Znakování

Znakování je poměrně "in" třeba v Anglii. Mimčo je v jeslích a pak se vyzvedne a jde s matkou na kurs znakování. Možná je to snaha miminku vše co nejvíc vynahradit nebo pokus se rychleji sladit, nevím. Pokud máme to štěstí a můžeme s našimi miminky a batolátky trávit většinu času, připadá mi znakování úplně zbytečné (aspoň u mých dětí, naučily se rychleji mluvit, než já se naučila znakovat). U našeho třetího mimča jsem si všimla, jak si už od novorozeneckého věku dává záležet na zvucích, které vydává. Nejen, že jinak brečí, když má hlad, když něco bolí... ale aktivně pracuje na tom, aby ty zvuky opravdu byly různé a typizované. Jasně, že komunikujeme taky mimikou a gesty, ale to vzniká snad spontánně v každém vztahu matka-dítě a nemusí to být nutně gesta, která nám vnutí na kurzu znakování.
Znakování má možná význam ve vícejazyčných rodinách, jinak to považuji spíš za módu a zdroj peněz pro pořadatele kurzů.