Gratuluji,

paní Klufová vám i manželovi. Myslím,že jste to vzali za správný konec a že váš syn je u vás šťastný a žije naplněný život.
Já svého postiženého syna vychovávám stejně,bez velkých pardónů a i když je to pro okolí někdy těžko pochopitelné,jen díky tomu se dostal tam,kde je (uznal sám klinický psycholog).

Co se týče debaty rozpoutané ohledně genetiky,ono to není jednoznačné. Jsou postižení,kdy opravdu lze žít šťastný
život a pak ty těžká,kdy to nejde při nejlepší vůli..To platí i u zde zmiňovaného Down syndromu-i tam jsou různé stupně postižení a je těžké se v těhotenství rozhodnout,zda si dítě ponechat.Navíc znám lidi,kterým testy v amnio vyšly na tento syndrom a děti mají zdravé. Kdyby to neriskli...

Já mám s genetikou jen špatné zkušenosti. Jak s neprofesionálním až hulvátským chováním,tak po názor,že riziko postižení u dalších dětí je 20%.A to přesto,že jsme geneticky naprosto zdrávi,příčina postižení není známa,ale tento punc nám dali jen proto,že už se to jednou stalo,tak jako je 3% riziko potratu při amniocentéze apod.Kdybych se nebála riskovat dnes by náš postižený syn neměl dva skvělé brášky!!