No to je ale problém

Lori, já už to tady řešila - tak někdy před 2 lety..... Problém je ten, že já byla také přesvědčena, že si holka našla kamaráda: chodili spolu venčit psa, jezdili spolu do sousedního města do školy (ona na gympl, on na učňák) a tak. Jsem sice již "stará páka", ale také si pamatuji na to, jak jsem v tomto věku chodila s klukem venčit psa do parku, kde se ve křoví tak bezva líbalo :o))).
S holkou jsem o všem vždycky mluvila - odborníci tvrdí, že poučené děti v oblasti sexu začínají s pohlavním životem později, než ty nepoučené. Moje mamka mi to vytýkala a vyčítala - tvrdila mi, že když o TOM dcera ví, tak ji to láká vyzkoušet, kdežto kdyby o TOM nic nevěděla, tak.... No, mně doma do 16 nic neřekli, ale to neznamená, že bych NIC nevěděla, že.... Prostě já byl přesvědčená, že jsme udělali všchno, co se dalo....
Dcera byla vždy na svůj věk dost vyspělá (od toho, že v 10 měsících chodila po to, že menzes měla od 10 let) a velice ROZUMNÁ... O to větší šok pro nás byl, když mě volala její dr. gynekoložka, že ji dcera žádala o antikoncepci a že když ji vyšetřila zjistila, že dcera už s pohlavním životem začala. Tenkrát se mně dr. ptala, zda ji nemůže zneužívat třeba nějaký příbuzný, soused nebo trenér oddílu. Já jsem byla na mrtvici. Přišla jsem domů, dcery jsem se zeptala, zda mi nechce něco říci. Ne. Řekla jsem ji, že si mně pozvala její dr. - tak jestli mi FAKT nechce něco říct... NE. Tak jsem jí řekla, že lékařka podává udání na policii na neznámého pachatele - a dcera začala vřískat, že přece existuje nějaké lékařské tajemství, tak jak to, že mi to dr. řekla. A tím okamžikem se naší rozumné a duševně velice vyspělé dceři stalo cosi, čemu já říkám "zatmění na mozku"..... Nebyli jsem schopni ji vysvětlit, že je sice lékařské tajemství, ale zákony jsou mu nadřazené a ona s pžítelem že porušili zákon, který hovoří o 15 letech.... Naštěstí jí chybělo do kýženého data jen 2 měsíce....
Od té doby je to jako na houpačce - někdy je v pohodě, doma dost pomáhá, dokonce i poslouchá.... a naráz "zatmnění". Opakovaně jsme s ní měli "pohovory". Dcera nám občas zkouší lhát, podvádět, občas z nás "dělá blbce".... a zase je pár dní vše v poho.
Nedávno - asi tak 6 týdnů to je - jsme se opět o něco spořili a dcera vznesla dotaz (SKUTEČNĚ - ONA SE ZEPTALA!!!), co proti jejímu chlapci máme.... Byl toho telefonní seznam od toho, že se člověku při setkání nikdy nepodívá do očí, přes to, že se ani nevyučil (v posledním roce propadl z několika předmětů a k závěrečkám nebyl připutěn), přes to, že ji učí lhát a podvádět až po to, že ji omezuje a svazuje, že ví, jak ona je citlivá a on že toho zneužívá a citově ji vydírá, jakmile není po jeho.... Byl toho seznam, prsty obou ruk mi na to nestačily... a pak ještě něco - co jsem opoměla - přidal manžel. A na to mi dcera povídá: "A proč mi to tu říkáte?".
Byla jsme zralá na mrtvici..... Takže co nám zbývá - snažit se, nenápadně zdůrazňovat, co jí on udělal a doufat, DOUFAT A D O U F A T!!!!!!
Simča