| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
 |
(12.2.2008 12:23:50)
Já nemám nic proti početným rodinám, ovšem pokud to rodiče zvládají, a to nemyslím jen finančně (nechtěla bych najednou živit třeba tři děti na VŠ), ale hlavně citově. Lidé mohou mít obrovské srdce, do kterého se jim opravdu tolik dětí vejde.
Ale jednu připomínku k početným rodinám mám - pro mě zásadní, díky níž bych více než tři děti (myslím sice dvě, ale raději píšu tři, kdybych se ještě jednou náhodou rozmyslela) nechtěla, a to je to, že si ze starších dětí rodiče dělají chůvy pro ty mladší. Já chápu, že to v tom počtu jinak nejde, ale to není košer - dítě má být prostě dítětem, nemá za nikoho zodpovídat do doby, než je skutečně dospělé, nemá mít starosti. Tohle se mi na tom prostě nelíbí. A pokud bude někdo tvrdit, že ty starší děti to dělají rády - nevěřím!. Tak asi tak to beru já.
|
| Lenka | •
|
(12.2.2008 12:33:00)
musim plne souhlasit s timhle nazorem. vsichni jsme byli deti a ten kdo mel mladsi sourozence si urcite vzpomene, jak se citil, kdyz musel na mladsi dohlizet, misto toho, aby se zabyval jen sam sebou a svymi kamarady.
ja sama jsem ze tri deti a detstvi jsme meli krasne, prestoze nemylo moc penez. ale taky jsme obcas dost trpeli tim, ze nemuzeme mit to, co jine deti. a dneska je to jeste horsi, protoze jsou veci, ktere za nas nebyly...mobily, playstation atd. atd samozrejme nezastavam nazor, ze dite ma dostat vsechno na co si vzpomene, ale taky by nemelo mit pocit, ze je nejaky "outsider". dost dobre si nedovedu preeeeeeedstavit, ze rodice, kteri maji treba 8 deti, jim vsem muzou doprat tolik, aby se na ne jine deti nedivaly skrz prsty. deti umi byt krute.
|
|
| Xantipa. | 
|
(12.2.2008 12:34:14)
Jano, já bych to takhle neviděla. Spíš je to o tom, že ve velké rodině, víc než kde jinde, je potřeba myslet na ostatní a je prostě nezbytně a životně nutné podílet se na péči o domácnost a vzájemně o sebe. A myslím si, že takováto zkušenost by neuškodila nikomu. Možná si to neuvědomujeme, ale kolikrát vychováváme malé sobečky a pak se divíme, kde se to v nich přece bere?
Co já nechápu, jak se to dá zvládnout. Myslím, že i když to máme v rodině docela slušně zorganizované, přesto jsme někdy na dně se silami. A to zdaleko nedosahuji počtu dětí uvedeného v článku. To bude asi nějaká "vesmírná záhada". I když, když člověk musí, dokáže nevídané.
|
| Mery72 | 
|
(12.2.2008 12:44:05)
Jo, Xantipo, takhle bych to nějak viděla. Výchovu i organizaci. Dětem neuškodí nedostatek ale spíš nadbytek věcí. (O hladomoru se nebavím!) Podlě mně je důležitý základní postoj rodičů k životu a láska k dítěti - tohle si dítě odnáší z rodiny. Ostatní je "zdobení, třešinky na dortu", který má někdo bohatší, jiný chudší, ale dortový korpus je jeden. Aspoň si to myslím.
|
|
|
| Mery72 |
|
(12.2.2008 12:35:20)
Třeba Ti jednou Terezka (v sedmi - osmi letech) řekne: mami, můžu vyzvednout Mišku se školky? A je to odpovědnost, tedy starost. A to dítě o ni stojí. Postavíš se k tomu : ne, jsi moc malá, to nemůžeš dělat, nesmíš mít starosti NEBO jo, nějak to zkusíme, třeba trochu spolu (kdyby to bylo fakt neúnosné - silnice a tak)
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(12.2.2008 19:43:43)
Pokud by o to stála, dovolila bych jí to, školka je za domem. Ale já jsem mluvila trošku o něčem jiném. Taky mám mladšího sourozence - 6,5 roku mladšího - a vím jak jsem občas zatoužila po větší volnosti, než jakou mi naši díky němu poskytovali.
|
| Mery72 |
|
(12.2.2008 20:38:16)
Je fakt, že já jsem toto nezažila. Pevně doufám, že se mi podaří chtít po vlastních dětech věci, které je budou jen přiměřeně frustrovat (taky znám přetížené prvorozené, není o co stát)
|
|
|
|
| Eva, 4 +3 | 
|
(12.2.2008 12:38:54)
Jano, opět bych chtěla připomenout, že to v každé rodině může být jinak.
I početné rodiny se mohou lišit ve výchově dětí. Já mám naprosto stejný názor jako ty. Nikdy jsem nechtěla, aby starší děti dělaly chůvu mladším. Vzhledem k tomu, že jsem je měla rychle po sobě, tak to ani nešlo. ))
"Starší vychovávají mladší" - dost často slýchám právě tuto větu. Ale u nás neplatí. Starší děti vychovávají příkladem mladší, to ano. Ale určitě ne tak, že by MUSELY hlídat. Samozřejmě si např. s malou poharjí, s bráchou v 1.tř. napíše někdo úkol, ale ono je to BAVÍ a dělají to RÁDI. Naše děti žádné trauma z hlídání mladších sourozenců mít určitě nebudou.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(13.2.2008 7:14:38)
Ono to není o tom, že by je to občas nebavilo, tomu rozumím. Jde o to, že občas prostě třeba malou pohlídat musí. Mě jde o to MUSÍ.
|
| šárka | •
|
(16.2.2008 11:32:56)
ono se to MUSÍ prolíná celým životem. I tvoje koťátka za pár let budou muset zůstat někdy doma sami (nemoc dítěte so omlouvá jen do 10 let - pak z dovolené), budou muset jít do školy (i když se nenaučili na písemku :o)), budou ti muset pomoci ( s čímkoliv) a to hlídání z nutnosti není nic jiného než pomoc. Jako dospělým nám je to jen k užitku, že víme, že některé věci se chtěj nechtěj prostě jen MUSÍ.
|
| Sylvie | 
|
(16.2.2008 11:44:39)
nemoc dítěte so omlouvá jen do 10 let - pak z dovolené
Není pravda. Ošetřovačku může lékař napsat buď na ošetřování dítěte do 10 let (a pak se v případě rodičů nevyžaduje společná domácnost, tedy může o dítě například pečovat i rozvedený otec, který s dítětem jinak nežije) nebo ji může prostě napsat na ošetřování jiného člena rodiny (a tam už to není omezené věkem nemoceného, ale jen a pouze společnou domácností a potřebou ošetřování - může být napsaná na 12 leté dítě stejně jako na 40 letého partnera).
|
|
|
| Líza | 
|
(16.2.2008 11:48:41)
Taky bych řekla, že pokud přiměřeně MUSÍ, je to jen pro jejich dobro. Ono nemá asi cenu moc se rejpat v tom, jak se kdo z nás strašně cítil, když místo hraní s kámoškama musel hlídat mladšího sourozence, to se můžem začít rejpat v tom, jak jsme se strašně cítili, když bylo třeba se učit, když bylo potřeba doma pomáhat, když jsme třeba byli na nepříjemném zákroku u doktora. Jedna z věcí, na který si děti musí zvykat, je to, že spousta nepříjemných věcí, například povinností, k životu prostě automaticky patří. Pokud přitom zůstane zachován určitej základní objem toho, aby si dítě mohlo hrát, a aby toho na něho nebylo naloženo tolik, kolik nemůže zvládnout, tak si myslím, že ty povinnosti jsou jen pro jeho dobro.
