15.5.2006 19:22:49 Myška
Re: jednoduché.
Zuzko,
nechci tě ani tvého manžela soudit, sama vím co je to bydlet různě na ubytovnách, po té na Charitě, rozvedená s pětiletou dcerkou. Máma nás v té době vyhodila z rodinného baráku, protože jsem si dovolila říct, že by se mohl prodat a já bych si za svou část mohla koupit třeba byt. Ona další byt měla.
Byli jsme v té době opravdu ve velké krizi, přišla jsem o práci, neměla jsem žádný příjem, sociální dávky nevyřízené, dítě potřebovalo něco jíst. Bydleli jsme tam skoro půl roku, dalšího půl roku na azyláku. Tam jsem potkala budoucího manžela, byl opravdu hoodně mladý, jeho máma alkoholička (to jsem v té době ještě nevěděla). Vzali jsme se, moje máma zemřela, já prodala barák, koupili jsme si za ty peníze můj byt, narazili jsme v realitce na podvodníky a koupili byt státní. Tím jsem přišla o skoro 200 000 Kč, musela jsem koupit jiný byt, starala jsem se o svého postiženého bratra. Narodili se nám dvě děti (obě plánované), pak už jsme péči o mého bratra nezvládli a také se stalo něco o čem se nechci rozepisovat, skončilo to tím že bratr je v současné době v ústavu sociální péče. Manžel objevil že rodinný život není to pravé pro něj a že je lepší si užívat s kamarády, rozvedli jsme se, alimenty ani jeho jsem už tři roky neviděla. Nejmladší dítko je teprve pětileté. Mě po rozvodu naštěstí zůstal můj byt, ale také spousta dluhů po manželovi, na sebe jsem si vzala půjčky ve výši kolem 100 000,- Kč a manžel když odcházel tak mi oznámil že je to můj problém, že já je budu muset zaplatit když jsem si je vzala. Přitom to byli částky, kterými jsem zaplatila velkou část jeho dluhů které si způsobil svou závislostí na hracích automatech.
Na mateřské jsem nikdy nebyla, ve třetím měsíci po porodu jsem vždycky nastoupila do práce, protože jsme potřebovali peníze a u dětí jsme se střídali - já byla v práci na plný úvazek ráno, manžel odpoledne.
Strašně jsem se bála exekutorů, obešla jsem všechny splátkové společnosti kterým jsem dlužila a snažila se domluvit, ale vdycky jsem se setkala s tím, že mi oznámili, že to nejde. Ale asi tam měli nějakou poznámku u mě, protože jsem jim postupně po mnohem menších splátkách než bylo sjednáno platila, nikdy u mě exekutor nezazvonil. Asi pochopili, že je lepší když mě nechají dobrovolně splácet, než peníze nějak jinak vymáhat.
V prosinci to byli tři roky, co spolu nejsme, peníze už mám splacené a snažím se i šetřit nějaké další pro děti, jezdíme na dovolené. Je to ale za cenu velikého odříkání, šetření všude kde se dá. K večeři je také často jenom chleba, nebo těstoviny, rýžová kaše. Obědy mají děti plnohodnotné ve školce a škole. Jogurty kupuji zlevněné třeba v Hypernově, v Delvitě, tam jsou nutné spotřebovat do druhého dne a jsou za poloviční cenu.
Oblečení nekupuji vůbec, máme to co dostanu třeba od kamarádek, nebo třeba v kostele se u nás pořádá dvakrát do roka burza s věcmi, tam může kdokoliv věci přinést a zase si odnese co potřebuje. Akorát boty, ty kupuji dětem nové (na tržišti). Já sama si nekoupím nic, oblečení mám stejné od 15 let, trička, svetry, tenisky mi musí vydržet tři roky ......
K vánocům, narozeninám děti dostanou různé reklamní dárky (jojo, růůzné výhry ze soutěží), vitaminy, nebo třeba nějaké přepálené CD od kamarádek. Letos byla například akce s kamionem CocaCola, děti odtud měli dva fotbalové míče, kamionek a každý malého plyšáčka. Každou věc zabalím zvlášť, takže dárků je tam nakonec spousta.
Já dělám ráno od půl třetí dvě oblasti úklidu (5000 Kč), pak na 6 hodin v pevném zaměstnání (9000Kč), rozhovory pro výzkumy trhu (2000 Kč), dávky SSP (5000 Kč). 10 000 z toho padne na bydlení, školku, školu, složenky ......, 4000 na jídlo, 2000 na různé mimořádné vydání jako jsou kroužky, pojistky, boty pro děti, a 5000 každý měsíc musím ušetřit aby bylo na dovolenou.
Podle mého by pro Vás bylo vhodné, když by jste ukončili živnostenské listy a nastoupili do běžného zaměstnání (hypermarket, .........nevím jaké máte školy, vím že hypermarkety u pokladny nebo třeba doplňování zboží není nic moc, já dělám něco podobného, ale je to alespoň jistota nějakého příjmu, tím by jste každý získali kolem 10 000 Kč), nějaký ještě vedlejšák k tomu (třeba ten úklid) a hlavně zajít za rodiči tvými nebo manželovo a domluvit se s nimi, jestli by jste tam třeba dva roky nemohli bydlet a i když by jste jim dávali něco na bydlení tak by jste mohli dost peněz začít splácet.
Odpovědět