| Zuzana | •
 |
(22.9.2001 2:21:05)
Na co omyvatelny ubrus, my nemame zadny, stul stary dreveny, neni nad skutecnou eleganci prirodnich materialu a proc takovy krasny povrch jeste prikryvat....mozna, ze k tomu nazoru dospeje i tvoje pritelkyne spolecne s patym ditetem...krome stolu bez ubrusu pouzivame samozrejme i pracku, sucicku, mycku, a jen chudaka zehlicku tak jednou za rok...
|
| Hanka | •
|
(22.9.2001 14:11:30)
V naší pětičlenné domácnosti není praní a sušení problém... Himaláje jsou tvořeny prádlem k žehlení. Základnou nezdolatelného pohoří je ložní prádlo /ve výbavě jsem ho měla opravdu dost/, zasypáno oblečením z minulé sezóny /zima se blíží, budu muset těžit/. V kterémsi z vyšších pater leží zavaleny manželovy trenky a ponožky, které už bolestně postrádá /ne, že bych takovéto nesmysly žehlila, ale jednou jsem ho pověřila posbíráním prádla. Já ho obvykle jakž takž složím a věci, které není nutno žehlit, hned vrazím do skříně. Ne tak můj choť. Ten vše popadl, zmuchlal a hodil nahoru na horu prádla. Vzápětí ujel horní svah, manžel coby horotvůrce ho tedy naházel zpět v opačném pořadí, čímž si zakopal ty potřebné drobné součásti svého oděvu/. Nahoře leží hromada manželových košil, "aby se příliš nepomačkaly", a vrcholek pak není pokryt čepičkou sněhovou, ale starým ručníkem, který brání našemu kocourovi pouštět na vyprané prádlo své zákeřné chlupy /to zvíře je zřejmě horský lev, nejraději spí na špičce, i když občas sjede dolů i s lavinou/. Při poslední výměně ložního prádla jsem rezignovala. Při věšení jsem ho mimořádně pečlivě protřepala a vypnula, posléze pak rovnou povlékla. Ranní rozdíl první noc po žehlení - první noc bez žehlení byl zcela nulový, takže v tomto trendu hodlám pokračovat...
|
| Miška, 3 děti | •
|
(22.9.2001 14:38:07)
Já myslela, že jsem nějaký vyvrhel, když po bytě vždycky stěhuji hromadu nevyžehleného prádla podle toho, jestli má zrovna přijít nějaká návštěva... Teď jsem si v tom ale nedávno udělala pořádek a zjistila jsem, že naspodu hromady jsou již věci, které jsou dětem malé nebo už se nenosí, takže hromada se překvapivě zmenšila jen na nějaké závěsy a polštáře, které si nedovolím nevyžehlit, což je ale z ložního prádla to jediné, co žehlím. Naštěstí mě nikdy nečekají žádné pánské košile, na něco je dobré, být s dětmi sama. U nás se hodně pere, skoro každý den, někdy i dvě pračky. Ale prádlo věším tak, abych ho mohla rovnou složit.
Samozřejmě to mám ale stále na talíři u mé maminky, která žehlí jen pro dva a to malé množství zvládne za chvíli. Jenže, dceru si na procházku nevezme, doma mi s ničím nepomůže, takže co si udělám, to mám. Hlavně, že se máme rádi, ne?
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(22.9.2001 15:33:41)
Miško, jsme na tom stejně, neustálá hromada na žehlení, kterou čas od času proberu a tak i dvou třetin usoudím, že se žehlit nemusí, poskládám a hotovo. vypracovala jsem se dokonce tak, že cejchy rovně pověsím, pečlivě složím a po tech dvou vrchních tranách přetáhnu žehličkou, aby to v té skříni dobře vypadalo:o)) Už kvuli tomu nemám ani výčitky. Prostě jsem si to zjednodušila a ještě u nás doma nikdo neumřel z toho, že nemá vyžehlene triko. :o))
|
| jana, dvě děti 4 a 6 | •
|
(24.9.2001 14:26:08)
To je balzám na mou duši, já si až do dneška (i pod vlivem mé hyperúzkostlivé maminky) představovala, že jsem ten jediný vyvrhel ženského rodu, který žehlí (v případě nutnosti) akorát košile mého muže. Hora prádla se skutečně časem vždy smrskne o to, co je po roce či dvou už malé či jinak nepoužitelné. A pokud nás to takhle dělá více (či většina), tak už jsem úplně klidná :)))
Jana
|
| martina | •
|
(27.9.2001 10:52:35)
Zdravím všechny majitelky velehor,
i u nás se v ložnici tyčí jedna hořička, co hořička vlasně pořádný konkurent alespoň Sněžky. Horniny jsou různorodé, ale manželovy košile jasně vedou.
Umíte si představit, milé dámy, rozespalého chlapa, který ráno stojí před skříní a hledá a hledá svojí oblíbenou košilku. Košilku ale nenajde, protože je ve druhém výškovém táboře našeho Evrestu. Zabručí něco, že tuto košili už neviděk dva měsíce. A s výrazem Boha pomsty, se na mne osopívětou: "co si má tedy vzít na sebe."
