Dík

Ahoj, Monty. Musíme být asi stejně staré (co to povídám, stejně mladé).
Připoměla jsi mi spoustu hovadin, které jsem taky nutně potřebovala - a většinou nedostala, neboť jsme byli doma 3 a plat našich nic moc. Na kožené kalhoty nevzpomínám, to se asi v našich krajích nenosilo, Praha byla přeci jen velkoměsto a my "píp" z východních čech. U nás se zase nosily zimní vesty (jedna spolužačka ji nosila celou zimu, takže ruce jí patrně nerozmrzly dodnes). Doufám, že jsi nezapoměla na trička se Sandokanem, boty na suchý zip, černobílé pruhované kalhoty, do kterých se prakticky nedalo vsoukat a podobné úžasnosti. Vzpomínám i na sukni (starorůžovou) asi ze sykoviny, kterou mi mamka spíchla a která měla - považ- síťovanou kapsu z osnovy na tapiko. K ní jsem si svépomocí zaopatřila "tričko" s nápisem. Při šití, které jsme měly na základce jsem splichtila halenku ve tvaru T krémové barvy, s rovným výstřihem - kulatý byl moc náročný na zpracování - a na ni přes šablonu nastříkala cihlovou barvou na textil "čínské" znaky volně inspirované nápisem na dně čínského dušičkového hrnku. (tj. s pokličkou - ostatně, to byl taky hit, pro změnu pro dospěláky). Dokonce jem za ni dostala 1 ze šití, takže jak jistě uznáš - byl to model. Skončil v propadlišti dějin až poměrně nedávno, když jsem ho pomalovala ještě o hodně víc, roztřepila a můj syn v něm byl za indiána na karnevale. A tygří látku máme ještě doma, protože ty kalhoty jsme už ušít nestihly a teď se mi zdá, že se leccos vrací, a že by v ní mohla dcera ještě honit vodu. Aspoň by měla neco jiného než vietnamské uniformy. :-)Jinak dík za článek, myslím, ža bychom mohli udělat hitparádu hitů z osmdesátejch. Někdo další by si jistě ještě na nějaké absurdní módní tipy vzpoměl. A to nejen na sebe. Už výše zmiňované hrnky, tapiko, chemlonové obrázky napalované na plátno byly taky dost dobrý.