Re: Jak to říct

Ahoj, souhlasím s pohádkou. Syna jsme si vzali když mu bylo 15měs. I přes značný odpor okolí jsme hned od malinka Lukáškovi říkali o tom, jak jsme si ho z domečku přinesli a dnes je mu 9, občas se na něco zeptá, ale musím říct, že nikdy tuhle otázku neřešil. Asi jsme měli trochu kliku, protože když mu bylo 6 a začal se trochu víc zajímat, tak jsem přišla do jiného stavu a narodila se nám holčička (pro adopci jsme se mimo jiné rozhodli také proto, že nám řekli, že je nemožné mít vlastní dítě :-)) V těhotenství mi poslouchal bříško, povídal si s miminkem a ptal se, kde byl on. Vyřešila jsem to jednou větou - v jiném bříšku - a byl klid. Snad nám to takhle bude procházet i dál.
Rozhodně vám všem kdo uvažujete o tom zda říct či neříct a kdy, doporučuji NETAJIT a HNED!! Nám se to vyplatilo hned ve školce. Přistěhovali jsme se na vesnici už jako rodina, nikomu jsme nic neříkali a stejně se to "provalilo" když se bavily děti o rodičích, tak pětiletý spolužák řekl našemu - vždyť to není tvoje maminka, tahle si tě jenom koupila. Dost to zabolelo, ale s tím se musí počítat. Lidi jsou různí a často o vás ví docela hodně.
Hodně štěstí, pevných nervů a radosti z VAŠICH dětí. Dáša