A nyní přicházím já, žena dovolenkující se na mateřské dovolené, která mimo jiné, že se musí zvládnou postarat o dvě malé děti, o uklizený byt, o uvařenou večeři, jinak samozřejmě nemá nic na práci, tak snad zvládne vyžehlit tu kupu prádla, co je v ložnici.
Mlčky , někdy s úsměvem , někde s pomyslnou dýkou, přicházím k prádelníku. Hledám a hledám nějakou košilatou potvoru, kterou by si mohl můj chlapák vzít na to dnešní důležité jednání. Věršinou pod nánosem košil, které můj manžel sice nenosí, protože jsou naprosto hrozné, většinou už něco pamatují, ale vyhodit je nechce. najdu nějaký pěkný nesepraný model, který ho uspokojí. Když lov nedopadne dobře, nositekná košile se v marastu nenositelného košilového bahna nenajde. Tak hold musím sáhnout po žehličce - nepřítelkyni číslo jedna a nějakou vydolovanou koku vyžehlit.
Zašívání u nás funguje přesně tak, jak ,Majdo, píšeš, praktikuji totiž totéž, co tvá osvícená kamarádka. Prádlo na zašití se hromadí v růžovém plastovém koši. Občas, když mne přepadnou výčitky svědomí, že jsem hrozná hospodyně, rozhodnu se něco zašít. Zalovím do koše, a jéjej, tohle už je dětem malé, tohle je už vyšlé z mody, a tak ono oblečení roztřídím na dvě hromádky. Malé věci a věci nestojící za zašití. Košík je skoro prázdný a mne na zašití zůstaly dva tři kousky.
.
Další problém, který mne trápí, má dokonce kriminální zápletu. Nevím, jak je to možné, ale máme doma zloděje, Krade nám ponožky. Co ponožky, on si vždy odnese jen jednu a nám se doma hromadí truchlící pozůstalé polovičky.
Nějakou dobu jsem podezírala pračku, že mi ponožky při praní snad požírá. Přímé důkazy však proti ní nemám, a tak u milé pračky musím zachovávat presunkci neviny. Osiřelé ponožky se ale hromadí a hromadí. Mají azyl v igelitové tašce a marně čekají na své sourozence. Většinou však celobytové pátrání po příbuzných končí neúspěchem, pozůstalá ponožka je vyřazena ze seznamu kandidátek na ošacení dolních končetin členů rodiny a putuje do popelnice. Čímž se stává majetkem hlavního města, něboť odpad dle zákona o odpadech vlastní, alespoň myslím, obce. Tak jedna ponožka skončí na skládce či ve spalovně, ale kde je konec její sestry....
|
| Míša, syn 4,5 roku | •
|
(27.9.2001 12:24:52)
Ahoj Martino,
při čtení Tvého příspěvku jsem úplně viděla naši domácnost.
Ráno (pokud možno v pět) stojí můj muž před skříní, kouká na štos košil (všechny mu jsou, všechny jsou poměrně nové a všechny běžně nosí) a hledá jednu speciální, protože "přece chápeš, že k té šedé kravatě potřebuju světle šedou košili" (a jako napotvoru jsou tam samé světle modré, tmavo šedé a jedna bílá). V pět ráno mě ovšem ani bezmezná láska, kterou k manželovi přímo překypuji, nedonutí vstát a jít příslušnou košili vyžehlit. Nakonec tedy pán domu odchází s jinou kravatou anebo smířen, že dnes nebude ladit "tón v tónu", ale každopádně v jiné košili (zaručeně té, co byla ve štosu až naspod, takže při jejím vyndavání rozhrabal ostatní natolik, že je mohu znovu žehlit).
I v naší pračce žije Ponožkožrout, díky kterému vždycky po praní vytáhnu lichý počet ponožek, i kdyby je před vhozením do pračky přepočítávala třeba pětkrát a vždy se sudým výsledkem. Je to Ponožkožrout-labužník, protože mizí prakticky výhradně manželovy ponožky (už jsem pojala i podezření, že je chyba v mém muži, a přepočítala mu pro jistotu nohy). Osiřelé ponožky trpně visí na šňůře nad vanou, dokud mi po půl roce nedojde trpělivost a nevyhodím je. Pochopitelně se pak hned druhý den postrádané dvojče najde. Jo, a taky je náš Ponožkožrout recesista, protože občas nějakou ponožku vyplivne zpátky do bubnu - pokud možno černou a pokud možno ve chvíli, kdy je pračka plná bílého prádla a naprogramovaná na vyvářku (takhle měl třeba syn všechny látkové pleny rozkošně světle modré).
