| Karel | •
 |
(13.9.2014 19:01:03)
Potřeboval bych vědět, co se dá dělat s dekubitem na zádech cca 1-2 stupeň. Babička i my jí to mažeme, je zajištěná na 5 dní ATB, ale moc se to nemění. Je to velký asi jako dlaň, nafialovělý, je tam důlek v podkoží, kůže je bez porušení.
Častěji než 1x za 2 dny to nedáváme tam být...
|
| karina1 |
|
(13.9.2014 19:27:37)
Dekubit se musí promazávat průběžně, to vím - děda to měl v nemocnici taky, a jen stálým promazáváním se to ustálo. Nemohla by k mámě jezdit nějaká pečovatelka - dohlídnout aby si vzala léky (ten Tiapridal bere jak dlouho? Může trvat řádově týdny, než se projeví první zlepšení stavu - psychiky) a ošetřit dekubit...myslím, že to by se dalo někde vyběhat. Existují agentury tzv. domácí péče, je to na pojišťovnu...sestry denně objíždějí pacienty.
|
|
| karina1 |
|
(13.9.2014 19:33:30)
...tak třeba moje matka někdy potřebuje, aby jí doktor "postavil do latě" - jakoby sprdl a zvedl morálku. A měl by to být ideálně gerontopsychiatr - psychické poruchy ve stáří jsou specifické...jinak se přistupuje k seniorům a jinak třeba k mladému schizofrenikovi. Např. v Brně je gerontopsychiatr jen jeden (!!!!), i když jsem hledala - jiného - zaměřeného na staré lidi - jsem nenašla. Přitom většina seniorů má psychické problémy (ať už deprese, schizoidní poruchy, demence...atd.).
Máš ohlídáno, že léky bere poctivě? (když píšeš, že životospráva je jinak špatná...) Ta zmatenost (delirium) se bez léků bude opakovat...
|
| Karel | •
|
(13.9.2014 20:21:42)
Obvoďák je takovej trochu mouchy-sežerte si mne, takže se na to podívám a dal ATB. Ale tvrdil, že máma má chodit, a že mazání je dobré, ale nepomůže, podobně jako podložky. Potíž je, že si ho babička zvolila 3 km (9 stanic) od domova, navíc v parkovací zóně (i ona je v zóně, ale naštěstí aspoň hned vedle placeného úseku)
Problém je v jejím zaprášeném pokoji s tvrdým kanapem na kterém spí.
Tvrdí, že ji to hodně a furt bolí.
Tu novou psychiatrickou medikaci má od út + ?? během hospitalizace...
|
|
| Karel | •
|
(13.9.2014 20:28:22)
Léky brala pravidelně i předtím, ale ne na demenci. Dali jsme jí to do krabičky na týden. Ale to docela zvládá, stejně jako co 3h vypouštět cévku... Jenom s jídlem je hodně vybíravá. Musí být úplně hladké, přešli jsme na dětské výživy do 1r, jenim je trochu solíme. A je to i docela levné. A na kostičky toustový chléb bez kůrky s pom. máslem... A ovocné jogurty, některé.
|
| karina1 |
|
(14.9.2014 11:24:08)
Pořád vidím prapůvodní příčinu všech nesnází v psychice Tvé matky. Ono se říká, že "hlava řídí všechno" - a u ní tedy hodně špatně.
Např. mojí matce mnoho let bezstarostně její psychiatr předepisoval bendzodiazepiny (asi jsem to nenapsala úplně správně)...naprosto nevhodné už vzhledem k věku - matka se dostala do těžké závislosti na Lexaurinu, Protazinu apod...díky doktorům - aby od ní měli pokoj (ona byla vždy spíš nespolupracující konfliktní pacient), tak psali recepty - přímo psychiatři. Mně to došlo až po hodně letech, kdy začala vyvádět neskutečné věci - a taky změna osobnosti (paranoia vůči nejbližším lidem, zloba, agrese, škodolibost...to je na román). Před nějakou dobou jsem zde i otevřela diskusi na toto téma (závislost na lécích), všechny ty příznaky jsem si dala dohromady. Pomohl jí tiaprid (trvalo ale několik týdnů, než se srovnala) na to, aby s ní bylo k vydržení a začala přemýšlet trochu "normálně". Po změně psychiatra sice Lexaurin atd..užívá dál (už se toho asi nikdy úplně nezbaví), ale doktor je rozumný a snaží se ji v tomto "udržet na uzdě"...a taky skončila na jaře na interně s tlakem 240/110, tep 120...bere asi 4 léky na srdce - a to jí taky pomohlo - kupodivu asi i na psychiku, Tiaprid už teď nebere (nemůže to souviset s tou vaskulární demencí?).
