| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Porod doma a čeští lékaři

 Celkem 34 názorů.
 Hana Tůmová 
  • 

Dík za článek 

(3.5.2002 12:17:56)
Milá Sylive,
moc Ti děkuji za článek a za statistická čísla, která opět potvrzují, že debata o porodech doma v ČR je více emotivní, než skutečně o tom, že zdravé ženě by při porodu doma hrozilo nějaké příšerné nebezpečí. Ono je to spíš o tom, že zdravotnictví je bohužel stále ještě poslední baštou socialismu a páprdové na ministerstvu si stále nějak nedokážou přebrat, že člověk je svéprávný a až tak nejlépe by si o způsobu své léčby měl svrchovaně rozhodovat sám, s tím, že zná všechna rizika, která by ho u toho mohla potkat. Ačkoliv - mluvíme-li o těhotenství, tak to není nemoc a slovo "léčba" je zde trochu sporné. Tím neříkám, že nejlepší je jenom porod doma a nic jiného, třebaže já jej budu asi preferovat před nemocničním, ale to skutečně děsivé v našem zdravotnictví je, že se českému pacientovi ve všech zdravotnických oborech dává jen malý prostor pro výběr z různých léčebných druhů i postupů. Přitom jsme každý jiný jako individualita i jako organismus a co vyhovuje jednomu, nemusí nutně druhému. Co se týče porodnictví, jsou zde ženy, kterým více sedí porod v porodnici a jsou prostě jiné ženské, kterým by spíš seděl ten doma, nebo v nějakém porodním domě. Vůbec nechápu, že tam nahoře sedí tak zabedněné palice, které to nedokážou pochopit. Zrovna teď jsem dosurfovala na serveru ukbirth.com - je tam napsaná nádherná věta:"Poroď své dítě tam, kde se cítíš nejbezpečněji". Myslím, že ta věta hovoří za vše. Jak bych například mohla jít rodit do blízké porodnice v Ivančicích, když vím, že tam na kamarádku byli nepříjemní sestra i primář, nedali jí ani napít, nechali ji ležet na chodbě až prochladla a její holčičce zlomili klíční kost? Než do takové porodnice, to se budu fakt cítit bezpečněji někde na mezi, pokud nestihnu dojet do Vrchlabí, kde bych se bezpečně cítit mohla...
A co se domácích porodů v Británii týče, v závislosti na kraji tam rodí doma 11-20% žen. Tedy v průměru každá šestá až sedmá žena.






















 Jana Gaislerova 
  • 

Rodit tam, kde nam to pripada bezpecne 

(3.5.2002 17:35:54)
Na jedne strane zastavam nazor, ze pacient by mel mit mit moznost o svem zdravi rozhodovat sam, na druhe strane ovsem plati, ze pacient neni odbornik a tedy muze o svem zdravi rozhodovat jen do urcite miry, ne az za hranice "nevedomosti".Myslim, ze jako laikove tezko posoudime vsechna pro a proti tykajici se porodu doma. Ten kdo prozil bezproblemovy porod a stejne tak i vsichni v jeho okoli, bude spise pro moznost porodu i v domacim prostredi. Staci vsak jen jediny pripad z naseho (nejlepe blizkeho) okoli, kdy se vyskytly komplikace, kdy slo opravdu o zivot a razem zmenime nazor. I kdyby jen jeden jediny takovy porod z nekolika tisicu mel skoncit smrti ci poskozenim miminka, prave pro nedostatecnou 1. pomoc, ktera by mu ve zdravotnim zarizeni zachranila zivot, povazuji takoveto "snahy" za riskantni. Simulovat nemocnici prostrednictvim sanitky stojici za branami naseho domova a udrzovat tak tym odborniku v jakesi pohotovosti, zatimco jinde by jich bylo mozna opravdu treba, mi pripada zbytecne. Ja vidim za vychodisko, stejne tak, jak bylo uvedeno v jednom z nazoru v tomto clanku, vybudovat nemocnicni prostredi pro rodicky takove, aby co nejvice pripominalo to domaci, samozrejme + pece na patricne urovni.
Jsem presvedcena, ze to je reseni.....bohuzel v nasich podminkach spise teoreticke. Je to smutne, ale pokud nas system zdravotnictvi neprojde poradnou ozdravnou kurou, nic se nezmeni.
A rodit tam, kde nam to pripada nejvic bezpecne? Zni to libive a na prvni pohled i logicky, ale jsme my laikove opravdu schopni posoudit, co je pro nas bezpecne?
Zaverem....zustavam na vazkach, ktere se ale spise kloni k porodum v nemocnicnim prostredi.
Nicmene, hodne stesti tem maminkam, ktere veri sami v sebe a ve stesti osudu, at jejich porody doma patri mezi ty pezproblemove!
 Mariana 
  • 

Přirozený porod 

(3.5.2002 23:20:32)
Já tedy patřím přesně do té kategorie,která o přirozené porody nestojí - to je zvláštní.Naopak,brala bych co nejvíce doktorů a sester a epidurálů atd.Leda by se mi líbilo se ráchat celou dobu v nějakém pěkném bazénku,to jo.Míče mi připadají nanic.Chodit se mi nechtělo,spíše stále ležet a čekat,kdy už to budu mít za sebou.
Holení mi nevadí,klystýr chci,nemám zájem se vyprazdňovat před zraky veřejnosti,i když jsou dejme tomu na to zvyklí.Radši soukromí.
Když jsem rodila na Bulovce,měla jsem předtím možnost prohlédnout si CAP,pokoj pěkně nově a moderně vybavený nábytkem z IKEy.To bylo tak jediné co bych na tom brala.Ten zbytek už ne.
Bulovka,pokud vím,nepatří mezi nejvyhlášenější a nejrenomovanější porodnice,přesto je má zkušenost poměrně pozitivní.Naopak čtu názory na ty tzv.renomované porodnice a někdy nic moc lichotivého.
Já jsem Bulovku volila z toho důvodu,že to mám blízko(při variantě,kdy bych třeba pospíchala...)a byla zima a měla jsem strach z náledí.
Byla jsem si obkouknout Krč,kvůli doktorům s epidurálem přístupných na telefonech,ale kvůli zimnímu měsíci a vzdálenosti od domova jsem to vyloučila.
Byla jsem na amniocentéze u Apolináře,kde se mi líbil černý humor doktora,či docenta?,Caldy(no někomu by se to možná nelíbilo),ale zase to bylo o něco dál než Bulovka.
O Podolí jsem vůbec neuvažovala,to mi nijak nezajímá,sic tam kdysi moje kamarádka jako gynekoložka pracovala.
Přežila jsem to i bez epidurálu,který nejen že mi nevnucovali(a já ho chtěla),ale naopak mi říkali,že to není potřeba.A děkuju doktoru Turinovi,že jsem neměla nástřih.O to bych si řekla,kdyby to šlo,ale říkat jsem si nemusela.
Asi hodně záleží i na štěstí,protože každý má porod jiný a to je dané něčím jiným,něčím co člověk ani doktor neovlivní - bolest,délka trvání atd.Pak samozřejmě na lidském faktoru,na přístupu lidí.Jestli má člověk ten pocit,že je jen kus,nějaké číslo či něco podobného.Ale sestry byly celkem milé.
Mám tedy dávnou zkušenost z Bulovky s miniinterrupcí,shodou okolností opět Bulovka,a ta byla taky dobrá.I když tenkrát to byla trochu tzv.protekce.Je fakt,že doktor se mi věnoval o něco víc.Nebyla jsem ten kus(dobytka),jinak bych si tak připadala.
Přišla jsem totiž ráno a dávám sestrám papír a ony mi jen hlásily - tak přijdete toho a toho dne v tolik hodin.Já jsem ovšem řekla tu kouzelnou formulku,že jdu za doktorem xy a proběhlo to o něco lépe.Doktor mi říká,ráno přijdete a budete tu na mne čekat,složenku zahoďte(platilo se kdysi tuším asi 500 Kč).Ten den jsem šla první a pak mi ještě doktor říkal,kdyby něco at se za ním stavím.
To byla v podstatě veškerá tzv.protekce,která spočívá spíše v tom,že o vás někdo ví.Nevěřím na úplatky,spíše možná na protekci známých,že doktora třeba osobně znáte.
Vzhledem k tomu,že pár doktorů znám,vím,že nějaké výhody to má.Třeba vás trochu upřednostní,vezmou dříve a tak a už to je příjemné.
Kdyby si někdo řekl o úplatek,tak k takovému doktorovi bych nešla.Taky mi můj gynekolog naznačoval něco v tom smyslu,že za 15 tis.mi odrodí,působilo to na mně trochu nesympaticky a už proto bych k němu rodit nešla.
Měla jsem dobrý porod aniž bych někomu něco cpala.Za epidurál jsem ušetřila(nechtěně) a leda,že jsem na Bulovce měla pokoj nadstandard,což byl nadstandard jako noha...500 kč na den myslím,ale žádná TV,nic,jen to že jsem tam byla sama a se mnou jedna odrbaná sedačka.To vědět mohla jsem zůstat na pokoji s dvěma dalšíma,ačkoli jedna z nich(taková lidovější)si v noci celkem bez skrupulí nahlas silně upšoukávala(to mi docela fascinovalo,že se nijak nežinýrovala).
Možná co bych spíše volila je taky výběr spolurodiček,což nelze,protože některé byly docela exempláře.To by bylo asi na nějakou jinou diskusi.
 Monika,4 deti 
  • 

