|
(3.11.2006 20:33:29)
Máš pravdu, nechtěla jsem, aby to vyznělo jako odsouzení kariéristek, nebo obecně lidí, kteří mají peněz pořád málo.
Jenom prostě nesouhlasím s reakcemi okolí, že mít dítě "brzo" (22 let) "bez zázemí" je nezodpovědné. Stále se setkávám jen s negativními reakcemi.
...
Přítel pracuje za 10tis., já studuji VŠ, takže pracuji jen v létě, o zkouškovém a o víkendech - průměrně takový 40% úvazek:-)))
Přesto zvládáme platit byt, kupovat si do něj často nové hezké (byť levné) věci. Na výbavičku mám pár desítek tisíc, to určitě bohatě stačí. Jistě, auto bychom si koupit nemohli, i kdybychom ho vyhráli, nezbyly by nějaké 2tis nebo více měsíčně na benzín....ale vadí to? Měsíčník na MHD je levný:-)
...
Uznávám, jsem možná extrém (úchyl?), ale chci tím jenom říci, že v tomhle státě nikdo hlady neumře, a většina ostatních věcí je víceméně o zvyku.
|
| zolynka |
|
(3.11.2006 20:46:44)
ale ono to JE nezodpovědné...jiná věc je pokud už má ten pár něco našetřeno(jak říkáš)..tak to samozřejmě mění situaci..to je dobrej počinek do začátku:)
Absolutně si nemylsím, že bys byla extrém či úchyl...:))
To máš pravdu, že nikdo u tomhle státě hlady neumře...(jaké máš na mysli "věci o zvyku"?) ale přijde mi tahle hláška dost zjednodušená..vždyť když si to představím v praxi...a často o tom teď s přítelem mluvíme...my bysme si to miminko teď prostě dovolit nemohli..teda myslim "plánované" miminko...a pokud by mi nějak nezabrala atikoncepce...no..tak..ještě během střední a denního studia na VŠ bych možná zvažovala možnost potratu (prosím nekamenovat!) ale teď, když máme oba práci..tak bychom se museli s velkým prosíkem obrátit na budoucí babičky a dědečky...a i "neplánované dítě" by BYLO MOC"chtěné"..
asi to píšu všechno trochu zmateně:)
to víš, že ve ve mně někdy hlodá červík..takové "co když" budem čekat příliš dlouho..."co když"pak nebude něco v pořádku a dozvim se od doktora, že v 23 by to ještě šlo ale v 25 už budu mít s otěhotněním problém...ale na takových "co když" se stavět nedá...:)
|
| sharonka9 |
|
(3.11.2006 20:57:49)
OSTATNÍMI VĚCMI myslím:
auto, když bydlíš ve městě a nepotřebuješ ho
pc
kosmetiku
drahý sport
kino každý týden
atd....
Tyhle věci jsou OSTATNÍ, neříkám ZBYTEČNÉ. To je ta volba, kterou jsem myslela.
Málokdo má tolik peněz, aby si mohl dovolit cokoliv. Proto je to téměř vždy otázka VOLBY.
Buď budeš lyžovat, anebo chovat koně, na obojí nejsou peníze.
Buď lepší koberec, nebo pejska....
A tak, chápeš?
Prostě pro mne je dítě před zaměstnáním, krásným nábytkem a exotickými jídly.
Čímž nechci urazit lidi, kteří to mají jinak (naopak).
Díky moc za tvůj názor, potřebuju slyšet i pohledy odjinud - udělám si pořádek ve vlastních myšlenkách.-))
|
|
|
| sharonka9 |
|
(3.11.2006 20:48:23)
Pochopte lidi, dvacet let jsem žila jen s mámou z životního minima, slušně, v bytě, ale skromně.
