Pavlíno
Dovoluji si nesouhlasit. Měla jsem taky neklidné, ubrečené dítě, kterému zdánlivě nic nechybělo. Jen prostě pořád brečel. Do tří let byl možná aktivnější, než jiné děti, ale obávám se, že to je dojem každé matky, jejíž dítě opravdu nesedí celý den jen způsobně v koutku. Také já jsem měla v té době 48 kg i s postelí, jak se říká.
Ale pak se vše změnilo, a dítě se stalo spíš pomalé, opožděné (v pohybu i v myšlení), a spíše neobratné. Dnes už vím o jeho neurologické dg, tak je to v pohodě.
Chci jen říct, že živé nebo neklidné dítě vždy neznamená, že bude chytré, bystré, mrštné... Nekdy jde jen o skutečný vnitřní neklid, dráždivost a nespokojenost s tím, že se vůbec narodil, některé děti jsou celé miminkovství nešťastné, tak pláčou.
Odpovědět