| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku To už opravdu nebudu mít nikdy miminko?

 Příspěvky 110 z 126 [Dalších 116 >>]
  • 
18.1.2007 21:40:30
Možná se o tebe jen bojí. Těhotenství by možná nemuselo mít tak snadný průběh jako normálně. Mám kamarádku, která je teď ve třetím měsíci těhotenství. Už dva měsíce je na nemocenské. Když byla asi v šestém týdnu odvezli ji do nemocnice se silným krvácením. Krvácení zastavili, ale není na tom dobře. Je jí pořád špatně. Nejí, nesmí se moc hýbat... Její přítel je s ní sotva pár měsíců a má obrovský strach. Ne z toho, že je najednou neplánovaným budoucím otcem, ale o ní. A já to naprosto chápu. Vím jaké to je mít strach o člověka, kterého milujete. Možná se tvůj přítel jenom bojí, aby ti to neublížilo. A muži nedokážou dost dobře pochopit jaké to je, když žena touží po dítěti jako po ničem jiném a najednou dostane takové ultimátum. Mluv s ním o tom. Nemyslím přemlouvání. Jen s ním o tom mluv. Zeptej se ho proč nechce. Proč, když ví jak na tom jsi, se tolik brání tomu mít teď dítě. Pak uvidíš... P.S.-Držím palce
Olina, 1 dcera
  • 
22.11.2006 19:27:56
Otěhotnět samozřejmě můžeš. Mám za sebou dva potraty a po obou mi bylo důrazně doporučeno dodržet klasické šestinedělí.
20.11.2006 9:57:42
Ahoj Kato, ja jsem potratila v breznu a vrele Ti doporucuji pockat aspon tri mesice nez to zacnete zkouset znovu. Telo se musi vzpamatovat a poradne zahojit!!! Ted jsem ve ctvrtem mesici a citim se prozatim velice dobre. Neboj se a dej se nejdriv pekne do poradku - nebudes litovat. Hodne sily Ti preju.
  • 
16.11.2006 11:20:51
Milá Míšo, když jsem si přečetla Tvůj článek měla jsem slzy v očích. Tolik mi to připomnělo můj vlastní příběh... Taky mě lékař pověděl, že mám jen omezený čas na otěhotnění a můj přítel reagoval velmi podobně jako ten Tvůj. Velmi dlouho jsem přemýšlela co dál, nechtěla jsem přijít o šanci mít vlastní dítě, ale ani o přítele. Tenkrát mi velmi pomohla "tchýňka". Řekla mi, ať do toho jdu bez jeho vědomí a pak se uvidí...příčilo se mi to a velice!! Nakonec jsem ale vysadila prášky a ejhle do dvou měsíců jsme čekali dvojčata! Přítel se nejdřív trošku stáhl do sebe, ale netrvalo to dlouho a rezignoval, začal se těšit a plánovat jako pravý otec :). Bohužel jsme o oba chlapce v šestém měsíci přišli, ale to už je jiný příběh. Dnes jsem opět těhotná - přítel už si náš společný život bez dítěte neumí představit!! Naděje umírá poslední a věř mi,že být těhotná stojí za to.Chlapi jsou pořád jako malí a někdy je holt k té zodpovědnosti musíme trošku postrčit. Jestli Tě má rád, tak to klapne, věřím tomu a přeju Vám jen to dobré a nakonec krásného mimiňáka. Popřemýšlej........J.
Karla
  • 
15.11.2006 10:31:01
Ahoj Míšo,
především bych Ti chtěla říct, že naděje umírá poslední ! Mám podobnou zkušenost s tím rozdílem, že ten tvůj nádor je s ohledem na to, že máš na otěhotnění ještě čas,narozdíl ode mě pravděpodobně nezhoubný. Já jsem se dozvěděla diagnźu zhoubného nádoru 2 měsíce poté, co jsme se s partnerem rozhodli založit rodinu. Bohužel už pro nás tímto vlasně nebyla žádná šance mít vlastní děti....Uvažovali jsme o tom, že by nám je donosila jiná žena, ale právně je to u nás nemožné, zvažovali jsme, že bychom to ještě riskli, ale to dítko by pak mohlo být taky bez mámy... do takových situací se promítají různé strachy - jestli ten partner nakonec nezůstane sám, když nedejbože půjdete "pod kytky", jestli by v případě adopce tím adopčním řízením vůbec prošel - chlapi prostě mají tendenci jít tou jednodušší cestou..Je fakt, že jsme se asi po půl roce rozešli - můj bývalý partner je teď šťastným tátou 3 měsíčního prcka a já si podala žádost o adopci -všechno má nějaké řešení....Takže ti přeju, aby to dobře dopadlo, protože máš ještě krásnou šanci a příliš se nestresuj! Všechno záleží na tom, jak se k tomu ten partner postaví. Chlapi jsou strašně neradi do něčeho tlačeni a neradi mluví o svých obavách. Je třeba nenásilnou formou z něho dostat, čeho se vlastně bojí, vzít ho k tvému lékaři, aby mu to vysvětlil - ono totiž když se řekne nádor, tak to je diagnoza, které většina lidí nerozumí a mají z ní příliš velké obavy. Vlastně ze všeho, čemu nerozumíme máme podvědomě strach.Možná se bojí toho, jestli by to těhotenství dobře dopadlo, promluv si s ním o tom, že by se mohlo stát, že pokud to budete protahovat, možná už děti mít nebudete...Vím, že i pro Tebe je těžké být pod určitým časovým tlakem, ale chlapům prostě některé věci docházejí pomalu :-)))
Pokud máš pocit, že Váš vztah je dobrý, tak bych nepanikařila a dala tomu trošku času - držím palečky.
