Jak to říct

Také máme v rodině adoptované děťátko. Že není vlastní je jak vy píšete "zapomenuto". Zpráva o tom, že ho "dostaneme" byla jako zpráva o tom, že se narodil. Stejná radost, obdobné emoce, možná ještě silnější, protože to je tak nečekané. I když máte zažádáno a řeknou vám, tak za půl rok, za rok, je to stejně překvápko, když najednou zavolají. Žádných 9 měsíců těhotenství a předpokládaný termín porodu, žádné dopředu zařizování dětského pokoje (když nemáte zažádáno výslovně o miminko, tak nevíte jak staré dítko dostanete a jak tedy dětský pokoj vybavit a také zda pro holčičku či kluka).

Ale k tématu. Přišel do rodiny ve věku, kdy si na to nepamatuje, tj. jako váš. A pro takhle malé dítě je vhodná "pohádka". Jak bude brát rozum, bude mu vyprávěna, dítě se bude dál ptát... Tak tedy, byla jednou jedna maminka a tatínek a jeden chlapeček. Chlapeček se narodil paní (ne MAMINCE, maminku má teď doma, ale paní), která se o něj nemohla starat (tohle je důležité, nic špatného, ať byli důvody jakékoli, formulace nemohla starat je vhodná, protože to je pravda vlastně v každém případě). O chlapečka se starali v domečku, kam se za ním přišli podívat tatínek s maminkou a moc si padli do oka. Odešli spolu domů a od té doby jsou jedna rodina, máma, táta a JMÉNO VAŠEHO MALÉHO. Tak tohle je vlastně pohádka o nás.
Tuhle pohádku by měla vyprávět jen máma a táta. Ne babičky, dědové, tohle je pohádka, kterou vypráví máma a táta. A když bude se chtít malý nebo třeba jeho bratranec, sestřenice něco víc dozvědět (u nás už se stalo), tak ať je dospělá osoba také odkáže s takovými otázkami na tátu a mámu adoptovaného.

Např. "Jak to, že byl malý bratránek v tom domečku, jak se tam dostal ?" ptá se nějaký vnuk babičky. A ta říká: "To se musíš zeptat tety, jeho maminky".

Asi najdete i jiné rady, doporučení, verze pohádky, a každá z nich může být pro vás ta nejlepší. Ale převažuje v dnešní době mínění u odborníků, že je dobré adopci nijak netajit a seznamovat s touto skutečností nenásilně už od mala :-) Verzi pohádky mám "z druhé ruky", takže doporučuji ještě literaturu = mít to "z první ruky", ale takhle nějak to odborníci navrhují začít sdělovat :-)

Tak hodně štěstí a radostí