| Karel | •
 |
(29.7.2012 9:53:10)
Mam dva teenagery (skoro). Povazuju za jadro clanku, ze je nutne mit s detmi vztah. Mit pro ne cas, kdy se na ne soustredime, kdy se jim venujeme, sledujeme jejich pocity atd. Je tu i klicove se k nim snizit - i fyzicky. Leta jsem pracoval s predskolaky v cirkvi a kdyz jsem s nimi mluvil jednotlive, snazil jsem si cupnout na bobek, abychom meli oci co mozna v rovine. Klicem toho vztahu je i nevytvareni si mentalni formicky, do ktere dite lisuju, ale hledani jeho obdarovani, mozna odlisnych od vlastnich predstav. Nasim pristupem navic bylo ""demokraticke"" zapojovani do spolurozhodovani - brat dite jako partnera o stupinek dal, nez je - koneckoncu je to clovicek stejne hodnoty a uctyhodnosti jako my, jen o kousek mensiho tela a s rozvijejici se dusickou.
A teprve odtud muze pramenit vychova.
Co se tyce uklidu, mozna ani nejde, aby si mlady clovek neoddechl, kdyz se osamostatni. Manzelka byla po svatbe nadsena, ze si muze sednout na ustlanou postel, aniz by ji rodice nadavali...
Pomalu prestavam byt po ctyricitce chaotikem, protoze dosud jsem chaos ovladal - ale pamet uz slabne...
Takze - osobne si myslim, ze tresty vymyslime zbytecne tvrde. Jsem zastancem domluvy a odvraceni pred trestem.
Nejprve bych problem resil s hrackou a ditetem domluvou: mila opicko, musis martinkovi pripomenout, ze patris do krabice... Vedle toho deti, zvlast ADHD, potrebuji casova navesti. Za 5 minut si dohrajeme ... Tak, pujdeme uklizet... Za pet minut by uz opravdu mela byt posledni hracka v domecku a spinkat... Obcasna pomoc s uklidem je veci prikladu a spolecenstvi pri praci.
A pak bych spis preferoval hokejove, nez fotbalove tresty. 2min pred cervenou kartou. Proste vopicka bude muset spinkat do zitrka na trestne lavici... (u maminky v pytli). Nikoli v popelnici. Protoze temi tvrdymi tresty se nema kvuli inflaci plytvat a za jizdu na cerno vam (v normalni zemi) taky nezabavi dum. A emotivne se temi tvrdymi tresty navic trestame i my, skrz soucit.
|
| BlankaRyb |
|
(1.8.2012 23:24:39)
To je dobrý nápad hračka bude, v po nějaký čas v pytli schovaná. Já mám ještě moc malé dítě, takže zkušenosti nemám. Já mám akorát nejasno vím, že tak jak mě vychovávali rodiče tak to dělat nechci a nebudu, ale jak to budu dělat to moc nevím, i když si o výchově něco občas přečtu.
Do dnes si vzpomínám jak mě otec děsil vyhozením hraček. Přestěhovali jsme se do nového domu, který ale nebyl dodělán, tak občas se rozhodlo, tato místnost se vyklidí a dokončí se z ní pokoj, to vyklízení jsem jednak nevěděla do předu, taky mi bylo 7 let, to vím jistě, chodila jsem do 1. třídy. Vyklízení probíhalo takto, otec bral jednotlivé věci a ty se museli uklidit, jenže v jedné té místnosti, v jednom místě byli jen moje hračky, tedy dostala jsem svoji hračku s tím, že ji mám odnést si. (Myslím, že jsem věděla kam, kde budu mít svoje místo.) Jenže když jsem z pokoje vyšla, tak jsem ušla jen tak 5m a už na mě volal, že tam mám další hračku ať si ji jdu uklidit, ozvala jsem se, že ještě jsem nestihla to odnést, začal řvát, ať se okamžitě vrátím, hračku jsem pustila na zem a letěla za ním, tam jsem dostala další hračku na uklizení, jenže intervaly kdy na mě řval ať se okamžitě vrátím, se zkracovali, jakmile se za mou zavřeli dveře (lítačky) už řval. Takže ani ne půl metru za dveřmi byla hromádka mých hraček a pak o kus dál sem tam nějaká hračka, podle toho jak daleko jsem s ní mohla dojít. Když z místnosti zmizela moje poslední hračka myslela jsem si, že teď konečně si budu moc hračky odnést. Jenže otec vyšel z té místnosti a řek: "Vidím, že jsi hračky neuklidila, proto je vyhodíme všechny, souhlasíš!" Sklesle jsem souhlasila, protože kdybych něco namítla dostala bych, otci se nesmělo odporovat. Ale maminka se mě zastala, že jsem přeci neměla možnost si ty hračky odnést, že jsem na to neměla žádný čas, myslím, že otec něco namítal, ale nakonec mi dovolil si hračky uklidit.