Re: Rodit tam, kde nam to pripada bezpecne 

(4.5.2002 2:17:21)
Chci jen poznámku k vyšetřování v těhotenství. Myslím,že na ,,roztahování nohou,, nic není,je to vyšetření v zájmu dítěte.Při každím těhotenství jsem měla problémy s otevíráním děložního čípku,tzn. hrozící potrat a tohle jde poznat pouze vyšetřením s roztaženýma nohama,jak Vy říkáte. Můj bývalý gynekolog mě při 2. dítěti také ,,ušetřil,, pořádného vyšetření a málem jsem potratila ve 22. týdnu. Změnila jsem lékaře,při dalších 2 těhotenstvích mě lékařka prohlížela důkladně při každé návštěvě,bylo to nepříjemné,ale předešlo se horším věcem.h
 Dušan, 2 děti 
  • 

Re: Rodit tam, kde nam to pripada bezpecne 

(5.5.2002 13:13:24)
Těhotenství není nemoc a rodička není pacientka. Ženy by měly více vnímat projevy svého těla a naslouchat více svému instinktu. V tomto směru to vůbec nejsou žádní laikové ...

Z uváděné tabulky pro mne vyplývá, že rozdíl v porodní úmrtnosti mezi Českem a Holandskem jsou tak nepatrné, že argumentace o vyšší úmrtnosti tam, kde jsou porody doma, je neopodstaněná.
 Klára 
  • 

Re: Re: Rodit tam, kde nam to pripada bezpecne 

(5.5.2002 14:59:34)
Dušane, rodička JE pacientka a těhotenství není sice nemoc, ale porod může provázet řada život ohrožujících komplikací. Jsem jeden z těch hrozných a nemoderních lékařů, kteří s tím naprosto nesouhlasí.
 Hanka Slobodová, Šíma a Emma 
  • 

Re: Re: Re: Rodit tam, kde nam to pripada bezpecne 

(5.5.2002 16:47:06)
Ahoj Kláro,
já jsem zdravotní sestra a psycholožka a nechápu proč by rodička měla být pacientkou. A k nebezpečnosti porodů doma - četlas v článku statistiku novorozenecké úmrtnosti - nejsou tam velké rozdíly, že?!. Myslím, že zdravotníci si už v Čechách konečně budou muset začít zvykat na to, že je více možností než jedna a že lidé těch více možností budou přizozeně vyžadovat. A zdravotník , pokud je profesionál, jim je poskytne -protože to je jeho práce a nikoli moralizování o zodpovědnosti a podobných věcech.
Měj se Hanka
 D 
  • 

Re: Re: Re: Rodit tam, kde nam to pripada bezpecne 

(5.5.2002 17:02:50)
Kláro, rodička NENÍ pacientka, protože těhotenství a porod je nejpřirozenější projev člověčenství...

Lékařské motto: "může provázet řada život ohrožujících komplikací" - nedává nárok lékařům uzurpovat si právo rozhodovat o 100% rodiček, když nevýznamné procento porodů je fyziologicky bezproblémových...

 Ivana 
  • 

Re: Re: Re: Rodit tam, kde nam to pripada bezpecne. Zdravá rodička NENI pacientka. 

(5.5.2002 20:00:33)
Milá Kláro,
zdravá rodička neni pacientka. Jestli tě to ve škole neučili, tak ti to říkám já, informovaný laik. Máš však pravdu, že jde velmi rychle proměnit zdravou rodičku v mrzáka. Podívej se, kolik se u nás dělá zbytečných nástřihů hráze.....Ke svému porodu bych lékaře "klasika" již nikdy nechtěla, protože jsem ztratila důvěru v jeho schopnosti.
 Klára 
  • 

Re: Re: Re: Re: rodička JE pacientka. 

(5.5.2002 22:54:22)
Ivaně : Nejnebezpečnější jsou "informovaní" laici, souhlasím. Lékaři si nic neusurpují, můžeš,Ivo,rodit třeba na poli. Nakonec ani antibiotika nemusíš užívat, k zubaři nechoď, žij přírodně....
 Simona 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: rodička JE pacientka. 

(6.5.2002 17:47:17)
Zásadne nesouhlasim : ČÍM VÍC TOHO PACIENT VÍ, TÍM LÍP PRO NĚJ I PRO JEHO OŠETŘUJÍCÍHO LÉKAŘE!!!
Nikdo nejsme neomylní a byla už publikována řada statistik o procentu chybných rozhodnutí ve zdravotnictví, podání špatných léků...
 Konstanta & 3 raraši 


Lekari skutecne nejsou vsevedouci 

(7.5.2002 14:31:59)
Naprosto souhlasim s tim, ze i lekari jsou jen lidi - tj. omylni... VZDY se vyplati byt informovany (neco si nekde o svem problemu precist), z mnoha lekaru mam totiz pocit, ze informace primo "zatajuji", tedy, pokud se clovek nezepta na neco primo, tak se mu o tom vubec nezmini... Jak ja mam ale vedet, na co vse se mam ptat, co s sebou dana nemoc, problem prinasi, kdyz jsem nestudovala medicinu? Jedine si neco precist... Krome toho jsem se setkala s tim, ze lekar, nez aby priznal, ze odpoved nevi, a ze se poradi s odbornikem, tak radsi zahral otazku do "outu" nebo rekl uplnou hloupost.

Na druhou stranu, chapu, ze pro lekare je asi nejlepsi pacient, ktery jim cokoli odkyve a na nic se nepta...
 Iva 
  • 

Re: Lekari skutecne nejsou vsevedouci 

(7.5.2002 14:53:48)
Sdílím vaše pocity. Nerozumím tomu, proč nás lékaři neinformují o zdravotním stavu. Já si pak třeba něco přečtu, ale většinou se děsím zbytečně, protože třeba nejsem schopna vyhodnotit to, co přečtu. Medicínu jsem prostě nestudovala. Nedávno jsem podstoupila podobné martyrium s nemocí syna. Než jsem sehnala odborného lékaře, přečetla jsem všechno, na co jsem narazila, celé noci jsem nespala. Naštěstí vše skončilo u odborného lékaře, který byl ochoten se mnou mluvit. Ale pocit bezmoci ve mne zustava doposud.
Iva
 Petra, syn Kryštof 
  • 

Pro Kláru od "informovaného laika" 

(6.5.2002 21:39:00)
Ahoj Kláro, tak Ti píše jeden dotěrný informovaný laik. Tvoji formulaci považuji za ono přezírání ze strany lékařů, o kterém jsem mluvila i v souvislosti s přednostou Živným.
Kdybych se po svém porodu nezajímala o to, co se vlastně dělo a nečetla porodnickou literaturu, asi bych pořád mohla jen říkat: nevím, nějak se něco zaseklo... Možná se budeš divit, ale pro mě je důležité toho hodně vědět o tématu, který mě zajímá. A o vlastním porodu, protože to byl největší zážitek mého života a protože s pravděpodobností 99,9 procenta budu mít jen jedno dítě...
Ale tak jako tak - ano, jsem laik a nakonec nevím, co si z těch možných komplikací (Kryštof měl totiž abnormál. rotaci a navíc se rodil předhlavím) vybrat. Chtěla jsem kopii porodopisu, ale prý by si ji musel vyžádat lékař nebo soud. Půjdu se na porodopis do porodnice podívat, jen se moc bojím, že tomu nebudu rozumět.
Jako laik, který se informuje, jsem ovšem přišla na věci, které mi vrtají hlavou. Např. Kristelerova exprese, to "válení se po břiše". Je prý non lege artis. Mluvila jsem se šesti kamarádkami, které rodily v posledním roce a půl. Z nich všech porodila spontánně jen jediná, ostatním miminko vytlačili z bříška. To jsou prvorodičky vážně tak neschopné? A nesouvisí to náhodou s tou pitomou polohou na zádech?
A šťouravý informovaný laik se ptá a ptá a bohužel jsou to většinou jen otázky řečnické...
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Souhlas!!! 

