medicína není dokonalá
Ahoj Míšo! Já jsem sice neřešila stejný ani podobný problém, ale řešili jsme problém opačný, o mimi jsme se snažili téměř rok a moc jsme ho chtěli. Můžu ti říct, že se mi honily hlavou různé myšlenky a došlo i na adopci. Představa, že budeš mít doma vlastně cizí dítě mě děsila, chtěla jsem, aby bylo po nás, mělo naše geny, bylo nám podobné. Manžel je úžasný člověk a já chtěla jeho dítě ne od dárce. Doktoři nás zařadili mezi 10% páry, které nemohou mít normální cestou děti. Řekli, že pokud se to povede bude to zázrak. A ten zázrak se stal jsem ve 29 týdnu.
Nedovedu ti poradit co dělat, ale rozhodně bych se o mimi ten půl rok snažila a věřila, že dr. se mohou mýlit. Asi bych do toho nešla s kde kým, ale snažila bych se přítele přimět k tomu, že až se jemu bude chtít, tak už může být pozdě a jediným řešením pak bude třeba jen ta adopce nebo jiná žena. Pokud tě miluje, tak až mu to projde hlavou určitě pochopí, že chce mít svoje dítě a právě s tebou. A jestli ne, tak tomu nech volný průběh a třeba se podaří(pokud nepoužívá kondom). Věř, že jakmile by zjistil, že jsi těhotná změnil by názor a snažil se ti se vším pomoci. Hlavně pevné nervy, protože klid duše je pro početí velmi důležitý. A zkus ještě jiného lékaře! držím palce
Odpovědět