Re: Ahoj Jano, Psychouši, Vendo

Ahoj Jano, Psychouši, Vendo i ostatní, kteří tuto diskusi sledujete.
Je vidět, že jsi vůbec nepochopila, o co mi šlo a proč si vůbec komplikuji život tím, že jsem se zde přihlásil. Znovu opakuji:
1) Tvá záliba v tom být jiná – jsi prostě (jak to řekla paní doktorka o našem Vojtovi) anomální, to znamená, že takových, jako Ty je málo (pouze konstatování, nic hanlivého). Jestliže se cítíš v takovém životním směru dobře, je to Tvá volba a nikdo a nic Ti ji nemůže zakázat. Počítej ovšem s důsledky, které Ti to přináší.
(Záměrně jsem popsal veškerý můj styk s Tebou, aby všichni věděli v jakém jsem s Tebou vztahu, nechtěl jsem, abys mi pak napsala, že Tě vůbec neznám. Neznám, nepopírám, možná jsi v jádru úplně jiná, nicméně v předchozím příspěvku popsaných setkáních s Tebou jsi se mi jevila tak, jak jsem popsal. Nemám důvod být k Tobě nepřátelský, a zrovna jsem si myslel, že oceníš příspěvek od člověka, který před Tebou nemá co skrývat a může upřímně a nestranně reagovat na výše uvedené.)
2) Nepřátelská nálada vůči Vendě – zřejmě to souvisí s tím, co jsem napsal výše, upřímnost prostě bolí, a schválně zkus napsat Slávce, uvidíš co Ti napíše. Můžeš to porovnat. Myslím si, že tam nebude jediný trochu záporný fakt. Vadilo mi, že Vendu tady prezentuješ ve špatném světle a svaluješ "vinu" (za to jak tě vidí) na ni. To si nezasloužila, myslím si, že Ti chtěla trošku pootevřít oči. Hold místo toho, aby ses nad tím zamyslela, tak jsi to ventilovala dále.
3) Působíš jako hrdinka – předem chci říct, že si Vás s manželem vážím pro to, že chcete adoptovat. Nicméně musím nestranně napsat, že jsi zřejmě nebyla připravena na možnost, že adopce nebude možná. Poté tady rozhořel určitý konflikt, ze kterého vyplývá, že Ty jsi ta dobrá, možná nejlepší a všichni ostatní jsou ti špatní. Dle hesla, kdo nejde s námi, jde proti nám. Nemám nic proti hrdinům, ale vy chcete udělat čin, který si zasluhuje uznání a nemá punc hrdinství. (to hrdinství je můj subjektivní pocit, nebudu se přít bude-li to kdokoli vidět jinak)

Dále Ti Jani musím napsat, že jsem se k této diskusi dostal opravdu náhodou, Evče chodí z rodiny takový ten email, jak je staré vaše díte a co už umí, tak jsem se mrkl odkud to chodí a dát si dvě a dvě dohromady, už nebyl problém. Nicméně přiznávám, že jsem se musel u ženy opravdu ujistit, že zdejší aktéry znám.
To, že jsem, jak si napsala policista, je tady úplně velejší. Vlastně není, protože já se ve své práci velice často setkávám s dětmi z dětských domovů, z výchovných a diagnostických ústavů a nejsou to setkání vždycky příjemná (opomenul bych děti z rozvrácených rodin a rodiny, kdy rodiče, jsou z jakýchkoli příčin patologičtí. Nicméně jak možná víš studuji Sociální pedagogiku a nabyl jsem přesvědčení, že dát dítě rodičům proto, že ho zrovna chtějí, nelze. A viděl jsem toho v zaměstnání opravdu hodně, aby mě to přinutilo myslet, a stále počítat s kdyby. Jak to tady bylo v některém z příspěvků, protože se s důsledky těch kdyby setkávám na vlastní kůži.
A co se týká našeho rozhodování, jsme zvyklí na kompromis, vyhovuje nám. Já ctím přání mé ženy a ona ctí to mé, a když někomu z nás opravdu o něco jde tak v tom není problém. A také existují věci, které jsou mně, nebo ženě opravdu fuk a nemám potřebu rozhodnout je jen pro ten pocit. "Celkově se to dá shrnout tak, že o těch nepodstatných věcech, jako je to, co uděláme s mým platem, co koupíme Vojtovi, do bytu a tak - rozhoduje má ženuška, a o tom, jaký je náš postoj k Thajvanu rozhoduju já." ( p. Werich)
Toto je vše co bych chtěl ke zdejšímu říci, snad jen, že více dokáže chladná hlava, než bezhlavé obviňování. Přeji Vám všem Krásný den a sem tam nějaký ten úsměv, protože s ním je život hned lepší. Tomáš