Soucítím s vámi,

i když si vaši situaci nedovedu samozřejmě představit.
Chtěla jsem jen podotknout:
1. Co rodiče nápadníka? Nepomohlo by velice opatrně a po sousedsku s nimi promluvit? To že někdo někomu zdržuje mladou holku od učení pochopí i lidé s omezenějším rozhledem.
2. N I K D Y jí neříkejte, co vám na něm vadí. Já vím, že se mi to kecá. Ona už to stejně ví. Naopak bych se přemohla (musí to být hrozně těžké) a občas bych prohodila, že má mladej nějakou hezkou mikinu, či co se to dneska nosí.
3. Z říše fantazie. Zcela vážně bych s mladou mluvila o tom, jak by se to řešilo, kdyby selhala antikoncepce a že by to pak měla samozřejmě hrozně těžký, ale že by se na vás mohla spolehnout kdykoliv, a opatrně bych to vylíčila v živých barvách. A snažila bych se celý vztah dostat do legálna, pod kontrolu a pod střechu. Zvala bych ho k nám, jen ať si nás zhnusí. Uff, ještě, že mám kluka co ve třech letech mrká na prodavačky.
Držím vám oběma palce, aby si to sedlo. Rozhodně bych se o tom pokusila s někým poradit, ale nějak teď nevím s kým.