Nejsem asketa, který se penězům bráni, ani povaleč, co chce žít ze sociálky. Práci miluju, jsem dokonce workoholik:-)
Čím dříve ale budou děti, tím lépe. Myslím, že je fajn být maminkou dokud jsem mladá, plná elánu a zdravá. Skvělou kariéru si udělat třeba po třicítce. :-)
Ale ok, uznávám že můj model není jediný, ani jediný správný.
|
| zolynka |
|
(3.11.2006 20:50:53)
:)OK OK:)
já zas uznávám, že sem možná ještě na miminko nepřipravená a schovávám se za materiální základ:))kdo ví?:))
|
| sharonka9 |
|
(3.11.2006 20:58:52)
Tak jsem to namyslela, ale
díky že ses neurazila:-) to bych nerada.
|
|
|
| Eva + kluci (02,03,06) | 
|
(3.11.2006 21:46:17)
Sharonko,
nedá mi to, abych nenapsala, že jsou mi tvé názory moc sympatické. A taky způsob, jakým je vyjadřuješ - bez kritiky proti těm, kteří mají v životě jiný systém hodnot. Vdávala jsem se později, první dítě jsem měla ve 28, ale ne proto, že bych chtěla napřed "zabezpečovat", prostě dřív nějak nebylo s kým :-)
Jdi do toho, děti jsou skvělé a jestli se ti podaří z nich vychovat takové skromné a pracovité lidi, jako jsi sama, tak ti to vynahradí všechno, co si třeba budeš muset odříct.
Držím ti palce.
Eva
|
| sharonka9 |
|
(3.11.2006 21:52:23)
díky za milé slovo.
Nemusíme se na sebe všichni ze slušnosti usmívat a milovat se, ale tolerance by měla být:-)
|
| Saša | •
|
(5.11.2006 9:56:24)
Sharonko,
neříkám, že s Tebou nesouhlasím (náhodou máme hodně společného), jenom bych chtěla říct, že některé věci vidíš moc černobíle... pořád máš tendenci dělit lidi na "ty, co se uskrovní a mají na děti" a "ty, co nejsou ochotni se uskrovnit a utrácejí za nesmysly... kina, auta, kosmetiku atd... a prostě proto děti odkládají". Myslím, že si vůbec neuvědomuješ, že mezi těmito dvěma extrémy existuje (možná většina) lidí, kteří žijí skromně (co chceš dělat s malými příjmy), ale na miminko prostě nemají.
Já jsem studentka VŠ. Můj manžel je student v postgraduálním studiu, takže peníze, co dostává (stipendium 6000,-) plus další peníze, které vyděláme, dají měsíčně dohromady cca 11000, což jsou taky naše životní náklady. Auto nemáme (žijem v Praze a jezdíme MHD), do kina nechodíme, ke kosmetičkám ani kadeřnicím nechodím, v restauracích se nestravujeme. Jde o to, že tady už nejde jak se uskrovnit... protože na položkách jako je nájem prostě neušetříš. Každý musí někde bydlet. Všichni tedy platí něco za bydlení.... ať už nájem nebo podnájem nebo hypotéku nebo (v případě že už mají dům v osobním vlastnictví) opravy domu. Já si nemůžu říct "to miminko nějak zvládnem" když vím, že i s miminkem budem muset platit nějaký ten nájem, elektřinu atd, a to máme na Prahu nájem extrémně malý... nicméně naše profese se na okresním městě neuplatní... Miminko bychom moc chtěli, ale prostě si třeba mysli, že jsme sobci lpící na hmotných požitcích, nejde to... protože z peněz co máme, sice zaplatíme měsíční výdaje... ale už není ŽÁDNÁ rezerva... tedy kdyby klekla pračka, rozbil se bojler, bylo potřeba nové topení, problém s čímkoli tohoto rázu, tak prostě není rezerva a není z čeho to zaplatit... není z čeho našetřit "pouhých několik desítek tisíc na výbavičku".
Jasně že to se časem změní, že budem oba vydělávat, ale to Tvoje "kdykoli zahodím školu jen kvůli miminku" mi přijde jako taková "hurá akce" natruc někomu...
