Re: Jak to říct

Máme 2 děti v pěst. péči. Lukáška jsme přivezli v jeho 4.5 letech. Na domov si pamatoval. Nejdřív byl strašně úzkostný, bál se, že maminka odejde. Chodil se mnou i na záchod (třeba na benzínce apod. musel se mnou do kabinky, jinak byl hrozný pláč) Doma se pořád ujišťoval, že nepůjde do domova.Pak se začal ptát. Nejdřív nás osočil, proč jsme ho tak dlouho nechali v domově. A tak jsme začali s pohádkou. Taky jsme vysvětlovali, že jsme si vybrali jen jeho ze všech děti. Prostě jsem věděla, že bude můj chlapeček a já jeho maminka. Chlubil se i dětem, že jsme si ho vybrali. Maminka jsem já, biol. matka je paní, které se narodil. V domově jsou děti které nemají maminku nebo se o ně nemůže starat!! TO jsme vždy zdůrazňovali. Pak viděl film o myšákovi, kterého adoptovala lidská rodina - Stuart Littl. Strašně se ztotožnil s myšáčkem. Začal tvrdit, že paní, které se narodil zemřela. Bojovali jsme s myšlenkou, nechat to tak. Ale rozhodli jsme se pro pravdu. Znovu a znovu jsme vysvětlovali, že se nemohla o něho starat. Dnes je Lukáškovi 9 let,jsme poručníci a má naše příjmení. On sám o to strašně bojoval. Má sestřičku Natálku. Jel s námi pro ni do domova a i on rozhodoval o tom, že bude Natálka součástí rodiny. Ve škole se chlubil, že bude mít sestřičku. Jedna spolužačka myslela, že to bude miminko. Že se nám narodí. Jenže Natálce bylo něco přes 3 roky. A tak musela Lukáškovi pomoci paní učitelka. Moc hezky dětem vysvětlila, že se děti rodí a pak jsou děti o které se nemůže maminka starat a ty jsou v domově. Pak ale přijede nová maminka a to dětátko z domova má rodinu. Maminku, tatínka a brášku apod. Právě Lukášek si pro sestřičku pojede do domova. Děti i paní učitelka chtěli Natálku poznat. A tak jsme do školy přišli společně s Lukáškem. Děti byli nadšené, někdo ji chtěl pohladit, jiný ji nabízel bonbon. Dnes spolužáci berou fakt, že je Natálka Lukáškova sestřička úplně stejně jako že jiný chlapeček má sestřičku, která se nedávno narodila. Pro děti je velmi důležité znát pravdu. A určitě budeme v pohádce pokračovat. Děti rostou a budou se ptát dál. Setkávají se s realitou (soudy, dopisy od soudu apod., návštěva social. pracovnice aj.) Snažíme se odpovídat vždy pravdu. Jen zdůrazňujeme, že se nemohla ta paní co se jí narodil o něho starat. Snad se nám naše pravda vyplatí. Ale jako obrana proti hloupým nebo zlým lidem, kteří chtějí vykládat svou pravdu to funguje.