Období a délka dětského pláče

Začíná se objevovat kolem druhého týdne věku dítěte, zesiluje kolem osmého až desátého týdne a pak ustává ke konci třetího nebo začátkem čtvrtého měsíce vlivem dozrávání mozku a lepší vzájemné komunikace.

Z mnohých pozorování je zřejmé, že novorozenec během prvního a druhého měsíce běžně pláče jednu až tři hodiny denně.Délka pláče se liší podle individuality dítěte. Přibližně čtvrtina dětí pláče hodně a polovina z nich velmi často. Pokud jde obvyklou dobu pláče, ta se také velmi liší v závislosti na matce. Jedním extrémem je: „Myslím si, kdyby bylo dítě opravdu šťastné, neplakalo by vůbec.“ Druhým zase: „Může si plakat, jak dlouho chce. Nemám dojem, že by bylo nešťastné, protože mezi dvěma záchvaty pláče je veselé a čilé. Nejspíš si procvičuje plíce.“

Nejmladší děti pláčou v různých denních dobách, záleží na jejich individualitě. Některé mohou proplakat pět nebo šest půlhodin před jídlem nebo před spaním, jiné budou plakat jen na konci dne.

Některé děti si k pláči oblíbí především noční hodiny. Tyto „malé sovy“ s oblibou zamění noc a den. Novorozenec do věku jednoho až dvou měsíců v noci pláče, protože má hlad. Je to velmi nepříjemné, ale je to tak. Nezáleží na rodičích, ale na dítěti, kdy přestane vyžadovat krmení ve dvě hodiny ráno. Později může noční probouzení souviset s nepohodlím (příliš velké teplo, žízeň, ucpaný nos atd.) nebo s náhlou bolestí. Obě příčiny stojí za vaši pozornost, měli byste se na dítě jít podívat. Ale pozor, nezaměňujte takový pláč s pláčem ve spánku – z něj bychom dítě neměli budit. Nezaměňujme ho také z pláčem u většího dítěte, které si zvyklo pohrávat si s rodiči uprostřed noci.

Odpolední pláč je též nechvalně známý. Den se schyluje ke konci, maminka je unavená a ráda by si oddechla, tatínek se vrací z práce: právě tento okamžik si miminko, ještě před malou chvílí tak roztomilé, vybere k nekonečnému pláči. A přitom jeho stav, v němž se dítě právě nachází, nic nevysvětluje. Hrajeme si s ním, mluvíme na ně, nabídneme mu lahvičku, přebalíme ho a pochováme, ale nedaří se nám ho trvale utišit. Miminko nejprve poplakává, pak se rozkřičí a žádný náš pokus o uklidnění neúčinkuje. „Podvečerní hodina, kdy lvi chodí pít“, není citlivá jenom pro miminka. Také staří a nemocní lidé jsou na ni citliví a musí tuto depresivní chvíli překonat. Jedná se zde o nějaký metafyzický úkaz? O potřebu vybít přebytečnou energii? O reakci na okolní napětí nebo na matčinu únavu? Bezpochyby o všechno dohromady.

Všechna „ normální“ miminka pláčou. Některá pláčou objektivně mnohem víc než jiná, přestože někteří rodiče snášejí křik lépe než jiní, a tudíž si méně stěžují. Pokusíme se předcházet nadměrnému pláči i tak, že ho lépe pochopíme a naučíme se na něj reagovat. Přesto nelze předejít veškerému pláči, protože, jak je třeba znovu zopakovat, svědčí o dobrém fyzickém a zvláště psychickém zdraví dítěte.

Nezapomeňte, že miminka, která moc pláčou, jsou obecně aktivnější a čilejší. Rychle a dobře se fyzicky a komunikačně vyvíjejí. U těchto novorozenců konstatujeme také proporcionálně menší počet náhlých úmrtí. Tato miminka vyžadují tolik pozornosti a my se o ně tolik staráme, že jim nikdy nechybí podněty, mazlení ani komunikace.

Až skončí tahle plačtivá fáze, objevíte v takovém miminku úžasné a sebejisté dítě, které se rychle intelektuálně vyvíjí. Miminka, která často pláčou, potřebují více lásky, pozornosti a trpělivosti. Ale jaký vás potom čeká výsledek!

Podle knihy Dítě pláče, co dělat, kterou vydal Portál a kterou koupíte zde.