Mmch já si nemyslím, že by se měl o to jestli se já rozmnožím nebo ne starat stát. Já taky nechci platit porodné a příspěvky mnohým lidem, kteří nepracují a jen se množí... bohužel platit musím... ale uvědomuji si, že to co já od státu dostanu (to jak se o mne postará když já na to nebudu mít), to nemám zadarmo, ale to sama stokrát zaplatím na svých odvodech z platu...
|
| sharonka9 |
|
(5.11.2006 15:37:11)
Lidská řeč je potvora:-)
Mnohem častěji než bychom si přály, vede k nedorozumnění...
K tvým názorům:
Uznávám, že rezervu nemáte. Chápu, že lidi z Prahy dají celý svůj příjem za byt a jídlo, pokud teda nevydělají více než cojávím asi 13tis. Uvědomuju si, že někteří lidé (doufejme že zatím) na dítě opravdu NEMAJÍ.
Ale:
MY máme dohromady taky kolem 11tis, jenže pronájem v Ostravě nás stojí jen necelých 6tis, takže máme měsíčně "přebytek", ze kterého se dá si trošičku vyhodit z kopýtka (a našetřit výbavička). Můj příspěvek, kterým jsem už stihla nechtěně pobouřit nejméně dva lidi, byl prostě jen reakcí na názory okolí. Postěžovala jsem si jen, že mě každý považuje za blázna, když chci mít miminko s úžasným mužem, se kterým jsem pět let, bez vlastního bytu a bez "praxe" a tak "brzy (22 let já, 32 on).
Prostě jsem jen chtěla upozornit na to, že hodnoty se posouvají. "Holka má dneska studovat, pracovat, a až POTOM mít děti"....no, já jsem v tomhle asi staromódní:-))))
(Tohle je prostě obhajoba mladých snažilek. Líp to napsat neumím.)
Přeji lidem, co (zatím nebo vůbec) dítě nechtějí, aby se jím vedlo v práci i v osobním životě. Snažilkám a snaživcům, aby jim to vyšlo. A hlavně si přeji, aby ti první nepřesvědčovali druhé o své jediné pravdě a naopak! :-)
Šárka
|
| adelaide k. | 
|
(6.11.2006 9:49:47)
Sharon... ono to není tak jednoduché.
Abys to nesmetla ze stolu s tím že v Praze je draze :-) tak hned pro začátek řeknu že bydlíme ve městě blízko tomu kde bydlíš ty. Stejný region, podobné náklady na život (nájmy, ceny v krámě atd.).
Jsem na mateřské (jedna skoro dvouletá holčicka + bříško), manžel pracuje. Náš měsíční příjem je (zjednodušeně, nemusí každý vědět kolik je to přesně) dvojnásobný oproti vašemu. Bydlíme ve státním bytě, platíme leasing, nějaké stavebka (chceme vlastní bydlení), pojistky a samozřejmě běžné měsíční výdaje. Máme se slušně, nestěžuju si. To co potřebujeme si koupit můžeme, a občas zbývá i na nějaký ten nadstandart. Ale být sami a mít k tomu mimčo.... to se fakt nedá srovnat. když chodíš v jedněch kozačkách 5 let a nevyjde ti na nové tak si řekneš (pokud nejsou v totálně havarijním stavu) no co, ještě to v nich vydržím. Ale dítěti ty boty prostě koupit musíš, když do těch loňských už nožka nevleze.
Např. teď na podzim jsem koupila malé dvoje boty za 1200,- (podzimní kožené a zimní do sněhu) a to ještě minimálně jedny zimní bude potřebovat. Pokud nechceš šetřit na jejich kvalitě (a tím buďto dítěti huntovat nohu, anebo riskovat že se hned rozpadnou nebo budou promokat) tak se holt dostaneš na částku která ti udělá do rozpočtu pořádnou díru.
Věř mi (mám kamarádku která to teď zrovna řeší) že když budeš muset řešit né jestli vzít dítě do Alp nebo do Krkonoš, ale jestli mu koupit ty pomeranče 4 nebo jenom 2, když víš, že vitamíny potřebuje, nebude ti příjemně.
