22.5.2006 10:57:16 konny
Re: Jsem v šoku
promiň,ale seš poměrně odvážná ve svém tvrzení.....manžel je slušný člověk-myslím,že netušíš (a doufám,že to ani nepoznáš),jak se slušností dokáže zamávat třeba chytrá milenka....ve firmě pracuji a dokážu jí udržet-co ty víš,jak se zachovají zákazníci,kdyby manžel nedej bože zemřel.......nemyslím to zle,ale pravda je taková,že život se dokáže někdy tak zašmodrchat a sesadit nás na zem...stačí řidič v protisměru a 3 měsíční deprese ze ztráty milovaného člověka.moc dobře vím,o čem mluvím....přes rok jsme pomáhali kamarádovi,který při autonehodě přišel o manželku a syna,hned na to o maminku a jeho velmi dobře prosperující firma šla ke dnu a zůstali mu jen ty dluhy (i dluh za pohřeb 3 osob byl velmi vysoký).ale měl alespoň trochu štěstí,ani rodina a ani kamarádi se na něj nevykašlali.naše rodina ho nemohla finančně podpořit,ale mohla se uskromnit a na nějakou dobu ho u sebe zadarmo ubytovat.a kde se nají 5 lidí,nají se i šestý.
já sama jsem s dětmi doma (mám 3-s jedním mužem :o) ) manžel je zaměstnanec a nijak luxusní plat nemá (dělník).jediná půjčka,do které jsme šli,byl úvěr na odkoupení dr.podílu (asi 100 000,takže na prahu a 3+1 velmi laciné).ale co vím naprosto jistě je to,že když nastane zádrhel...nějaké neštěstí...asi se má rodina sesype jak domeček z karet a na chleba s marmeládou dojde.táhnem rodinu jak se dá,ale nedokážu měsíčně moc uspořit stranou,i když na st.spoření se snažíme,aby alespoň něco málo bylo.(rady typu jdi do práce nejsem ochotná momentálně akceptovat,když dojde na lámání chleba,tak bych tam zamozřejmě šla.)a to,že se člověk dokáže dostat na dno i kvůli příbuzným,tomu rozhodně věřím.po nás tchyně asi před 14 dny chtěla,aby jsme si s manžou vzali úvěr na 100 000 kč na střechu jejich chaty s tím,že oni budou splácet.odmítli jsme,je jim přes 60,banka jim půjčku nedá a my moc dobře víme,že by jejich dluh byl náš balvan na krku.jenže to odmítnutí bylo drahé,nejen odsouzení příbuzních,ale i vyhrožování vyděděním a podobnými nesmysly je teď na denním pořádku.takže ono odmítnout půjčku přímému příbuznému,je někdy opravdu velmi těžké :o(
víš,ono někdy stačí,když zjistíš,že tvé dítě není až tak úplně v pořádku.můj prostřední syn je velmi aktivní,takřka nespal,nedokázal se soustředit...hrozila mu zvláštní škola,ale neuroložka nám tehdy poradila,ať zkusíme sport,který má co nejvíce tréninků,něco,co ho fyzicky "zničí"...a poslala nás na hokej.je to velké finanční i časové břemeno,ale my ho potáhnem,neboť náš syn normální školu zvládá,4x týdně trénink,1-2 týdně zápas,ho dokáže naprosto spolehlivě vybudit tam,kde může a ve škole UŽ KONEČNĚ!!! žádné problémy nejsou... i takováhle věc dokáže s rodinou a jejími financemi řádně zamávat.
myslím,že zuzka,ať udělala jakou chtěla botu,si odsouzení nezaslouží,stejně jako kterákoli z nás.potřebuje radu a milé slovo a ta je vlastně poměrně jednoduchá a už několikrát zazněla...stačí tužka a papír,vše rozepsat,zajistil alespoň minimální splácení dluhu,domluvit se s věřiteli a udělat takový plán "života" (nevím jak jinak to nazvat),aby se rodina dokázala zmátořit...zajistit si pomoc odborníků,jak finanční,tak v soc.oblasti.je plno poraden,kde člověku pomůžou a jelikož pisatelka se na net dostane,alespoň občas,není problém je najít
mějte se krásně
Odpovědět