Nevím, můj táta je ze 7 dětí, z vesnice, nikdy se tam nikdo nepozastavoval nad tím, že jak děti rostly, chopily se práce, na kterou už měly, včetně péče o domácí zvířata, pomoci na poli nebo dohledu na mladší sourozence. S tím vychovávání nefrustrovaných sobečků nemůžu než souhlasit. Možná s těma svýma dětma někdy soucítíme až příliš; myslím, že dítě, které si zvykne na vzájemnou starostlivost a dělení povinností ve velké rodině, je pro život pravděpodobně vybavené o dost líp, než třeba moje dvě připorozmazlené princezničky, které toho moc nemusí.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(16.2.2008 11:56:50)
Lízo,
já ti nevím, mluvíš jedním dechem o nepříjemných věcech jako jsou povinnosti a o tom, jak patřej k životu... proč by nutně měly? Vedu svý dítě k tomu, že jaký si to udělá, takový to bude mít. Pokud něco pokládá za nepříjemný, vždycky si může najít cestu k tomu, jak to nemuset dělat. Nemluvím o trivialitách typu "platí se za nájem, za vodu, za provoz auta", dejme tomu; ale nikdo NEMUSÍ pečovat o děti, když si na to sežene placenou výpomoc, nemusí uklízet, žehlit, prát, nakupovat... když si to dokáže zařídit tak, aby to udělal někdo jinej.
|
| Líza |
|
(16.2.2008 12:07:12)
Naopak, pečovat o děti má-li je musí, pokud jim nechce ubližovat, a to, že se musí platit nájem, voda a topení, není trivialita, ale zásadní věc, která se životem táhne a pro spoustu lidí může být velmi vyčerpávající. Nechci mít z dětí sobecký užívače, kteří nejsou schopni udělat nic pro nikoho kromě sebe a dokonce ani nic pro sebe, co nenese okamžité uspokojení.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(16.2.2008 12:17:06)
Asi jsem málo kolektivní typ. Nevím, kolik má kdo životů, já jeden a můj syn předpokládám rovněž. A v tom jednom životě chci, aby byl v první řadě spokojený a využil ho tak, jak mu to bude příjemné. Tím samozřejmě nemyslím nějaké extrémy typu masový vrah. Účty bude skládat max. Pánubohu, ne sousedce odvedle. Pokud něco dělám, musím to chtít dělat a měl bych z toho mít dobrý pocit, cokoli dělám proto, že musím nebo že se to tak má nepřináší uspokojení. To přece není o sobectví, málokdo je tak blbej altruista jako já, ale nedělám to proto, že bych měla pocit, že se to tak má dělat nebo že přece nesmím bejt sobec, ale že sama cítím potřebu pomoci tomu či onomu a udělat to či ono. Povinnost je nedobrovolnost, donucení. "Udělej to, i když nechceš, protože to je tvoje povinnost." Brrr. Poznám na každý profesi, na každým člověku, jestli něco dělá rád a z láskou, nebo z povinnosti. A těm, co to dělají z povinnosti, z "musu", se snažím vyhýbat jako čert kříži. 
|
| Líza |
|
(16.2.2008 12:24:31)
Lidi, o kterých mluvíš, jsou právě ti, kteří čekali od života, že budou dělat jen to, co se jim bude chtít, a každou povinnost považují za útok na vlastní práva a ne za něco docela normálního a samozřejmého. Taky se jim vyhýbám.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(16.2.2008 12:44:57)
Lízo,
záleží na úhlu pohledu. Podle mého názoru k rozhodnutí - jakémukoli rozhodnutí - je třeba znát obě varianty řešení (obvykle jsou dvě, ANO/NE). Nedám-li dítěti možnost výběru, nebudu si nikdy moci být jista, že je skutečně "dobrý člověk" nebo jen dělá to, co mu bylo prezentováno jako správné, aniž by to tak sám cítil.
|
| Líza |
|
(16.2.2008 15:39:51)
To je sice hezký jako povšechná zásada, ale považuju za nesmysl to aplikovat ve všech situacích. Nedávám dětem na vybranou (ano/ne), jestli se jim chce uklidit, vyndat nádobí z myčky nebo roztřídit vypraný prádlo, stejně jako starší dceři nedávám na vybranou, jestli se bude učit. Existuje něco jako objektivní realita, v níž má-li člověk přežít, musí plnit nějaký její nároky, pro dítě je to například absolvování školní docházky a pro rodinu jako celek například zvládnutí záležitostí, které souvisejí s chodem domácnosti. Pokud se všichni členové budou na základě toho, že maj jeden život, a chtěj si ho užít, rozhodovat systémem ano-ne, pak ty věci nebude dělat nikdo, ani děti, ani dospělí.
|
|
|
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(18.2.2008 13:04:24)
Tak jinak Lízo, když čtu pořád o tom, že děti, které nepečují o sourozence jsou rozmazlení sobci (co na tom, že jinak musejí fungovat normálně) - takže prostě je to pohodlnost rodičů, přenášet svoje povinnosti na děti - protože starat se o dítě je jen a jen jejich povinnost. Děcko může umýt nádobí, vynést koš, prostě se podílet, s tím samozřejmě souhlasím, potřebuje prostě úkoly, které jsou přiměřeny jeho věku - a to hlídání malých dětí prostě není.
|
| luthienka | 
|
(18.2.2008 13:38:16)
Já si myslím, že hlídání mladšího sourozence může dělat někdo rád. Já synovi dám vybrat, zda bude uklízet nebo hlídat. Na 90%si vybere hlídání. Podle psychologů je pro to ideální období kolem 8 let- to prý jsou děti "ty nejlepší chůvy".
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.2.2008 13:56:37)
Je tu ovšem ještě jeden faktor. Když jako dítě budu mýt nádobí, rozbiju hrneček a dostanu vynadáno za nešikovnost, budu si vědom vlastní viny na daný skutečnosti. Ovšem pokud hlídám mladšího sourozence a ten si - dejme tomu - rozbije hlavu, něco spolkne apod., je dost problematické "vysvětlit" hlídajícímu dítěti, proč je to jeho vina, když mu to ono samo neudělalo. Každý rodič ví, že uhlídat batole je mnohdy fakt masakr a snad každému z nás se stalo, že se i během jejich přítomnosti dítě poranilo, odněkud spadlo... tohle je pro starší dítě zbytečně traumatizující i v případě, že vcelku o nic nejde, ale co když je to nedej Bůh něco vážnějšího? Mladší brácha/ségra vběhne pod auto, vypadne z kočáru, má otřes mozku... já bych osobně nechtěla, aby moje dítě bylo traumatizovaný tím, že má něco podobnýho "na svědomí". Dítě nemůže mít odpovědnost za jiný dítě, to už nespadá do běžných povinností, protože za děti prostě ze zákona mají odpovědnost dospělí.
|
| Myšutka* |
|
(18.2.2008 16:31:38)
Monty, mám hodně smutný příklad o dětské zodpovědnosti ve své rodině. Desetiletý kluk vedl ze školy sestřičku-prvňáčka. Boční uličky, bezpečné, po cestě přecházeli cestu jenom jednou. Malá se s bráškou pohádala, rozběhla se přes cestu, že mu uteče... Domů už nikdy nepřišla, ze zatáčky tenkrát vyjelo auto.
Rodiče si pořád opakovali, že za to kluk nemohl, přesto v otci zůstala hořkost a postupně mu začal dělat peklo ze života, takže za pár let kluk utekl z domu. S rodiči se znovu viděl až po dvaceti letech, když ho přivedl třetí, nejmladší, sourozenec. A tenkrát teprve táta připustil, že mu tu zbytečnou smrt zazlíval...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.2.2008 16:37:13)
Myšutko,
tak nějak jsem to myslela, a opravdu nemusí jít až o takhle tragické konce. :o(
Pokládám "dětství" a "zodpovědnost" za vyložený antagonismus. Na dětství je krásné právě to, že dítě může a mělo by být bezstarostné, hravé, zvídavé... ne zavlečené do předčasné dospělosti. Ono mu to totiž může později dost chybět a následky nemusí být nic moc.
|
| Myšutka* |
|
(18.2.2008 16:48:49)
Přesně tak. Dítě má právo nedomyslet důsledky, má právo dělat chyby, má právo na omyl. Tím neříkám, že moje děti nepomáhají doma, nebo že jsem dcerce nikdy neřekla, aby pohlídala brášku. Ale během toho pohlídání jsem blízko (např. se sprchuju).
