Re: Znakování

S výše uvedeným příspěvkem bohužel opravdu v ničem nesouhlasím. Se svou dnes 16ti měsíční dcerou znakuji, první znak udělala v 8 měsících a dnes jich umí asi 80! A to do toho nepočítám vůbec slova, která už umí vyslovit. Je samozřejmé, že se maminka se svým dítětem bez problémů domluví i bez znakování, ale o spoustě věcí, které se netýkají nutné domluvy jíst, pít, kadit, podat medvídka atd., nemá maminka ani tušení. Do hlavy svému dítěti nevidíte, i kdybyste se snažila sebevíc. Jeden příklad za všechny. Jezdíme každý víkend k babičce, rodič tudíž stále opakuje dokola, bude tam babička, děda atd. Dcera první věc, kterou asi v 10ti měsících udělala, když jsme vylezli z auta byl znak pro žirafu. U babičky má totiž jezdící žirafu, na které v té době ani neuměla jezdit a přesto nám jasně ukázala, na co asi mimo jiné myslí, když jedeme k babičce. A když jsme na to s manželem zareagovali a hned jí žirafu podali, jak jsme došli do domu, byla nesmírně spokojená. Znakování není tak úplně o tom domluvit se se svým dítětem, ale vést s dítětem dialog o tom, co ho opravdu zajímá. Když si listuji s dcerou knížkou a ona mi už měsíce přesně znaky ukazuje, na kterou stránku mám otočit, co chce vidět, nevyměnila bych ty okamžiky ani za nic. A to jí nezajímá tolik každé zvířátko, které dospělí rádi ukazují, ale třeba i obyčejný kartáček nebo miniaturní jablíčko nakreslené v pozadí v misce. Co se týká znaků, které nám "nutí" na kurzech, já osobně jsem za ně byla vděčná, protože ne každý rodič je tak kreativní, aby si vymýšlel své vlastní. A jestli se Vaše dcera naučila dříve mluvit než vy znakovat, tak nevím, kde byla chyba, ale nám doma všem stačilo podívat se jednou na slovník a 80% znaků jsme si pamatovali. Myslím, že jsou udělané opravdu jednoduše. Je ale samozřejmě možné, že jste jedna z těch šťasntějších maminek, jejíž dítě začíná mluvit velice brzy.
Jako maminka znakujícího dítěte můžu znakování jenom doporučit a už se těším až ho budu učit i své druhé dítě.