Bude ti líto že mu nemůžeš dát co by si zasloužilo (nebo co bys třeba sama chtěla).
BTW neber to jako urážku, ale myslím že i v místních podmínkách by mohl přítel (potažmo manžel) najít i líp placenou práci. Ale samozřejmě záleží na tom jaká je jeho profese.
|
| zolynka |
|
(6.11.2006 17:43:09)
to jsem ráda, že nemám tento názor sama...a že se nejen mě jako "snažilky" v očích šaron někdo zastal...realita je realita ...miminko sice "nechce peníze ale pozornost"..jenže z té pozornosti se nenapapá ani neobleče. A když už se není jak víc uskromňovat, tak je to holt blbý a musí se ta rezerva na výbavičku nějak vytvořit a to jedině tak že se budu "snažit" a bude ze mě "snažilka", která chce mít vzdělání a dobrou práci. a vůbec se za to nestydím.
A dost mi vadí ironický tón šaronky,že mě (a další podobné)nazývá "snažilkami" já také neříkám (a ani si to nemyslím), že je to "vesnická pipka,jejímž snem je 10 řvoucích dětí a škopek nádobí"(at už bydlí kdekoliv)..stejně jako můj sen "snažilky" není pracovat do 40, být nejlepší pracující a nejvíc vydělávající ženou na celém světě a děti mít v důchodu.
Prostě chci "jen" své budoucí dítě zabezpečit a nemít při tom tak vysoko do žlabu. nic víc.
|
| sharonka9 |
|
(6.11.2006 21:25:00)
nemyslela jsem to zle a vaše názory vám neberu. Jenom se vás ptám, jsem tedy mizerný člověk a nezodpovědná budoucí matka, když chci na svět přivést dítě, když máme jen tři tisíce měsíčně "přebytek" a několik desítek tisíc do začátku???? Odsoudíte mě jako ostatní? Já vás, které na mimčo zatím šetříte, taky neodsuzuju. myslím, že spousta lidí je na tom hůř než my...
Mimochodem zolynko, ke snažilkám se sama hrdě hlásím a fakt nechápu, ve kterých pasážích se mi do těch slov vloudilo pohrdání...ale nechávám to plavat. Zdá se, že člověk by měl opravdu spíše mlčet, a až se mimi narodí, dělat, že to bylo vlastně nedopatření, protože to je přece menší hřích, než přivést dítě na svět vědomně do jiné než ideální situace........už vidím, jak se mračíte, ale poslední věta je jen vtip:-)))))))))))))) hloupý, ale podložený pozorováním okolí:-(
|
|
| sharonka9 |
|
(6.11.2006 21:30:56)
a navíc jsem opakovaně napsala, že výbavičku (tedy peníze ne ni) mám, tak nerozumím tvé námitce.
Mimojiné nejsem z vesnice, ale z Ostravy, jsem jedináček a 10 dětí není mým snem:-)))) Tak se na mě nezlobte. Na mimi si šetřete, a neopovrhujte těmi, co našetřeno mají. Vždyť já chci taky pro své dítě to nej:-)
|
| adelaide k. |
|
(8.11.2006 8:50:18)
Shar, nevím jestli sis všimla, ale já už jedno dítko mám a druhé zatím v bříšku. Pár zkušeností s tím vírem na kontě jaký ti dítko udělá už mám taky. Já ti to nepíšu proto že bych tě odsuzovala ale proto abych ti nabídla pohled z druhé strany.
Když se vrátím k tvému prvnímu příspěvku tak souhlasím. Otázka jestli začít s kariérou teď nebo až ti dítko (dítka?) odrostou je sporná a hodně záleží na pohledu. Já jsem jenom o malilinko starší než ty a děti mám takže o odsouzení nemůže být řeč. Ale neházej mě do jednoho pytle s těmi kteří tě (třeba) odsuzují za to ž echceš děti podle nich brzo a dřív než si "ve třiceti našetříš první milion".
Ono je v dnešní době opravdu docela těžké prosadit si ve svém okolí to že chceš dítě z racionálního dospělého rozhodnutí a ne z dětinského rozmaru. Ale jako všechno i tohle má dvě strany mince.