Jediné, co jsem zdárně vyřešila, je zašívaní dětského oblečení. Když se nad námi (jednou za čtvrt roku) slituje babička a vezme si vnoučka na víkend, zabalím mu s sebou pyžamo a trička, co je šili horkou jehlou a co mají rozpárané švy. Moje máma je poklad, takže se mi všechno vrátí spravené a ještě dítko nadšeně líčí, jak s babičkou šili na "šícím přístroji".
|
| Miška, 3 děti | •
|
(27.9.2001 13:02:04)
Míšo, možná máme pračky, které jsou příbuzné, ne-li sestry. Ta moje dělá taky takové vylomeniny. A opravdu je zajímavé, že moje ponožky a ponožky dcery se nikdy neztratili. Ztrácí se jen ty chlapecké. Někdy je mi až do pláče, co mi moje pračka vyvede. No ona to neprovádí pračka, ale já, když si nedostatečně zkontroluji nohavice, kapsy atd. Např. už několikrát jsem prádlo prala společně s papírovým kapesníkem. Samozřejmě tmavé prádlo. To bych nepřála ani největšímu nepříteli /možná ano, ale jen jednomu/. Nebo nejdražší krajkové kalhotky, co jsem měla, které se dostaly do pračky s riflemi... To jsou infarktové situace. Divím se, že jsem ho ještě nedostala. /Nebo je taký dobrý vtip, když vám do bílého prádla vklouznou hnědé punčochy./
|
|
| Simona, dcery 4 a 13 let | •
|
(1.10.2001 1:11:34)
Kdysi mne osvítil duch svatý - nebo alespoň duch nějaké zkušené manželky - a na neustálé protesty mého superpuníčkářského manžílka (syn - jedináček!!) kde že má tu svoji oblíbenou.... jsem mu přestala prádlo do skříně uklízet. Po vyžehlení našich Everestů (či jejich částí) rozdělím prádlo na 3 hromádky a já z nich uklízím jen tu svou jedinou. Je - pravda - nejobjemnější, neboť k mému ošacení je nutno připočítat věci naší nejmenší a tzv. rodinné prádlo (lůžkoviny, ručníky a pod. ), ale hromádku starší dcery položím na její pracovní stůla a manželovu na jeho.
Pravda - začala jsem s tím záhy po svatbě a manžel se takto ochočil a dnes mu to přijde úplně samozřejmé. I moje vlastní matka - když to u nás jednou zažila - mi závidí. A lituje, že s ochočováním nezačala včas. Ale vzhledem k tomu, že už 50 let uklízí oblečení do skříně tátovi ona, už svůj čas prošvihla....
Mimochodem - její návštěvy jsou jedinými okamžiky, kdy zahlédnu dno svého prádelního koše. Bohužel rodiče žijí 270 km daleko, takže je Vám jasné, že tato setkání (moje a dna zmíněného koše) nejsou moc častá.
Ahoj, jdu žehlit....
|
| Eva, bezdetna | •
|
(19.11.2001 1:57:50)
Pokud ma vas manzel reklamace i k nekterym nedostatkum zehleni, radim zainvestovat do susicky a nechat milostpana, at si sve pradlo...ktere se pak nemusi zehlit.... i sam posklada:))
|
| Janka (2 děti) | •
|
(19.11.2001 9:13:26)
Holky, které máte zkušenost se sušičkou, napište ji. Já o ní uvažuji už dlouho, ale mám strach, že prádlo musí být zmačkané a za energii se nedoplatím.
Díky Janka
|
|
|
| Juraj Král | •
|
(21.3.2002 11:25:49)
Jo, to mi ta moje začala dělat tři měsíce po svatbě. Naštěstí tak brzo, takže nebyl problém s dětmi ani s dělením majetku. Teď už šest let žiju s jinou. Je to asi hloupé, ale je to tak - já neměl problém si najít takovou, které toto uspořádání vyhovuje (podruhé jsem se raději zeptal předem...), bývalá má velmi zúžený výběr a stále ještě hledá.
J.
|
| *Viky* | 
|
(21.3.2002 12:56:05)
To je pokus o vtip, ne? Kvůli něčemu takovému jste se rozváděl??? A nemyslíte si náhodou, že partnerka = služka?
|
| Jarka, dvě dcery | 
|
(28.3.2002 14:43:31)
Majdo, poradím ti. :o))) Ložní prádlo také nemusíš žehlit. Já ho věším hezky za boční švy, pěkně uhladím, proklepu, při sundavání rovnou hezky složím a pro klid duše přežehlím po té vrchní straně, aby to "pěkně vypadalo". Doby, kdy jsem kvůli tomu měla výčitky svědomí dávno minuly a od té doby se mi nehromadí v koši stohy povlečení. A úplně nejraději povlíkám v létě. Ráno vyperu, večer to samé znovu povléknu. Z balkónu rovnou znovu do postele. :o)))
|
|
|
|
| Lenka P. | •
|
(27.3.2002 18:37:31)
Ahoj všechny nerady žehlící holky,
problém košil jsem vyřešila externí službou. Jednou po nepříjemné diskusi na téma "chybějící vyžehlená oblíbená košile" jsem vzala psa a šla to rozchodit, cestou jsem vylepila několik /3/ inzeráty s nabídkou domácí práce - žehlení košil. Asi nade mnou stál můj anděl strážný, protože se mi ozvaly hned dvě paní z okolí mého bydliště. Nakonec jsem se domluvila s jednou z nich - paní, pro kterou je žehlení zábavou a hobby - sama jsem se divila, že někdo takový vůbec existuje!!!
K mému velkému údivu je manžel dokonce ochoten prádlo dokonce na žehlení odnášet a přinášet a automaticky je uklízí z košíku do skříně.
Já se na něj mile usmívám a vždy zdůrazním, jak je fajn mít o ty neprožehlené hodiny více času na sebe.
Není to asi všemocná rada, ale u nás to funguje bezvadně.
