Re: Příběhy se šťastným koncem

Myslím si, že bychom měli obdivovat ženy, které se rozhodnout porodit dítě a následně ho dát k adopci než zvolit jedndužší způsob - jít na na interupci. Sama mám dvě malé dcery 4 a 2,5 roku (100% biologické sestry), které jsme s manželem adoptovali jako tříměsíční. Po důvodech, proč matka porodila v rozpětí dvou let dvě děti a dala je k adopci nepátrám, i když samozřejmě nám sociální pracovnice její důvody sdělila, ale kdo můžeme vědět co je pravda a co ne? Mnoho známých, kteří se dozvěděli, že i naší druho dceru porodila stejná matka, byli zaskočeni a pokoušeli se jí odsuzovat "jak to mohla udělat". Musím však říci, že k ní cítím vděk za to že díky jejímu rozhodnutí mohu prožívat nejšťasnější období svého života. Svým postojem k ní nechci v budoucnosti zakládat nenávist nebo opovržení svých dcer k její osobě. Pokud budou chtít, sami se dozví co jí k tomu vedlo (předpokládám že až dospějí budou po ní pátrat). Jen díky takovým totiž mohou uslyšet ti, kterým by jinak zůstala prázná náruč, to překrásné slovo máma - táta.