Jenže ono je to těžké, kolikrát si říkám, jestli už to nebo ono můžu po dětech chtít. Protože dítě si na určitou zodpovědnost zvykat postupně musí.
|
| šudla | 
|
(18.2.2008 17:03:21)
S tím naprosto souhlasím. Přijde mi ale nefér, že doposud ta diskuse vyznívala tak, že více dětí = přehazování zodpovědnosti na starší sourozence. Může a nemusí se to stát v každé rodině, kde je více než jedno dítě. Záleží na rodičích a ne na počtu dětí.
|
|
|
|
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(18.2.2008 17:35:10)
Pokud to dítě dělá dobrovolně, nic proti tomu nemám , já jsem bohužel na výběr neměla. Byli jsme nerozlučný tandem, já a můj o 6,5 roku mladší bráška.
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(18.2.2008 17:35:26)
Pokud to dítě dělá dobrovolně, nic proti tomu nemám , já jsem bohužel na výběr neměla. Byli jsme nerozlučný tandem, já a můj o 6,5 roku mladší bráška.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(18.2.2008 17:36:02)
Teď jsme taky tandem - nerozlučný - ale teď už dobrovolně a rádi. Občas na něho přehodím i péči za své děti 
|
|
|
|
|
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(18.2.2008 13:00:35)
To je prostě věc názoru - já budu svoje děti rozmazlovat, pokud to půjde. Doma jsem si toho moc neužila a je otázka, co je lepší, jestli brát na děti ohled, či vůbec nebrat. Pro mě to první.
A srovnávaní se školními povinostmi, zdravotním zákrokem, či pomocí doma, to není právě příhodné, protože to jsou věci, které se prostě musí, přes to vlak nejede - prostě se mi nelíbí, když si rodiče pořídí dítě a kalkulují s tím, že jim s péčí o něho bude to starší pomáhat. Já vám svůj názor nevnucuju - každému, co jeho jest.
|
| šudla |
|
(18.2.2008 14:29:56)
Já nechápu, proč to tak hrotíš. To že má člověk víc dětí, přece automaticky neznamená, že ty starší převezmou naprosto všechny rodičovské povinnosti a zodpovědnosti. Nepopírám, že existují vícečetné rodiny, kde to asi tak funguje, ale není to pravidlo. To, že starší občas pomáhají s hlídáním mladších není nic závadného, naopak. Ale pod slovem pomáhají, není třeba hned vidět, že převezmou péči od rána do večera. Zrovna tak jako když řeknu, že mi dcera pomáhá v kuchyni, tak to neznamená, že uvaří celou večeři. Není to vůbec postaveno tak, jestli na děti brát ohled (nepořizovat víc sourozenců)nebo vůbec nebrat (pořídit kupu sourozenců). Já mám 3 děti, doufám, že budu mít i další, a rozhodně nijak zvlášť dopředu nekalkuluju s tím, jak mi moje nejstarší dcera bude hlídat ty nejmladší. Ale rozhodně, bez ohledu na to kolik dalších sourozenců bude mít, bude doma pomáhat s tím, na co stačí. A pomáhat mi musela i v době, kdy byla byla ještě jedináček.
|
|
| Ladka | •
|
(18.2.2008 15:44:10)
Jano, opravdu to moc hrotíte.
Nebo když se vaše dvě děti spolu hrají ve vedlejším pokoji, máme Vám říkat, že jste nezodpovědná a přenášíte zodpovědnost na to starší? Snad ve všech rodinách se hrají děti samy: ať už jsou sourozenci nebo kamarádi. A dospělé ne vždy u svých her vítají.
U vás snad nikdy nefungovalo: podrž tady ruku, ať si nedá do nosu tu rozinku, když jste se dvěma dětma pekla koláče? Podej mi tu plínku. (Dosaďte si jakýkoliv jiný příklad.)
Určitě nebudou rodiče vícero dětí přenechávat odpovědnost malým dětem (výjimky u alkoholiků apod. teď neuvažuju, tam ale mají zopodědnost, i kdyby bylo dítě jen jedno). Naopak je snad normální poslat pubertální děti na vycházku s kočárkem. Ale Váš postoj, Jano, je zbytečně nepřátelský. Jakobyste automaticky předpokládala, že v početných rodinách si rodiče pořizují nejdřív ty starší: aby byly levnými chůvami mladším.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(18.2.2008 17:33:10)
Já nemám vůbec nic proti početným rodinám - už výše jsem psala, že věřím, že to fungovat může - vůbec mě nezarážejí finance, jako třeba psali výše a myslím, že i citově to určitě není problém. Psala jsem proč já bych do více než tří dětí nešla (ale tři to přece není zase tak málo) - protože obrovská rodina je kolos, kde každý musí přiložit ruku k dílu (nemálo článků od pana Nágla o tom vypráví) - ani to dílo mi nevadí, to jsem taky psala, moje holky taky musí pomáhat (tedy spíše jen ta starší, ale bude samozřejmě i ta mladší, jen co bude trošku pomoci schopná) - prostě mám z dětství takovou zkušenost - já + můj brácha všude se mnou - naši nejsou alkoholici, ani asociálové - prostě mi bylo řečeno, chceš jít ven, tak běž, ale bráchu vezmeš s sebou. A to mi nevonělo. A myslím si, že pokud je v rodině hodně dětí, mívají mezi s sebou větší věkový rozdíl, ty první a poslední, takže to k tomu určitě svádí. Vůbec se nechci chovat nepřátelsky k početným rodinám - pokud to někde funguje - gratuluju, ale nelíbí se mi, když napíšu, že nechci dělat z dcerky chůvu, tak hnedka deset lidí napíše, že z ní vychovávám snoba - já už bych se jinak do téhle diskuze totiž nezaplétala, takhle mám pocit, že se jí musím zastat. Takže asi tak.
|
|
|
|
|
|
|
| Dana | •
|
(12.2.2008 12:39:09)
Přesně tak, naprostý souhlas.Tak či tak se starší děti stávají chůvami těm mladším. Pokud je to někde jinak, tak napište,jak to zvládáte. Nevěřím, že se tolik děti dá zvládnout jen díky samotným rodičům. A pak by mně zajímalo, jak rodiče do budoucna ty děti uživí. Mám názor čím starší, tím větší finanční náklady- koníčky,kroužky,kapesné, dát i něco do života, vypomoci, až se osamostatní, třeba něco mít pro děti naspořeno.... brala bych i třetí dítě, ale i rodit děti musíme s rozmyslem do budoucna,jak bychom to zvládali finančně i materiálně.Už bychom byli v bytě dost narvaní, musela bych mezi děti více dělit, nemohla bych jim toho tolik dopřát.
|
| Dana | •
|
(12.2.2008 12:40:16)
To byl souhlas s Janou.
|
|
| Eva, 4 +3 |
|
(12.2.2008 12:47:44)
Dano, dá se to zvládnout i když si to nedovedeš představit. Děti vychovávám již 18 let. Tu budoucnost, o které píšeš, já prožívám. VŠ chtějí studovat všechny děti /kromě té nejmenší/, zatím jsou dvě na gymnáziu, třetí bude dělat přijímačky letos. Nepočítám s tím, že bychom všem dětem např. zajišťovali bydlení. Musíme něco nechat na nich. )))
|
| zuzka | •
|
(12.2.2008 13:22:33)
Mě zaráží jiná věc. V článku se uvádí věk dětí a několik jich je tam rok od sebe. Což znamená,že když se jí narodilo dítě,tak za 3 měsíce po porodu už byla zase v tom... a takhle několikrát po sobě. Taková žena vůbec nemůže myslet na sebe,protože pro organismus to musí být strašná zátěž.
|
| Helena, tři dospělé děti | •
|
(12.2.2008 18:32:28)
To je zajímavá úvaha. Když tak o tom přemýšlím, tak možná vypadá mnohem lépe než já. Já jsem byla nejštíhlejší, když jsem měla dvě malé děti rok po sobě, vydrželo mi to tak dlouho, dokud jsem musela být pořád v pohybu. Pak jsem trochu přibrala a po třetím dítěti jsem byla zase holka jako lusk. Nevím jak kdo, ale já jsem vždycky vypadala nejlíp, když jsem měla malé děti. Teď už jsou dospělé a já pomalu kynu. Z toho odvozuji, že zdravé ženě těhotenství neublíží, spíše prospěje.