Lenka
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jarka,dvě dcery | •
|
(22.9.2001 15:36:08)
Hanko, ten předchozí příspěvek je i pro tebe :o))))
|
|
| Simona, dcery 4 a 13 let | •
|
(1.10.2001 1:42:30)
Rychlá recyklace ložního prádla je ideální. Před chystaným převlékáním pečlivě sleduji předpověď počasí, ve vytipovaný den si přivstanu a prádlo svléknu a dám prát hned ráno. Pokud jde o pracovní den, v poledne oželím oběd a dojdu to domů pověsit (pozor na zákeřné kapesníky či ručníky, kryjící se v rožku povlaku, aby tento v danném místě neuschnul!!!). Pro ty, kdo to mají domů daleko pak doporučuji víkendové dny. No a večer se to posbírá(nebo vpodvečer, jedná-li se o sychravý podzim jako nyní) a nechá dovětrat v ložnici. Před spaním povléknu, natáhnu jiné prostěradlo (mám vyzkoušeno, že to je schopno rychlé recyklace jen výjmečně, ale vzhledem k tomu, že se stejně nežehlí, tak o nic nejde) a sladce spíme.
Budoucím hospodyňkám a těm, kteří si dplňují stavy svého ložního prádla pak doporučuji krepové povlečení. To nežehlí ani moje přepečlivá maminka. (žehlit ponožky a spodní kalhotky jsem ji také odnaučovala velmi těžko).
Akoj a rychlé recyklaci zdar!
|
| Bohunka a 3 děti | •
|
(13.3.2002 21:34:21)
Posílám příspěvek do diskuse, také mám tchyni, která žehlila vše i ponožky, po svatbě jak přibývaly děti jsem jí to odnaučila. Také knedlíky musely být zásadně domácí, dnes už to není pravda.,poté co jsem ovdověla a zůstala s dětmi sama, jsem si po letech našla přítele a i toho je nutno od začátku trochu krotit a směrovat. Protože třeba byl zvyklý, že to, co je na stole se může s prominutím sežrat a ostatní? jaksi na to zapomínal... A taky jiné neřesti. Pokud jde o žehlení a úklid věcí, tak to je u nás tak, že vyžehlím a narovnám na mřížku na dosušení a pak to přítel to svoje, moje a Tomáškovo posbírá a uklidí..sice se rozčiluji, protože Tomáškovi to do skřínky dá všelijak, pak jsou slipy mezi mikinami a tak...ale schová.. A ostatní věci dvou starších dětí pilna tchyně uklidí sama...však i tomu nejstaršímu strká svačinu do aktovky. ne a ne ji to odnaučit.
A mladému to prochází, onehdy zapomněl doma celou složku se sešity a prošlo mu to.
Ubrusy? Při třech dětech máme omyvatelný, oni jsou prasátka všichni, nejen děti, ale i ostatním se občas zadaří. Tak se mějte. Samozřejmě na Vánoce máme ubrus látkový a pěkně ozdobený stůl...
|
|
|
|
| Jana 28, Tomášek 2,5 měsíce | •
|
(22.9.2001 15:43:08)
Ubrus? Proč??? Nejsem blázen... v domácnosti, kterou tvoří muž technického typu, velmi malé dítě a rozmazlený papoušek, nevydrží ubrus na stole ani den v rozumném stavu. Z holé desky stolu se lépe dostávají ptačí hovínka, drobné součástky se dají jednoduše smést (do ubrusu se zapíchávají a ohýbají se jim nožičky), pájka nenadělá tolik škody....
Jo, mám dva ubrusy. Vánoční a velikonoční. Ty prostřu na ony slavnostní dny, naaranžuju svíčky, cukroví nebo vajíčka a potom trávím spoustu času odháněním papouška a muže, kteří střídavě páchají nálety na ubrus. Jejich úmysly jsou samozřejmě jiné, ale výsledek stejný :o) A tak už týden po svátcích je stůl opět zavalen nejrůznějšími předměty a vypraný nevyžehlený ubrus je pečlivě složen ve skříni, kde stráví další rok...
|
| MONI | •
|
(24.9.2001 6:51:33)
Upatlaný stůl od dětí to beru ,ale hovínka od ptáku ,i kdyby to byl miláček, tak z toho bych asi nejedla.To se Vám klec jinam nevejde, to ho musíte mít nad stolem. FUJ!!!!
|
| Jana 28 | •
|
(24.9.2001 9:36:08)
MOzná byl můj popis až příliš barvitý - papoušek je ochočený, přítulný a má celodenní svobodu. Klec má samozřejmě jinde, ale když už se mu podaří dostat se na jídelní stůl (má to zakázané... :o)), tak se mi líp čistí holá deska, než vyměňuje ubrus.