Velkou výhodu máš v tom, že tvoje matka je zřejmě ochotna brát léky a doktorům věří....u nás to bylo vždy naopak. Určitě bych začala tou psychiatrií (už se opakuju). Apropo - to že má někdo "úctu" k pacientovi - ještě neznamená, že je vhodný doktor pro každého - viz. Lízina poznámka o "koktejlu" léků. Dle toho, jak matku popisuješ - měla určitě brát něco na "hlavu" už spoustu let před tím, nemuselo to tak dojít - jak to došlo.
|
| Karel | •
|
(14.9.2014 11:53:31)
No jasně, ale moje máma je vlastně mladá, nemá ještě sedmý křížek. K psychiatrům ji vlastně před pár lety donutilo to, že měla pocity řady bolestí, pro které doktoři nenalezli příčinu. Takže jí jednou na ambulanci v nemocnici vyhodili a buď si dojděte domů (v noci), nebo vás sanita odveze do Bohnic. Tam ji za 2 měsíce dali na gerontopsychiatrii dohromady a nasadili větší půlku z té léčby.
Letos to s ní bylo špatný, dezorientovaná, viděl jsem několik testů na demenci/delirium. Ten skok byl takovej, že jsem myslel na CMP. Tak nás přes internu a neurologii (diagnóza zmatenosti, bez velkých nálezů- iktu, jen s cerebrovaskulárními chron. změnami) poslali zpět k jejímu psychiatrovi. Ten nás přijal (byl trochu problém s tím zajistit ten samý den), a odeslal opět na gerontopsychiatrii. Jenže tam nás jako nespádové nepřijali a odeslali údajně na gerontopsychiatrii na Kateřinky. Tam to oproti Bohnicím, bylo minimálně daleko méně inspirativní, žádné vyvádění pacientů do zahrádky, žádný moderní nábytek, kobka, klecové lůžko hned vedle. Dekubit.
Ale léky (ten koktejl) má z gerontopsychiatrie.
Ona si doktory ale taky vybírá, většinou přes své přátele ze starých dob... Takže není jednoduché ji vzít k jinému doktorovi. Většina se jí taky chce zbavit, takže když ji přijímali, tak měla několik léků - analgetik a placeb.
Teď už je mamka docela hodná, ale moji cholerickou hežčí půlku dokáže vždy vytočit, že nepoděkuje, že ji komanduje jako služku (a to teď manželka hůř chodí), že se nezeptá "co to stálo"...
Potřebuju aby přežila ten dekubit... pak už léky zaberou. A aby se jí navrátilo spontánní močení.
|
| Karel | •
|
(14.9.2014 12:01:14)
Záchod se na druhý pokus podařilo zrekonstruovat (bohužel první pokus nás stál dost peněz za havarijní opravu o víkendu a firma se zajistila prohlášením, že je to neopravitelné a pokusí se jen na naše riziko), v pátek nám na druhý pokus přivezou pračku (ta jim spadla při přepravě). :) Podařilo se nám po zdi nad dveřmi natáhnout prodlužku ke koupelně (vyhl. padesát ve mně brečí...).
|
| karina1 |
|
(14.9.2014 18:29:52)
Držím palce, zkus se poohlídnout na nějaký čas po nějaké té domácí péči, možná toto zajišťuje i pečovatelská služba? Nevím...stačilo by asi jen promazat dekubit, zkontrolovat močení...návštěva dle mne na 20 minut denně.