|
| katka+katka | •
|
(13.2.2008 11:15:01)
Jenže zuzka tím asi nemyslela jen "nějaké to kilčo navíc". Těhotenství je pro tělo ženy zátěž, musí se po něm zregenerovat. V literatuře najdete doporučení, že je dobré počkat nejméně rok po porodu a teprve pak znovu otěhotnět. Někdo zvládá bez problémů jedno těhotenství za druhým jak na běžícím pásu, ale někomu to může přinést problému. Ze školky znám jednu maminku, která má děti přesně 1 rok a 1 měsíc od sebe a má z toho zdravotní problémy (padání vlasů, řídnutí kostí, snížená imunita).
|
| Mače | 
|
(13.2.2008 13:48:27)
Vidíš my jsme se ségrou jen 11 měsíců od sebe a to skoro na den, já 12 října ona rok na to 11 září a mamča je v pohodě, přiznává, že dobrovolně by do toho nešla znovu, že to byla hrůza kór v době kdy pračka nebyla zase takovou samozřejmostí a my měli obyč plínky a při mě je ještě vyvářeli na plotně...prostě každá z nás je jiná a co ejdna vydrží může druhou položit.Já děti takhle chtěla a nemohla jsem, teda spíš mi doktorka řekla že by to byl risk, měla jsem císaře, syn měl 4980g a 57 cm, takže teď budu dva roky po císaři a asi to už zkusíme:))))
|
|
| Helena, tři dospělé děti | •
|
(13.2.2008 17:44:43)
Jasně, mluvila jsem jenom za sebe. Určitě záleží na celkové kondici. já jsem měla to štěstí, že mi těhotenství nijak neublížilo ani neubralo sil, dokonce jsem se vždycky ve druhé půlce svého těhotenství cítila tak dobře jako nikdy jindy. Jakoby mi každé těhotenství přidávalo sílu a zdraví, opravdu jsem žádné zdravotní problémy neměla a (klepu) zatím nemám. Ale jak říkám, mám jenom tři děti, první a druhé přesně rok po sobě, mezi druhým a třetím byla dvanáctiletá pauza. Možná to u někoho funguje jinak a člověk se musí podle toho zařídit. Asi kdybych měla velké zdravotní problémy, tak bych si už na druhé dítě taky netroufla.
|
|
|
|
|
| Dana | •
|
(12.2.2008 16:48:05)
A chodí Vaše děti na nějaké kroužky? Jak finančně zvládáte, když něco chtějí-nový mobil,džíny,hračku...ale třeba ještě nemůžou chodit na brigády? Jen zvědavost .-)
|
| Eva, 4 +3 |
|
(12.2.2008 21:58:33)
Dano, ty starší už jsou na kroužky trochu velké.
Ale chodily, úplně stejně, jako děti z jiných rodin. Jen je to všechno u nás víckrát. ))
Děti mají za sebou hru na flétnu, hru na klavír, sborový zpěv, výtvarný kroužek, keramiku, počítačový kroužek, dívky baletní přípravku, nejstarší syn různé sporty, zakotvil u basketu, hraje ho závodně. Dvě dcery chodí do skauta. Všechny děti, kromě sportovně nadaného bratra, hodně čtou, chodí často do knihovny. Nejmladší syn čte knížky od pěti let. Nyní je v 1.třídě, chodí do sportovního kroužku a na keramiku. V létě jezdily od 4 let všechny děti na vodu, umí plavat, lyžovat, jezdit na kole, bruslit.
Vždy jsem se snažila podporovat individuální přání dětí a pomáhala jim, aby se mohly rozvíjet po všech stránkách.
|
| Eva, 4 +3 |
|
(12.2.2008 22:03:12)
Džíny snad nejsou v současné době přepych...ano, mají je, samozřejmě. Mobil také. Hraček je u nás plno, mohla bych si otevřít hračkářství. )))
Na brigády zatím dvě nejstarší děti nechodí, mají dost učení ve škole. U dětí na ZŠ to zatím nepřipadá v úvahu.
|
|
|
|
|
| Lída+2 | 
|
(12.2.2008 13:10:05)
DAno co myslíš vypomoci až se osamostatní?To jako navždycky? Nezlob se na mě,ale já po našich nic nechci a chtít nebudu..svoje udělali a je to na nás..jak si to zařídíme s manželem...rozhodně se od našich nenechám opečovávat do 50let...
To jako, že jim koupíš byt auto...najdeš práci...a co budou dělat ty děti, jak se naučí o sebe postarat?
TAk jsem to teda pochopila..pokud to bylo jinak se omlouvám...
Nezlob se,ale to neudělali naši ani mě ani mojí segře. Jediná výpomoc. Nastoupila jsem do práce. ZAplatili my nájem v ubytovně na první měsíc a dostala jsem peníze na jídlo na měsíc(ale byla jsem před tím 3 měsíce na brigádě odmítla jsem to jídlo)....a když jsem začala večerně dělat školu. TAťka mi teda koupil paličky na paličkování(nedal si říci).
|
|
| Lída+2 |
|
(12.2.2008 13:10:14)
DAno co myslíš vypomoci až se osamostatní?To jako navždycky? Nezlob se na mě,ale já po našich nic nechci a chtít nebudu..svoje udělali a je to na nás..jak si to zařídíme s manželem...rozhodně se od našich nenechám opečovávat do 50let...
To jako, že jim koupíš byt auto...najdeš práci...a co budou dělat ty děti, jak se naučí o sebe postarat?
TAk jsem to teda pochopila..pokud to bylo jinak se omlouvám...
Nezlob se,ale to neudělali naši ani mě ani mojí segře. Jediná výpomoc. Nastoupila jsem do práce. ZAplatili my nájem v ubytovně na první měsíc a dostala jsem peníze na jídlo na měsíc(ale byla jsem před tím 3 měsíce na brigádě odmítla jsem to jídlo)....a když jsem začala večerně dělat školu. TAťka mi teda koupil paličky na paličkování(nedal si říci).
|
| Dana | •
|
(12.2.2008 16:54:31)
Lído, to určitě ne, ať se i snaží samy .-), také jsme museli sami snažit i šetřit, ale třeba dětem už do budoucna spoříme, ať mají aspoň něco,až se osamostatní, do začátku.
|
| Lída+2 |
|
(15.2.2008 10:30:51)
jO TAK TO JO.
Kamarádka už teď své 6leté dcerce shání byt. Na mojí otázku proč, přece jí nepošlu z domu bez bytu a auta...
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2008 12:44:37)
To nesouvisí s počtem dětí, podle mého názoru... už při dvou třech prostě to starší přebírá určité práce a povinnosti, u jedináčků jsou zase děti často přetěžované všelijakými kroužky a aktivitami... kdo má dneska takové dětství, o jakým se píše v knížkách typu Kája Mařík?
Mne spíš osobně fascinuje ta potřeba být profesionální matka, ale každému, co jeho jest.
|
| Mery72 |
|
(12.2.2008 12:48:33)
Monty, při prvním dítěti jsem to taky nechápala. Ta touha po víc dětech se plížila ponenáhlu
|
| Mery72 |
|
(12.2.2008 12:50:54)
Jééé, pardóóón, to neměl být odsudek lidí s jedním dítkem! Každý to má přece jinak.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2008 13:05:30)
Ale jo, já to určitým způsobem chápu. Po jednom dítěti ženská zjistí, že to zvládá a může se tím realizovat podruhý, potřetí... jen ze svýho úhlu pohledu nechápu, co je na prostý reprodukci druhu tak úžasnýho, asi mám ten život nastavenej jinak. Nelituju toho, že mám dítě, ale i tak vím, že plánovaně a cíleně bych ho neměla nikdy. Jsem na světě na chvíli a chci z něj poznat i něco víc než pokaděný zadky, když to tak musím říct.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(12.2.2008 13:17:02)
Monty, je spousta věcí, který bez dítěte nepoznáš, takže to lze pojmout i tak, že jsem na světě na chvíli a jen jednou a nechci se o to připravit. Ten zadek je záležitost nějakých dvou, tří let - těch zbejvajících 50 až 80 máš čas na to ostatní
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(12.2.2008 13:20:26)
A co z něj chceš poznat, Monty?
Něco vidět, slyšet, ochutnat, pochopit, koupit, dokázat?
