Statecne

Naprosto souhlasim s Lizou. Copak neni mozne si predstavit rodinu, ktera dokaze pochopit, ze na tomto svete je misto pro zdrave i postizene? Ze jejich chlapec muze byt velice dobry v nejakem oboru, muze byt mily a prijemny clovek, se kterym je radost pobyt a ze muze pro sve blizke mnoho znamenat i mnoho udelat. Skutecne nevim, co je na tom tak nepochopitelne. Ctu o rodine, ktera mela odvahu se postavit osudu a naprosto nechapu tvrdou az krutou reakci prvni pisatelky. Proc nekdo radeji neuvazuje, zda maji pravo na deti lide, kteri je tyraji a ne lide, kterym hrozi vrozena porucha, ale kteri dokazi toto dite prijmout a zaclénit ho mezi ostatni, protoze ono mezi ne patri. Kdy se podari nekterym lidem pochopit, ze na svete je misto pro vsechny, at zcela zdrave, nebo psychicky ci fyzicky postizene a ze vsechny je mozne posuzovat jen podle jedineho faktoru: jaci jsou jako lide. Pokud jsou odvazni, statecni, dokazi pomahat a jsou se svym zivotem spokojeni, je naprosty nesmysl naznacovat, ze tu nemaji co delat. Mnoho lide behem zivota onemocni, nebo je postihne uraz, ale to prece neznamena, ze by meli byt vyrazeni, jiste, postizeni je v nekterych vecech omezuje, ale to jaka jsme spolecnost a jaci jsme lide se pozna prave nejlepe podle toho, jak se dokazeme chovat k tem, kteri to maji v zivote tezsi, at nemoci, nebo urazem nebo mensimi schopnostmi. Reagovat na rodinu, ktera vybojovala pro sve dite misto mezi jinymi slovy "smutne", mi skutecne velice smutne pripada.