Problém rozvrtaných košil jsem vyřešila!
Kdysi mne osvítil duch svatý - nebo alespoň duch nějaké zkušené manželky - a na neustálé protesty mého superpuníčkářského manžílka (syn - jedináček!!) kde že má tu svoji oblíbenou.... jsem mu přestala prádlo do skříně uklízet. Po vyžehlení našich Everestů (či jejich částí) rozdělím prádlo na 3 hromádky a já z nich uklízím jen tu svou jedinou. Je - pravda - nejobjemnější, neboť k mému ošacení je nutno připočítat věci naší nejmenší a tzv. rodinné prádlo (lůžkoviny, ručníky a pod. ), ale hromádku starší dcery položím na její pracovní stůla a manželovu na jeho.
Pravda - začala jsem s tím záhy po svatbě a manžel se takto ochočil a dnes mu to přijde úplně samozřejmé. I moje vlastní matka - když to u nás jednou zažila - mi závidí. A lituje, že s ochočováním nezačala včas. Ale vzhledem k tomu, že už 50 let uklízí oblečení do skříně tátovi ona, už svůj čas prošvihla....
Mimochodem - její návštěvy jsou jedinými okamžiky, kdy zahlédnu dno svého prádelního koše. Bohužel rodiče žijí 270 km daleko, takže je Vám jasné, že tato setkání (moje a dna zmíněného koše) nejsou moc častá.
Ahoj, jdu žehlit....
Odpovědět