Učení bolí???

"Přitom podstata jakéhokoli učení tkví v tom, že ať chceme nebo ne, tak prostě bolí."
A to je to naprosto nejsmunější - že si TOHLE pedagogové myslí.
Byla jsem premiantka od základky po gympl. Je mi 31 - a moc z toho ve mně nezůstalo. K čemu to pak bylo...? Ano, občas to bolelo, potože jsem musela dostat do hlavy spoustu naprostých zbytečností, které si můžu teoreticky najít na Google. Bohužel, jak správně hledat mě škola nenaučila - takže která země těží nejvíc černého uhlí, to už netuším - a nejsem si jistá, jestli bych správně zadala do Google požadavek. V tomto případě snad ano. Kdybych měla zjistit, kolikátá je ČR ve světě v těžbě uhlí, tak už si tak jistá nejsem.
Učila jsem se taky 2 jazyky. Spoustu gramatiky a slovíček. Ano, občas to bolelo. Výsledek? Neuměla jsem ani jedním z jazyků mluvit. Protože se u nás šprtá gramatika a trestají chyby. Studenti pak dlooouze přemýšlejí, jak říct větu gramaticky správně - a pokud to nevědí, tak radši neřeknou nic, aby neudělali chybu.
Teď končím tříletý zahraniční pobyt v neanglicky mluvící zemi. Nicméně angličtina byla mým primárním jazykem pro dorozumění se. A víte co? Ono to nebolelo. Dělám chyby. A mluvím. Naučila jsem se spoustu slovíček naprosto samozřejmě a bezbolestně - protože když jsem se chtěla bavit o majiteli našeho bytu, tak jsem si našla patřičné slovíčko, abych to pořád neopisovala. A to slovíčko si budu pamatovat - stejně jako spoustu dalších slovíček, které jsem používala. Včetně slovíček z řečtiny, kterou jsem se neučila, ale jejíž část mi prostě sama "naskákala do hlavy", protože jsem jí byla obklopená.
Pokud učení zaujme, tak není důvod, aby bolelo.
A o tom to je.