Porod doma a čeští lékaři

Hodně se mluví o vstupu naší republiky do EU, probírá se ze všech možných i nemožných stran - co ještě musíme, co v žádném případě nesmíme, co nás pak čeká... Napadlo vás někdy podívat se také na to, jak se liší přístup k ženám, které chtějí rodit doma, u nás a v EU?

Praxe v jednotlivých členských státech se samozřejmě liší, nicméně ve většině z nich platí, že takováto žena je státem chráněna - existuje jakási klasifikace zdravotního stavu, podle které se určuje, zda ženě při porodu doma nehrozí zvýšené riziko (pak je jí doporučen porod v nemocnici); má zajištěnou odbornou pomoc (částečně či plně proplácenou ze zdravotního pojištění) a to nejen při porodu, ale i po něm; v rámci přípravy na porod není problém, aby se dozvěděla informace nejenom o porodu nemocničním, ale i domácím (průběh, řešení komplikací...). Pozor, teď netvrdím, že lékaři skáčou nadšením: „Hurá, bude rodit doma!“ Většině z nich se porody doma nepochybně nelíbí.

A v České Republice? Žádný zákon porod doma nezakazuje, nicméně Česká gynekologicko - porodnická společnost se usnesla, že se jedná o postup non lege artis a tudíž každý, kdo by se při něm chtěl jakýmkoli způsobem angažovat, se vystavuje riziku postihu. Protože neexistují jasná pravidla, vypadá to tak, že doma smí rodit každá žena bez ohledu na svůj zdravotní stav a nemůže počítat s odbornou pomocí ani úhradou z pojištění, které si platí. Informovanost je mizerná a spíš než objektivní fakta (třeba zhodnocení zkušeností ze zahraničí) jsou lidem překládány emoce či dokonce nepravdy.

Na Rodině jsem si v diskuzních klubech všimla několika žen, které zkušenosti s porodem doma mají nebo se na něj připravují a rozhodla jsem se, že by mohlo být zajímavé je trošku vyzpovídat. Mám pro vás připravené rozhovory s třemi ženami - dvě již doma rodily (Holandsko, Německo), další se na porod doma teprve chystá (Anglie).

V žádném případě není mým úmyslem propagovat porody doma. Jenom bych chtěla ukázat, že kromě českého strkání hlavy do písku existuje i elegantnější řešení, které je vůči zdraví žen i dětí šetrnější. Nebo si snad někdo myslí, že porod doma bez asistentky je bezpečnější než porod doma s asistentkou?

Nejdřív bych dala slovo českým lékařům. Na Internetu jsem vyhledala stránky nemocnic a z nich opsala e-mailové adresy na lékaře gynekologicko-porodnických oddělení, které jsem požádala o odpověď na otázku, zda souhlasí, aby i v Čechách bylo možné rodit doma za podmínek, jaké jsou běžné v západní Evropě (t.j. zdravá žena rodí doma s porodní asistentkou a péče asistentky je zcela nebo částečně proplácena zdravotními pojišťovnami) a jaké k ne/souhlasu mají důvody.

Z 67 dotázaných mi odpovědělo 9 lékařů. Osm záporně, jeden projevil jakýsi „souhlas-nesouhlas“ („Souhlasím, pokud by byly splněny podmínky zabezpečení porodu ve smyslu možných komplikací. T.j. operační ukončení porodu císařským řezem do 20 minut, forcepsem (kleštěmi) do 5 minut a dostupnou neodkladnou péči. Představovalo by to min. vybavený sanitní vůz před domem a porodní ústav nejvýše několik km vzdálený. Při dopravní obslužnosti běžné v našich městech a zejména vesnicích spíš nesouhlasím.“)

A jaké důvody k odmítání porodů doma mají?:

• vznikly by legislativní problémy (např. kdo je odpovědný za situace, kdy porodní asistentka udělala, co bylo v jejích silách a přesto došlo k poškození dítěte či matky, porušení metodických příkazů ohledně očkování proti tuberkulóze atd.)
• zdražení systému porodní péče
• porody doma nepřináší žádný přínos, jen rizika, komplikace a ekonomické nevýhody
• je to „cesta zpět“ ve vývoji porodnictví
• došlo by k narušení naší světově nízké perinatální úmrtnosti a výsledků v prenatální péči, které jsou jedny z nejlepších
• zájem rodiček by byl minimální
• přímé ohrožení zdraví a života novorozenců a matek, protože i bezproblémový porod se může zvrhnout v patologický, a pak je nutno rychle jednat
• nedostatečná kvalifikace porodních asistentek
• nedostatečné zajištění poporodní péče (je nutná péče neonatologa)
• porodníků je dostatek, asistentky jejich práci přebírat nemusí

Na toto téma málokdo dokázal odpovědět stručně. A já myslím, že některé z jejich názorů stojí za zaznamenání:

„Pro zavedení porodů v domácnosti vidím jen dvě cesty:

a) rozsáhlé změny edukační, legislativní, organizační a ekonomické (systém výuky na lékařských fakultách a zdravotních školách, reprofilizace porodnictví, změny zákona umožňující léčit i sestrám, účinná zdravotní výchova obyvatelstva, velmi vysoké investice do zdravotnictví)

b) fatalismus - smířit se s tím, že vzroste novorozenecká i mateřská nemocnost a úmrtnost a nevinit z této skutečnosti zdravotnictví, ale jen sama sebe.“

