Re: souhlas-nesouhlas

To je dobrý nápad hračka bude, v po nějaký čas v pytli schovaná. Já mám ještě moc malé dítě, takže zkušenosti nemám. Já mám akorát nejasno vím, že tak jak mě vychovávali rodiče tak to dělat nechci a nebudu, ale jak to budu dělat to moc nevím, i když si o výchově něco občas přečtu.

Do dnes si vzpomínám jak mě otec děsil vyhozením hraček. Přestěhovali jsme se do nového domu, který ale nebyl dodělán, tak občas se rozhodlo, tato místnost se vyklidí a dokončí se z ní pokoj, to vyklízení jsem jednak nevěděla do předu, taky mi bylo 7 let, to vím jistě, chodila jsem do 1. třídy. Vyklízení probíhalo takto, otec bral jednotlivé věci a ty se museli uklidit, jenže v jedné té místnosti, v jednom místě byli jen moje hračky, tedy dostala jsem svoji hračku s tím, že ji mám odnést si. (Myslím, že jsem věděla kam, kde budu mít svoje místo.) Jenže když jsem z pokoje vyšla, tak jsem ušla jen tak 5m a už na mě volal, že tam mám další hračku ať si ji jdu uklidit, ozvala jsem se, že ještě jsem nestihla to odnést, začal řvát, ať se okamžitě vrátím, hračku jsem pustila na zem a letěla za ním, tam jsem dostala další hračku na uklizení, jenže intervaly kdy na mě řval ať se okamžitě vrátím, se zkracovali, jakmile se za mou zavřeli dveře (lítačky) už řval. Takže ani ne půl metru za dveřmi byla hromádka mých hraček a pak o kus dál sem tam nějaká hračka, podle toho jak daleko jsem s ní mohla dojít. Když z místnosti zmizela moje poslední hračka myslela jsem si, že teď konečně si budu moc hračky odnést. Jenže otec vyšel z té místnosti a řek: "Vidím, že jsi hračky neuklidila, proto je vyhodíme všechny, souhlasíš!" Sklesle jsem souhlasila, protože kdybych něco namítla dostala bych, otci se nesmělo odporovat. Ale maminka se mě zastala, že jsem přeci neměla možnost si ty hračky odnést, že jsem na to neměla žádný čas, myslím, že otec něco namítal, ale nakonec mi dovolil si hračky uklidit.

Později si mi s úklidem stalo toto. Měla jsem doma pokojíček 2mx3m a byl tam poněkud nepořádek. To mi mohlo být asi 10, přesně nevím, otec mi řekl ať si tam zítra uklidím, já jsem na to zapomněla, tak mi druhý den řekl ať uklidím, takže další den jsem tam uklízela, do toho se tam při-batolila moje mladší sestra a odnesla mi nějaký kufřík na věci, nechala jsem jí je s tím, že až je budu potřebovat si pro ně přijdu. Mezi tím přišel otec z práce, řekl mi, že přeci mám uklízet a ne si dělat v pokojíčku nepořádek, řekla jsem mu, že uklízím, že si věci přeskládávám do krabic a kufříků. Když jsem byla skoro hotová a zbyli mě tam věci do těch kufříků co setra odnesla, šla jsem si pro ně, jenže u toho byl otec a začal na mě řvát co jí je beru, že mám uklízet, říkala jsem, že je potřebuji, abych si do nich uklidila věci, na to mě otec zřezal. (Já jsem dopředu nevěděla, že když si vezmu kufříky, že bude z toho taková mela a výprask, jinak bych si pro ně nešla jedině, když by nebyl doma, dost věcí jsme mohla dělat, jen pokud nebyl doma.) Tak jsem si pak nějakou dobu ve svém pokoji neuklízela, myslím, že šlo o roky, protože aby mě otec řezal za to že uklízím a ještě u toho na mě řval, tak to já se radši výprasku vyhnu, pokud jsem si neklidila, řekl mi ať si tam uklidím a jinak se nic nedělo, žádný výprask nebyl. Takže jednodušší bylo neuklízet.