| Markéta, 25 | •
 |
(22.1.2001 16:13:40)
Sylvo, díky za příspěvek, i když místy úplně přesně nerozumím tomu, co bylo přání tvé a co diktovala nemocnice. Můžeš, prosím, ještě doplnit, kdy přesně jsi v této nemocnici rodila? Díky za odpověď.
|
| Sylvie | •
|
(26.1.2001 1:03:21)
Ahoj Markéto,
snažila jsem se příspěvek napsat co nejstručněji a asi se mi nepodařilo nevyjádřit dost srozumitelně. Takže to zkusím ještě jednou.
Lékařka mi chtěla dát kapačku, já si vyhádala, že ji nedostanu. Vlastní košili jsem si mohla vzít poté, co jsem asistentce řekla, jaký k tomu mám důvod (žádný, ale dokud to ode mne neslyšela, nebyla spokojená). Chtěla jsem, aby byl manžel se mnou i na monitoru, nesměl (asistentka mi řekla, že teoreticky by mohl, ale ona že nemá čas). Klyzma ani holení jsem podstoupit nemusela, ale musela jsem říct, že nechci, jinak ho dělaj automaticky. Poté, co mi lékař píchnul vodu, jsem musela ležet, i když mi to bylo velmi nepříjemné a radši bych klečela. Dolsin jsem dvakrát odmítla, tak začali lékaři manželovi vykládat, že "každá tu má něco, jenom vaše paní ne..." -- nakonec se do mě pustil i on a já už neměla sílu se se všema odhadovat, tak jsem jim ho odkejvala a teprve poté mi ho píchli. Oxitocin mi daly po vyloučení placenty, protože ho "dostává tady každá". Děťátko jsem chtěla hned ne břicho, to nedělají, nicméně když jsem se po něm natáhla, tak asistentka Verunku podržela tak, že jsem se s ní mohla trochu poňuchňat a přivítat ji. Pak mi ji přinesli ošetřenou. Když ji asi za hodinu dětská sestra odnesla na oddělení, tak jsem se chtěla jít vysprchovat, ale to jsem nesměla. Na oddělení jsem chtěla mít Verunku hned u sebe, ale sestry se mne snažily přesvědčit, že jsem moc unavená a že přes noc zůstane u nich. Unavená jsem se necítila a Verunku mi nakonec nechaly.
Doufám, že teď už jsem se vyjádřila srozumitelněji. Jo, a rodila jsem před dvěmi měsíci.
Ahoj Sylvie
|
| Markéta, 25 bez miminka | •
|
(26.1.2001 9:58:28)
Ahoj Sylvo,
moc dekuji za upresneni a moc mne mrzi, zes s touto porodnici udelala takovou zkusenost. Zatim miminko neplanujeme, ale protoze Krc mame nejblize a protoze se teto nemocnici nedela prilisna reklama, rikala jsem si, ze bych ji eventuelne vyzkousela.Jen jsem tak nejak doufala, ze reknes, zes tam rodila treba pred "sto lety". Ale ona je to, bohuzel, soucasnost! Tak tedy nevim, nevim...
Diky, zdravim maminku i Verunku. Marketa.
|
|
| Magda, 2 deti | •
|
(28.1.2001 9:59:01)
Pro jistotu: znovu:
Ve FTN dite na bricho bezprostredne po porodu davaji. Staci si o to rict. Ja ho dostala hned, s nezasvorkovanym pupecnikem.
Nam lekari i asistentky vyhoveli ve vsech pranich, vcetne uplne volneho pohybu behem prvni doby, jedinou vyjimkou byl vlastni porod do kopce, proti gravitaci...vadilo mi to, ale pocitala jsem s tim a byla jsem na to pripravena.
Moje zkusenost je, ze temer vseho se da dosahnout po dobrem, pokud je clovek pevne rozhodnut...kdyz se nehadate..dohodnete se snaze.
A na tom, ze v Krci je personal slusny, trvam. Nedivim se ale, ze se nechaji vyprovokovat.
|
| Jana, dva synové ( 11,2 ) | •
|
(28.1.2001 11:47:28)
Ahoj Magdo,
nedávno mi kamarádka popisovala svůj porod v Krči. Slušně požádala sestru o splnění svých požadavků, které měla sepsané v tzv. porodním plánu. Sestra ji řekla, že si může ten cár papíru strčit za klobouk, že v životě nic takového neviděla.