(6.5.2002 21:31:46)
stručně a jasně: myslím si zhruba totéž.k.
 Paní Columbová 


Re: Rodit tam, kde nam to pripada bezpecne 

(6.5.2002 12:02:28)
Já patřím k těm, kterým se porod na poslední chvíli zvrtnul a "provázely ho nečekané život ohrožující komplikace" a v tomto smyslu mám z dalšího porodu docela strach. Na lidi kolem svého porodu si naprosto nemůžu stěžovat a taková zkušená a citlivá porodní asistentka, jakou jsem měla já, dokáže hotové zázraky. Rodit doma bych nechtěla ani náhodou, ale myslím, že chápu touhu některých žen, zvlášť pokud jedinou nepříjemnou stránkou jejich porodu byl protivný personál. Na druhou stranu si nedovedu představit pocity ženy, když by se prokázalo, že za trvalé poškození nebo nedejbůh úmrtí jejího dítěte je odpovědný nekvalifikovaný zásah asistentky nebo příliš dlouhá doba, po kterou se miminku (doma a cestou do nemocnice) nemohlo dostat nějakého přístroje, operativního zákroku apod.

Sylviin článek je zajímavý a jako podnět k zamyšlení velmi vítaný. Statistika je dosti ohebný instrument a některé argumenty lékařů mi připdají smysluplné. Místo vznětlivých a emotivních reakcí bych se spíš snažila dát jim na každý jednotlivý odpověď z praxe, tedy z těch zemí, kde porody doma už nějakou dobu fungují a nejsou brány jako výstřednost, z vlastní zkušenosti...

Důležité je taky dobře poslouchat, proč vlastně ženy touží rodit doma, co si nejspíš slibují od všeho "alternativního" a na co si nejvíc stěžují při nemocničních porodech: v 99% je to chování zdravotníků: necitlivost, někdy až hrubost, nedostatek soukromí při aktu, který vždycky soukromý byl (všechny samice všech živočišných druhů se vždycky někam UCHÝLÍ a většina dětí se rodí večer nebo v noci), nemožnost rozhodovat o sobě a svém dítěti ani v případech, kdy tomu zdravotní stav obou nebrání a kdy je v mezích chápání maminky situaci posoudit, degradace zážitku, který je pro každou ženu zázračný, jelikož ho prožívá tak dvakrát-třikrát za život, ale pro většinu lékařů bohužel rutinní a fádní, stejně jako pro kadeřnici dvanáctá vodová toho dne...atakdáleatakdále - a tohle je naprosto v moci zdravotníků zlepšit, nestojí to žádné peníze a nevyžaduje ani tu nejmenší legislativní úpravu.
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Pro pani Columbovou - ad: ....kde nam to pripada bezpecne 

(6.5.2002 21:27:47)
Joj pani Columbová,
tak teď jste na to kápla, mám teda hlavně na mysli Váš poslední odstavec!!
Tady nehrajou roli finance, ale LIDSKÁ stránka zdravotního personálu. Bez ohledu na všechny technické vymoženosti se tak z jedinečného zážitku může lehce stát noční můra (a ze zdravé rodičky mrzák, jak tady už někdo napsal!). Já fandím přirozeným porodům /pokud tedy jde vše jak má/, osobně raději v nějaké malé porodnici – „velkovýrobnu“ jsem už bohužel odzkoušela -, ale naprosto chápu, že někomu vyhovují výdobytky vědy+techniky a někdo se zase cítí bezpečněji doma... že jedno i druhé má svoje výhody i rizika je jasné. Jen nechápu, proč někdo zakazuje těm několika procentům zdravých žen, aby se uchýlily na místo pro ně jistě nejbezpečnější (např. porodní dům, kdyby u nás nějaký byl). To je asi tak vše, co bych k tomu měla; mimochodem, obdivuju děsně Vašeho pana manžela, jestli to teda je ten úžasnej detektiv z L.A.
Zdravíčko k.
 Jana N (1 a 2 dcery) 
  • 

Právo na vlastní rozhodnutí  

(4.5.2002 22:45:16)
Nepatřím k těm, kterým se podařilo přivést na svět dítě bez problémů, první dítě by se bez lékařské pomoci asi udusilo, .... dvojčata šla pro jistotu císařem...

Protože jsem o děti hodně "usilovala", na nemocnice a porodnice jsem si zvykla, ani mne nenapadlo, že bych rodila doma.

Plně však chápu ty, kteří k porodnici/nemocnici/instituci dobrý vztah nemají a kteří porod dítěte považují za tak intimní - svoji vlastní - záležitost, že s tím k těm cizím chodit nechtějí.

Řešení však nevidím v rozsáhlé propagaci porodů doma nebo v porodních domech, ale ve změně situace v porodnicích. A že se mění, dokazují vyprávění matek, jejichž děti se věkově liší.... a mění se k lepšímu.

Chce to zajistit, aby člověk rodil s někým, koho už nějakou dobu zná..... a kdo zná jeho... aby lékaři, kteří pečují o těhotné, považovali za normální, že by je některá z jejich klientek u porodu chtěla mít.... že by ten osmý a devátý měsíc člověk chodil na kontroly už do "své" porodnice... Aby byly sestry i lékaři více empatičtí a ponechávali rodičkám více "autonomie", aby rodičky byly SUBJEKTEM jejich péče, a ne OBJEKTEM, jak tomu v mnoha případech je.

Usilování o vznik porodních domů je - dle mého názoru - výrazem nedůvěry v schopnost našich porodnic a personálu v nich nastoupit na cestu pozitivních změn...

Známe námitky lékařů - a já je chápu. Slyšíme argumenty porodních asistentek... Za pozornost by jistě stály i argumenty těch, které se rozhodly rodit doma či již doma porodily. A pak se můžeme také zamyslet nad tím, co jim na porodnicích tolik vadí či co jim tam chybí. Já se domnívám, že hlavním argumentem je INTIMITA DOMOVA.... a přání, aby ten porod byl "ženin" či "rodiny" .... podle "ní"... jak ona to cítí ....bez toho, aby jí ho někdo organizoval či narušoval....

A na závěr bych řekla jen jedno: já bych si doma rodit netroufla, ani sama, ani s porodní asistentkou. Uráží mne však, že toto právo někomu upíráme. Žena má právo porodit své dítě tam, kde chce a jak chce. Měli bychom toto její rozhodnutí plně respektovat - pokud tak nečiníme, dokazujeme, že nám nedůvěřovala právem.... neboť respekt je základem .... lékař i porodní asistentka nerodí, rodí ta žena, oni jsou "jen" ti, kteří jí mohou v případě potřeby či nutnosti nejlépe pomoci.


Být lékařem či "porodnicí", asi bych se pokusila rodičkám ukázat, že kromě jistoty špičkové péče jim můžeme nabídnout i respekt k jejich osobě a něco co je alespoň srovnatelné s "intimitou a bezpečím domova".

A tak jim držím palce, ať se jim to podaří.