Všechno jsou to jenom emoce a vztahy, nic a nic jiného, informace vizuální, akustický, všechny jsou tak strašně po ruce, boj o holý život neexistuje, fakt by mě zajímalo, jak nazveš to, co chceš poznat, přátelsky se ptám.
|
| JaninaH |
|
(12.2.2008 13:34:50)
Mě to taky zajímá, jak to Monty myslí. Jak totiž stárnu, tak zjišťuju, že se věci hodně opakují, například když mi děti pustí nějakou novou muziku, většinou mi připadá, že jsem to už jednou slyšela, když někde jsem, tqk mi to připomíná místo, kde jsem už byla apod. Ale děti jsou světem, který se mi nikdy neomrzí, jak rostou a mění se. Vyznívá to trochu pateticky, ráda bych to formulovala líp, ale bohužel teď nemám čas.
J.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2008 23:20:05)
Janino,
to se fakt asi nedá moc dobře pochopit, pokud vzejdeš z klasických podmínek a akceptuješ je... nic se neopakuje, všechno je nový a vzrušující, nový vůně, gesta, chutě, barvy. Když jsi sám a nemáš závazky, můžeš jet ve dvě ráno prvním vlakem kam tě napadne, nevíš kde budeš spát, koho potkáš, co se ti stane, co budeš jíst... řešíš nový úkoly, objevujou se nový překážky... pro mne co se nevyvíjí a nemění nemá význam, cokoli začne smrdět stereotypem, od toho dám ruce pryč, a není to póza, ať už si o tom myslí kdo chce co chce. Takhle jsem se narodila. Ovšem pokud někdo nezastává teorii, že předškolní dítě už může být pozér. Mne k smrti nudily hry ostatních dětí, protože byly pořád stejný. Na dovolený nevydržím dva dny čumět na jedno a to samý moře z jednoho a toho samýho okna... pro mne je ta změna sama o sobě život a příliš mnoho stejnýho mne spolehlivě zabíjí.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(13.2.2008 7:37:08)
Monty, Tys myslim viděla fotky z našich dovolených - nikde jsme nekoukali na moře dva dny z okna, skoro každý ráno se probouzíme jinde. To je přeci věc, která nesouvisí s dětma.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2008 8:11:33)
Jeno,
jistěže ne, i s dětma se dá cestovat; ale nějak ne vše, co baví dospělé baví děti a naopak, je to už o kompromisu, přinejmenším. Určité věci zkrátka nelze nebo si je aspoň neumím představit.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(13.2.2008 8:47:32)
No my jsme si třeba v Černý hoře vylezli na nejvyšší horu, sjeli jsme si kus divoký řeky atd.
Stačí chtít a nebejt línej.
Ty na Rodinu píšeš, že bys šla ve dvě v noci na vlak a že se cejtíš na patnáct, ale víkend s milencem plánuješ dva měsíce dopředu s odůvodněním, že se dřív neutrhnete z práce, nikoli že nemá kdo hlídat dítě. Podle mě už nejsi žádná patnáctka ani když dítě nemáš, ale nerada by sis něco takovýho přiznala a proto to házíš na dítě. Na Tebe bych se klidně vykašlala, ale dere mě, že to odnese S.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2008 8:50:27)
Jeno,
co na to říct. Pokud ty píšeš na internet přesné iteneráře svých cest s milencema... já mám jinou metodiku práce.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(13.2.2008 9:01:09)
No, chtěla jsem bejt hodná a nechtěla jsem použít slovo ženáč. Ale když se Ti milenec nelíbí, nebudu to příště řešit.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2008 9:02:33)
Jeno,
to je fuk, ženáč nebo milenec, chtěla jsem tím jen říct, že i kdybych ho měla přirostlého k boku jako siamský dvojče 5 dní do týdne a lítali jsme soukromým tryskáčem na Lofoty, nemusela bych o tom nutně psát na Rodinu.cz.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(13.2.2008 9:44:49)
Myslim, že o cestě tryskáčem bys napsala, ale to je fuk.
Já taky nepíšu všechno a ne všude mám foťák. Posledních pět víkendů jsme ani jednou neseděli doma a nikde jsem to nerozepisovala (myslim, že jsem akorát psala, že jsme v jeskyni našli netopýry, páč jsem je poprvé v životě mohla pozorovat úplně zblízka v přirozenym prostředí a byla jsem z nich nadšená).
|
| helena, dva kluci | •
|
(13.2.2008 15:38:20)
Šíleně to uteklo,je mi pětačtyrycet: Monty - už ani nevím, jak zadek mých synu vypadá, natož abych ho utírala. Je jim osmnáct a devatenáct a já si klidně mohu sednout do vlaku ve dvě ráno a jet a nevědět, kde budu spát. A co je na tom to krásný - pojedou kliďánko oba se mnou.. A jestli si myslíš, že druhý dítě bude stereotyp ? Ujistím, tě že ani náhodou. Žádná situace se neopakovala. Dost dobře to nejde. Porodíš úplně jinou osobnost.Porodíš, kojíš krmíš utíráš PODRUHĚ, ne stejně.helena
|
| Opuncie | •
|
(13.2.2008 16:14:30)
Monty, já tě chápu - taky mi občas přijde líto, že nemůžu někam jít nebo jet, protože mám mimčo. S nim to nejde a bez něj taky ne... A až budu mít dětí víc a vyrostou, půjdem / pojedem všichni, ale už to nebude jako když mi bylo těch dvacet... Jsi odvážná, že jsi s tím tady vyrukovala, já jsem se s tímhle jednou svěřila kamarádce a ona se mi celkem ošklivě vysmála, takže už to radši nikde netahám. Kdybych se mohla rozhodnout znovu, neváhala bych ani minutu a holčičku bych si pořídila znovu, a jak jsem říkala, chci dětí hodně, nicméně je mi jasný, že jedna část života definitivně skončila... Jet na vodu bez dětí a s dětma, to je prostě rozdíl. Obojí je super, ale je to jiný. Myslím, že tohle v sobě nosí hodně lidí, ale málo kdo o tom mluví, právě proto, že "normální" je bejt děsně happy...
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(13.2.2008 17:23:04)
Opuncie, až nebudeš kojit, tak Ti přeci nikdo nebrání jet na vodu a dát děti k babičce, ne? (Pokud teda máte nějakou babičku.)
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(13.2.2008 17:28:38)
MMCH jak jsme tu psala o tý vodě, když jsme byli na dovolený s partou, tak to zrovna byla 3+ voda, na kterou člověk předškoláky nevezme, ale měli jsme v plánu že jednou pojede manžel a já budu hlídat a podruhý opačně a nakonec to dopadlo tak, že jsme s manželem byli jediný, kdo si věří natolik, že si vezmou na háka začátečníka, tak se ostatní rádi prostřídali u dětí, aby si s námi oběma mohli něco sjet. A děti jsme povozili v zátočině, takže spokojený byli nakonec všichni.
|
|
| 8.5Yettynkaa12 | 
|
(14.2.2008 18:19:21)
já už nekojím, mám 13měs dítě, ale tohohle Uřvance nikdo dobrovolně hlídat přes noc nebude ((
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| kveta19 |
|
(12.2.2008 15:36:05)
Bez deti se treba lip poznava svet
Jako bezdetnym nam stacil batuzek na mesic,ted tahame hracky,obleceni,pliny atd...
Taky cena letenek neni zanedbatelna
S ditetem se "vetsinou" neda jit do muzea-kdyz pominu sejmuti vacne vazy a pocmarani obrazu pastelkou,myslim hlavne NUDU deti.I kdyz i v Louvre jsem videla matky s kocarky.Ale deti z toho nadsene nebyli.
Je spousta zazitku u kterych mi deti nechybeli.
Presto jsem ted rada,ze je mam.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(12.2.2008 16:50:07)
S dětma se líp poznává svět z nových úhlů.
Jezdíme na dovolenou obytnym autem dvakrát do roka na cca 12-14 dní s celou partou, kde je dost lidí ještě bezdětnejch a na tu dovolenou se normálně těší. Vyvozuju z toho, že je přítomnost dětí nijak neomezuje, protože jim nikdo nebrání, aby jeli někam bez dětí a oni si vždycky zas vyberou možnost s dětma.