Kdo chová ochočeného ptáčka, pochopí.
|
| Janinka | •
|
(1.10.2001 15:35:26)
Chapu. Popsala jsi to doopravdy az prilis barvite, ale moc dobre chapu, jak to je. Kamaradka ma ochocenou andulku a je to perfektni. Obcas i ujida z talire :-) Proc ne, kdyz je zdrava, ze jo!
|
|
|
|
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(24.9.2001 7:23:03)
Na začátku jsme měli klasický plátěný ubrus a na něm omyvatelný.Po čase se plátěný ubrus zlikvidoval,zůstal jenom ten omyvatelný.Časem zmizel i ten omyvatelný a zbyl jenom stůl s gumovým prostíráním.U našeho syna je však i to zbytečné.Jakmile sedne k jídlu,má ho na sobě.Stůl se setře,prádlo vypere,horší je to se židlemi.Ty jsou čalouněné.Za chvíli zlikvidujeme i stůl a židle a budeme jíst jako v Japonsku - na zemi.Peru taky každou chvíli,taky si dávám předsevzetí,že po každém praní to hned vyžehlím,ale kdepak!Ty Himaláje mi v ložnici(nevidí to návštěva) pořád rostou.Jednoznačně nežehlím ručníky,ložní prádlo,tepláky a spodní prádlo.Co ale z duše nenávidím žehlit jsou kalhoty na puky,fuj!Kdo je vymyslel?
|
| markéta | •
|
(13.2.2002 8:57:27)
Četla jsem kdysi článek o tom, jak vznikly puky. Je to údajně český (resp. moravský) "vynález" a stalo s to takto: V 19. století dodával OP Prostějov (nebo nějaká podobná firma) oblečení do Ameriky. Do té doby se kalhoty nosily bez puků, prostě roury. Jedna dodávka (pochopitelně lodní) šla hrozně dlouho a kalhoty v ní byly naskládány na puky a hodně na těsno. Po dodání do obchodu je obchodník začal prodávat tak, jak byly. Zboží s novou fazónou šlo na dračku a tak si napsal na Moravu pro další zboží takto "upravené".
Za pravdivost článku neručím, jak jsem koupila, tak prodávám. Ale nebylo to aprílové číslo.
|
|
|
| Dana, kluci 11 a 6,5 | •
|
(25.9.2001 10:21:26)
Ahoj holky,
to jsem šťastná, že je tolik spřízněných duší. Co se týče ubrusu, používám tzv. teflonový, vypadá dobře, dá se dobře prát, rychle schne a je absolutně nemačkavý. Ložní prádlo dávám na mandl.
ahoj
Dana
P.S. Já svou hromadu prádla na žehlení nazývám Hydra, hádejte proč? :-)
|
|
| Lidka (dva kluci) | •
|
(25.9.2001 23:32:04)
Holky,
já jsem tak ráda, že nejsem sama. Kdo si přestal dělat hlavu ze žehlení. Už se vypracovávám jen v tom pečlivém věšení a skládání. I na oblečení v obchdech se koukám, jestli by šlo jenom vyprat, nebo se musí žehlit.
Jen mně deptá naše ulice, kde jsou dvě sousedky v důchodovém věku, které každý měsíc myjí okna. Já je umyju dvakrát do roka a děkuju za husté záclony.
Ahoj Lidka.
|
| Eva, dvě dcery 8 a 3 roky | •
|
(5.12.2001 14:58:07)
Lidko, na to kašli. Když to tobě a tvojí rodině vyhovuje, tak to tak dělej. Já taky myju okna jen 2x do roka. Teď v létě dal manžel některá okna vyměnit za euro-okna a ty se nadají dokonce rozšroubovat a tak mám zase o práci méně. A vúbec nám netáhne do bytu. Paráda ! Jinak názory na žehlení /nebo spíš nežehlení/ a omyvateľné ubrysy jsou mi sympatické. Vúbec si nemyslím, že tyhle holky jsou nějaké lenivé nebo lajdáci. Práce v domácnosti je i tak dost a naše děti a muži budou určitě radši, když budeme veselé a ne strhané.
Měj se pěkně. Fandím ti. Eva
|
|
| markéta | •
|
(13.2.2002 9:30:02)
Jsme na tom stejně. Taky si myslím, že umýt okna dvakrát za rok stačí. Hlavně, když je přes ně vidět. A kdo si myslí, že je to málo, tak ať mi je umeje. Nemeju je na vánoce a velikonoce, ale podle počasí. Na jaře a na podzim, když je hezky, teplo a svítí sluníčko. Nevím, proč bych si měla máchat ruce ve vodě na mrazu jenom proto, že bude Štědrý den. A taky jsem si pořídila takovou tu gumovou stěrkou. S tou je to rychlá a suchá práce. S rámy je to horší. Ale kromě plastových typů nebo paní na úklid mě žádný zlepšovák nenapadá.
|
|
|
| moni,dcera 4 roky | •
|
(26.9.2001 6:47:36)
Na materskej som bola len jeden rok a tak som už dávno zaviedla systém , že žehlím iba manželove košele a to , čo si chcem obliecť do práce - (nepracujem každý deň , ale potom o to dlhšie) .Utierky postelné prádlo ,uteráky, pyžamá,tričká a spodné prádlo stačí rovno vyvesiť ,elastické plachty sa ani nesmú žehliť(moja svokra sa o to pokúša a ničí ich).Kto má rád pohľad na dokonale upravenú posteľ nech si kúpi , alebo nechá na rozne príležitosti darovať krepové,ktoré sa tiež nemá žehliť stále je krásne.Ešte jedna poznámka,podľa mňa nežehlené spodné prádlo dlhšie vydrží a nerozpadáva sa tak skoro a elasticita zostane dlhšie zachovaná.