Později si mi s úklidem stalo toto. Měla jsem doma pokojíček 2mx3m a byl tam poněkud nepořádek. To mi mohlo být asi 10, přesně nevím, otec mi řekl ať si tam zítra uklidím, já jsem na to zapomněla, tak mi druhý den řekl ať uklidím, takže další den jsem tam uklízela, do toho se tam při-batolila moje mladší sestra a odnesla mi nějaký kufřík na věci, nechala jsem jí je s tím, že až je budu potřebovat si pro ně přijdu. Mezi tím přišel otec z práce, řekl mi, že přeci mám uklízet a ne si dělat v pokojíčku nepořádek, řekla jsem mu, že uklízím, že si věci přeskládávám do krabic a kufříků. Když jsem byla skoro hotová a zbyli mě tam věci do těch kufříků co setra odnesla, šla jsem si pro ně, jenže u toho byl otec a začal na mě řvát co jí je beru, že mám uklízet, říkala jsem, že je potřebuji, abych si do nich uklidila věci, na to mě otec zřezal. (Já jsem dopředu nevěděla, že když si vezmu kufříky, že bude z toho taková mela a výprask, jinak bych si pro ně nešla jedině, když by nebyl doma, dost věcí jsme mohla dělat, jen pokud nebyl doma.) Tak jsem si pak nějakou dobu ve svém pokoji neuklízela, myslím, že šlo o roky, protože aby mě otec řezal za to že uklízím a ještě u toho na mě řval, tak to já se radši výprasku vyhnu, pokud jsem si neklidila, řekl mi ať si tam uklidím a jinak se nic nedělo, žádný výprask nebyl. Takže jednodušší bylo neuklízet.
|
|
| BlankaRyb |
|
(1.8.2012 23:24:39)
To je dobrý nápad hračka bude, v po nějaký čas v pytli schovaná. Já mám ještě moc malé dítě, takže zkušenosti nemám. Já mám akorát nejasno vím, že tak jak mě vychovávali rodiče tak to dělat nechci a nebudu, ale jak to budu dělat to moc nevím, i když si o výchově něco občas přečtu.
Do dnes si vzpomínám jak mě otec děsil vyhozením hraček. Přestěhovali jsme se do nového domu, který ale nebyl dodělán, tak občas se rozhodlo, tato místnost se vyklidí a dokončí se z ní pokoj, to vyklízení jsem jednak nevěděla do předu, taky mi bylo 7 let, to vím jistě, chodila jsem do 1. třídy. Vyklízení probíhalo takto, otec bral jednotlivé věci a ty se museli uklidit, jenže v jedné té místnosti, v jednom místě byli jen moje hračky, tedy dostala jsem svoji hračku s tím, že ji mám odnést si. (Myslím, že jsem věděla kam, kde budu mít svoje místo.) Jenže když jsem z pokoje vyšla, tak jsem ušla jen tak 5m a už na mě volal, že tam mám další hračku ať si ji jdu uklidit, ozvala jsem se, že ještě jsem nestihla to odnést, začal řvát, ať se okamžitě vrátím, hračku jsem pustila na zem a letěla za ním, tam jsem dostala další hračku na uklizení, jenže intervaly kdy na mě řval ať se okamžitě vrátím, se zkracovali, jakmile se za mou zavřeli dveře (lítačky) už řval. Takže ani ne půl metru za dveřmi byla hromádka mých hraček a pak o kus dál sem tam nějaká hračka, podle toho jak daleko jsem s ní mohla dojít. Když z místnosti zmizela moje poslední hračka myslela jsem si, že teď konečně si budu moc hračky odnést. Jenže otec vyšel z té místnosti a řek: "Vidím, že jsi hračky neuklidila, proto je vyhodíme všechny, souhlasíš!" Sklesle jsem souhlasila, protože kdybych něco namítla dostala bych, otci se nesmělo odporovat. Ale maminka se mě zastala, že jsem přeci neměla možnost si ty hračky odnést, že jsem na to neměla žádný čas, myslím, že otec něco namítal, ale nakonec mi dovolil si hračky uklidit.