Jana
|
| Magda, 2 deti | •
|
(28.1.2001 13:14:08)
Zvlastni..jestli s ni sestra opravdu jednala takhle sproste, mela by si stezovat. Ja jsem sve pozadavky vyslovila na prijmu ustne, nekonfliktnim tonem. Nemyslim, ze by jim vsechny sly pod nos, ale vyhoveli, aniz by se byt jen usklibli.
Ktera sestra to byla?
PS Tedy krome onoho zminovaneho porodu do kopce. Ale ja se tu nechci prit o tom, ze porodnicke praktiky ve FTN jsou na svetove urovni. Taky si myslim, ze jeste bohuzel nejsou... .Jen mam proste pocit, ze tam pomalu, s velkym drhnutim, ale prece jdou dopredu, coz se o jinych prazskych ustavech moc rici neda. Opakuji jeste jednou, ze to, ceho si tam cenim nejvic, je pece o novorozence a nedelky a podpora kojeni. A je mi lito, ze to nektere mamy v posedlosti klystyrem a holenim nevidi. Nic ve zlym.
|
| Eva, 39. týden | •
|
(28.1.2001 18:39:00)
Magdo,
je fakt, že spousta lidí je schopna kvůli klystýru a holení přehlédnout mnohem důležitější věci, které jsou třeba špičkové, ale považují je za samozřejmost. Já jsem taky měla pocit, že je na Krč příliš málo reklamy, když je tam, jak se říká, tak výborné odd. šestinedělí. Šla jsem se tam s velkou nadějí podívat na exkurzi, ale po tom, co mi řekli, jsem si řekla - bohužel, tady bych nerodila, ani kdyby mi na šestinedělí přinesli modré z nebe. Aby bylo jasno, klystýr i holení docela uvítám, ale nechápu podrážděné reakce personálu na to, když někdo nechce pokorně přijmout jejich neuroplegickou směs, nebo jak tomu říkají, a nechat si tak vymýt mozek a zmátožit tělo na celou dobu porodu a ještě nějakou dobu po tom. Jistě, že použití může být v některých případech na místě, ale ne u 100% maminek - vycházím z informací Dr. Severa, že pokud neodmítne, dostane každá. To jsem ještě nevěděla, jak se chovají k těm, které chtějí odmítnout, ale tušila: pan doktor s velkým despektem mluvil o paní, která si mu dovolila říct, že "bolest k porodu patří". Ptala jsem se superslušně, ale chápu i maminky, které se u porodu nedovedou úplně ovládat - asistentky i lékaři, zvlášť na špičkovém pracovišti, by přece měli vědět něco o tom, co s těhotnou a rodící ženou dělají hormony, a snažit se pochopit, ne čekat na první příležitost, kdy se budou moci urazit a "zašprajcovat". Kromě toho, před exkurzí mi jedna sestra nezávazně řekla, že v Krči není nutné tlačit "do kopce" a s nohama v opěrkách, ale při exkurzi vyšlo najevo, že "neposednějším maminkám" (tak to bylo řečeno) nohy do opěrek přivazují. Tak nevím. Nebudu to dál rozvádět, když jsem odcházela, ještě jsem se z té atmosféry hodinu třásla a fakt by mě tam nikdo nedostal. Asi by mě pak "nerozkojili" ani zázrakem. Vím, že jsou maminky, které byly s porodem v Krči spokojené, tak jsem ráda, že si to super-šestinědělí aspoň někdo užije. Koneckonců někomu vyhovuje i suverénní přístup lékařů, kteří jen řeknou "sem si lehnete, teď vám píchneme něco proti bolesti" a naopak, přílišné diskuse o podrobnostech by jim vadily a nesnesli by ani zodpovědnost, kdyby se měli k něčemu vyjadřovat. To je v pořádku. Smutné je jen to, že kdo k téhle skupině lidí zrovna nepatří, nemá zatím v našich (alespoň pražských) porodnicích příliš šanci. A pokud, musí se vyzbrojit dávkou diplomacie, která u porodu možná ubere hodně sil i potřebného klidu.
