Re: Pro dobrotu na žebrotu

Kláro,
tak to je teda síla.... víš, když svého pejska tak miluješ, proč se neodstěhuješ někam na samotu, kde si bude moct lítat bez košíku atd. do alelujá (moje kamarádka s rotweilerem tohle udělala - odstěhovala se na venkov, aby mohla s čubinkou trávit většinu času venku. Proč vůbec lidi chovají psi ve městě, které pro ně není přirozeným prostředím, kde je pes většinu života zavřenej v bytě, kde nemá výběh, kde si nemůže označkovat svoje teritorium?
Já si myslím, že především psi nepatří do města. Město je prostředí uzpůsobené lidem, ne psům. A nevím, proč by se lidi, kteří k psům nemají vztah a nechtějí mít vztah měli přizpůsobovat. Proč by se maminka s dítětem měla bát sednout v parku na trávu, proč si měla bát jít nakoupit (opravdu nevím, co dělal pitbul přivázanej před krámem - to si zase páníček místo procházky šel na nákup - pes se vysral u první popelnice a hurá domů, co!) atd. Ať se prudcí milovníci přírody odstěhují do té přírody a netrápí zvířata na kamenné dlažbě.
Myslím, že měští psi se stávají stále agresivnějšími a myslím, že je to proto, že je jich TOLIK. Že už sami nemají prostor, který by nebyl okupován tísícem dalších psů. Taky dřív, když u nás bydlel jeden pes v ulici, tak ho celá ulice znala a všichni věděli, co je to za psa, jak se jmenuje, komu patří atd. Dneska se čoklové rojí na každém rohu a mám pocit, že je to jen určitá móda.

U nás na chalupě jsem znala všechny místní psy jménem, pár z nich pobíhalo volně a hrálo si s dětma - ale byli to psi, které jsme znali, a kteří znali nás. Fungovalo to dobře a nikdy jsem s nima neměla negativní zážitky. A nebyli to cvičení šlechtění psi, byla to směska "nevychovaných" voříšků. Jenomže když batole porazí v zápalu hry sousedovic Harýk, tak je to legrace a všichni zúčastnění vědí, že to Harýk nemyslel jako útok - protože dítě zná Harýka a Harýk zná dotyčné dítě a navíc všichni vědí, že Harýk neustále utíká za děckama, aby nepřišel o nějakou psinu, že děcka miluje a účastní se většiny lumpáren, které místní děti vymyslí. Když dítě porazí cizí neznámý pes (jakkoliv je jinak situace úplně stejná), tak to může být trauma na celý život.

Určitě mě tedy lásce k přírodě a respektu k jiným živým tvorům víc naučil Harýk než stáda bezejmených čoklů, co mě vytěsňují z bytu. Psi, kteří v noci štěkají, po odchodu pána vyjí, co kálí na chodník, psi, co zabrali každé volné místečko zeleně, takže si člověk ani nemá kde rozložit deku.... prostě je jich moc.