Hračky teda netaháme, asi už máme velký děti nebo co A nebo je to tim, že jezdíme na místa, kde se děti hravě zabaví i bez hraček (vesměs přírodní parky).
|
| kveta19 |
|
(12.2.2008 18:48:49)
JASNE ,JA TO CHAPU
ale ja jem prostč obcas rada,kdyz je dcerka u babicek a ja mam den jen sama s manzelem.Podle meho to utuzuje vztah-je se mnou rad sam,nenudi se-HURAAA!!!
ja proti detem nic nemam -naopak,me se pricikdyz rodice jedou k mori a deti jsou na tabore v Jiznich Cechach.Jen si rada vzpomenu na chvilky,kdy jsem bla s manzelem sama.To snad nebude chyba ne?
|
| Helena, 5 detí | •
|
(12.2.2008 19:49:57)
To rozhodne nie je chyba, to je veľmi dôležitá vec, ale verím, že z času na čas sa to dá zariadiť aj s viacerými deťmi, len je to logisticky náročnejšie. U nás je to vďaka pomoci predovšetkým priateľov občas možné. Minimálne raz do roka chodíme s manželom na pár dní niekam sami.
A na letné dovolenky chodíme zase všetci spolu, deti to majú moc radi. Dokonca aj ten najstarší s nami ešte má záujem ísť...
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(12.2.2008 22:34:03)
Jo, já jsem taky leckdy ráda bez dětí
Reagovala jsem spíš proto, že příspěvky od Monty vyznívají ve smyslu, že zadky a spol. nám brání užívat života a já mám zkušenost, že dovolená s dětma neni horší, než bez nich.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2008 23:28:06)
Jeno,
to je tvoje interpretace. Nejde o utírání zadků - jde o závazek a povinnost, která ti tím vzniká. Nevadilo mi utírat synovi zadek, protože mi bylo jasný, že je to na pár měsíců, ale opravdu velkej problém mám s tím, že je na mně závislej, není samostatnej a musím neustále vše přizpůsobovat jemu, i když se mi to sakra nehodí. A to mám JEDNO dítě. Mít závazek k osmi, to je prostě z mého úhlu pohledu konec naprosto se vším, co mám ráda a co mne těší. Ano, dost věcí se dá dělat s dětmi. Věř nebo ne, ale jsou věci, který i mne se synem baví. Ale baví mne tehdy, když chci a ne když musím. Povinnost mne nebaví, ať je jakákoli, povinnost mne zatěžuje. Možná to máš jinak, já to mám holt takhle.
|
| Líza |
|
(13.2.2008 5:40:39)
Ty, Monty, mně prostě nedá, když tyhle tvoje výplody na téma dítě mě obtěžuje čtu, představovat si, jak si za pár let Stáník otevře rodinu a všechno si to tady hezky přečte. A můžou mě tvoje kamarádky stokrát přesvědčovat, jak v reálu je všechno jinak, můžeš ty mi zase jako obvykle odepsat, že vlastně to je všecko básnická licence - takže jen kecy, kecy, kecy, honění trika - i kdyby to byla pravda, tak ten kluk jednou může přijít zkoumat, kam ta máma na netu leze. Co se tady dočte, to mu fakt nepřeju.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2008 8:07:32)
Lízo,
proč by si to nemohl přečíst? Nebylo by to pro něj nic novýho. Ty děláš, jako kdyby byly všechny ostatní děti na světě chtěný, jen to moje ne.
Mmch., taky jsem se poměrně záhy dozvěděla o svý nechtěnosti a to podstatně necitlivějším způsobem, než o tom se synem mluvím já. Nic jsem si nepodřezala, stejně jako x lidí v mém okolí, kteří jsou nechtěný děti a nebylo to před nimi skrýváno.
|
| Líza |
|
(13.2.2008 19:36:30)
On je rozdíl mezi nechtěným těhotenstvím a nechtěným dítětem. Fakt bych tě nerada podezírala z vědomého ubližování. To si s ním jako sedneš a říkáš Stáníku, víš, křížíš mi plány, já nemám buňky na to, abych ti dělala maminku, musíš si zvyknout, že mi budeš vždycky překážet a řeknu to každýmu, tobě, kámoškám i prodavačce na rohu 
|
| 8.5Yettynkaa12 |
|
(14.2.2008 18:26:19)
a komu děti občas plány nekříží? Jenom jde o to, že Monty to přizná. Jinak jak píše, s dětmi jsou nutné kompromisy. Kdybych měla tu možnost dát své 13měs dítě přes noc občas babičce, tak bych byla spokojenější, mnohem svobodnější, nicméně to nejde, tak musím vydržet, než budeme moct zase podnikat věci i s manželem. Jsem za děti ráda, nicméně, to, že bych uvítala i aktivity bez dětí(např. návštěvu aquaparku, kde se fakt odvážu, a ne, že budu držet děti nad vodou:)) a podobné aktivity.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2008 23:13:17)
Libiku,
taky to neberu jinak než jako přátelský dotaz. :o) Jenom si nejsem jistá, jestli se na něj dá jednoduše a stručně odpovědět.
Pro mne je život něco, co je v pohybu, co se vyvíjí, mění, chci toho co nejvíc vidět, zažít, ochutnat, dostávat se do nových situací, sledovat věci, místa, lidi, mít čas a prostor vstřebávat atmosféru nových míst, nasávat informace... a ve své podstatě jsem těžký introvert, takže mi na té cestě lidi spíš vadí než aby mne obohacovali, pokud nejsou objekty pozorování. Ale tohle se nedá pochopit, aniž by člověk zvenčí ten reálný život znal. Já nemám domov, nemám kořeny, nemám prakticky nic, čeho bych nebyla ochotna se vzdát, nemám trvalý vazby - mne baví ten pohyb, možnost být zítra v Brně a pozítří ve Venezuele, protože to TAKHLE mám. Jak zpívá Mňága - i cesta může být cíl. Můj cíl je cesta a jsem osamělej cestovatel.
|
| 10.5Libik12 |
|
(13.2.2008 0:50:20)
Monty, slovo je tvé řemeslo, hezké.
Já tedy chápu cestu obrazněji než ty a myslím, že Mňága to slyšela u Oldřicha Janoty:)
|
|
|
|
| Lenka | •
|
(12.2.2008 13:53:39)
Monty, tvůj pohled na svět je mi velmi sympatický (nejen v této diskuzi)...Také jsem, přestože jsem ze 4 dětí (psala jsem výše), neplánovala děti, nedokázala jsem si představit mít už navždy strach o jedno či více lidských životů, také k tomu přispěla má pohodlnost jít si kdy chci kam chci, dělat co zrovna chci. No a pak přišel bezva chlap a biologické hodiny zatikaly. Teď bych zrovna ty pokaděný zadky brala - skoro je to teď cíl mého života:). Zatím mi není přáno nějaký ten pokaděný zadek z vlastní zkušenosti poznat:/
Teď ale ještě z vlastní zkušenosti s rodinou s více dětmi. Přišla jsem na svět jako druhé dítě svých rodičů (rok po svém bratrovi), pak mám ještě sestru, která je o čtyři roky mladší a na závěr ještě jednu sestru o sedm let mladší než jsem já. Nepamatuji se, že bychom se starším bratrem vychovávali či se starali o mladší sourozence - ovšem, že jsme je cestou do školy občas po cestě "vysadili" u školky, jinak nijak zvlášť jsme "rodičovskou roli" nehráli. S bratrem jsme měli a máme stejné kamarády...a teď jak se s věkem potírá rozdíl let, máme společné přátele i s mladšími sestrami. Vysoké školy jsme studovali s přispěním rodičů (nechápu dodnes, jak to rodiče dokázali, ale každý jsme k 18. narozeninám dostali 30.000,-...někomu to může přijít jako směšná částka, ale pro nás to bylo hodně peněz....zvlášť před 30 lety) a hlavně brigádami, samozřejmě pomoc od rodičů v případné nouzi vždy přišla. Člověk by se měl umět postavit na vlastní nohy i za studií, nemusí ho rodiče živit až dokud nenajde dítě samo zaměstnání. Jsem ráda, že to tak bylo, že jsem se musela sama snažit něco dokázat - brigáda při škole, sehnat si bydlení, a i to auto (mimochodem, to je mnohdy mnohem větší žrout peněz než dítě....prostě vydělat si na to sama (a s pocitem, že mám rodiče za zády, kteří jsou schopni pomoci, kdyby se nedařilo). Nemyslím si, že jsem o něco z dětství ochuzená, jsem hrdá na svoje rodiče, že to tak zvládli a že nás tak milovali:)...Dítě potřebuje hlavně lásku a bezpečí, podporu, pohlazení a porozumění od svého okolí - a to ostatní pak zvládne a dokáže úplně samo. Je pro něj důležité stát za ním a jen sledovat, než ho tánout za ruku a zametat mu cestičku. Ale to už jsem dost odbočila - jen jsem chtěla reagovat na příspěvky typu "nechtěla bych živit XXX dětí na VŠ" - ono to jde totiž opravdu i trochu jinak, když se dítě samo snaží (určitě si pak sebe i víc váží, zná svou hodnotu i hodnotu peněz). Ovšem tohle není jen příklad pro rodiny s více dětmi, můj manžel je naopak jedináček a na VŠ také brigádničil, aby ho rodiče nemuseli živit (jen přispívali). Mimochodem, manžel mojí velkou rodinu zbožňuje a přál by si také víc dětí...přestože nikdy nelitoval a nelituje, že je jedináčkem.
