10.2.2005 22:56:06 Tomáš, syn 9 měsíců
Osobní zkušenost
Ahoj Jano, dobrý den všem, jmenuji se Tomáš a jsem manželem Janiny spolužačky z VŠ Evy. Osobně Janu znám (i když pouze letmo) a zanechala ve mně nesmazatelnou stopu. Seznámil jsem se s ní v době, kdy Jana i má manželka (a také Venda a další) studovaly. Účastnil jsem se s nimi jedné exkurze, která probíhala na více místech v rozmezí několika po sobě jdoucích dnů . Pojali jsme to jako takový malý čundr. Je tomu asi 4 nebo 5 let. Nepamatuji si podrobnosti, ale vzpomínám si, že jsme s Janou nenašli společnou cestu a pořád jsme se hádali, ať jsme se bavili o čemkoli. Tehdy mi přišlo, že se Jana chce za každou cenu odlišit. Prostě být jiná, tehdy jsem byl přesvědčen, že si hraje před ostatními na to být svá a svými postoji a chováním, oblékáním a dalším způsobem a stylem života potřebuje a vyžaduje od lidí obdiv. Obdiv proto, že je jiná, proto, že se liší. Proto, že ostatní si nedovolí to co ona, proto, že jsou pohodlní, anebo proto, že jsou svázáni jiným způsobem a prostě nemohou. A Jana si dle mého názoru ten obdiv, (třeba proto že chodí (chodila) od jara do podzimu bosa) užívala, a dokázala s ním pracovat.
Poté jsem viděl Janu několikrát v průběhu manželčiných studií. Tato skončila a všechny holky odvál čas. S některými jsem se občas při nějaké příležitosti viděl, případně manželka řekla, co kdo píše. Viděl jsem také tzv. Deník co posílala Jana. V pravdě tenkrát jsme ještě děti neměli a všechno to, co se týkalo výchovy šlo tak trochu kolem mě. Ovšem, když se manželka účastnila vyrábění nějakých bubnů u Jany doma a přijela mi domů zhrozená a vyprávěla zážitky, kterak se Jana a její malí chovali a v čem bydlí.. Tak jsem byl opravdu rád, že jsem tam nebyl také.
Holky se jednou za rok setkávají na chatě v Jeseníkách a tam probírají co rok dal, je to obvykle dámská jízda, ale protože jsme měli 2 měsíčního kluka, tak jsem jel s manželkou také. Bylo tam několik mladých paní učitelek a mezi nimi i Jana, nemohu zato, ale nabyl jsem znovu dojmu, který jsem měl už před lety. Kluci byli fajn, ale myslím, že jim chybí vědomí následku, to že když něco udělám, tak se mi to vrátí. Ač jim to třeba Jana řekla, nerozuměli slovu ne a dělali si co chtěli. Nechci psát konkrétní věci, nerad bych tady Janě uškodil.
Nicméně, k napsání tohoto mě vedly tři věci.
Zaprvé Janin exhibismus, když pokládám něco za normální, tak mi to zákonitě nepřijde jako exces. To jako že málokdo na sobě pozná určité odchýlení. A Jani nezlob se dle mého názoru Ty určité odchýlení od normy máš. Zřejmě si myslíš, že co je dobré pro tebe ( způsob a vedení života), je dobré i pro děti, to nemusí být pravda a možná proto se odborníci zdráhají vám dítě svěřit.
Za druhé to, že zde vznikla nepřátelská nálada vůči Vendě a povědomí, jako by to byla nějaká mrcha. Není a já ji znám jako moc prima mladou slečnu, která je veselá a kamarádská a to co ti napsala, napsala upřímně a ty jsi to nedokázala ocenit, to, že se někdo takový vůbec našel. Že má své osobní problémy, to je věcí vedlejší a tak jako je má ona tak je má každý z nás. (Vendo ahoj a ozvi se).
Mým třetím důvodem je fakt, že tady působíš jako Hrdinka, jako Don Qichot, který jde proti větrným mlýnům, proti státní byrokracii. Víš Jani, já Tobě i Tvému manželu adopci ze srdce přeji, pokud tě vedou k tomuto kroku opravdu důvody mateřské, tak mohu jen říci, více takových párů. Jen mám opravdu obavu, že teď jste třeba šťastní, ale bude to tak i potom? Není úkolem pana psychouše také zjistit, zda Vaše rodina bude šťastná i se třemi dětmi? Ve stejné kvalitě štěstí, dá-li se to tak nazvat. Ať se vrátím na začátek odstavce, z diskuse jsem nabyl dojem, že kdokoli napíše něco v jiném duchu, než co se Ti hodí do krámu, tak je okamžitě odsouzen (někým) ono to opravdu nepůsobí hezky. Psychouš to napsal hezky, že kdo Ti vždy přitaká není vždy přítel.
Právě jsem si všiml, že jsem začal psát všem a končím psaním pro Janu. Takže prosím Všechny, na to, abyste člověka poznali, nestačí několik řádek ( to se týká i mě, taky mě můžete podezřívat, že toto píši z nějakých zištných důvodů, i když to není pravda). Tobě Jani přeji za předpokladu pozitivních výsledků pohovoru,toho vysněného prcka. A já opravdu věřím tomu, že ti lidé vědí co dělají, a že jestli splníte všechny náležitosti tak jej dostanete. Jestliže ne, tak to pro Vás bude velká výzva, jak na sobě začít pracovat. Všem slibuji, že příště budu psát alespoň o tři odstavce méně. Tomáš
Odpovědět