Re: Jak jsem jednou netrestala

ahoj, Whitep to treba myslela tak, ze trestem by se stejne nic nevyresilo. taky se nam uz prihodilo vselicos, ale teda nikdy nelituji, ze jsem je nepotrestala. spis jsem na sebe hrda, ze jsem to zvladla. a kdyz se nastvu, tak jsem stejne nejvic nastvana na sebe, ze to doslo tak daleko, nebo jsem neco nepredvidala, nebo jsem sama zapomela na pravidla...ale to uplaceni, aby byli deti zticha, to opravdu nesnasim. ale kolikrat se vsechno semele tak rychle, ze clovek nestaci proti tomu zasahnout, neceka, ze druhemu diteti to taky zacne srotovat v hlave, taky vidi tu nespravedlnost. vsimla jsem si, ze nekterym lidem strasne vadi detsky plac. chapu to, kdyz je to malem prostoru, kde neni uniku a trva to dlouho. stalo se mi, ze deti do sebe strkali v obchode u pokladny a dcera se bouchla. nasledoval rev, dle meho primereny bolesti, rychle ustal. a pani pokladni mi prispechala na pomoc se slovy: ty si ale oskliva holcicka, ze tak places. ja ji na to, ze neni oskliva, jen je unavena, bouchla se a boli ji to, ma snad pravo si trochu poplakat, snad tolik neobtezovala...probuh, vzdyt se jeste uci zvladat svoje emoce, ale proc by se mela za ne stydet, vzdyt zanedlouho pochopi, ze to muze lidi obtezovat a nauci se vic ovladat. ja nechapu, co ti lidi po detech chteji, pritom sami se prave neovladaji, kdyz trestaji. vzdycky se vsechlo lip zvladne v klidu, ale rodic je taky clovek, byva unaveny, taky ma pravo se branit. dle meho to chce vic pochopeni pro deti a pak to lip zvladneme i my rodice - bez trestu, manipulace, proste jen prirozene dusledky - nekdo tomu taky rika trest.