A je to tu. Po více než třech letech života to vypadá, že budeme na týden bez dítěte. Jsou totiž prázdniny. A babička by ráda svoji malou milou vnučku rozmazlovala na čerstvém vesnickém vzduchu v jižních Čechách. Hurará. Máma s tátou budou na chvíli zase jen ona a on. A budou si užívat. To si pište!
Je to jako včera, co jsem poprvé dostala do náruče malé miminko, které se po chvilce váhání přisálo a chvíli mě na sále ožužlávalo, než nás postupně oba přemístili na oddělení šestinedělí, a ono je to už skoro půl roku.
Přesto, že příchod miminka na svět je šťastnou událostí, období po porodu mnoho prvorodiček vnímá jako krizové.
V naší společnosti stále přežívá názor, že ženy mají žít především "pro děti a rodinu". Že všechno ostatní - záliby, zájmy a seberealizace mimo domov - je ztráta času, který "ukradly" své rodině. Ale vlastní potřeby nelze dlouhodobě "beztrestně" popírat...
Z práce do jesliček, školičky nebo školy či školky, zajistit dětem odpolední program, nakoupit, uvařit, uklidit, uspat, vyprat…atd. a ráno znovu a zítra zas….
Děti spotřebují spoustu rodičovského času a energie a v důsledku toho partneři někdy zanedbávají svůj vztah.
Mámy pracují sice po celý den, ale výsledek přesto občas není nikde vidět.
Je krásné spát s miminkem v jedné posteli... jenže časem začne mít dlouhé končetiny.
„Jsem dobrá matka, jen když nejsem unavená,“ řekla jednou moje pacientka léčící se pro únavový syndrom.
Být vzorná máma, skvělá manželka, neztratit krok s kolegy v zaměstnání… je toho tolik, co by ženy měly zvládnout. Ale někdy toho je prostě přespříliš.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.