Jana N.
 Jana K., zatial bez potomkov 
  • 

Re: Právo na vlastní rozhodnutí  

(7.5.2002 16:28:52)
Takyto nazor sa mi paci. O to viac, ze ho vyslovila zena, ktora by sice nechcela rodit doma, ale chape ostatne, ze by mohli mat dovod sa tak rozhodnut a ze tieto zeny by tu moznost mali mat. Nemam totiz rada argumentovanie, ze rodicka je pacientka (ved tehotnost sa nelieci porodom!), ze by mala radsej vediet co najmenej, aby sa lekarom do "ich" porodu nemiesala, ze oni to vedia ovela lepsie ako ona. Zijem v Holandsku a jedna moja kamaratka tu rodila doma. Najprv sa toho obavala, ze co keby, ale potom si to nevedela vynachvalit. Podla mna je situacia na Slovensku podobna ako v Cechach, ak nie horsia, lebo my ziadne Vrchlabi nemame. Mam pocit, ze nasi lekari to uz vselijako zbytocne prespekulovali. Ak porod prebieha spontanne, tak sa im to asi zda podozrive, radsej "preventivne" zasiahnu a "vyrobia" komplikaciu, s ktorou si uz vedia viac rady ako s bezproblemovym porodom. Kopec vysetreni sa robi uplne zbytocne! Napr. take neeticke geneticke vysetrenie na Downov syndrom a v pripade pozitivneho vysledku vnucovanie interupcie!!! Myslim, ze prave tu na Rodine som citala, ze v Nemecku sa to nerobi a ze je to drahe. My vsak mame penazi dost. Aj na zbytocne podane oblbovaky, oxytocin,... O tom, ze vaginalne vysetrenia nesu so sebou okrem pozitiv aj riziko infekcie, ci predcasneho pretrhnutia blan, nehovoriac o tom, ze asi ziadna z nas neoblubuje prezentaciu tychto partii, ziaden lekar nespomenie rizika, ziaden lekar si neuvedomuje psychologicky aspekt tohto vysetrenia. Necakam, ze lekari pochopia snahu o to, aby porod ziskal znovu svoj prirodzeny raz - bez vyviazanych noh, infuzii, povelov, sterility nemocnice. Som ale rada, ze su zeny ako vy, ktore chapete snahy tych, co sa nechcu z tehotnosti liecit, ale chcu, aby vyvrcholila nadhernym zazitkom, ktorym porod v zivote zeny urcite je (alebo by mal byt!). Pekny den!
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Dobrá práce 

(4.5.2002 22:46:58)
Dobrá práce Sylvie, dík, že si si našla čas. Já to stále zvažuju, rodit doma by bylo krásné, můj první porod byl rel. bez problémů, ale s několika podle mně zbytečnými zásahy. I když zvažovat, jestli se mému dítěti na 20% může něco stát je trochu sobecké. S tímto argumentem porodníků musím souhlasit. S několika přáteli jsme si kdysi říkali z legrace větu "je to moje dítě, můžu si s ním dělat co chci" i když jsme si uvědomovali tu zrůdnost, ale byl to jen černý humor. Mě se zdá 20% hodně velké riziko.
Je to podle mně hlavně o lidském přístupu, ale to jsme si tady říkali už všichni mnohokrát a já bych si hrozě přála, aby tyto naše diskuse četli i porodníci a personál, aby věděli jak bezmocně se cítí rodička, která nemá sil je přesvědčovat, že ten či onen zákrok prezentovaný jako pomoc nepotřebuje. Pak až bych měla pocit, že nemlátime práznou slámu.
 Sylvie 


O mateřské úmrtnosti nejen pro Lukáše 

(14.5.2002 3:05:15)
Pro ty, co nevědí, oč jde - příspěvek, na který reaguji, je tady.

Hmm, Lukáši, a tyhle údaje nějak brání tomu, aby lékaři informovali ženy, že existují i jiné názorové proudy, sdělili jim jejich výhody a nevýhody a rozhodnutí nechali na ženě? A k tebou uváděným hodnotám mateřské úmrtnosti. Co vyjadřují? Je to celková nebo očištěná mateřská úmrtnost a z jaké doby je? České hodnoty mě příliš nezajímají, o těch představu mám - za roky 1991-1998 to bylo 12,8 celkové a 11,0 očištěné MÚ. Zajímají mne ty holandské údaje, jejich statistiku neznám. A upřímně řečeno, nejsem ani zvyklá orientovat se v údajích, tak jak jsi je napsal.

Pro ty, co právě netuší, která bije - mateřská úmrtnost se podle definice WHO vykazuje jako celkový počet úmrtí žen v těhotenství, za porodu a do 42. dne šestinedělí na 100 000 živě narozených dětí. Očištěná MÚ znamená, že se od počtu mrtvých odečetly ženy, jejichž úmrtí nemělo žádnou souvislost s těhotenstvím, porodem ani šestinedělím, zemřely třeba následkem úrazu nebo sebevraždou atd.

A proč mě zajímá, za jaké období hodnoty jsou. Lukáši, ty to určitě víš, ale ne všichni čtenáři naší diskuze to budou vědět, takže: hodnoty MÚ každý rok kolísají, mnohdy i dost významně. Např. v roce 1978 byla MÚ 0,15 promile, o rok později dost podstatně vyskočila na 0,25 a trvale klesala až do roku 1985 na 0,14. Ovšem rok na to už byla zase dvojnásobná - 0,28, aby potom opět klesla. Takže jde o to, zda se v holandské statistice jedná o průměr třeba z deseti let, nebo jeden nahodilý rok, o kterém je možné se jenom dohadovat, zda byl průměrný, výborný nebo obzvlášť mizerný. Ale jinak kdybychom si úmrtnost daly do tabulky, pochybuji, že by nám ukázal, jak moc se v kterých státech rodí doma (stejně jako to bylo s novorozeneckou úmrtností). Údaje celkové MÚ za rok 1996 - Německo 22, Anglie a Španělsko 9, Švýcarsko 6... Mimochodem, z Německa jsem viděla i hodnotu 8, byl to ovšem jiný rok.

A kdybych se měla věnovat českým statistikám. U nás jsou pouhá 4% očištěných MÚ úmrtím při porodu. Napadá mě zlepšení porodnické péče - netřeba se soustředit na statisticky nejméně významnou část úmrtí, lepší by bylo založit v nemocnicích "souložárny", kam by se sexuchtivé osoby museli povinně odebrat a po souloži by v nemocnici žena zůstala do doby, než se potvrdí či vyloučí těhotenství, a pokud se potvrdí, tak až do skončení šestinedělí. Lékaři by měli velkou šanci vychytat zbylých 96% příčin k úmrtí matek...

Mimochodem, Lukáši, když už jsi mě přinutil nakouknout do statistik, přidám několik čísel, třeba někoho budou zajímat. Kdybys mohl doplnit podobnou statistiku i z ostatních států, bylo by to fajn :-), aspoň by bylo s čím porovnávat:
Údaje jsou z let 1978-1997, kdy při porodu zemřelo celkem 446 žen:

* 17 žen (3,8%) zemřelo při porodu, přičemž 6 za období 1978-1989 a 11 za období 1990-1997.
* 193 žen (43,2%) zemře počas těhotenství.
* 236 žen (53%) zemře po porodu a v šestinedělí, nejčastěji do jednoho dne po porodu. U velké části těchto žen začala komplikace, která vedla k úmrtí již před porodem nebo za porodu a zemřely v souvislosti s terapeutickým ukončením těhotenství. Vyskytla se řada žen, u kterých nastala smrtelná komplikace až po propuštění do domácího ošetření.
* 6 žen (1,3%) zemřelo z nevysvětlené příčiny.
* 36 žen (8,1%) zemřelo v souvislosti s operačními komplikacemi, např. pozdě rozpoznané mimoděložní těhotenství, poškození zdraví při laparoskopické operaci téhož atd. Má klesající tendenci. Je to 4. nejčastější příčina úmrtí.
* 66 žen (14,8%) zemřelo v souvislosti s potratem v prvním a druhém trimestru, z toho více než 2/3 v druhém trimestru.
* 67 případů (13,4%) úmrtí bylo v důsledku kardiovaskulárních chorob žen (1978-1983 26 případů, 1984-1989 a 1990-1997 po 17). Třetí nejčastější příčina úmrtí.
* 70 žen (15,7%) zemřelo na krvácení. V tomto čísle jsou však zařazena porodnická krvácení všeho druhu např. mimoděložní těhotenství, děložní atonie a jiná krvácení po porodu, poruchy srážlivosti. Druhá nejčastější příčina.
* 92 žen (27,8%) zemřelo na trombózu nebo embolii. Nejčastější příčina úmrtí.
(Po zavedení povinné heparinové profylaxe v roce 1993 zejména v souvislosti s porodnickými operacemi , významně poklesl počet trombembolických komplikací v těhotenství, které byly v dvacetileté analýze hlavní příčinou úmrtí. Na první místo se posunuly porodnické hemoragie - krvácení. = nejnovější údaj, přesnou statistiku neznám)
* 141 úmrtí (31,6%) nastala v souvislosti s porodnickou operací (císař, kleště), při které byl plod vybavován ve 2. a 3. trimestru. Ve 47% (= 66 žen) operace sama vyvolala smrtelnou komplikaci (např. embolii). V posledních letech se bezpečnost císařských řezů jednoznačně zlepšila, nicméně samotný vzestup počtu císařských řezů přináší zároveň další vzestup podílů smrtelných komplikací, které jsou s touto operací spojeny.
* 172 žen (39%) zemřelo na onemocnění, které s porodem nesouvisí, ale zhoršuje se v něm (diabetes, kardiovaskulární choroby, poruchy krevní srážlivosti...). 1978-1983 = 78 případů, 1984-1989 = 55 případů, 1990-1997 = 39 případů.

Každopádně jsem přesvědčená, že rozhodnutí o tom, jak a kde rodit by mělo být necháno na lékařem objektivně informované rodičce. Konečně, kolik lidí umírá na nemoci z kouření, nadměrné knzumace alkoholu či přejídání, a přesto lékaři dosud nezakázali ani cigarety, ani alkohol, ani jídlo. Jenže ono je podstatně jednodušší odmítnout pomoc rodičce, které pak nezbývá, než se podvolit, než třeba zamezit kuřákům přístup k cigaretám...

S.
 Lukáš 


Re: O mateřské úmrtnosti nejen pro Lukáše 

(22.5.2002 21:52:02)
Jsem rád,
že Tě má poznámka vyburcovala k takové aktivitě.
Má čísla jsou " očištěná " z období 1996-2000.
Pobavilo mě Tvé podobenství s kuřáky a dovol mi, abych v něm trochu pokračoval.
Nikdo z lékařů nikomu kouření zakázat nemůže ( ani porod doma), ale taky nikomu nebude vysvětlovat, že když kouří "jen" 5 denně tak je to bezpečné ( i na to jsou statistiky) a už vůbec mu nebude chodit do trafiky pro cigarety.

Myslím, že si stačí odpovědět na několik otázek a lze chápat, proč se doktorovi k porodu doma nechce.
l) mohou nastat komplikace, které nelze předpovědět?
2) Lze je v domácím prostředí vyřešit?
3) Lze při současných podmínkách rodičku včas transportovat do nemocnice?
4) Kdo bude odpovědný za průběh porodu a případný neúspěch?

Rád bych si přečetl, co si o tom myslíš.
S pozdravem Lukáš
 Sylvie 


Re: Re: O mateřské úmrtnosti nejen pro Lukáše 

(22.5.2002 23:37:08)
Ó, Lukáši, mám pocit, že pořád dokolečka píšu jedno a to samé, včetně odpovědí na tvé otázky :-) Prosím, zkus se trochu pobrouzdat místními diskuzemi, odpovědi určitě najdeš. Mimochodem, já nepředpokládám, že by k porodům doma chodili lékaři, něco takového jsem četla jako teoretickou úvahu v časopise Sestra, kde lékaři - právníci dospěli k názoru, že jediná povolaná osoba u porodu doma je lékař se dvěmi atestacemi :-) Běžné bývá, že k porodu domů chodí asistentky, jenže aby takový systém efektivně fungoval, je nutná spolupráce s lékaři, a to u nás zatím vázne. Nejenom co se týká porodů doma, ale i co se týká třeba porodních domů. Navíc díky tomu u nás nejsou ani podmínky pro školení asistentek, aby takové porody zvládaly, takže těch několik, co je pro porody doma připravených (dle ČAPA se jedná tuším o 5 asistentek na celou republiku) získává zkušenosti v zahraničí, takže samozřejmě by bylo potřeba zajistit i možnost školení v rámci republiky.

Navíc ženy jsou svéprávné myslící bytosti, které se na základě informací snad dokážou rozhodnout samy, kde a jak by nejraději porodily své dítě. A to je to, co mi u nás chybí, ta možnost rozhodnout se. Nehledě k nedostatku informací právě od lékařů.

A doprava do nemocnice? To by snad taky záviselo na každém konkrétním případě, třeba já mám v průběhu 5-10 minut tři porodnice třemi různými směry, a i když magistrála bývá často ucpaná, ještě nikdy jsem nezažila, aby byly ucpané dvě nebo dokonce všechny tři trasy, takže možnost rozhodnout se, kam pojedu, by tu byla. Neříkám, že bych v našem paneláku chtěla rodit doma :-), možná bydlet o pár metrů vedle v rodinných domcích, uvažovat by se o tom dalo, jenom chci naznačit, že OPĚT žena není hloupá a pokud by doprava do nejbližší nemocnice nebyla příliš přístupná, tak snad by doma nerodila. Zrovna tak by žena doma nerodila, pokud by z nějakého důvodu lékař řekl, že ji hrozí větší riziko komplikací, konečně tabulky ke "způsobilosti kk porodu doma" existují i v zahraničí. A ženy, které si riziko komplikací nijak nepřipouští, tak ty stejně rodí doma i bez asistentky a bez preventivních prohlídek, aspoň co mám "drby", jenže tady už se spíš jedná o poněkud odlišný životní styl či filozofii, než zastává většina obyvatel.

a podrobnější info k těm holandským úmrtím bys neměl? Docela by mě zajímaly, když už jsi mě do nich zatáhl... Chtěla bych si to orovnat s těmi českými, i když tady se mi nedaří najít podrobnější rozpis jenom za poslední roky, vždycky je to jenom těch dvacet let v celku... Jo, k tomu faktoru rizika úmrtí jsem se už taky propracovala, ale nechápu ho. Hlavně nechápu, proč předpokládáš souvislost s porody doma? Pokud jsem si našla, tak třeba Anglie má lepší výsledky, než Německo, přičemž v Anglii se doma rodí víc dětí, oproti tomu Francie má snad ještě horší výsledky než HOlandsko, a to je Francie známá svým poměrně "technickým" přístupem k porodu a co ke mně doléhají informační šumy (za jejichž kvalitu v tomo případě neručím), tak porody doma tam bývají spíš výjimečné a jsou spíš záležitostí bohatších žen, které si domů zvou nejenom asistentku, ale i lékaře?

S.
 Sylvie 


OdpověĎ Lukášovi 

(24.5.2002 11:03:25)
Lukáši, tady jsou odpovědi:

1. Ano, i u zdravé ženy k takovým komplikacím může dojít. Jedná se o vzácné komplikace, které velmi často bývají obtíženě řešitelné, i když se stanou v nemocnici (např. embolie plodové vody).