|
| Lenka | •
|
(12.2.2008 13:56:47)
Pardon, před 20-ti a méně lety...
|
|
| katka+katka | •
|
(12.2.2008 14:08:22)
Promiň, ale s těma brigádama při VŠ s tebou nemůžu souhlasit. Hodně záleží na tom, co studuješ. Moje nejlepší kamarádka vystudovala pedagog.fakultu, gymnázium proti tomu hodnotila jako strašně těžkou školu, VŠ si nemohla vynachválit - hromada volného času a učení jednoduché. Tehdy chodila vydělávat a vydělala si reativně dost, takže rodiče skoro ani nepotřebovala. Naproti tomu další moje spolužačka šla na VŠCHT, je neuvěřitelně chytrá a nedělala vůbec nic jinýho než, že se jen učila, na brigády nebyl čas.
Já mám ekonomku. Přivydělávala jsem si, jak to šlo. Jenže pak mi během studií onemocněl táta a to dost těžce a pak zemřel. Mamka mi moc pomáhat nemohla. Musela jsem zvládat školu a práci dohromady, bylo to šílený. Kolikrát jsem se chodila na přednášky jen vyspat. Jednou jsem skutečně usnula i u zkoušky /písemné/. Poslední semestr mi hodně finančně pomohli manželovi rodiče, nevím, jak bych to bez nich zvládla, kdyby mi nepřidali na kolej a jídlo. No a výsledek toho všeho jsou žaludeční vředy, které od té doby mám. Takže se na mě nezlob, ale tohle pro svoje dítě NECHCI. Počítám s tím, že Katku budeme při VŠ živit, beru to jako povinnost rodičů. Samozřejmě budu ráda, když si během toho vydělá třeba na boty nebo bundu - prostě si koupí něco sama. Ale určitě nechci, aby studovala a pracovala jako já a musela se děsit, jestli tenhle měsíc vydělá dost na ubytování nebo jestli bude mít za co jíst.
|
| Lenka | •
|
(12.2.2008 20:07:11)
Neříkám, že mají rodiče děti úplně vypustit do světa, aby se o sebe na VŠ staraly samotné...na nás rodiče také stále dohlíželi a jak jsem i psala, když bylo potřeba, tak vypomohli. Jen na nich neležela všechna ta finanční tíha, takže žádné zas o moc vyšší výdaje (než za našeho dětství) neměli. Možná záleží i na škole, to máš jistě pravdu. Bratr nakonec dodělal VŠ až při zaměstnání. Je jasné, že chceš pro své dítě to nejlepší a že ho chceš i na VŠ podporovat...já, pokud budu moct, udělám to samé. Jen mi přijde důvod "nechci mít víc dětí, protože je nechci všechny živit, až budou na VŠ" takový zvláštní. Vím totiž, že to jde i jinak...třebaže je to složitější (a opravdu to dodá odvahu a sebevědomí...
|
| katka+katka | •
|
(12.2.2008 20:17:55)
jak jsem psala mě to přineslo žaludeční vředy
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(12.2.2008 22:25:54)
mě rodiče na VŠ živili a podporovali, ale na aktivity a věci nad základní rámec jsem si vydělávala sama...
V létě jsem se sbalila a jela na měsíc makat černotu někam na farmu nebo tak něco, a půl roku bylo za co žít nebo další měsíc za co cestovat.
Nevidím na tom nic špatného, žaludeční vředy z toho nemám.
Když jsem se chtěla odstěhovat od rodičů, jela jsem na 4 měsíce do ameriky a tam si vydělala na start do samostatného života. Na cestu mi rodiče půjčili peníze, které jsem po návratu vrátila.
Jsem ze dvou dětí, žádné socky.
Nevidím žádnou výhodu pro život v tom, když pečení holubi létají do huby.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(12.2.2008 22:39:03)
To jsem měla úplně stejně
Přes rok menší brigádky a z peněz vydělaných o prázdninách na farmě ve Skotsku jsem si dokonce na začátku třetího ročníku koupila vlastní notebook (za 20 táců).
|
| Lizzie | 
|
(13.2.2008 9:32:09)
Já už od 16 chodím pracovat o prázdninách, je to samozřejmost, kolikrát i 6 týdnů. Za peníze jsem si koupila většinou oblečení, osobní potřeby..pohoda. Teď půjdu zas ,,jen" o prázdninách, není čas a proto nesouhlasím s tím, že každá vysoká škola se dá vystudovat jen s pomocí brigád. Během roku můžu zajít někam na jednodenní o víkendu..ale to je asi tak všechno.
|
|
|
|
|
|
| zuzkasim | 
|
(12.2.2008 21:53:29)
Ano, záleží na tom co a jak studuješ. Já studovala pedagogickou fakultu, jenže my jsme měli všechny semináře povinné, přednášek bylo každý semestr 3-5, takže jsem ve škole seděla od rána do večera. Na brigádu prostě nebyl čas, protože jsem ho musela odsedět na fakultě. I tak jsem si zvládla přivydělávat tak, aby moje studium nebylo pro rodiče příliš velkou zátěží. Když se chce, všechno jde. Jsem ráda nejenom za to, že jsem mohla studovat, ale i za všechna možná zaměstnání, která jsem na brigádách poznala, a že jich bylo dost.
|
|
|
| Opuncie | •
|
(12.2.2008 23:08:19)
S tímhle souhlasím - proč všichni pořád hlásají, že musí rodiče děti živit na VŠ a co to stojí? Jsem ze dvou dětí, a celou vejšku jsem brigádničila. V prváku mi naši dávali na bydlení a odvážela jsem si z domova "vejslužku", ve druháku a třeťáku už to bylo jen na bydlení (cca 2000 měsíčně) a pak už jsem jela za svoje. Pokud bych potřebovala, asi by mi něco dávali, ale mě bylo celkem trapný nechat se živit, když jsem byla zdravá a plná sil... Jsem si jistá, že všechny školy (kromě medicíny) se dají zvládnout i s brigádama. Pracovala jsem v knihovně, dělala korektury, psala jsem do časopisů, hlídala děti, učila angličtinu a tak. Odnesla jsem si spoustu zkušeností a kontaktů, které jsem potom zúročila i v práci. A hlavně jsem se naučila spoléhat sama na sebe a nečekat, co mi kdo dá.
Myslím, že spíš než abych šetřila pro jedináčka se budu snažit vychovat děti k tomu, aby se o sebe uměly postarat samy, to mi přijde dlouhodobě perspektivnější. Chtěla bych čtyři děti, zatím mám jedno.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(13.2.2008 7:29:16)
Tak s těma brigádama bych si tak úplně jistá nebyla. Já jsem na školu dojížděla a cesta tam mi trvala 1,5 hod tam a odpoledne zase 1,5 hod zpátky. Když jsem měla školu od 7:15 (jako, že se mi to i stalo), jezdila jsem vlakem ve 4:30. Cvičení jsou ze 75% povinné, mezitím nějaká ta dvou hodinová přednáška, další dvouhodinová pauza. Kolikrát jsem dolezla domů v šest večer, totálně únavou padající na hubu a pak musela ještě rýsovat (ano, zní to jako pravěk) a ráno zase letět na vlak - nestihla bych žádnou brigádu. Naši na to neměli, takže jsem si pak školu dělala při zaměstnání.
|
|
| Lizzie |
|
(13.2.2008 9:25:46)
Opuncie,
všechny vysoké školy se s brigádou vystudovat nedají. Maximálně si člověk může přivydělat, ale to je tak vše. O ,,prázdninách" samozřejmě brigáda, to je jasné, ale přes rok to ne všude jde.
