Re: taky neco..
Já si připadám pomalu jako exot, ale já se psy problém nemám :o) Možná je to dané tím, že rodiče psa mají, takže se jich nebojím, a pokud se k nám nějaký přiblíží víc, než je mi milé, postavím se mezi něj a dítě a řeknu mu, aby koukal padat... a světě div, on fakt vypadne, aniž by do nás strkal čumák (což mimochodem nesnáším ani u vlastního psa) :o) ale stává se to opravdu výjimečně, spíš kolem nás jen nevšímavě projdou. Dcera se některých bojí, tak se většinou na dobu, než pes kolem (rozuměj - třeba na druhé straně chodníku)projde, zastavíme a já jí chlácholim, že pejsek jí neublíží (tohle je případně možné i za chůze, záleží na tom, jak moc se zrovna bojí). K jiným by se zas naopak ráda hnala a chtěla je hladit (zatím se mi nepodařilo vysledovat, podle čeho si své oblíbence a neoblíbence vybírá) - tak ani to jí nedovolím, s prostým konstatováním, že cizí pejskové se nehladí (zrovna tak má zakázáno třeba chytat pavouky - jo, podíváme se na něj, ale při pokusu o chycení následuje "nesmíš, pavoučci se do rukou nechytaj...")... Kousek od nás existuje jeden hodně problémový park - je v něm jakási vinárna či co, takže mezitím, co si páníčkové dávají do nosu, psi se volně potloukají po parku. Parku se pokud možno vyhýbám, i když tam je pár malých oplocených hřišť (naštěstí jsou na druhé straně od vinárny, takže u nich bývá klid). Oproti tomu parky, kde jsou vyhrazená místa pro volné pobíhání psů a místa se kam volně nemůžou mi nijak nevadí - nikdo mě nenutí pobývt zrovna v té části, kde volně lítaj.
Jako velký problém spíš vidím, že ti, kteří vyhlášku nedodržují, většinou nebývají nijak postižení - upřímně řečeno, ani nevím, jestli naše městská část má strážníky, protože si nevzpomínám, že bych někdy nějakého v ulicích viděla :o((( A je to velice smutné, ale ze zkušenosti jsem si všimla, že tam, kde nebývá snaha kontrolovat dodržování pravidel, nebývá ani přílišná snaha o jejich dodržování (což se netýká jenom pejskařů).
S.
Odpovědět