Re: Odpověď

Ahoj Lukáši, nedá mi to a musím k tomu něco napsat. Předně chci říct, že bych já osobně neměla odvahu rodit doma - tedy, určitě ne tady v Čechách. Jsem asi dost úzkostlivý typ a rodit chci rozhodně "pod dohledem". Ale v tom je ten problém - pod dohledem neznamená tak, jak se to hodí dohlížejícímu.

Za 1) chci Ti doporučit články (které teď na Rodině vycházejí) o tom, jak se rodí doma v Německu, Anglii a Holandsku - je tam i dost informací o tom, jak je vše "zabezpečeno" a jak se k tomu staví stát.
Za 2) se chci zeptat, kde že jsou ty porodnice, kde to je v pohodě, "kde i nejnáročnější rodička může být spojojená" a kde máš zaručeno, že budou slušní.
Nechci (stejně tak jako asi i ostatní diskutující) hodit všechny lékaře do jednoho pytle, ale já jsem za svůj život bohužel v nemocnicích dost pobyla a nejhorší, co jsem zažila nebyly materiální podmínky, ale naprosto nepřípustné chování některých lékařů, včetně odmítnutí pomoci při ledvinové kolice (pro jistotu dodávám, že jsem byla ve fázi, kdy jsem bolestí zvracela a ochrnula mi jedna noha - téměř jsem se nemohla hýbat). Ano, narazila jsem i na pár slušných lékařů a sester, to je fakt a jsem za to vděčná, ale riskovat narození malého človíčka za přítomnosti doktora - hulváta - to riskovat nechci.
Doufám, že mé těhotenství bude bez komplikací a snad bude místo na Bulovce v CAPu, kde na mě nebude nikdo křičet, spěchat ani nutit rodit "do výšky" či jak bude jemu vyhovovat. Nechci ani žádné léky - tišící prostředky. Celé těhotenství máš zdravě jíst, bojíš se spolknout i acylpyrin a pak najednou nevadí, že se miminku dostane silný lék proti bolesti???
Mimochodem - já ještě nerodila, ale po operaci ledviny jsem nesměla několik týdnů ani sedět ani chodit, byla jsem nucena vykonávat potřebu vleže na mísu. Doporučuju ti vyzkoušet si to, fakt to nejde, tedy, zpočátku vůbec, později velmi těžko... Především je to ale i velice nepříjemné. (To jen tak naokraj, myslím, že tohle je něco, co si může představit i chlap.) Zdravím, Medu.