Měj se hezky, Eva
|
| Magda, 2 deti | •
|
(28.1.2001 22:09:55)
Ahoj,
dik za prispevek, ale ja uz vazne nemam, co dodat.
Mejte se, preju vam pekne porody a hlavne vasim detem, at se narodi do laskyplne atmosfery, stastnym a rozesmatym rodicum. At s nimi lekari a sestry zachazi ohleduplne a s uctou a at vam umozni prozit ty nejvzacnejsi prvni chvile spolu, alespon v minimalni intimite. Preju vam uspesne a dlouhe kojeni a dostatek citlive podpory, kterou budete v materstvi potrebovat. Porod je jen zacatek.
I kdyz velmi dulezity.
|
|
|
|
|
| Sylvie | •
|
(1.2.2001 19:11:45)
Ahoj Magdo,
mám pocit, že Vy a Martina mě považujete za uštěkanou nerudnou ženskou, která (nejspíš už od pohledu) každému leze na nervy. Jsem dětská sestra, sedm let dělám na lůžkové chirurgii a jednání s lidmi mi problémy nečiní. Naše komunikace s dětmi i jejich rodiči se neomezuje na věty typu: "Rozbalte si dítě, bude vizita." nebo "Jakou máte teplotu?", jako jsem to zažila v Krči. My s nimi kromě obvyklých záležitostí, týkajících se jejich zdravotního stavu, semeleme všechno možné - hračky, školu, sourozence, zaměstnání, televizi... V Krči sestra ani nebyla schopná mi říct, že Verunce dělali náběry. Jenom mě vzbudila, že mi brečí dítě a když jsem se divila, jak je možné, že jsem ji neslyšela, tak beze slova odešla z pokoje. Že jsem ji slyšet nemohla, protože brečela ve vedlejší místnosti u píchání, mi řekla má spolubydlící. Díky této a podobným příhodám mě nějak nenapadlo šestinedělí vychvalovat. Jistě, sestry byly ochotné (což jsem napsala) a po odborné stránce jim nic nevytýkám, ani jsem se nezmínila, že by nebyly slušné. A jestli vůbec stojí o vděk, to nevím - když jsem zaklepala na sesternu, abych se s nimi rozloučila a poděkovala za péči, hodily po mne takový ksicht, až jsem zalitovala, že jsem k nim vůbec lezla. Mimochodem, do Krče jsem šla rodit právě kvůli jejich vyhlášenému přístupu ke kojení.
Co se týká přání při porodu, tak mám pocit, že jsem je vyslovovala slušně. Ostatně, když mě na sále lékař káral, že se nesmím přetáčet, protože jim pak nesnímá monitor, tak jsem se mu ještě omluvila, že do té polohy mi pomohla asistentka a já netušila, že s tím budou problémy - a to i přesto, že v té době už jsem měla chuť na něj sprostě ječet, protože pokaždé, když ke mně přišel, našel si něco, co se mu nelíbilo.
Jste to tuším Vy, kdo v diskusích propaguje porodní plán. Myšlenka je to pěkná, jenže má svá ALE. Teorie porodu je jedna věc, praxe druhá. Např. bolesti v kříži - čekala jsem něco jako zablokovaná záda (v těhotenství jsem měla dny, kdy jsem při každém pohybu musela hlasitě nadávat, jinak bych vůbec nenašla odvahu se hnout...), ale že budu mít pocit, jako kdyby se mi někdo pokoušel vyrvat ledviny z těla, mě vcelku překvapilo. A jaká překvapení mi přinesla poloha na zádech jsem se zmínila v odpovědí paní Martině. Neumím si představit, že bych byla schopna sestavit plán, který by pamatoval na všechno, já vycházela spíš z toho, co momentálně prožívám. A druhé "ale". Při příjmu jsem se zeptala lékařky, jestli by mohl být manžel se mnou při vstupním monitorování. Odpověděla mi, že běžně se to nedělá, ale že není důvod, proč by nemohl. Na porodním oddělení manželovi beze slova zabouchli dveře před nosem, a když jsem své přání zopakovala asistentce včetně odpovědi lékařky, tak mi řekla, že to je moc hezký, nicméně ona má moc práce, kterou za ni lékařka neudělá. A otázka zní - s kým bych měla svůj plán probrat? S lékařkou z příjmu, která dění na sále neovlivní, s asistentkou, která nemá čas nebo s lékařem, který mě rodil a kterého jsem prvně viděla po zhruba čtyřech hodinách pobytu, tedy těsně předtím, než mě nahnal na stůl na sál?