|
| marian | •
|
(1.10.2001 13:04:34)
Ja osobne umyvatelne obrusy neznasam a ani si neviem predstavit doma obedovat na inom ako tkanom obruse a postelne pradlo je ovela krajsie a prijemnejsie ked je vyzehlene.
|
| Janinka | •
|
(1.10.2001 15:17:31)
No vis, to je opravdu vec kazdeho, jake ma hodnoty. Mne osobne prijde taky lepsi nemit vyzehlene povleceni a usetrit tim cas pro deti nebo si proste odpocinout - odpocaty rodic je take plus pro deti. A co proti omyvatelnemu ubrusu? Daji se sehnat i velmi krasne vzorovane a jsou pro male deti uplne skvele, ze ubydou strachy "hlavne aby neuspinil ubrus". My sice jeste deti nemame, ale az je budeme mit, bude to u nas vypadat takto. Mam rada poradek a prakticke veci.
|
| marian | •
|
(8.10.2001 11:22:18)
nechapem preco by malo mat dieta strach ze zaspini obrus. moje dieta ma jeden a pol roka a jedava pri normalnom obruse.ked ho zaspini dame cisty. mozno sa ti to bude zdat divne ale my sme doma zvyknuti servirovat na vysokej urovni a umely obrus k tomu nepatri. samozrejma ze je to kazdeho vec.
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(8.10.2001 12:33:23)
Mariane,
poučil bys mně,co je to stolovat na vysoké úrovni?Můj slepičí rozum to nějak nebere.My prostě stolujeme slušně,sice bez ubrusu,ale na čistém stole a z čisté jídelní soupravy a s čistým příborem.Dokonce i pijeme z čistých skleniček o:)
|
| marian | •
|
(8.10.2001 14:59:56)
Nemusis sa az tak podcenovat.
|
|
|
|
| marian | •
|
(8.10.2001 11:23:36)
nepaci sa mi tvoj postoj ... "ze si si vycvicila manzela" to ho povazujes za opicu?????
|
| Miška, 3 děti | •
|
(8.10.2001 12:23:29)
Mariane, zkus se na to podívat z té lepší stránky - vy nás považujete za slepice, my muže za opice. Co je lepší? Já bych snad raději byla tou opicí... ty jsou mi sympatičtější:-)))))
|
| marian | •
|
(8.10.2001 14:53:55)
Ahoj Miska, moc ta pozdravujem a som velmi rad ze sme tu opat na rodine. Vidim ,ze mas zmysel pre humor.Ta slepica ...no nic moc, predsa len opica vyzera lepsie. To mas pravdu.prajem ti nadherny den.
m.
|
|
|
| Míša, syn 4,5 roku | •
|
(8.10.2001 13:16:39)
Mariane,
my, co jsme neměly štěstí na tak dokonalého muže, jako jsi Ty, velmi dobře víme, že chlapa je třeba k domácím pracem vycvičit. S drezúrou se musí začít co možná nejdříve, ideálně tak ve dvou letech, jenže to naše tchýně většinou prošvihly (jak znám tu svojí, tak určitě schválně :-))
Poslední šance něco změnit je ihned po založení společné domácnosti, jenže to většina z nás zvorá (mluvím z vlastní zkušennosti). Tehdy jsme totiž nadšené novým hnízdem a těžce zamilované a klidně bychom vypustili duši, jenom aby si ten náš drahoušek nemusel náhodou pověsit oblek sám. Jenže jak roste počet členů domácnosti, kteří si dělají nárok na čisté tričko a vyžehlený kapesník, dá se to stíhat čím dál hůř. A zkus vysvětlit chlapovi, zvyklému na dokonalý servis, že by si měl uklidit svoje košile sám, protože zplodil potomka(y). Já to zkusila - jediný výsledek byl, že celý štos zůstal na žehlicím prkně, odkud si je manžel jednu po druhé bral na sebe (ale on je vážně beznadějný případ, protože vyrostl v domácnosti s babičkou v domě - tj. na "ženské" práce byly dvě a kluci nehnuli prstem). No, a protože nestíháme, tak šidíme tam, kde to není vidět - třeba na těch ubrusech. Mimochodem (zase intimní dotaz) - kdo pere a žehlí ubrusy u vás?
Jinak - já používám ubrus taky látkový a díky prostírání (pro dospěláky proutěné, pro syna omyvatelné umělohmotné) se mi daří měnit (a žehlit) ubrus tak jednou za měsíc.
P.S.: A teď končím a jdu žehlit ubrus.
|
| marian | •
|
(8.10.2001 14:51:30)
Mila Misa, u nas sa o pranie a zehlenie staraju zeny. Ked som doma a zrovna sa zehli tak si odkladam pradlo do skrine.Ved to je normalne. Povysavam a obcas umyjem riady.Aj by som ich umyval castejsie ale problem je v tom ze na umyvanie riadov mame v rodine rozdielne nazory, takze vacsinou ich neumyvam. Ja vidim cely problem v niecom inom.Vravis ze po svadbe treba zacat s vycvikom.Nie, po svadbe.Tieto veci treba prejednat pred svadbou a vtedy korigovat, po svadbe sa da uz len sem tam nieco doladit. Takze ak zenam vasi,ze mu znezehli a neperie,tak si treba najst takeho ktory to robi.