Jinak, já bych děcka podporovala i na té VŠ. Jednou jsem si je pořídila, pokud budou chytrá, udělá to i mě radost. Je rozdíl do někoho strkat horem dolem a živit ho ještě ve 30 a toto.
|
| Opuncie | •
|
(13.2.2008 12:25:18)
Jasně, neříkám, že v osmnácti dětem sbalím raneček a pošlu je do světa spíš jsem to myslela tak, ze automatické poskytovaní služeb "hotelu mama" není úplně nutný. Uznávám, že s dojížděním se brigáda nemusí dát skloubit, a jsou školy, kde to prostě nejde. Ale mluvím za sebe a ze své zkušenosti (studovala jsem na Filde, můj manžel na ČVUT). Studentského života jsem si užila taky a vrchovatě, ale únavou jsem občas padala - když je ale člověk mladý, tak se to dá zvládnout... Když si vzpomenu na své pražské spolužáky, kteří bydleli a jedli skoro do třiceti u rodičů, kteří jim sem tam šoupli nějakou tu korunu, jaké bylo jejich rozčarování, když jim přisly první složenky, které museli zaplatit sami - to mi nepřijde úplně dobrý. Ale berte to jen jako můj pohled. O svoje děti se pochopitelně hodlám starat, dokud mě budou potřebovat, ale přijde mi lepší naučit je postarat se samy o sebe. To je nejlepší výbava do života, jakou jim můžu dát.
|
|
|
|
|
|
|
|
| katka+katka | •
|
(12.2.2008 13:01:26)
Souhlasím a naprosto. Jako malá jsem bydlela v paneláku, sousedi měli stejně starou holku jako já, ale nehrály jsme si.Měla o osm let mladšího bratra a musela se o něj starat. Byla vlastně taková chůva zadarmo. Takže zatím co já jsem po škole vyběhla s míčem na hřiště nebo skákat gumu. Ona prohlížela leporela a dělala haf, haf, mnau, mnau. Nejsem proti občasnému hlídání sourozence sourozencem v krizových situacích typu máma má horečku a není jí dobře - jde si na chvilku lehnout apod. Ale jinak děti mají rodiče a proto se by o ně měli starat oni, ne starší sourozenci.
Jinak taky bych nechtěla živit takový počet dětí na VŠ /dnes to vážně není jednoduché/
|
|
| Natanela | 
|
(12.2.2008 14:33:29)
Nemít starosti až do dospělosti, zamená nemít je ani v dospělosti. Dětství je přeci příprava na dospělost. Co vyroste z dětí, které se o nic nemusí starat. Jsem zastáncem všeho s mírou. S přibývajícím věkem by měli i dětem přibývat starosti, jestli jednou nechcete, aby až jim bude 30 let Vám stály za sukní a čekaly co jim spadne do klína.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(13.2.2008 7:31:26)
To ne, ale můžou se starat o křečka nebo o psa. Být trošku zodpovědné i za sebe, svoje věci atd. Ale nemusí se starat a zodpovídat o někoho, koho si tady přáli rodiče, byla to jejich volba a tudíž na jejich triko (když to přeženu).
|
|
|
| Helena, tři dospělé děti | •
|
(12.2.2008 14:58:09)
Nechápu, co je špatného na tom, že se starší děti starají o mladší. Tak to přece fungovalo a funguje odjakživa. Ty děti přece nemají ještě o své mladší sourozence zodpovědnost, to máte vždy vy jako rodiče. Ale stejně tak jako jsou v rodině rozdělené povinnosti mezi děti - myslím tím drobné domácí práce apod,, tak může být rozděleno i hlídání.Nebo snad vaše děti doma žádné povinnosti nemají? My máme už dospělé tři děti, klidně bych jich zvládla deset. Ono totiž mezi jedním a dvěma dětmi je rozdíl, ale mezi druhým a třetím a dalším už tolik ne. A stejně tak, kde se uživí jedno dítě, tam se uživí dvě. A kde se uživí dvě, tam se uživí i tři atd. Fakt to funguje. Tolik lásky, kolik jim všem dávám a kolik sama dostávám, to je ten největší dar, jaký člověk v životě má. A ještě k těm penězům, my jsme platově podprůměrná rodina, ale všechny děti vystudovaly vysokou školu. Tak si musely trochu přivydělat, no a co! Jsem si jistá, že se v životě neztratí.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(13.2.2008 7:34:16)
Podle mě má každý nárok na svůj život, tedy i děti. Až jednou budou holky chtít se starat o pět dětí, prosím, ať je klidně mají, já budu ráda, proč ne, pokud se na to budou cítit. Ale děti jsou děti. Povinnosti samozřejmě mají, ale dětské povinnosti a mezi ty podle mě činnost chůvy nepatří.
A že se dá hodně dětí citově zvládnout, ano, tomu věřím, to už jsem psala výše. A finančně, taky ano, jde o priority, ale jednoduché to asi nebude (v tomhle zkušenost nemám, takže se raději nepouštím ani do úvah).
|
| Angretka | 
|
(13.2.2008 16:29:40)
V tomhle s tebou souhlasím. Znám dvě rodiny s více sourozenci(8 dětí a 7dětí), kde nejstarší nikdy nezaložili rodinu. Je pravda, že je to starší generace, ale tam opravdu fungovali jako chůvy a pomocníci. Své dětství neměli prakticky žádné. Velkou rodinu si pochvalovali ti nejmladší. A má spolužačka ze střední měla tři mladší sourozence o které se prakticky starala od malinka, rodiče pracovali aby je slušně uživili, finančně nestrádala, ale v osmnácti se raději odstěhovala na jiný kontinent, měla jich plné zuby a nedivím se jí, dokonce mě mile překvapila, že má mimčo, nikdy děti nechtělaAle jinak pokud někdo velkou rodinu má a zvládá ji bez zápřahu dětí a finančního strádání, má můj obrovský obdiv.
|
|
|
|
| Ivana Procházková | 
|
(12.2.2008 20:40:36)
Jano,
svému mladšímu bratru o 10 let jsem také dělávala často chůvu. Jestli mě to nějak poznamenalo, tak v tom, že jsem stála rovnýma nohama na zemi pokud jde o představy, co péče o mimino/batole přináší. Takový mladší sourozenec, to je totiž nejlepší antikoncepce.
Ano, hlídání batolete byla často otrava, taky bych radši třeba jezdila na kole než plácala bábovky. Ale které dítě nemá v domácnosti žádné povinnosti? Moje kamarádka třeba měla (narozdíl ode mě) po návratu ze školy pokaždé doma připravený plný dřev nádobí. Mívala jsem pocit, že z toho by mě jeblo.
Na druhou stranu jsme si doma s bráškou užili spoustu legrace a nyní s ním mám lepší vztah než s mojí sestrou, která je ode mě 2 roky.
Takže v tvých závěrech bych byla opatrná.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(13.2.2008 7:38:07)
Já jsem taky dělala chůvu bráchovi a docela často. Vlasně prakticky pořád - takže můžu říct, že mi to vadilo, že mě to nebavilo, že jsem se občas chtěla rozběhnout dál, než jen na pískoviště za domem. V tomhle se můj názor nezmění. Poznamenaná tím ovšem nejsem, snad jen v tom, že nechci více než ty svoje dvě, no možná, maximálně tři děti.
A co se týká vztahů, máme ho s bráchou značně nadstandartní, rozumíme si maximálně, jsme více přátelé, než sourozenci, ale to nemá s tím, že jsem ho hlídávala vůbec nic společného.
|
|
|
| Terka, Jakub 20m. | •
|
(14.2.2008 13:34:40)
Já v tom naopak nevidím problém - pokud se to nepřehání. Na větších rodinách se mi líbí právě to, že se tady děti (většinou, mluvím z vlastní zkušenosti) naučí doma pomáhat a chápou nějaké ty povinnosti jako samozřejmou součást života. Podle mě je naopak nemocí doby, že děti často doma nic nemusejí a má to víc psychologických důsledků, než si někdy jen tak znplacu umíme představit. Viz práce Prekopové, článku J. Klimeše a dalších.
|
|
|
Většinou nevymýšlí žádná "moderní" jména.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)