Tak nad touto otázkou přemýšlím, tápu a řeším ji už týden.
Přesně před týdnem jsem se totiž od lékaře dozvěděla, že mám v děloze nádor. Bohužel to není můj jediný gynekologický problém. A na otěhotnění mám prý 6 měsíců. No asi každá slečna nebo paní by byla ráda, že přeci jen ještě nějaká šance je, ale já se neraduji. Když jsem to totiž oznámila partnerovi, řekl, že se mnou teď miminko nechce. Ale pro mě je to třeba (?) poslední šance. Je mi jasné, že nemá cenu dělat nějaký nátlak a lámat to přes koleno. Ale já jsem si dosud myslela, že mám vedle sebe partnera, který mi bude vždy oporou. A protože tomu zatím tak bylo, tak jsem teď překvapená a ničemu nerozumím:( Můj přítel bude jednou naprosto úžasný táta, děti miluje a dá jim určitě to nejlepší. Nebudou mít kolem sebe kvanta hraček, značkové oblečení a hromady peněz, ale dostanou lásku, naučí je úctě k druhým, spravedlnosti a zodpovědnosti.
Já si vždycky přála být toho součástí. Pak stačí jedna jediná zpráva a sny se vám zhroutí jak domeček z karet. Přemýšlím, co dál. Snažím se pochopit chování svého přítele. Zatím se mi to moc nedaří:( Třeba má taky strach a neví co s tím. A proto prosím, jestli máte někdo z vás podobnou zkušenost, napište mi. Nechci hned házet všechno za hlavu. Doufám a věřím, že se náš vztah může ještě napravit. Vždyť jsme spolu již 3 roky a za tu dobu jsme spolu ledacos prožili. A třeba i lékaři se můžou mýlit a ze 6 měsíců může být třeba i rok:)
Určitě nebudu hledat někoho, kdo mi rychle udělá miminko. Brr, to vážně ne. Moc bych si přála, aby všechno dobře dopadlo. Držte mi palce!
V její náručí