Kolko doprajes svojmu manzelovi volneho casu na jeho konicky?
m.
|
| Míša, syn 4,5 roku | •
|
(8.10.2001 15:10:23)
Ahoj Mariane,
no, však jsem si to s těmi ubrusy myslela - být za vodou někde v kanceláři, tak hlasuju klidně i pro látkové ubrousky (aby se kroužky s monogramem vyvětraly i jindy než na Vánoce:-)).
A zase jsi špatně četl - nenapsala jsem, že s výcvikem je třeba začít po svatbě (o té jsem se vůbec nezmínila), nýbrž v útlém dětství. Něco málo se dá doladit po založení společné domácnosti (což leckdy svatbu předchází), pak už je "pozdě bycha honiti".
A ke koníčkům - můj muž má na ně tolik času, kolik si ho dokáže udělat. Zrovna jako já.
|
| marian | •
|
(8.10.2001 16:06:43)
Ahoj ved to zase netreba tak prehanat. co by si cakala od chlapov.
vidim ze mas super naladu,aj ja .Tak sa maj pekne a dufam ze sa tu zajtra stretneme.
ahoj.
marian
|
| Míša, syn 4,5 roku | •
|
(9.10.2001 8:58:12)
Ahoj Mariane,
ale já včera měla vážně skvělou náladu. Dokonce jsem byla "úplně vysmátá", jak mě pobavila Tvá neutuchající snaha udělat ze mě Xantipu. Minulý týden sis myslel, že snad sypu manželovi do kafe jed a teď se ptáš, kolik času mu DOPŘÁVÁM na koníčky. To jako myslíš, že stojím se stopkama v předsíni a říkám: "tak miláčku, teď smíš jít na hodinku hrát ping-pong, ale v půl osmé, ať jsi doma!" a když nepřijde včas, musí klečet na hrachu? :-))
Budeš se divit, ale vážně nepatřím k ženám, co si vezmou fotbalistu a pak se diví, že chce chodit hrát fotbal i po svatbě, místo aby seděl doma a držel se s ženuškou za ručičku. Já si třeba vzala chlapa, co leze rád po horách, a teď se občas přistihnu, že jsem kvůli němu na nějakou horu vyšplhala taky. A hůř! Ono se mi to i docela líbí. A on zas naoplátku zjistil, že nejen běžky jsou lyže a že nechat se na kopec vytáhnout motorickou silou vleku, nemusí být tak úplná otrava.
Jasněže s rodinou nemůže člověk dělat úplně všechno tak, jako za svobodna - třeba návštěva kina jsou malé manévry a ne rozhodnutí "za deset minut odházíme". Spousty aktivit se můžou zúčastnit i děti, ale občas to přece jen nejde (například na svoje jazykové kurzy brát syna nemůžu), takže jeden z nás musí hlídat (pokud se "neobětuje" babička). I když to "hlídání" v manželově případě někdy vypadá tak, že si Juniora nechá přivézt do kanceláře a třeba do osmi večer pracují spolu.
Takže zpátky k původní otázce - můj muž má na koníčky opravdu tolik času, kolik si ho dokáže udělat. V jeho případě především na kolik dokáže opustit svého největšího koně - práci. A i já mám tolik času, kolik si ho dokážu udělat. To znamená zejména na kolik se mi podaří najít hlídání nebo nějakou zábavu pro našeho syna. No, a asi stárnem, ale poslední dobou nás nějak nejvíc baví dělat něco společně ve třech (třeba šplhat po horách :-))
|
| marian | •
|
(10.10.2001 8:34:50)
Ahoj Misa, nakoniec sa z teba vykluje velmi dobra zena. Ved tak to ma byt,treba si uzivat a dopriat jeden druhemu slobodu. Nie ako si niektori myslia,ze partner sa po svadbe vzda vsetkeho. Ved to je totalna blbost. My to robime tiez tak,ze na vacsinu akcii bravame dieta. Tiez to vzdy nejde.Niektore aktivity robim sam a niektore zase robi sama moja zena. Ja robim sport,ktory si vyzaduje velku opatrnost,preto nemozem so sebou bravat dceru. Iba vtedy ak ide aj manzelka ale aj to sa da len niekedy.Ale vzdy si treba uvedomit aby to nebolo na ukor rodiny.Myslim si ze aj zene dobre padne ked chlap obcas na par hodin vypadne z domu a zena ma chvilu pre seba, len to netreba prehnat. Co sa tyka financii tak tam treba brat tiez velky ohlad na rodinu a nie vidiet len svoje zaujmy.
|
| Míša, syn 4,5 roku | •
|
(10.10.2001 9:30:21)
No jasně, Mariane. Já jsem "pravý poklad mezi manželkami" (alespoň to říká můj muž).