Na druhou stranu je nutné dodat, že i v nemocnici může dojít ke komplikacím, ke kterým by naopak v domácím prostředí nedošlo. Například může dojít ke komplikacím díky užívání léků - a teď nenarážím na ten nešťastný případ na Kladně, ten se bohužel vyhrotil do krajnosti. Záměna léků je častější jev, než jsou ochotní zdravotníci přiznat, i když vážné důsledky má jen výjimečně. Zrovna tak je rizikové podávání opiátů - "bojování s lékem" bývá pro ženu mnohdy podstatně víc vysilující než porod samotný, takové porody častěji končí operačně (císař, kleště), a operační porod podstatně zvyšuje riziko dalších komplikací a úmrtí. Přitom opiáty nejsou proti porodní bolesti nijak obzvlášť účinné, někde se tu nachází informace, kterou někdo (nevzpomínám si kdo) vyhrabal v lékařských knihách - účinnost opiátů je zhruba dvacetiprocentní (? - teď doufám, že mě pamět neklame, konečně, vyhledávání funguje, koho to zajímá, může zapátrat :-) ). A pokud někdo tvrdí, že je to přeci jen a pouze na ženě, zda je bude chtít, tak neví nebo spíš nechce vědět, jak to stále ještě v dost porodnicích funguje. Já se před porodem ujistila, že léky dostanu pouze, když o ně požádám - skutečnost byla taková, že mi byly opakovaně vnucovány, lékař mě kvůli mému názoru ponižoval a zesměšnoval a zároveň mi aktivně bránil v tom, abych zaujala polohu, ve které bolesti budou dobře snesitelné. Henri už tu taky psala, že léky dostala, aniž by ji nějak blíže informovali o účinku, dokonce další dávku dostala víceméně proto, že neměla sílu se bránit. Mám známou, které léky prostě šoupli do infuze, aniž by ji cokoli řekli. A ono to jde jedno s druhým - pokud ženy mohou zaujmout polohu, kterou samy chtějí, potřebují méně léků, než když je nutí ležet na zádech (mimochodem, i v lékařských knihách jsem nacházela poznámky, že tahle poloha je pro ženu většinou bolestivější, než jakákoli jiná). Z formuářů na Emiminu je vidět, že svobodná poloha stále ještě není samozřejmostí. A dál - monitorování. V předchozí diskuzi jsme se shodli, že CTG zvyšuje riziko operačního ukončení porodu ze zcela zbytečných důvodů, jenom kvůli planému poplachu. Opět - operační ukončení - větší rizko dalších komplikací. Dál - infekce. Je to asi rok, co tiskem proběhla zpáva, že na základě jakési studie se v nemocnici čtvrtina zdravých lidí nakazí infekcí (pokud si vzpomínám, průzkum byl dělán na chirurgických odděleních). Například dcera si z nemocnice odnesla rýmu, což je sice banalita, nicméně pro novorozence docela nepříjemná. Mimochdem, lékařka se tím odmítla zabývat, protože novorozenec rýmu mít prostě nemůže, protože ji nemá v nemocnici jak chytit. Docela kuriozní sdělení, zvlášť když zhuba týden pro mně rodila v té samé porodnici kamarádka, její dítě TAKY mělo rýmu a dozvěděla se to samé. Prostě v prvních dnech života je novorozeně vystaveno podstatně většímu riziku nákazy jakoukoli infekcí, než by bylo doma, kde by se kolem něj nepohybovalo tak velké množství cizích lidí s "cizími" bacilami.

2. Komplikace se v domácím prostředí většinou neřeší, při jakékoli i banalitě následuje transport do nemocnice.

3. To je individuální a zcela jistě by to hrálo roli při rozhodování, zda rodit v nemocnici nebo doma.

4. Pokud vím, tak za průběh porodu je odpovědna osoba, která ho vede. Pokud ho povede porodní aistentka, bude za něj zodpovědná ona. Mimochodem, myslíte, že by bylo obtížné např. podepsat, že doma rodím na základě vlastního rozhodnutí a jsem si vědoma případných rizik? Pokud vím, takové papíry se podepsiují i třeba při porodu do vody nebo když chce žena odejít z porodnice dířv, než je zvykem. A zrovna tohle navrhují i lékaři, kteří by rádi dělali císaře na přání. Respektive kteří tvrdí, že se stejně dělají, tak ať jsou uzákoněny jasná pravidla.


Jak už jsem psala, nikdo nechce po lékařích, aby chodili k porodu doma. Jenže jsou tu asistentky, které jsou ochotny takové porody vést, tak proč jim to neumožnit. A slova o tom, že porody doma zakázané nejsou, tak o nic nejde, jsou pokrytecká. Protože samozřejmě jde. Nejsou stanovena jasná pravidla - jaké vzdělání a zkušenosti musí mít porodní asistentka či jaký zdravotní stav musí mít rodička. Tohle je docela důležité, ochraňuje to obě strany. Spolupráce s lékaři bývá problematická, viz např. oba články o (z) porodu doma v ČR na Rodině. Slova o nezákonnosti takových porodů se objevují jak z řad lékařů, tak z ministerstva zdravotnictví - to je docela obyčejné zastrašování těch, co by tak chtěli rodit nebo při porodu pomoci. Navíc je tady riziko profesního postihu. Ke všemu ještě chybí objektivní informace. Lukáši, já na tvé otázky odpovídám, tak mi taky, prosím, napiš - z jakých údajů soudíš, že porody doma přináši pro rodičku podstatně větší riziko?

Nicméně - jsou tu ženy, které by rády rodily doma či v porodních domech. Jsou tu asistentky, které jim by jim rády pomohly. To jsou volby v zahraničí naprosto běžné. Ovšem v ČR je to problém témeř neřešitelný, protože mnisterstvo zdravotnicví při rozhodování nahlíží ke stanovisku České gynekologicko-porodnické společnosti, které je zamítavé. Žena se tu staví do role nesvéprávné osoby, která se nedokáže zodpovědně rozhodnout.

S.
 Lukáš 


Odpověď 

(24.5.2002 16:51:29)
Milá Sylvie,
už minule jsem Ti psal, že porod doma bych nikomu nezakazoval, ale určitě bych se ho snažil rozmluvit.
Tvé odpovědi na mé otázky znovu dokazují , že
"myslíme jinak". Doufám, že uznáš že výčet možných komplikací v nemocnici nijak nesnižuje riziko toho, co by se mohlo stát doma. Údaj o čtvrtině nakažených "nosokomiální" infekcí je spíše úsměvný a kdyby taková orodnice existovala, byla by na zavření.
Opiáty v rukou odborníka mnoha ženám pomáhají a nejsou to žádné jedy, jak se je kdekdo snaží prezentovat.
A Tvá nesmiřitelná kritika CTG je taky pouze
"polopravda".
Ale k odpovědi na Tvou otázku. Porod rozhodně není nemoc, je to fyziologický děj, který se však může kdykoli ve svém průběhu vážně komplikovat a komplikace, bohužel, nelze vždy odhadnout dopředu.
V nemocnici je ale tým, který je na zvládnutí takové
komplikace připraven, vzdělán a náležitě vybaven a je k dispozici 24 hodin deně.
Doma bude v nejlepším případě porodní bába, bez vybavení, bez týmu, ale i bez tréningu a zkušeností zvládat komplikace.
V případě, že nějaké nastanou, nezbyde než volat záchranku, která by měla přijet do 15 minut. Když přijede, bude ovšem stejně nevybavená na zvládání porodnických komplikací a i když si kolegů záchranářů velmi vážím ( stejně tak porodních asistentek) rovněž bez zkušeností, které tyto vážné situace vyžadují.
Transport do porodnice jistě zabere také nějaký
čas.......
Doufám, že mi zas někdo napíše, že maminky zbytečně straším.
Argumety o tom, že se v mnoha porodnicích k budoucím maminkám nechovají jak by měli, riziko nijak nezmenší.
O tom, co všechno se může stát jsou napsány učebnice o stech stran a kompletní poučení maminky
je téměř nemožné. Ujištění, že většina komplikací je vzácných je jistě oprávněné, bohuže i vzácné situace nastávají ........vzácně proto porod doma může skončit rodinou tragedií. Vzácně se může něco takového stát i v porodnici.
Lepší cesta je zlepšovat podmínky v porodnicích,
o hrozném chování se nerozepisovat jen na internetu, ale stěžovat si na něj primářům nebo ředitelům nemocnic a trvat na nápravě.
Jsem si jist, že existují porodnice ( a doufám že jich není málo) kde i nejnáročnější rodička může být spojojená a porod doma považuji za extrémní řešení.
Ahoj L.
 meduňka, holčička 11/04 


Re: Odpověď 

(24.5.2002 17:21:08)
Ahoj Lukáši, nedá mi to a musím k tomu něco napsat. Předně chci říct, že bych já osobně neměla odvahu rodit doma - tedy, určitě ne tady v Čechách. Jsem asi dost úzkostlivý typ a rodit chci rozhodně "pod dohledem". Ale v tom je ten problém - pod dohledem neznamená tak, jak se to hodí dohlížejícímu.

