Re: Nápadník?

Evčo, násilí ani v tomto případě nic neřeší! Spíš to zhorší. Naše rodina měla zkušenost s jedním podobným maniakem - 5 let mě ničil, a to přes to, že jsem s ním nikdy nic neměla a dokonce věděl, že mám stálého partnera.
Potkali jsme se na cvičáku (se psy), bavili se asi půl hodiny - o psech... Druhý den mi zavolal, že je před domem, ať si sbalím kufry, že se stěhuju k němu. Vysmála jsem se mu a tím to začalo. Napsal dopis, ve kterém mě obvinil ze všeho, co v tu dobu hýbalo novinami - tedy že zneužívám mladistvé, podrstkuju jim drogy, sama jsem feťačka, že jsem se i jeho pokusila zneužít!!! a poslal to na policii, do Bohnic a na protidrogový a k nám domů (já ještě bydlela u rodičů) a ke mě do práce. Jeho cílem bylo (jak tátovi posléze prozradili policajti), aby mě vyhodili z domova, z práce, aby se na mě snesla fůra problémů a já celá zoufalá hledala útěchu u něj.
Měla jsem tenkrát z p...e kliku, jednak jsem o něm a o tom, co mi vykládal do telefonu (že mám výraz ušlechtilého německého ovčáka a že spolu založíme čtvrtou říši - byl to totiž nácek a já modrooká blondýna) povídala rodičům, se kterými jsme se tomu moc nasmáli (humor nás pak přešel) a hlavně: on byl známá firma, policie o něm měla složku (byl asi o 12 let starší než já), prý se vždycky na někoho takhle umane a pak mu ničí život - takže ho nebrali moc vážně. Po mě chtěli akorát, ať jdu na drogový testy - našli mi zbytkly acylpyrinu a byli spokojený.
Jenže: on mi pořád psal, volal, a navíc on byl "černý šerif" (nevím jaké měl kontakty, ale zjistil si o mě úplně všechno! na cvičáku si přečetl jenom jméno a zjistil kde bydlím, pracuju... hrůza), měl zbraň, všude mě šmíroval, kdykoliv jsme šli v noci domů, on stál někde v křoví - málem jsem se zhroutila, normálně jsem se bála, že mě nebo mého partnera odstřelí. 5 let! Začala jsem kvůli němu chodit k psychologovi, co jako mám dělat - všichni včetně mého přítele se třásli na to, že ho zmlátí - ale psycholog poradil (a dobře), že by ho to jen utvrdilo v tom, že musí překonávat překážky a že ve skutečnosti já s ním být chci a zlé okolí mi brání...
Takže jediná metoda je IGNORACE. Každý telefon položit, dopisy (a že jich bylo) nečíst a vyhodit, pak se dokonce zaměstnal ve stejném podniku, kde jsem pracovala - vysvětlila jsem situaci řediteli, který se podivil, že je to pořád dozvuk aféry před 4 lety a vyhodil ho...
To bylo naštěstí jeho poslední extempore a od té doby jsem o něm neslyšela. Ale takovému člověku nemá smysl cokoliv vysvětlovat, stejně nevnímá a jede si podle svého. A ještě mi tenkrát ten psycholog říkal, že když ho zmlátíme, dost pravděpodobně to dá k soudu, protože pro něj to bude bezva příležitost se zviditelnit a mě naopak co nejvíc zostudit... čímž mě všichni zavrhnou a já skončím v jeho náruči a tak stále dokola.