OdpověĎ Lukášovi

Lukáši, tady jsou odpovědi:

1. Ano, i u zdravé ženy k takovým komplikacím může dojít. Jedná se o vzácné komplikace, které velmi často bývají obtíženě řešitelné, i když se stanou v nemocnici (např. embolie plodové vody).

Na druhou stranu je nutné dodat, že i v nemocnici může dojít ke komplikacím, ke kterým by naopak v domácím prostředí nedošlo. Například může dojít ke komplikacím díky užívání léků - a teď nenarážím na ten nešťastný případ na Kladně, ten se bohužel vyhrotil do krajnosti. Záměna léků je častější jev, než jsou ochotní zdravotníci přiznat, i když vážné důsledky má jen výjimečně. Zrovna tak je rizikové podávání opiátů - "bojování s lékem" bývá pro ženu mnohdy podstatně víc vysilující než porod samotný, takové porody častěji končí operačně (císař, kleště), a operační porod podstatně zvyšuje riziko dalších komplikací a úmrtí. Přitom opiáty nejsou proti porodní bolesti nijak obzvlášť účinné, někde se tu nachází informace, kterou někdo (nevzpomínám si kdo) vyhrabal v lékařských knihách - účinnost opiátů je zhruba dvacetiprocentní (? - teď doufám, že mě pamět neklame, konečně, vyhledávání funguje, koho to zajímá, může zapátrat :-) ). A pokud někdo tvrdí, že je to přeci jen a pouze na ženě, zda je bude chtít, tak neví nebo spíš nechce vědět, jak to stále ještě v dost porodnicích funguje. Já se před porodem ujistila, že léky dostanu pouze, když o ně požádám - skutečnost byla taková, že mi byly opakovaně vnucovány, lékař mě kvůli mému názoru ponižoval a zesměšnoval a zároveň mi aktivně bránil v tom, abych zaujala polohu, ve které bolesti budou dobře snesitelné. Henri už tu taky psala, že léky dostala, aniž by ji nějak blíže informovali o účinku, dokonce další dávku dostala víceméně proto, že neměla sílu se bránit. Mám známou, které léky prostě šoupli do infuze, aniž by ji cokoli řekli. A ono to jde jedno s druhým - pokud ženy mohou zaujmout polohu, kterou samy chtějí, potřebují méně léků, než když je nutí ležet na zádech (mimochodem, i v lékařských knihách jsem nacházela poznámky, že tahle poloha je pro ženu většinou bolestivější, než jakákoli jiná). Z formuářů na Emiminu je vidět, že svobodná poloha stále ještě není samozřejmostí. A dál - monitorování. V předchozí diskuzi jsme se shodli, že CTG zvyšuje riziko operačního ukončení porodu ze zcela zbytečných důvodů, jenom kvůli planému poplachu. Opět - operační ukončení - větší rizko dalších komplikací. Dál - infekce. Je to asi rok, co tiskem proběhla zpáva, že na základě jakési studie se v nemocnici čtvrtina zdravých lidí nakazí infekcí (pokud si vzpomínám, průzkum byl dělán na chirurgických odděleních). Například dcera si z nemocnice odnesla rýmu, což je sice banalita, nicméně pro novorozence docela nepříjemná. Mimochdem, lékařka se tím odmítla zabývat, protože novorozenec rýmu mít prostě nemůže, protože ji nemá v nemocnici jak chytit. Docela kuriozní sdělení, zvlášť když zhuba týden pro mně rodila v té samé porodnici kamarádka, její dítě TAKY mělo rýmu a dozvěděla se to samé. Prostě v prvních dnech života je novorozeně vystaveno podstatně většímu riziku nákazy jakoukoli infekcí, než by bylo doma, kde by se kolem něj nepohybovalo tak velké množství cizích lidí s "cizími" bacilami.

2. Komplikace se v domácím prostředí většinou neřeší, při jakékoli i banalitě následuje transport do nemocnice.

3. To je individuální a zcela jistě by to hrálo roli při rozhodování, zda rodit v nemocnici nebo doma.

4. Pokud vím, tak za průběh porodu je odpovědna osoba, která ho vede. Pokud ho povede porodní aistentka, bude za něj zodpovědná ona. Mimochodem, myslíte, že by bylo obtížné např. podepsat, že doma rodím na základě vlastního rozhodnutí a jsem si vědoma případných rizik? Pokud vím, takové papíry se podepsiují i třeba při porodu do vody nebo když chce žena odejít z porodnice dířv, než je zvykem. A zrovna tohle navrhují i lékaři, kteří by rádi dělali císaře na přání. Respektive kteří tvrdí, že se stejně dělají, tak ať jsou uzákoněny jasná pravidla.


Jak už jsem psala, nikdo nechce po lékařích, aby chodili k porodu doma. Jenže jsou tu asistentky, které jsou ochotny takové porody vést, tak proč jim to neumožnit. A slova o tom, že porody doma zakázané nejsou, tak o nic nejde, jsou pokrytecká. Protože samozřejmě jde. Nejsou stanovena jasná pravidla - jaké vzdělání a zkušenosti musí mít porodní asistentka či jaký zdravotní stav musí mít rodička. Tohle je docela důležité, ochraňuje to obě strany. Spolupráce s lékaři bývá problematická, viz např. oba články o (z) porodu doma v ČR na Rodině. Slova o nezákonnosti takových porodů se objevují jak z řad lékařů, tak z ministerstva zdravotnictví - to je docela obyčejné zastrašování těch, co by tak chtěli rodit nebo při porodu pomoci. Navíc je tady riziko profesního postihu. Ke všemu ještě chybí objektivní informace. Lukáši, já na tvé otázky odpovídám, tak mi taky, prosím, napiš - z jakých údajů soudíš, že porody doma přináši pro rodičku podstatně větší riziko?

Nicméně - jsou tu ženy, které by rády rodily doma či v porodních domech. Jsou tu asistentky, které jim by jim rády pomohly. To jsou volby v zahraničí naprosto běžné. Ovšem v ČR je to problém témeř neřešitelný, protože mnisterstvo zdravotnicví při rozhodování nahlíží ke stanovisku České gynekologicko-porodnické společnosti, které je zamítavé. Žena se tu staví do role nesvéprávné osoby, která se nedokáže zodpovědně rozhodnout.

S.