Monty, tvůj pohled na svět je mi velmi sympatický (nejen v této diskuzi)...Také jsem, přestože jsem ze 4 dětí (psala jsem výše), neplánovala děti, nedokázala jsem si představit mít už navždy strach o jedno či více lidských životů, také k tomu přispěla má pohodlnost jít si kdy chci kam chci, dělat co zrovna chci. No a pak přišel bezva chlap a biologické hodiny zatikaly. Teď bych zrovna ty pokaděný zadky brala - skoro je to teď cíl mého života:). Zatím mi není přáno nějaký ten pokaděný zadek z vlastní zkušenosti poznat:/
Teď ale ještě z vlastní zkušenosti s rodinou s více dětmi. Přišla jsem na svět jako druhé dítě svých rodičů (rok po svém bratrovi), pak mám ještě sestru, která je o čtyři roky mladší a na závěr ještě jednu sestru o sedm let mladší než jsem já. Nepamatuji se, že bychom se starším bratrem vychovávali či se starali o mladší sourozence - ovšem, že jsme je cestou do školy občas po cestě "vysadili" u školky, jinak nijak zvlášť jsme "rodičovskou roli" nehráli. S bratrem jsme měli a máme stejné kamarády...a teď jak se s věkem potírá rozdíl let, máme společné přátele i s mladšími sestrami. Vysoké školy jsme studovali s přispěním rodičů (nechápu dodnes, jak to rodiče dokázali, ale každý jsme k 18. narozeninám dostali 30.000,-...někomu to může přijít jako směšná částka, ale pro nás to bylo hodně peněz....zvlášť před 30 lety) a hlavně brigádami, samozřejmě pomoc od rodičů v případné nouzi vždy přišla. Člověk by se měl umět postavit na vlastní nohy i za studií, nemusí ho rodiče živit až dokud nenajde dítě samo zaměstnání. Jsem ráda, že to tak bylo, že jsem se musela sama snažit něco dokázat - brigáda při škole, sehnat si bydlení, a i to auto (mimochodem, to je mnohdy mnohem větší žrout peněz než dítě....prostě vydělat si na to sama (a s pocitem, že mám rodiče za zády, kteří jsou schopni pomoci, kdyby se nedařilo). Nemyslím si, že jsem o něco z dětství ochuzená, jsem hrdá na svoje rodiče, že to tak zvládli a že nás tak milovali:)...Dítě potřebuje hlavně lásku a bezpečí, podporu, pohlazení a porozumění od svého okolí - a to ostatní pak zvládne a dokáže úplně samo. Je pro něj důležité stát za ním a jen sledovat, než ho tánout za ruku a zametat mu cestičku. Ale to už jsem dost odbočila - jen jsem chtěla reagovat na příspěvky typu "nechtěla bych živit XXX dětí na VŠ" - ono to jde totiž opravdu i trochu jinak, když se dítě samo snaží (určitě si pak sebe i víc váží, zná svou hodnotu i hodnotu peněz). Ovšem tohle není jen příklad pro rodiny s více dětmi, můj manžel je naopak jedináček a na VŠ také brigádničil, aby ho rodiče nemuseli živit (jen přispívali). Mimochodem, manžel mojí velkou rodinu zbožňuje a přál by si také víc dětí...přestože nikdy nelitoval a nelituje, že je jedináčkem.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.