26.7.2012 17:46:29 Ecim
Doufám, že se tomu lze vyhnout průběžným úklidem
Jako malé dítě jsem byla dost nepořádná a hrozně mi pilo krev, když mě někdo nutil uklízet. Když si na konflikty s dospělými po letech vzpomenu, tak jim ovšem v mnohém dávám za pravdu a někdy se divím, že mě neroztrhli jak hada.
Pár scén a výhrůžek na téma vyhazování věcí a různé zabavování u nás také proběhlo. S odstupem času celkem nikomu nic nevyčítám, protože k té nepříjemné atmosféře přispěla také řada jiných faktorů. Ke scénám docházelo ve chvíli, kdy dospělí museli řešit nějaké vážné problémy, bordel v pokojíčku se rozrůstal a pak dospělým bouchly zase a bylo zle. My děti jsme tváří v tvář hrozně ztráty hraček místo uklízení začaly místo úklidu řvát, nefungovala komunikace ani mezi námi dětmi ani mezi dospělými. Protože ten nepořádek už byl ve stavu, kdy jsme s ním jakožto malé děti toho už moc udělat nemohly.
Aniž bych si v sobě nesla nějaký pocit křivdy, tak se to se svými dětmi snažím dělat trochu jinak, a sice tak, že pokud je to jen trochu možné, uklízíme průběžně, aby to nikdy nezašlo příliš daleko a nebylo třeba kvůli uklízení řvát a dělat scény. Pokojíček máme uspořádaný tak, že jde uklidit velmi snadno. A stále jsem plná ideálů a doufám, že se mi dětem podaří předat přístup, že pořádek je fajn věc a že šikovný a schopný člověk ho dokáže udržet bez větších problémů a tak, aby mu zbylo dost času i na jiné věci.
Odpovědět