5.2.2010 21:03:14 Lenka, dcera 2007
Re: Znakování se mi neosvědčilo
Nedalo mi, abych na tuto ,,zkušenost"se znakováním nezareagovala. Já jsem naopak se znakováním byla naprosto spokojená. Moje dcera začínala znakovat v 9měsících a v jednom roce používala 25znaků, kterým bezpečně rozuměl i tatínek a nepočítám zvuky zvířat a další komunikační slabiky, které uměla vyslovit. Nevím, jestli se dá mluvit v tomto případě, že znakování se neosvědčilo, protože si myslím, že byla chyba zkoušet znakování pouze na jednom znaku a po neúspěchu označit tuto metodu za neosvědčenou. Mám tu zkušenost, že znak pro jíst moje dcera také nepoužívala, protože pro ní bylo jídlo spíš trestem než požitkem. Že by chtěla papat mi nikdy nezaznakovala, i když znak používala, když viděla, že někdo jí. Kdybych se zaměřila pouze na tento znak, dopadly bychom asi stejně.
Po přečtení ostatních příspěvků také musím říct, že mě na znakování nejvíc fascinovalo hlavně to, že mi Deniska mohla ,,říct" vše, co jí zaujalo nebo také, že něco slyší a není to vidět. Zároveň překvapovala tím, čeho všeho si dokáže všimnout, co všechno slyší a jaké souvislosti se jí v hlavičce srovnávají. Nutila mě neustále odpovídat na její podněty, reagovala jsem jen na to, co jí zajímalo a nemusela jsem si vymýšlet o čem jí budu vyprávět. Dokonce mi uměla sdělit, co viděla s tatínkem na vycházce. A tu radost,jakou Deniska měla z toho,že jí rozumím, bych přála každé mamince.
Ještě dodávám, že mluvit začala velmi brzy, v 17měsících začala opakovat úplně vše a posléze také aktivně používat, takže jsme skončily u 56znaků.
Odpovědět