Re:

Jani Z, jsem ochotna pristoupit na jakysi kompromis. Celou vec vidim jako nematka, kdy pohlizim na nekoho, kdo ma zajem s o dite starat a dat mu nejen domov,ale prakticky i svuj zivot. Dite, ktere je jednou adoptovano, by totiz uz nikdy nemelo byt vraceno, to se poklada za krute i u domacich zvirat, natoz lidskych bytosti. Je tedy skutecne mozne, ze trochu naddrzuji lidem, kteri maji tolik sily a odvahy a chteji tohle vse pro dite udelat.

Na strane druhe nemam temer zadne zkusenosti, stran deti, ktere vyrustaji v DD, v tom jak je poznamenalo, ci nepoznamenalo minule prostredi, atd(i kdyz ze sve zkusenosti, vim jak nezajem rodicu, nebo dokonce tyrani ditete jednim z nich, muze dite velice poznamenat). Ale vse co se tyka DD znam jen velice povrchne a z doslechu. Zastavam se jen Jany, protoze, to ze byly zneuzity jeji uprimne fejetony mi pripada skutecne nefer.

Navic pokud mohu trochu odbocit, pamatuji si na matku, ktera sem psala o tom jak adoptovala chlapce, ktery trpel psychickou poruchou. Mela hodne vlastnich i adoptovanych deti to vse je nesporne obdivuhodne. Ale z ceho mi sel mraz po zadech byla jeji neuveritelna a neobavam se rici fanaticka vira. Desilo me, ze popirala problemy ktere chlapec mel pred odborniky, kteri se na ne ptali, s tim, ze jak psala doufala, ze ji Buh pomuze je nejak upravit, pritom chlapcovym chovanim, velmi trpeli ostatni deti (podotykam ze vim, ze slo o dusevni poruchu a tedy v zadne pripade nelze chlapce za to ze ublizoval ostatnim detem, nakkoliv vini). Pokud si na tento clanek nekdo pamatujete, nakonec byla babicka oslovena Bohem( tohle neparoduji, takto se autorka clanku skutecne vyjadrila) aby o chlapce pecovala sama, a aby tedy nedorozumeni s ostatnimi detmi ustala.

Vim, ze i Maceska adoptovala deti, ktere meli ruzne problemy , ale u ni mel i laik, jako jsem ja, vzdy pocit, ze vi co delat, ze se neustale snazi doplnovat vychovu radami s odborniky, odbornou literaturou, ale i stale vetsimi vlastnimi zkusenostmi. Proste pohoda, ktere primo vyvera z jejich clanku je kouzelna a od textu nelze odtrhnout oci a casto pokud mam pocit, ze zivot neni zrovna pekny, ctu casto znovu jeji clanky a poznani toho, ze jsou mezi nami tak dobri lide, mi vzdy pomuze jit dal.

Ale abych neodbocovala od tematu, to ze rodina s timto pristupem, dostala navic do vlastni pece postizene dite, bylo pro mne nepochopitelne. Mela jsem pocit, ze ona adoptivni matka bere adopci jako dalsi zkousku viry a nikoliv jako snahu o co nejlepsi peci o postizene dite, ze ani nezvazila to jak se citi ostatni deti, ale ze v popredi jejiho zajmu, je jen ona sama a to jak plni svuj ukol, ktery ji (zase podle jejich slov) Buh pridelil. Priznavam se, ze verici nejsem, ale s vericimi se snazim najit rozumny kompromis, pokud jde o nazory na zivot vychovu atd. Rozhodne by mi tedy nevadilo to, ze rodina byla verici, pokud by jeji vira zustavala v mezich, pro verici prirozenych a nikoliv fanatickych. Ale praktiky typu ruznych modlitebnich sezeni v noci a modlitby s ostatnimi detmi, aby je Buh oslovil a dal jim moznost pochopit, co maji delat atd, ve mne budily hruzu a kdyz si pomyslim, ze teto rodine bylo nekolik deti do vychovy svereno, tak mi pripada mirne receno nespravedlive, ze na jedne strane Jana a jeji partner je merena, vazena a jsou cteny jeji prihody, ktere se adopce tykaji, a na druhe strane jsou deti klidne svereny do pece rodiny, o ktere jako o vhodnem vychovnem prostredi pochybuje i laik.

P.S.Opravuji chyby. Omlouvam se za pravopis. Divala jsem se na klavesnici(mam snizeny cit i mensi obratnost v leve ruce a tak mi nezbyva nez sladovat to, co pisi na klavesnici) a to se mi tam vzdycky nejaka ta casto i dost velka hrubka vloudi.