Později si mi s úklidem stalo toto. Měla jsem doma pokojíček 2mx3m a byl tam poněkud nepořádek. To mi mohlo být asi 10, přesně nevím, otec mi řekl ať si tam zítra uklidím, já jsem na to zapomněla, tak mi druhý den řekl ať uklidím, takže další den jsem tam uklízela, do toho se tam při-batolila moje mladší sestra a odnesla mi nějaký kufřík na věci, nechala jsem jí je s tím, že až je budu potřebovat si pro ně přijdu. Mezi tím přišel otec z práce, řekl mi, že přeci mám uklízet a ne si dělat v pokojíčku nepořádek, řekla jsem mu, že uklízím, že si věci přeskládávám do krabic a kufříků. Když jsem byla skoro hotová a zbyli mě tam věci do těch kufříků co setra odnesla, šla jsem si pro ně, jenže u toho byl otec a začal na mě řvát co jí je beru, že mám uklízet, říkala jsem, že je potřebuji, abych si do nich uklidila věci, na to mě otec zřezal. (Já jsem dopředu nevěděla, že když si vezmu kufříky, že bude z toho taková mela a výprask, jinak bych si pro ně nešla jedině, když by nebyl doma, dost věcí jsme mohla dělat, jen pokud nebyl doma.) Tak jsem si pak nějakou dobu ve svém pokoji neuklízela, myslím, že šlo o roky, protože aby mě otec řezal za to že uklízím a ještě u toho na mě řval, tak to já se radši výprasku vyhnu, pokud jsem si neklidila, řekl mi ať si tam uklidím a jinak se nic nedělo, žádný výprask nebyl. Takže jednodušší bylo neuklízet.
|
|
|
Dítě mám moc malý na to, abych ho vychovávala k pořádku, ale není prostě řešením něco podobnýho? Bedna na hračky, kam se to nahází a je to? A nemít těch krámů tolik? Já si pamatuju, že jsme jako malý pořád dostávali nějaký krámy a nevím, že bychom si s nima hráli. To tak se třema, čtyřma favoritama v průběhu dětství. Smozřejmě stavebnice, společenský hry, sportovní a výtvarný potřeby v to nepočítám, ty jsou vděčný a nesmrtelný. 
Chcem vydržať týždeň. Žiadne nákupy jedla, žiadne riadenie, sústavné umývanie riadu, varenie. Ak sa k tomu odhodlám a vydržím, podám informáciu.
Kdo tvrdí, že nikdy nebyl pod tlakem tak lže.. není to fér, ale v životěnic není fér a zadarmo 
. Jen je třeba pouštět se do úklidu zavčasu, ne až později večer, kdy jsou děti unavené. Když jsou v pohodě, uklízí v pohodě, občas se někde zaseknou, občas je popoženeme upozorněním, že při tomhle tempu se nestihne pohádka před spaním, a občas se to tedy nepovede a dojde i k řevu, ale nechceme přece být dokonalými rodiči 
V její náručí
Ondrášova valaškaVsetín 
Il canto del SudHodonín 
Řezbářské sympoziumSemily 
Závody dračích lodíTábor 
VědaFest 2024Praha 6 
Ondrášova valaška
Il canto del Sud
Řezbářské sympozium
Závody dračích lodí
VědaFest 2024
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)