Je tro krásné, to jo ale jak už tady někdo psal (myslím že Bosorka, jako vždy naprosto výstižně) pokud nemáš vhodné podmínky (ona mluvila o vhodném partnerovi, já o vhodném=dostatečném hmotném zajištění) může se z největšího štěstí života stát největší průser života.
Zkus si odpovědět na otázky
Kdyby se s přítelem něco stalo (onemocněl, odešel, umřel) uživím dítě sama a neskončím s ním pod mostem???
Mám nějakou rezervu (ne tu co padne na výbavičku) pro krizové situace???
Zkus od některé kamarádky (určitě ti rády poradí i holky tady, klidně já) získat obecný seznam toho o co by se navýšily vaše běžné měsíční výdaje. Opravdu ti zůstane rezerva i na ty mimořádné.
Šetřit se dá i na dítěti ale dobrý pocit z toho mít nebudeš.
|
| sharonka9 |
|
(8.11.2006 9:05:56)
Děkuji za tip, Adelaide. Svým nekonfliktním názorem si mě povzbudila, už se necítím tak mizerně. Tvé otázky jsou důležité a opodstatněné. Na všechny můžu upřímně odpovědět, ano.
Partner má své mouchy(ponožky kdekoliv po bytě:-)))), ale v podstatných věcech je spolehlivý.
Fince nejsou problém, rezerva je:-) Mimochodem, mám dlouholetou kamarádku, jen o trošku starší než já. Sama vychovává tříletého kluka, kterého miluju jako svého, často ho hlídám. Finančně je na tom.... no sociálka. POZOR, NETVRDÍM ŽE JE MÝM VZOREM. Ale malý má na co si vzpomene, brusle, lyže, hezké oblečení. Je zcestovalejší než já:-) Přitom kamarádka kromě občasného hlídání a dárků na Vánoce nemá od rodičů žádnou finanční podporu.
Znovu opakuji - bez manžela a na sociálce být nechci. Moje kamarádka je ale útěchou a důkazem, že i kdyby, jak říkáš, chlap přišel o práci nebo odešel, jde to zvládnout.
Přeji ti vše nej, ať ti i druhé těhotenství vyjde a ať jste spokojení.
Šárka
|
| foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 | 
|
(8.11.2006 12:29:29)
Sleduji diskuzi o tvé situaci a musím se tě zastat.Prožila jsem si toho opravdu dost a to již v hodně ranném věku/19/. Samozřejmě,že je lepší vědět, že máme příjmy,byt... apod. ale docela ráda bych chtěla vidět ty, kterým by se stalo něco s partnerem a i kdyby měly deset vyoských škol a IQ génia, jak by se situací(onemocnění,invalidita, nebo smrt..) partnera a tudíž rodinnou situací vyrovnaly a byly by hnedka schopné(psychicky i fyzicky) vydělávat a hnedka by jim někdo práci nabídl a dokonce takovou , kterou by uživila rodinu.No když přemýšlet tak do hloubky a odpověď je jasná..nikdy nemůžeš vědět co se stane a tudíž odkládat nebo kritizovat něco na základě, že co kdyby.......... je docela směšný.Pokud jsi si jistá partnerem a přísun peněz má alespoň on nebránila bych se tomu, když rodinu chcete.
Je mi 23, čekám druhé dítě, první jsem strašně chtěla hned po střední a nakonec jsem maturovala s břichem, neměli jsme byt, natož nějaké vybavení , manžel jakš takš práci a chvílema jsme na tom finančně nebyli zrovna růžově, ale dneska můžu říct, že jsme všechno přešli a přežili (dokonce i rozvodové-zušené-stání)a máme se z finan.stránky nadprůměrně,byt máme svůj 3+1, dokonce budeme mít nový a větší mnohem větší...,z rodinné stránky výborně-čekáme druhého prďolku a ze všech ostatních stránek také výborně.