Jestli dávají dítě na břicho jsem se ptala ještě před porodem v ambulanci, řekli mi že ne, tak jsem se o tom na sále už nedohadovala, ostatně mě to v tu chvíli ani nenapadlo. Že jsem si po vypuzení dítěte sedla a natáhla se po něm, byla reakce naprosto spontánní a že mi asistentka Verunku podržela tak, abych se s ní chvíli mohla muckat, to jsem napsala. Ovšem pokud dítě na břicho dávají, tak nechápu, proč to neudělali s Verunkou, když viděli můj zájem. Zrovna tak na šestinedělí mi Verunku sestry nechtěly nechat hned po příchodu, že se to nedělá a že jsem unavená. Tady už jsem na tom trvala a po chvíli dohadování mi ji tedy nechaly, no, odmítnutí možná byla jenom zkouška, jestli už jsem OPRAVDU dost silná.
V odpovědi pro paní Janu jste psala, že na sprostou sestru si měla stěžovat. Zkoušela jste to někdy, stěžovat si na zdravotníky? Jedna kolegyně mi kdysi vyprávěla, jak byla vyšetřovaná v důsledku úmrtí dítěte na oddělení a že jenom zírala, když viděla jak bylo pochybení lékaře zaretušováno. Ostatně, já mám čerstvou zkušenost z Krče. Když mě vezli na oddělení, tak přede mne na lehátko položili dokumenty, kde hned na vrchu byla velkým písmem hanlivá poznámka k osobě mého manžela. Manžel si stěžoval a odpověď - pan primář žádnou poznámku nenašel, takže je všechno v nejlepším pořádku a manžel měl asi problémy s nonverbální komunikací. Připomíná mi to jeden článek v novinách (asi před měsícem), kdy si jeden tatínek stěžoval, že mu v Krči odmítli po telefonu sdělit informace o dítěti a manželce, takže se do Krče vypravil se strachem, co se asi stalo. Nepamatuji se přesně, co pan primář odpověděl, ale vyznělo to tak, že u nich se informace poskytují běžně, takže kdoví, jak to vlastně bylo.
A ještě jedna drobnost. U nás na oddělení jsme zvyklé při příchodu na směnu projít všechny své pokoje a to hlavně ze tří důvodů - pozdravit se s dětmi, zjistit, jestli teď něco nepotřebují a ujistit je, že až potřebovat budou, tak se na nás mohou obrátit. V Krči jsem takový přístup zažila pouze u jedné ženské sestry. Upřímně řečeno celkem mi to chybělo.
Sylvie
|
| Magda, 2 deti | •
|
(2.2.2001 13:09:45)
Ahoj Sylivie,
vazne si o Vas nemyslim, ze jste "nerudna a ustekana zenska", fakt ne:-). S tim, co pisete o pravech pacientu, uplne souhlasim (pomineme-li fakt, ze zdrava rodici zena a sestinedelka, zrovna tak, jako zdravy novorozenec preci nejsou pacienti...ale to bychom po nasem zdravotnictvi uz asi chteli prilis mnoho....).
Vazne nechapu, proc s Vami na sestinedeli zachazeli tak spatne. Nevim, kde jste lezela, ja jsem byla na oddeleni s individualnim rezimem a tam se sestry chovaly nejen odborne bezvadne, ale i srdecne. Pri zmenach sluzeb delaly presne to, co popisujete Vy ze sve praxe. Pamatovaly si nejen jmena matek, ale i deti, deti jmeny oslovovaly a chovaly se k nim nezne a ucastne. Kdyz jsem jednou nechala holcicku na chvili u sester a pak si pro ni sla, zjistila jsem, ze sestra ji chova(!) a zpiva ji "Skakal pes pres oves".. moje cestne slovo. O me podekovani zajem mely a myslim, ze byly uprimne poteseny. Sesterna byla vzdy otevrena a sestra k dispozici okamzite, pokud nebylo neco urgentnejsiho (mysleno neironicky, nevidela jsem je tam nikdy popijet kafe a tlachat jako v Apolinarske...).
