16.2.2008 11:48:41 Líza
Re: Co mi na tom nesedí!
Taky bych řekla, že pokud přiměřeně MUSÍ, je to jen pro jejich dobro. Ono nemá asi cenu moc se rejpat v tom, jak se kdo z nás strašně cítil, když místo hraní s kámoškama musel hlídat mladšího sourozence, to se můžem začít rejpat v tom, jak jsme se strašně cítili, když bylo třeba se učit, když bylo potřeba doma pomáhat, když jsme třeba byli na nepříjemném zákroku u doktora. Jedna z věcí, na který si děti musí zvykat, je to, že spousta nepříjemných věcí, například povinností, k životu prostě automaticky patří. Pokud přitom zůstane zachován určitej základní objem toho, aby si dítě mohlo hrát, a aby toho na něho nebylo naloženo tolik, kolik nemůže zvládnout, tak si myslím, že ty povinnosti jsou jen pro jeho dobro.
Nevím, můj táta je ze 7 dětí, z vesnice, nikdy se tam nikdo nepozastavoval nad tím, že jak děti rostly, chopily se práce, na kterou už měly, včetně péče o domácí zvířata, pomoci na poli nebo dohledu na mladší sourozence. S tím vychovávání nefrustrovaných sobečků nemůžu než souhlasit. Možná s těma svýma dětma někdy soucítíme až příliš; myslím, že dítě, které si zvykne na vzájemnou starostlivost a dělení povinností ve velké rodině, je pro život pravděpodobně vybavené o dost líp, než třeba moje dvě připorozmazlené princezničky, které toho moc nemusí.
Odpovědět