Nevím, ale docela se nad těmito názory podivuji a píšu pouze myšlenkové asociace ze života, žádná připravená slohovka, protože by mne vážně zajímalo kolik rodin mělo do začátku všechno tak ideální a bylo jim hodně pod 30 a nepomáhali jim při tom rodiče, aby mohli s klidem založit rodinu . a hlavně kolik si jich bylo jistejch, že JIM se nic stát nemůže:-))))))))))))))))
|
| foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 |
|
(8.11.2006 12:41:33)
ještě dodatek... totiž všechny pochybnosti se můžou vyplnit kdykoli a jakkoli.Kdybychom se měli pořád brzdit jenom tím "co kdyby", děti by nebyly žádné a svatby by asi taky vymizely.Představa, až si vybuduju kariéru, vydělám nějaký ty prachy, pak byt a naše první dovolená a první auto a pak dítě a poté už jen sociální jistoty, tak to mě opravdu děsí a co je horší, že spoustu takovejch lidí zjistí, že po třicítce to s tím dítětem už není tak lehký, že se snažíte už několik měsíců a furt nic, nebo se potom dítě narodí postižené (což opravdu nikomu nepřeji),ale někdy mám pocit, že chceme od života příliš dokonalosti.Pak všechny pláčou...někdy mi přijde, že u některých, takovýchto plánovačů, je dítě pouze součástí jejich osobního vývoje a patří to do plánu. Nic víc, což se mi fakt hnusí.No nic pouze můj názor a myslím si, že ne tka úplně zcestný....
Mimochodem Sharon já se na to, jestli už je čas nebo ne nikoho, kromě svého manžela neptala. A to si piš, že naši z toho byli hotoví, protože to jsem měla dělat ještě aspoň jednu vejšku a mít perfektní práci za hranicema...a dneska jsou celý vyprdlý z vnučky a my se snažíme, abychom se měli fajn..co víc dodat
|
| Majda a Vojtíšek | 
|
(8.11.2006 16:45:35)
Myslím, že otázka v kolika letech mít dítě je scestná. Člověk se na to musí cítit. Musí to chtít. Můj syn se narodil když mi bylo 23. Nepovažuju to ani za brzo, ani za pozdě. Měla už jsem po svatbě ( chvíli :-)) a dítě jsme chtěli. Bydlet jsme měli kde, nebylo co řešit. Zažila jsem si tříletou mateřskou a bylo to fajn. Ale taky hluboko do kapsy. Nemohla jsem kojit a museli jsme kupovat pro mimino kojenecké mléko, které nás na týden stálo 800. takže x4 = 3200. taky pleny, kojeneckou vodu, oblečení, hračky, kosmetika ... ale to člověk takhle nemůže počítat :-).
Většina situací v životě se dá řešit a podle mě není hanba se obrátit na rodiče, když se situace opravdu vážná. Nejsme přece ze zkumavky. Vím, že kdyby se s mým manželem něco stalo, budu mít ve všech čtyřech rodičích plnou podporu.
takže pokud si můžete opravdu čestně a upřímně říct sami pro sebe, chci rodinu, tak vzhůru do toho!
|
|
| sharonka9 |
|
(8.11.2006 16:51:44)
Děkuju ti,
to jsem ráda, že je nás takových více:-) Gratuluji k finančnímu vzestupu a rodinné pohodě:-) Jsi bohatý člověk.
Stejně jako ty před pár lety, chci i já mít rodinu, a školu (i když mě nakonec vlastě baví) dělám na pouze nátlak okolí. Pracovat na plný úvazek chci - ale až tak kolem 30, až půjdou malí do školky:-)) I kdybych otěhotněla zítra, školu dodělat stihnu, takže rodiče nebudou mít takový šok, jako tvoji. Zatím se početí nedaří, takže plány neplány, možná si doktorát udělám ještě před mimi:-( raději bych až po:-)) nebo klidně vůbec.