Za 1) chci Ti doporučit články (které teď na Rodině vycházejí) o tom, jak se rodí doma v Německu, Anglii a Holandsku - je tam i dost informací o tom, jak je vše "zabezpečeno" a jak se k tomu staví stát.
Za 2) se chci zeptat, kde že jsou ty porodnice, kde to je v pohodě, "kde i nejnáročnější rodička může být spojojená" a kde máš zaručeno, že budou slušní.
Nechci (stejně tak jako asi i ostatní diskutující) hodit všechny lékaře do jednoho pytle, ale já jsem za svůj život bohužel v nemocnicích dost pobyla a nejhorší, co jsem zažila nebyly materiální podmínky, ale naprosto nepřípustné chování některých lékařů, včetně odmítnutí pomoci při ledvinové kolice (pro jistotu dodávám, že jsem byla ve fázi, kdy jsem bolestí zvracela a ochrnula mi jedna noha - téměř jsem se nemohla hýbat). Ano, narazila jsem i na pár slušných lékařů a sester, to je fakt a jsem za to vděčná, ale riskovat narození malého človíčka za přítomnosti doktora - hulváta - to riskovat nechci.
Doufám, že mé těhotenství bude bez komplikací a snad bude místo na Bulovce v CAPu, kde na mě nebude nikdo křičet, spěchat ani nutit rodit "do výšky" či jak bude jemu vyhovovat. Nechci ani žádné léky - tišící prostředky. Celé těhotenství máš zdravě jíst, bojíš se spolknout i acylpyrin a pak najednou nevadí, že se miminku dostane silný lék proti bolesti???
Mimochodem - já ještě nerodila, ale po operaci ledviny jsem nesměla několik týdnů ani sedět ani chodit, byla jsem nucena vykonávat potřebu vleže na mísu. Doporučuju ti vyzkoušet si to, fakt to nejde, tedy, zpočátku vůbec, později velmi těžko... Především je to ale i velice nepříjemné. (To jen tak naokraj, myslím, že tohle je něco, co si může představit i chlap.) Zdravím, Medu.
 Sylvie 


Re: Odpověď 

(24.5.2002 19:55:19)
Lukáši,

ty infekce nevím, mám to z tisku. Nicméně když si vezmu mikroskupinku maminek v Krči - spolubydlící z pokoje + mojí kamarádku, tak ze čtyřech novorozenců šly domů dvě (čili polovina miminek a čtvrtina osob) s rýmou. Jak už jsem psala, rýma je nepříjemná banalita (docela komplikuje kojení), podstatně horší by třeba byla infekce v operační ráně po císaři nebo třeba chřipka u miminek.

Opiáty - nepsala jsem nic, co bych neměla z odborného tisku, teda kromě toho údaje, na který jsem upozornila (ovšem i ten byl původně z lékařských knih). Nicméně, Lukáši, všimni si, že jako "jedy" je - aspoň tady na Rodině - prezentují ženy, které s nimi mají osobní zkušenost. Navíc se tu střetávají dva pohledy - jeden je pohled lékařů, z jejich pohledu opiáty nepochybně splnily svou funkci, protože poté, co mi je vnutili, jsem "spokojeně vyspávala" a konečně jim nekecala do jejich porodu. Druhý je pohled můj - o spokojeným vyspávání nemohlo být ani řeč, tak jsem možná působila navenek, ve skutečnosti jsem prožívala peklo. Byla jsem natolik omámená, že jsem se nedokázala bránit, ale natolik při vědomí, abych si uvědomovala, co se kolem mne děje, že nemám sílu čelit bolesti třeba změnou polohy nebo masáží (takže bolest přicházela v plné intenzitě), že se čím dál víc propadám do deprese a nejsem schopna jí vzdorovat a že přežívám jenom díky manželovi, který mi doslova četl z očí, protože jsem fakt nedokázala říct jediné slovo.

CTG - pouze jsem citovala (opět) ODBORNÝ tisk. Já sama proti monitoru nic nemám, pokud se užívá s mírou a lékaři při něm nenutí ženu ležet na zádech. A, samozřejmě, pokud výsledek CTG není to jediné, co lékaře zajímá, pokud lékaři dokáží zhodnotit celkový zdravotní stav rodičky a k CTG pouze přihlížet. Bohužel, zrovna tohle bývá častý problém, jinak by se tu nemohly objevovat stesky žen, u kterých lékaři věřili tomu, co jim vylejzá z CTG a ne tomu, co jim o bolestech ženy tvrdí.

Sanitu vůbec není nutné volat, však i v zahraničí se mohou převozy do nemocnice řešit vlastním autem, což je asi nejběžnější řešení, pokud nejde vyloženě o život.

Jenže, Lukáši, nějak jsi zapomněl napsat, proč považuješ porody doma za rizikové. To, co tu píšeš o komplikacích či vybavenosti porodnic je moc hezké, ale nedokládá to vůbec nic. Samozřejmě, v Čechách s porody doma zkušenosti nemáme, ale v Evropě se doma rodí, tak nějaké zkušenosti otamtad? Jak tam vychází porovnání rodiček z nemocnice a rodiček z domova či porodního domu?

S.

PS: Já se nepovažuji za "nejnáročnější rodičku", chtěla bych jenom porodit s někým, kdo celé těhotenství bude kontrolovat můj zdravotní stav a s kým budu mít čas ujasnit si, jak bych ráda rodila a pár hodin po porodu bych ráda odešla domů a měla zajištěnou péči o mne i o děcko. Nevím o žádné nemocnici, která by mi tohle splnila, tím spíš, že vzhledem k poporodním kontrolám by měla být v blízkosti mého bydliště. V zahraničí bych mohla být v péči soukromé porodní asistentky, která by se mnou potom rodila doma, v porodním domě či v nemocnici a samozřejmě by nás kontrolovala i po porodu. A tady? Ty víš o nějaké nemocnici, která tyhle služby umožňuje, pokud možno v Praze?
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Budeme stále 100 let za opicema? „Továrny na děti“ a tak? 

(25.5.2002 20:36:49)
Ahoj Lukáši,
Tvůj příspěvek skutečně potvrzuje to, co sám píšeš: že prostě máme jiné myšlení – jsi „druhá strana barikády“, bohužel – kéž by žádná barikáda nebyla! Zajímavé ale je, že mám v rodině lékaře-muže, a ten se mnou prakticky ve všem, co se týče porodnictví, souhlasí; bohužel není porodník :o) Co se týče „informovanosti rodičky“, slyšela jsem právě z lékařských zdrojů, že nejvíce komplikací mívají při porodu právě lékařky, a to z toho důvodu, že vědí, co všechno by se mohlo stát.... A jak známo, stres a adrenalin dobře postupujícímu porodu vůbec nenahrává...
Škoda, Lukáši, že si to všechno nemůžeš zažít na vlastní kůži, to bys asi mluvil/psal jinak :-))
Ještě k prezentování názorů na Rodině. Kromě sebe vím minimálně ještě o jedné osobě, která se snažila alespoň dodatečně „zjednat nápravu“- i když to doslova nejde. Osobně jsem si stěžovala na chování dětských sester a na to, že mi proti mé vůli dítě po porodu ihned odebraly na cca 5hod – i přes naši dobrou kondici. Řešilo se to sice přes ředitelství, ale zdá se, že efekt byl mizivý (podobná zkušenost z té samé porodnice novějšího data). Takže to není tak, jak si myslíš, že nespokojené rodičky si vylévají srdce jen mezi sebou a k porodníkům jejich hlas nedolehne. Jen asi není nikdo, kdo by skandálně se chovající zaměstnance nahradil a nebo není vůle, aby se něco změnilo k lepšímu.
Je to opravdu pořád do kolečka. Mám dojem, že máš v hlavě nějakou olověnou desku či tak něco na odrušování „nevhodných“ argumentací :-)))
Ahoj
k.
 Lukáš 


Re: Budeme stále 100 let za opicema? „Továrny na děti“ a tak? 

