1.1.2007 17:25:09 Jana (2 děti)
jdeme tedy do nesmyslné debaty
Tak jo, budeme nesmyslně debatovat dál. :-))))
Nebudu brát osobní útoky vážně, ale zkusím to obecně.
Vykrystalizovaly se tři okruhy. Za prvé jestli startovat k miminku na první beknutí (budu brát dejme tomu mimino devět měsíců staré), za druhé jak řešit (např 2,5roku staré dítě) situaci, když dítě nechce spát a za třetí společné spaní v posteli.
Začnu od konce. Na tohle téma tu někdy na podzim debata už byla, nic se nevyřešilo, v podstatě proti sobě stály dva tábory mamin přesvědčených o své pravdě. Má zkušenost je taková, že k prvnímu dítěti jsem poctivě vstávala a vracela je zpět do postýlky, u druhého (měla jsem děti brzo za sebou) jsem jeden čas (asi tři týdny) únavou nechávala malého k ránu u mě, došla mi prostě síla ho vracet.Jenže kýžený efekt to nepřineslo, navíc jsem si s miminem v posteli nedokázala odpočinout, pořád jsem měla strach že ho zalehnu a navíc sebou pořád melu, mám nemocná záda. Prostě mě to nevyhovuje. Také mi připadá správnější, když spí v postýlce. Pokud někomu vyhovuje opak a několik měsíců spí s kojencem v posteli, proč ne, jeho věc.
Co už mi divné přijde, tím přicházím k bodu dvě, když spí PRAVIDLNĚ s mámou v posteli třeba dvouleté dítě a nebo nemusí chodit spát, když se mu např. nechce. Nelíbí se mi to, přijde mi to nevhodné a mám zkušenosti, že takové děti bývají rozmazlené. Zase, něco jiného je, když občas starší dítě přijde za v noci za rodiči. Mohlo mít třeba špatný sen, může se v pokojíku bát a nebo něco podobného. Já to řešívala tak, že jsem šla s dítětem k němu do pokojíčku, pomazlila se s ním a zůstala u něj, dokud znova v klidu neusnulo. Pochopitelně některé konkrétní situace mají jiné konkrétní řešení. To samé je při usínání. Rituál koupel-pohádka-povídání si-spánek je dobrá věc,musí v tom být ale pravidelnost a dítě musí vědět, že mi neukecá. Jakmile tohle pochopí, tak prostě přestane zlobit. Jakmile ale ví, že když vytrvá tak já ustoupím, ztrácí to efekt. Děti, které chodí spát až když se jim chce, prostě JSOU nesnesitelné pro okolí (pochopitelně kromě milující matky, příp. babičky), jenom slušně vychované návštěvy to samozřejmě nedávají najevo. Pokud mohu mluvit zase z vlastní zkušenosti, několikrát jsem si brala na dovolenou ke svým dětem i tu jejich zmiňovanou rozmazlenou sestřenici. Její matka jí o víkendu nechávala jako malou usnout až když se jí chtělo (klidně v jedenáct hodin). Vždycky jsem na ní musela být první večer tvrdá a ošklivá, aby si šla lehnout s mími dětmi a nerušila je při usínání, ale holce to většinou rychle došlo a ke konci dovolené usínala bez problémů a v klidu. Dokonce její otec (ten je normálnější než její máma, ale moc to doma ovlivnit nemohl) mi říkal, že po návratu ode mne malá ještě nekolik večerů chodila bez probémů spát v osm (když jí poprvé uložili) a bez zlobení usnula. Volný režim všechno samozřejmě brzo vrátil do starých kolejí.
A na závěr tu máme problém číslo jedna, chovat mimino při každém jeho pláči? Podle mne obecně NE. Dítě musí mít jistotu, že máma je tu s ním a pomůže mu, když potřebuje, ale musí se trochu učit samostatnosti. Prostě všeho s mírou. Podle těchto zásad jsem vychovala dvě děti. Nechci je chválit, ale vím jací jsou a jak se na ně dívá okolí, blízcí i cizí lidé. To mi dává tu jistotu, proč mi vaše útoky připadají tak legrační. Nejsem ale fanatik,uznávám že každý má právo vychovávat dítě jak je přesvědčený. Pokud budete otročit svému dítěti a budete přitom spokojení vy i vaše dítě, tak si to užijte. :-))))
Odpovědět