Zdravím všechny ženy, které na potomka teprve šetří, a čestně říkám, že vás neodsuzuju, mám vás za zodpovědné lidi. Ani neodsuzuju holky, které se v penězích topí, ale zatím chtějí cestovat, pracovat a tak. Ani lidi, co děti nechtějí mít vůbec. Jenom bych byla ráda, kdyby mě neodrazovaly(i) od mého snu.
Šárka
|
|
|
|
|
|
|
| lucka | •
|
(7.11.2006 17:46:55)
jo to je pravda, akorát že většina mladých lidí si ani nedovede představit, že když je člověk bezdětný a pracující tak ty peníze prostě buď jsou nebo nejsou a když nejsou tak si to člověk holt musí ušetřit na sobě, což zase není takové drama, zatím co když už je tam mimčo tak za prvé člověk přijde o příjem, což je celkem šok pokud pracujete za nějakých 12 000,- a pak najednou máte mateřskou a zjistíte, že pokud nakoupíte plenky a základní věci jako sunar atd., tak ty peníze prostě letí a to opravdu člověk šetří kde se dá, jako že nakupuje v sekáči a spoustu věcí dostane ještě od kamarádek po dětech, ale děti rostou a je třeba pořád něco kupovat, prostě zjednodušeně řečeno, nedá se to vůbec srovnat a i když je dobře že dává na přední místo děti, tak na druhou stranu je dobře že někteří lidi radši počkají než jsou podmínky na to aby měli dítě, protože žít v třeba v pronajaté garsonce z nevelkého platu, tak to jsou jenom hádky a lidi se hádají jen kvůli peněz a i když jsou ti lidi zamilovaní tak leckdy si řeknou že měli počkat, jak říká jedno staré pořekadlo " když bída vstoupí do dveří, láska vyskakuje oknem"
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Krista | •
|
(12.11.2006 20:51:14)
Ahoj holky, jsem z toho tady trochu zmatená, ale asi je to všude stejný - začne se s jedním tématem a najadnou je z toho rozsáhlá diskuze :) Ale tak to asi má být... Nejdřív bych chtěla pro úplný začátek popřát mnoho štěstí všem,které chtějí být maminy. Já doufám, že mě to také čeká. Mám trošku podobný osud jako autorka původního článku - v květnu letošního roku jsem se dozvěděla, že nejsem až tak zdravá (z gynekologického hlediska) jak jsem si myslela. Lékaři zvažovali operaci, po které mi nikdo nebyl schopný říct, jestli budu mít děti nebo ne. V té době jsem potřebovala velkou oporu, protože s přítelem jsme na léto plánovali svatbu, ale já si začala mít takové ty myšlenky "jaká budu manželka bez dítěte" apod. Rodiče chtěli, abychom svatbu odložili kvůli mému zdravotnímu stavu, dokud se všechno nevyřeší, ale můj budoucí manžel pro mě udělal tu nejúžasnější věc na světě. Řekl: "Existuje mnoho dětí, kterým bys mohla být dobrou mámou." A bylo vyřešeno. Svatba byla a teď se snažíme o to miminko, protože po různých vyšetřeních (psychicky je to opravdu náročné) začali být lékaři trochu optimističtější. No a já doufám, že brzy napíšu svůj vlastní příspěvek o tom, že mám těhotenský průkaz, první obrázek z ultrazvuku apod. :) Jinak co si myslím o kariérismu, tak to je opravdu složité a nejde nikoho odsuzovat. Každý máme své důvody. Mě bude 24 a mám víc než dobře placenou práci, ale za ty prachy životní štěstí nestojí. Na druhou stranu manžel vydělává méně než já, což bude v době mateřské dovolené hodně znát, ale co - uskromníme se a dokud to půjde nakoupíme a naspoříme, co bude možné. Ale jedno vím jistě - kvůli značkovému tričku se toho mateřství a rodičovství určitě nevzdám...
|
|
|
| zolynka |
|
(3.11.2006 20:26:28)
a už je to tady..takovej renonc...promiň , já jsem si toho manžela spletla s Míšou. Omlouvám se.Ale jinak ta reakce patřila Tobě.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)