A můžu Ti jen potvrdit, že se občas hodí, když chlap vypadne někam ven. Já třeba miluju služební cesty mého muže (teda ty krátkodobé, tak na 2-3dny) - co uklidím, zůstane uklizené déle než 5 minut, k večeři může být klidně krupicová kaše a ještě se pak na něj vždycky těším. Prostě paráda :-))
A finance? Momentálně nás nejvíc stojí kroužky našeho Juniora, my dospělí jsme proti němu žabaři.
|
| marian | •
|
(10.10.2001 10:52:08)
to si viem zivo predstavit,aj mna to caka a velmi sa na to tesim.je to velmi dobra investicia,dieta je spokojne ,robi uzitocnu cinnost a potom ho nenapadne robit nejake sprostosti alebo stracat cas s nejakou pochybnou partiou. comu sa venuju tvoje deti?
marian
|
| Míša, syn 4,5 roku | •
|
(10.10.2001 11:15:39)
Ahoj Mariane,
zatím mám dítko jen jedno (doufám, že to není definitivní počet), a to jsem letos na jeho vlastní žádost zapsala na všechny kroužky ve školce - tedy na angličtinu, flétnu a keramiku. A mimo to chodí ještě dvakrát týdně cvičit do Sokola. Baví ho všechno, ale dneska ráno vykládal, že "anglina" je nejlepší (mají na ni skvělou paní učitelku, která je neučí v sedě ve třídě, ale při hrách v tělocvičně - třeba barvy s nimi dělala podle míčků, kterými si kutáleli).
|
| marian | •
|
(10.10.2001 11:52:55)
To ma tvoje dieta velke stastie na taku sikovnu ucitelku.podla mna je to velmi spravne aby dieta vyskusalo co najviac zaujmov a sportov.potom neskor si vyberie o co ma skutocne zaujem.
m.
|
|
|
|
|
|
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(9.10.2001 9:13:40)
Mariane,
když to tak o tobě čtu,tak patrně jsi jediným prototypem dokonalého muže :-).
|
| marian | •
|
(10.10.2001 8:24:03)
Zuzka, myslim si ,ze takych ako som ja je na svete vela. Len bohuzial nie tolko aby a uslo na kazdu zenu ale plati to aj naopak.
|
|
|
|
|
|
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(8.10.2001 15:42:37)
To je hezka debata o ubrusech :o))) Priznam se, ze ubrus na stole mam rada a libi se mi. ne igelitovy, ale hezky nazehleny naskrobeny latkovy. A taky se priznam, ze kdyz byly holky male a bryndaly, cvrndaly, drobily, patlaly, tak jsem vzdy pred jidlem /Mariane, ted necti/ ubrus sundala, slozila, nechala svoje mala prasatka se napapat, potom jsem udelala generalni uklid jidelniho koutu a vse korunovala krasnym cistym ubrusem, ktery mi diky teto metode vydrzel vzdycky dost dlouho. :o)) Pozdeji uz nebylo treba ubrus sundavat.
Moje kamaradka ma hezkou ubrusovou historku. Kdyz byla mala, jeji maminka pritloukala ubrus zespoda ke stolu pripinacky. Aby ho mrne na sebe nestrhlo. Protoze ubrus menili hodne casto, mela maminka tuto cinnost uz pomerne zautomatizovanou. Kdyz bylo te me kamaradce asi 18 let a jeji maminka opet sahala po napinacku a kladivku, tak ji nesmele rekla: mami, mozna uz tohle delat nemusis, ja dam pozor, abych ten ubrus neztrhla. Maminka se na ni podivala, chvili premyslela a pak ji to doslo. :o)))
|
| marian | •
|
(8.10.2001 16:14:32)
to bola velmi mila historka,dobre ma pobavila. my obrus menime velmi casto pretoze moja dcera stoluje s nami a sem tam ma na to svoj nazor ako je spravne naservirovane.
m.
|
|
|
| Adriana, 2 děti 6 a11 let.... | •
|
(7.3.2002 11:19:15)
Nevim, proc si tak dotčený(á), nikdo nemluvil o cvičené opici, ale o manželovi, který pochopil co se mu od začátku předkládalo. Osobně to považuji za výborný nápad- odpadne diskuse an téma " Kam si mi to proboha zase dala....!" Moje děti se to naučili dělat, mažela asi v životě nepředělám, ale neulehčuju mu to. Za chvíli by nevědel ani kde je jeho skříň. Je to totiž velmi, velmi pohodlné nechat si všechno předkládat až pod nos...
|
|
| Adriana, 2 děti 6 a11 let.... | •
|
(7.3.2002 11:19:47)
Nevim, proc si tak dotčený(á), nikdo nemluvil o cvičené opici, ale o manželovi, který pochopil co se mu od začátku předkládalo. Osobně to považuji za výborný nápad- odpadne diskuse an téma " Kam si mi to proboha zase dala....!" Moje děti se to naučili dělat, mažela asi v životě nepředělám, ale neulehčuju mu to. Za chvíli by nevědel ani kde je jeho skříň. Je to totiž velmi, velmi pohodlné nechat si všechno předkládat až pod nos...
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Pálení čarodějnic na Rozkoši Náchod 
Už ho nesou! aneb O víle MeluzíněTrutnov 
Noční běh pro SvětluškuČeské Budějovice 
Dětský divadelní MikulovBřeclav 
Pražské jaroPraha 1 
Pálení čarodějnic na Rozkoši 
Už ho nesou! aneb O víle Meluzíně
Noční běh pro Světlušku
Dětský divadelní Mikulov
Pražské jaro
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)