Plně chápu
Na úvod musím napsat, že, ačkoliv jsme doma psa nikdy neměli, se psů nebojím a vycházím s nimi dobře. Tím myslím od jezevčíka naší sousedky přes basetku mých rodičů a tchanových 2 obří dalmatiny až po psy z celého okolí. ALE! Pořád jsou to jen zvířata, aa do hlavy jim nikdo nevidí. Mohou to být zlatí hodní miláčkové rodin, ale zrovna v den D jim nebude dobře nebo něco jiného a neštěstí je na světě. Ten pes ani nemusí chtít kousnout za každou cenu, stačí, když tzv. vyjede. Dítě zazmatkuje, rukou trhne a co. Nebo ho pejsem "jen" pohladí packou a dítě má zjizvenou tvář na celý život. Všichni 3 psi v rodině naše děti milují a neublíží jim, ale přesti je nenechávám nikdy osamotě.
Velice mě zaráží bezohlednost některých "páníčků". Nám se stala velice podobná situace. Potkáme se na plácku před domem 2 maminy s kočárky, povídáme, kolem nás běhá dalších 5 dětí ve věku cca 3-6 let. Kolem nás prochází pán se svým starým, dost špinavým vlčákem. Myslíte, že byl na vodítku? Omyl. Pes běhal na volno, nejprve přičichl k jednomu 3 letému špuntovi na odrážedle, který se tak lekl, že spadl a odřel se. Pak svůj čenich nacpal do jednoho z kočárků a přes veškerou snahu nás mamin se nám nepodařilo ubránit mimčo před olíznutím. A páníček? NIC. Na naše protesty, zda nemůže mít psa na vodítku, že tím porušuje městskou vyhlášku, která jsaně stanovuje povinnost mát psa na veřejném prostranství uvázaného, se nám jen vysmál. Začal být velice arogantní až sporstý. Celou diskusi zakončil slovy: (cituji) "aby jste se nepo...., vy kr... jedny, ja nebudu hlídat vaše fakany........ A tak pokračoval a pokračoval až na konec ulice. Prostě velmi výchovný příklad pro ty starší děti. Kdo ví, jak by mu bylo, kdyby právě ten jeho miláček, některému dítěti ublížil.
A ještě jeden příběh, možná ještě více varující. Mladý manželský pár v příbuzenstvu si pořídil bojového psa (staforšírského teriéra ?). Pravda je, že s ním chodili na dvičiště. Jednoho dne mě majitelka toho psa požádala, zda bych nepodepsala petici proti zákazu těchto psů. Velice se divila, když jsem odmítla. Proč? Právě kvůli ní. Často jsem byla svědkem toho, jak se milého psa snažila odvolat, ale marně, pes neposlechl. A když ho měla uvázaného na vodítku, tak jen šla tam, kam chtěl pes. Ona se svými 55 kg těžko mohla určovat směr 40 kg psovi. Prostě toho psa absolutně nezvládala a ani dost dobře nemohla zvládat. A tokových lidí je spousta, svého psa prostě nejsou schopni uhlídat. A riskovat, že se potkáme na procházce, její pes mi pokouše dítě, ano tomu nebude schopna zabránit, to tedy nebudu. Přeji všem našim dětem, aby měly vždycky jen dobré zkušenosti s pejsky a abychom už nikdy nemuseli řešit situace, kdy pes pokouše ubohé malé dítě.
Lenka
Odpovědět