„Připusťme, že se fyziologické porody povedou v domácnostech. Porodní ústavy nebude možno zrušit, neboť budou muset být připravené na akutní převoz porodů u nichž se objeví patologie. Část dětí se rodí předčasně, část v nefyziologické poloze, 10-20% porodů je vedeno císařským řezem, víc než polovina je urgentních. Porodnice musí být připraveny 24 hodin denně (prostorově, přístrojově, personálně) tyto případy řešit. Přesun fyziologických porodů do domácností by znamenalo spíš zdražení než zlevnění systému péče. Neumím si představit úroveň, výcvik a erudici personálu porodnic, který bude muset řešit pouze komplikované a patologické případy a nesetká se s

fyziologickými porody zdravých matek.“

„Vidím za tím pouze módní trend (hazardující se zdravím lidí) a snahu skupiny lidí využít (finančně, pro posílení vlastního ega a z řady jiných důvodů) hloupost a vrtochy většiny lidí.“

„Porod lege artis je možný pouze v porodnici. Porod doma je pouze výstřelek určité skupiny lidí riskujících "sobecky" zdraví plodu, který se nemůže bránit a nemá možnost svobodné volby.“

„V oblasti , kde žiji já 30 let jsem nebyl nikdy a nikým požádán o porod v domácnosti a při cílených dotazech v prenatální poradně se naše těhotné porodu v domácnosti děsí. Nevím proč zavádět Holandsko do Čech.“

„Každý člověk, který se vážně zabývá porodnictvím ví, že se i zcela fyziologicky probíhající porod může rázem změnit v dramatickou situaci (krvácení, hypoxie plodu, embolie, šok). Jeden člověk, byť zkušený, navíc bez patřičného přístrojového a lékového vybavení, nemá šanci účinně zasáhnout. I některé méně akutní stavy jsou pro porodní asistentku špatně zvládnutelné (za porodu zjištěné známky infekce, náhlý pokles nebo naopak vzestup krevního tlaku, rozsáhlé poranění po porodu aj.) - některými porodními asistentkami proklamovaný převoz do zdravotnického zařízení je pak jen východiskem z nouze a nikoliv systémovým řešením.“

„Problém domácích porodů je vytvořen uměle. Faktický zájem bude velmi malý - jak alespoň svědčí moje vlastní zkušenosti s tzv. "ambulantním porodem" (propuštění z nemocnice za 12-24 hodin po porodu). Ačkoli jsme propagaci věnovali poměrně značné úsilí, během 3 let jsme nasbírali 6 takových rodiček (mimochodem, u jednoho novorozence se rozvinula žloutenka, která si 7. den vynutila opětné přijetí do nemocnice, důkaz, že novorozenec potřebuje péči kvalifikovaného neonatologa). Daleko větší zájem je pociťován naopak o velmi instrumentální, umělé a ústavní metody vedení porodu - žádá se peridurální analgezie, programovaný porod, císařský řez na přání, rychlý porod apod.“

„Nejsem zásadně pro porody v domácnosti. V této závažné problematice nelze teoretizovat ve smyslu ,, co by se dalo u nás dělat kdyby to zde bylo jako jinde." Ohrožení zdraví a života matky i dítěte je závažným problémem jehož řešení v domácnosti nelze spolehlivě řešit.“

„Porod doma je "cestou zpět"ve vývoji porodnictví. Dnes máme jedny z nejlepších výsledků v prenatální péči a světově nízkou perinatální úmrtnost. Chceme-li ještě něco zlepšovat, pak je to ve vybavení porodnic připomínající domácí prostředí a individuální přístup zdravotníků. Je samozřejmé, že rodička vyžadující individuální přístup má i aktivní přístup ke své graviditě a je schopna reálně a zdravě uvažovat.“

A co říkají čísla? Častý důvod, proč lékaři odmítají porod doma, je naše nízká perinatální úmrtnost . Jak jsou na tom v tomto směru ostatní státy EU? Ze stránek Euroskop jsem opsala údaje z roku 1997. Jistě by se daly najít i novější statistiky, i když by to pro mne bylo podstatně složitější, ale myslím, že i ty starší docela dobře poslouží k tomu, co bych chtěla ukázat. Dobře si prohlédněte tabulku (číselný údaj je počet mrtvých novorozenců na tisíc živě narozených):

Novorozenecká úmrtnost 1997

Poznáte z ní, v kterých státech a v jak velké míře je se rodí doma? A kterýže stát to má doma zhruba třetinu porodů?

Úmrtnost matek ve státech EU se mi zjistit nepodařilo a komplikací (může se jednat o pouhé podezření na komplikaci) při porodu doma nebo po porodu, vyžadujících převoz do nemocnice, je zhruba 10 - 20%. Je to hodně nebo málo? Těžko říct - někdo se zaraduje, že má tedy 80% pravděpodobnost, že se nebude muset v bolestech nikam trmácet. Jiný se chytí za hlavu a radši dá přednost 100% jistotě, že během porodu do nemocnice odjede a bude se lépe cítit v péči lékaře a v přímé blízkosti zdravotnické techniky.

Ale už dost teorie, radši se podívejme, jak takový porod vypadá v praxi. Jako první jsem vyzpovídala Darinu z Holandska, ze země, kde mají porody doma tradici. Jenže na rozhovor si budete muset počkat až do příště...

PS: A ta tabulka... Přiznávám, že neznám přesná čísla, ale přibližně třetina žen rodí doma v Holandsku. Zhruba do 2% tak rodí i v Švédsku, Rakousku, Německu, Francii, Dánsku, Itálii, Británii, Belgii a Irsku - a možná i v těch zbývajících státech, to už se mi zjistit nepodařilo.