21.12.2006 11:31:09 Ája, dospělé dítko
Re: Podvečerní pláč
To jsme měli taky. Každý večer, v přesně určenou dobu začala ječet naše siréna. Mohla jsem to přebalovat, krmit, zhasnout, rozsvítit, otočit na záda, otočit na bříško, přikrýt, odkrýt, dát napít, nic platné. Ječelo to jak policejní siréna a žádných okolností to nebylo k utišení. Ptala jsem se sousedky, zdravotní sestry. Že prý si tak některé děti roztahují plíce. No jo, plíce ať si klidně roztahuje, ale ať si přitom na mně neotvírá hubu! Rázem půl desáté jako když utne, dítě zavřelo oči a chrnělo. Po nějakých dvou- dvouapůl měsících konec večerního řevu a od té doby byl klid. Dodneška nevím, čím to bylo, ale bylo to.
Odpovědět