(25.5.2002 22:02:55)
Ahoj Karličko,
z toho co tu občas čtu budu brzo olověný celý.
Nepřipadám si jako barikádník, a naštěstí ani mezi svými pacientkami o žádné barikádnici nevím.
Na dosavadní diskusi mi vadí argumenty typu -
když do porodu po předcházejícím císařském řezu nebudou ti zlí doktoři zasahovat, nic se nemůže stát, protože když děloha praskne je to stejně nejspíš z léků, epidurálu nebo prostě z celé porodnice......
Bojovnicím za právo žen rodit doma se roztleskají ruce, má olověná deska to nedopustí.Možná máš s tou barikádou i kus pravdy.
Ahoj L.

 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Re: Budeme stále 100 let za opicema? „Továrny na děti“ a tak? 

(26.5.2002 21:35:15)
Ahoj Lukáši,
opravdu bych nerada, abys byl z nás celý olověný, to bychom se asi domluvili ještě hůř :o)
Schválně jsem to dohnala do extrému s těma továrnama na děti, protože mi to celý připadá jako diskuse „o voze a o koze“ – prostě mimoběžný. Já nepochybuju o tom, že porodníci zachránili spoustě novorozencům a jejich matkám život; teď jde jen o to, aby srovnatelnému procentu nezpůsobovali zbytečné komplikace zbytečně strnulými postupy, přístupy, nařízeními...
Nevím, jak moc hrozí ruptura dělohy po předchozím císařském řezu, ale dovedu si představit, že by žena mohla porodit bezproblémově. Nevím, proč jí nutit již od počátku nějaké lékařské zásahy. (Netvrdím však, že by měla rodit opuštěna v horské pastoušce, s krávou a oslíkem.) Také bude asi důležitým faktorem, PROČ vlastně k tomu císaři minule došlo...
A ještě k přirozenému porodu – zde v lehce vulgárním příspěvku Kačky jde opět o naprostou mimoběžnost – samozřejmě zde není ústředním bodem „pohodlí matky“!! Ústředním bodem je to, aby vůbec měla šanci využít svou schopnost porodit dítě – aby jí v tom nebylo již od počátku bráněno zásahy zvenčí. Jde o fyzické i psychické zdraví jich obou, jsou propojeni a ještě hodně let budou. Každá matka je ochotna „cokoli“ vytrpět pro to, aby miminko bylo v pořádku. Ale každá by také měla mít právo porodit podle svých představ, pokud vše probíhá normálně a život nevisí na vlásku. Příspěvek Petry H.s motýlkem mi proto mluví z duše.
Jsem, Lukáši, moc ráda, že se zajímáš o to, co vadí ženám na českých porodnicích. k.
P.S. – Dodat mohu jen to, co napsala Dana, a to doslova: „Já sama bych asi doma nerodila, ale vybrala bych si zařízení, kde se ke mně budou chovat jako ke svéprávné bytosti.“
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Taky nejen pro Lukáše /téma: přirozený porod/ 

(24.5.2002 13:31:17)
Po vašem duelu, který se zdál být skoro vyčerpávající (včetně statistického okénka), by možná nebylo co dodat. Ale mám opět potřebu podpořit názory Sylvie – a také mnohé zde uvedené zážitky z konkrétních porodnic je potvrzují. Samozřejmě, že nemocnice jsou tu od toho, aby lidem pomáhaly (a věřím, že třeba Petr V. a jiní dobří lékaři či zdravotníci se cítí právem dotčeni, pokud někdo naznačuje opak), ale:
- se ženou je v souvislosti s porodem skutečně často jednáno jako s nesvéprávnou a nemyslící bytostí (což je nejen urážlivé a ponižující, ale takové zacházení jí i znemožňuje se na procesu porodu aktivněji podílet /nucená poloha na zádech, neprodiskutované rychlé zásahy, které nemusí být nutné ani vhodné....)
- s tím souvisí to, že se tak rodička snadno stává objektem manipulace („strašení“ co vše by se mohlo stát dítěti nebo jí, pokud se nepodvolí tomu či onomu... apod.)
- porody doma jsou alternativou pro ty, kterým naprosto nevyhovuje péče v porodnicích, jaké se jim dostalo nebo o níž slyšeli. Jak psala již Ed ve svém článku o rození v Anglii – PORODŮ DOMA ČI PORODNÍCH DOMŮ UBYLO, JAKMILE SE ZLEPŠILA PÉČE V PORODNICÍCH (teď nemám na mysli superdrahé vybavení, ale přístup personálu k člověku jako sobě rovné bytosti a ne kusu na běžícím páse; dále přístupnost myšlence co nejpřirozenějšího porodu.
Nešlo by to u nás také tak nějak??? (Srovnávala jsem si včera kupříkladu zážitky rodičů z malé porodnice ve Vrchlabí a z velké v Liberci – setsakra se to lišilo! – viz rubrika o porodnicích zde na Rodině.)
A stejně – i když se porodnice zlepší, zbyde určité malé procento žen, které doma prostě rodit budou. Proč tomu tedy ta jasná pravidla nedat a nepomoci snížit rizika – neumožnit jim přítomnost dnes téměř „vyhynulého druhu“ - kvalifikované porodní asistentky??
k.
 Iva 
  • 

Kazda zena ma osobni odpovednost za vlastni zdravi a zdravi ditete - volba je pouze na ni 

(11.7.2002 3:12:38)
Dekuji Sylve i pi. Tumove, ze trefily hrebik primo na hlavicku. Odmitani porodu doma (nebo v porodnich domech) nema u ceskych lekaru opravdu podporu v suchych statistikach, ale v (snad?)prezilem nazoru, ze pouze oni vedi, co je pro kterou zenu nejlepsi. Sama bych to shrnula tak, ze pro kazdou zenu (a jeji dite!) je vhodne neco jineho, a nelze hazet vsechny do jednoho pytle - to je prave ten "klasicky" pristup, ktery jednou snad konecne prekoname...

Sama jsem se pro porod doma rozhodla po dukladnem zvazeni vsech pro i proti. Ano, cim vic clovek vi, tim erudovaneji se muze rozhodnout a nedostatek informaci, ev. premira dezinformaci, je prave tim, cim ceske porodnictvi trpi. (Ziji na Novem Zelandu a porody doma zde nejsou povazovany za excentrismus, ale za jednu z nekolika - rovnocennych - alternativ... Procento planovanych porodu doma zde stoupa od r. 1990, nyni cca 5-7% Je to hodne nebo malo?).

 Dcera zdravotnice 
  • 

A není to náhodou takhle? 

(26.7.2004 15:12:23)
Zdravé rodičky, schopné porodit bez lékařské pomoci, nedají příliš práce a vylepšují příznivou statistiku českého porodnictví (ovšem pokud rodí v nemocnici, nikoli doma). Proto je v zájmu lékařů takové ženy přesvědčit, aby se svěřily do jejich péče.
Proč si to myslím? Protože na druhou stranu u mnoha žen se skutečně vážnými komplikacemi lékaři váhali s účinnou pomocí tak dlouho, až málem - či skutečně - došlo k tragédii. Z médií známe například případ utržené hlavičky nebo zadušeného dvojčátka - obě děti mohl zachránit včasný císařský řez. I tady na serveru máme příběh maminky, které lékaři odmítali provést císařský řez při poloze koncem pánevním (i přes rodinnou anemnézu mentálního postižení takto narozených dětí). Podobné zkušenosti ze své rodiny a okruhu známých raději ani vypisovat nebudu, bylo by to nadlouho, ale věřte mi, že tyto zveřejněné případy nejsou vyjimka. Při stavu dnešních nemocnic považuji naopak za zázrak, že k nim nedochází častěji.
Mě to zkrátka připadá, že lékaři stojí v porodnicích právě o ty zdravé ženy, které by bez nich porodily stejně nebo lépe, zatímco skutečně problémové případy je obtěžují. Bodejť, ty přidělávají práci, stojí peníze a kazí dobré statistiky.
Nemáte ten pocit také?
 Kristýna+Robík 


Re: A není to náhodou takhle? 

(26.7.2004 20:09:26)
Dcero zdravotnice, zdraví tě dcera lékařky ;-)
Dobrý postřeh!!!

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.