Já jsem též jedináček a je mi mými starými rodiči "mezi řádky" vtloukáno to, že je mojí povinností se "starat" - v překladu v podstatě skákat dle nesmyslných rozmarů matky. Nejlepší je, že ona se "nestarala" nikdy o nikoho - tím myslím její rodiče nebo jiné staré příbuzné, její nemoc jí vždy dobře posloužila jako alibi (i když uznávám, že diagnóza byla docela závažná). Sem-tam mi vyčte že mne jako těžce invalidní vychovala a jak to bylo složitý. Né přímo, ale vytahuje příhody starý 40 let, např. kdy mne 1 X (slovy jednou a výjimečně) vezla 200 km k příbuzným na prázdniny, chodila do školy na pohovory, třídní schůzky, vařila (zkrátka běžný chod domácnosti při dítěti) apod...ale tyto řeči fakt už dnes přičítám na vrub částečné demenci.
Ona byla vždycky TA NEMOCNÁ, na kterou se bral ohled, chodilo se po špičkách, psychiatr si nás skrz ni zval na konzultace apod. To mi bylo asi 14 - takže žádné ohledy k "citlivé pubertální" duši. Např. prázdniny jsem na střídačku strávila s různýma příbuznýma, tetičkama...matka byla dost často zrovna hospitalizovaná. Párkrát se stalo, že se sbalila a odjela na Slovensko - otec ji pak hledal (to mi bylo asi 10 roků, normálně nás bez vysvětlení opustila...). Kolikrát mám chuť to na ni vyřvat, jak já jsem k tomu vlastně přišla? Čím jsem se (jako dítě) zasloužila? Ale propracovala jsem se od vzteku a náběhu na nenávist k racionálnímu myšlení, že je stará a vrací se do dětských let a lepší už to nikdy nebude, spíš horší. Taky manipuluje, ale prokoukla jsem to a hlídám si svoje soukromí, pomůžu pokud to má hlavu a patu a je to v mých silách. Co nezvládám - s tím se ani netrápím, nic tak nevyřeším. Zkrátka emoční stránku věci neřeším, k ničemu to nevede. Pokud je samostatná, schopná zatím žít doma - je to všechno ještě dobrý.
|
| Kudla2 | 
|
(14.9.2014 21:20:19)
"hlídám si svoje soukromí, pomůžu pokud to má hlavu a patu a je to v mých silách. Co nezvládám - s tím se ani netrápím, nic tak nevyřeším. Zkrátka emoční stránku věci neřeším, k ničemu to nevede."
KARINO, DO KAMENE TESAT!!!  
|
| karina1 |
|
(14.9.2014 22:02:53)
Dík. Jsou věci, který člověk - bohužel - může svěřit snad opravdu jen anonymní diskusi.
|
|
|
| Karel | •
|
(14.9.2014 21:52:34)
U nás to nebylo tak zlé, ale TA NEMOCNÁ byla taky. Babička sice byla podobná, ale na stará kolena jí komunisti nedali důchod, tak chodila na brigádu do knihovny, aby pomohla dědovi. Mamka byla trochu divná vždy, ale táta byl alkoholik, takže nás živila a hodně mi pomohla během ZŠ a SŠ (učila se se mnou, pomáhala mi, byl jsem zjevně dys*).
Takže i když muselo být mnohé po jejím, a byla hrozně nepružná, tak jsem jí za hodně vděčný... Jenže to nechápe nikdo, kdo jí znal později...
|
| karina1 |
|
(14.9.2014 22:09:18)
Moje matka je VŠ a jednu dobu učila na gymnáziu...taky bývala jiná, pokud neměla zrovna zhoršení nemoci - byla velmi empatická a milá. Bohužel, semlelo ji to...obzvlášť po 65-tce s těma práškama na spaní a nastupující paranoia a demence. Sama jsem nechápala, jak najednou šla tak "dolů". Nikdy bych nebyla věřila, že se moje matka na stará kolena tak moc změní a to s obavou očekávám, co ještě budu v budoucnu muset všechno řešit.
|
| Kudla2 |
|
(14.9.2014 22:14:59)
Karino  nepomuzu, ale chapu a myslim, ze to beres za správnej konec.
Ještě aby sis to pripoustela, to uz by ses musela zbláznit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kde vidíš jakou filipiku proti kouření, Vážný to prostě konstatuje jako existující a velký problém jeho mámy. Neustále se zde předvádíš jako strašně dokonalá, všechno vím nejlíp, jsi s tím velmi nesympatická 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)