Pochazim z doktorske rodiny, takze si umim trochu predstavit, jak by pacientska stiznost asi vypadala... ma odpoved vychazela z toho, ze takoveto argumenty -myslim- jsou ponekud podpasove a tezko na ne nejak rozumne odpovedet, i kdyz verim, ze ona znama s porodnim planem nepochodila.
Co se tyce porodniho planu: myslim, ze teoreticky je to dobra vec, ale praxe je spis takova, ze porodni plan vytazeny na prijmu porodniho salu bude mit efekt ruske vlajky na koride.... . Domnivam se, ze porodni plan je urcita zakladni predstava o tom, co je pro me pri porodu nejdulezitejsi, a kterou mam predevsim ve vlasni hlave.
Naprosto s vami souhlasim, ze pomery v ceskem porodnictvi nejsou dobre. Je smutne, ze musite tak vzacnou udalost, jako je porod, prozivat ve strehu a nepretrzite se maximalne ovladat, abyste sobe a svemu diteti zajistila alespon trochu pekny a dustojny prichod do sveta. Take bych chtela, aby se to zmenilo. Tu zmenu ale neudelaji pracovnici porodnich salu, tem tenhle stav vyhovuje. Musime se ji dovolat my, rodice. V idealnim pripade by nam mohly pomoci dostatecne erudovane a zkusene porodni asistentky, ktere by byly ochotne pomahat pri porodech doma....
Pomery na porodnim sale ve FTN nejsou zasadne odlisne od jinych prazskych porodnic. Pouze se s tim, jaka je bezna rutina, MUDr. Sever netaji (mne taky neni sympaticky:-) ). Dolsin se dava v Praze vsude rutinne. Pokud nechcete, musite vyslovne odmitnout a trvat na svem. Tim nechci rict, ze to pokladam za spravne, je to ale skutecnost.
Pokud chcete dite na bricho, musite to ve FTN rici porodni asistentce na prijmu. Tuhle informaci mi dali na kursu. Diskutovat o techto vecech v poradne je zbytecne, protoze porodnika ani nenapadne, ze plod ve vasem brise je vlastne clovek. Mam silny dojem, ze vlastne za mysliciho a citiciho cloveka nepovazuje ani zenu samotnou....
Sono v poradne se dela predevsim k zjisteni placentarni zralosti, coz je dulezita vec. Lze tak vcas odhalit, ze placenta selhava...
Moje zkusenost ze dvou porodu je takova, ze clovek proste musi spolehat jen sam na sebe, nebo snad jeste na partnera, je-li to mozne. Myslim, ze je dulezite uvedomit si, ze za sve telo a tim spise za nenarozene a cerstve narozene dite zodpovidame pouze my...nikdo jiny a chovat se podle toho. Nebat se. Rict NE, kdyz myslim ne. Mne se to osvedcilo.
Nechci uz tu dal plytvat mistem, pokud byste chtela, napiste mi na mail, muzeme pokracovat...:-).
Zdravim Vas a preju vsechno dobre, Magda
|
|
|
|
| Jana, 27. týden | •
|
(13.6.2001 14:21:01)
Nechtěla jsem věřit, že se musí ležet, když slibují volný pohyb, tak jsem se ptala a řekli mi, že volný pohyb ano, ale při otevření kolem šesti - sedmi cm už se leží, kdyby se mi chtělo tlačit, abych byla připravená. Ale to přece ještě nějakou dobu trvá ne? Kamarádka (rodila jinde) říkala, že ležela asi půl hodiny a že to bylo strašný. I když na poporodní oddělení slyším samou chválu, tak ležet se mi nechce, tak asi půjdu jinam.
|
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)