6.6.2003 13:52:14 Vendula (tři děti)
Re: Člověk hned pookřeje...
S Tvým popisem "spodního prádla" jsem se trochu uklidnila - nějak mi vypadlo z paměti, že něco takového taky frčelo a už asi tři roky řvu na svoji nejstarší dceru, která si s oblibou nabatikuje či obarví spodní košilky či kombiné a honí v tom parádu... Jeden z jejích posledních modelů je zelené kombiné nabatikované od nesvětlejší do nejtmavší. Když si k tomu vezme na zeleno obarvený svetr, vypadá to docela pěkně. Jen si musím odmysle to kombiné, což mi jde ztuha... Vůbec, hádám, že obě mé dcery by asi ze školy "za našich časů" hnali svinským krokem... Kačka je zase extrém a la černé triko, mikina, kalhoty či kraťasy - teď v létě s několika umně vyrobenými dírami. Pamatuju se na své "Super Rifle" (brigáda na Hlavní poště, budíček ve čtyři ráno - nepsala jste některá něco podobného?). Nosila jsem je do roztrhání - vlastně tenkrát se nosily spíš záplaty, čím víc, tím líp. Jednou mne záplata na koleni uchránila od propíchnutí si kolena rezavým hřebíkem. A taky si pamatuju, že mě v oněch "superkách" a v úžasně plandavé mikině s nápisem (jakési mně zcela cizí univerzity) jak jinak než z Maďarska, kontrolovali za Prahou policajti (za bílého dne), když jsem se vracela z jakéhosi výletu, ujel mi autobus a já šla domů pěšky...
Též si vzpomínám na svou úžasnou mikinu vyrobenou mou šikovnou maminkou (já dodala nápad, mamka v rámci možností zrealizovala) z prachovek a starých tepláků. Roztřepené šaty z látky na závěsy pošité dřevěnými korálky plus síťovina ze záclon po prababičce - jo, lidové tvořivosti se meze nekladly.
Asi bych pro tu svoji nejstarší měla mít víc pochopení, její kreace jsou velice nápadité. Leč pro mne nyní už tak nějak nestravitelné...
Odpovědět