25.7.2012 19:40:37 Ropucha + 2
Re: Kam ten svět spěje
Pruhovaná, mně ještě zhruba ve třiceti letech zněl v uších káravý hlas mých rodičů pokaždé, když jsem dělala něco, o čem jsem věděla, že by se jim nelíbilo. Moji rodiče byli kultivovaní lidé, kteří na mě nekřičeli a nebili mě, ale docela jsem si užila permanentní tzv. "buzeraci", že něco nedělám tak, jak by chtěli. Pro každou prkotinu (z mého pohledu). Bylo to otravné a stresující a velice jsem si oddychla, když jsem se dostala z jejich vlivu a mohla si dělat věci po svém. Když si představím, že by tlak na plnění jejich představ o tom, co mám jak dělat a co si mám kam uklízet, podpořili ještě výhrůžkami, mohl ze mě být ještě větší neurotik, rebel a ignorant, ale určitě by to nepomohlo "vychovat" mě k tomu, abych jejich představy dobrovolně plnila
Proto s článkem souhlasím a považuji násilné výchovné metody za zbytečné a v dlouhodobém horizontu nikam nevedoucí. I když někomu to může připadat podružné.
Odpovědět