Hanka
  • 
14.11.2006 12:03:39
Ahoj, bohužel nemám čas přečíst, kdo už ti co poradil, či Tě jen podpořil....za sbe mohu napsat, že mě až zamrazilo, tím jak je tvá situace téměř totožná s tou mou....doktor - do půl roku otěhotnět nebo nic, přítel se kterým jsem žila - no já se na to necítím.....vše vyvovalo jen zbytečný zmatek...dnes mám syna (sice s jiným přítelem), zdravotní problém se vyřešil....rozhodně bych zkusila i názor jiného gynekologa. Jen chci dodat, že jsem se s přítelem nerozešla vůbec kvůli dítěti, situaci jsem dramaticky neřešila, protože to stejně nejde...jak bych našla plodiče a otce do půl roka (to snad nejde)?! Porodila jsem zhruba po dvou letech od oné vyřčené věty toho inteligetního doktora. Samozřejně tvůj zdravotní problém může být jiného rázu... ale stresem by sis nepomohla. Brala jsem to tak, že co se má stát se stejně stane a to mi pomáhalo. Ráda si s Tebou napíšu víc, když budeš chtít. pa
Hanka,1 syn
  • 
13.11.2006 11:21:43
Dobry den,chtela bych vas moralne podporit a snad trochu uklidnit.Mate v deloze myom?Ted existuji metody jak je odstranit nebo uskrtit cevni privod,aby myom vyschnul.Nestracejte hlavu.Tuto operaci jsem podstoupila a myom se mi zmensuje.Pokud budete chtit a napisete mi
Hanajechu@seznam.cz,napisu vice podrobnosti a kontakt na pana doktora.
Nadeje umira naposled.H
bezchlapá, bezdětná
  • 
13.11.2006 11:18:13
Zdravím a přeju Vám hlavně zdravé miminko. Já zatím děti neplánuju, a to hlavně ze strachu, že by dítě mohlo být postižené (mám autistického sourozence). POkaždé když potkám mentálně postižené dítě,málem se rozbrečím a celý den jsem z toho roztřesená.Prostě to nezvládám, vím, že to riziko mentálního postižení je nízké, ale i to mě děsí od rodičovství.Ani testování v těhotenství není spolehlivé a je dost případů dětské mozkové obrny při porodu.Kdyby u mě existovalo jakékoliv riziko postižení dítěte,radši budu podporovat společnost (či děti ostatních) nějak jinak.
Tana,2kluci
  • 
13.11.2006 8:53:59
Uplne souhlasim s timto prispevkem,autorka mi slova vzala z ust.
Krista
  • 
12.11.2006 20:51:14
Ahoj holky, jsem z toho tady trochu zmatená, ale asi je to všude stejný - začne se s jedním tématem a najadnou je z toho rozsáhlá diskuze :) Ale tak to asi má být... Nejdřív bych chtěla pro úplný začátek popřát mnoho štěstí všem,které chtějí být maminy. Já doufám, že mě to také čeká. Mám trošku podobný osud jako autorka původního článku - v květnu letošního roku jsem se dozvěděla, že nejsem až tak zdravá (z gynekologického hlediska) jak jsem si myslela. Lékaři zvažovali operaci, po které mi nikdo nebyl schopný říct, jestli budu mít děti nebo ne. V té době jsem potřebovala velkou oporu, protože s přítelem jsme na léto plánovali svatbu, ale já si začala mít takové ty myšlenky "jaká budu manželka bez dítěte" apod. Rodiče chtěli, abychom svatbu odložili kvůli mému zdravotnímu stavu, dokud se všechno nevyřeší, ale můj budoucí manžel pro mě udělal tu nejúžasnější věc na světě. Řekl: "Existuje mnoho dětí, kterým bys mohla být dobrou mámou." A bylo vyřešeno. Svatba byla a teď se snažíme o to miminko, protože po různých vyšetřeních (psychicky je to opravdu náročné) začali být lékaři trochu optimističtější. No a já doufám, že brzy napíšu svůj vlastní příspěvek o tom, že mám těhotenský průkaz, první obrázek z ultrazvuku apod. :) Jinak co si myslím o kariérismu, tak to je opravdu složité a nejde nikoho odsuzovat. Každý máme své důvody. Mě bude 24 a mám víc než dobře placenou práci, ale za ty prachy životní štěstí nestojí. Na druhou stranu manžel vydělává méně než já, což bude v době mateřské dovolené hodně znát, ale co - uskromníme se a dokud to půjde nakoupíme a naspoříme, co bude možné. Ale jedno vím jistě - kvůli značkovému tričku se toho mateřství a rodičovství určitě nevzdám...
 Příspěvky 110 z 126 [Dalších 116 >>]

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.