| Mirka, 6 mesicu TOm | •
 |
(27.11.2000 21:39:30)
Muzete mi nekdo prosim poradit, jak nejlepe naucit dite usinat vecer samostatne? Je dobre nechat ho vyplakat? Parkrat jsem to zkousela ale marne - nemam na to moc nervy. Dlouhou dobu jsme maleho "uhoupavali" v ruce a pak ho dali do postylky,ale je to narocne a chceme ho to odnaucit. Ted usina pomerne rychle u prsu, ale co az prestanu kojit, coz bych chtela uz brzy? Prosim poradte. Dekuji.
|
| Pavel | •
|
(27.11.2000 23:44:45)
Jen sem tak mrkl manzelce do pocitace, kdyz si odskocila k malemu, ale mila damo, nechtela byste se trochu vice venovat vasemu detatku? Copak si nezaslouzi trochu trpelivosti a lasky? A jak si myslite, ze se deti uci matersky jazyk? Preci tim, ze poslouchaji MATKU (prevazne, nebot ony jsou to, kdo je s nima cele dny doma), tak mu to neodepirejete a povidejte mu ruzne pohadky, pribehy a tak. Bude mit alespon trochu vestsi slovni zasobu do zivota.
S pozdravem otec tri kluku Pavel
|
| Lenka (Šárka 6,5 měsíce) | •
|
(29.11.2000 21:03:58)
Pavle,
doufám, že nahlédnete své paní opět do počítače a přečtete si tohle. Z Vaší námitky je vidět, že nevíte, co to je, být 24 hodin s děťátkem. Mám se svojí dcerkou také problémy s usínáním a veřte nebo ne, přes den si s ní povídám až až. Buď si hrajeme, někdy na hraní není čas a tak jí při vaření, žehlení a jiných činnostech, které chod domácnosti vyžaduje, zpívám, říkám básničky, pohádky a někdy i to, co právě dělám. Před usnutím ji vždy zazpívám ukolébavku, povyprávím o tom, že ostatní už taky spinkají a výsledek? Malá má po dobu mého vyprávění očka dokořán, směje se na mě, mává ručičkama a to může trvat i hodinu až dvě. Jakmile odejdu vzteká se. To trvá tak dvě až pět minut a pak spinká.
Takže i když máte tři kluky sáhněte do svědomí - říkáte jim každý večer pohádku do té doby než usnou?!
S pozdravem Lenka
|
|
| Radka,syn 3 roky | •
|
(30.11.2000 21:14:51)
Nerada bych se Vás nějak dotkla, ale velmi by mě zajímalo,kolik času jste Vy strávil se svými třemi syny.Mám pocit,že všechny jste určitě každý večer neuspával a celý den nestrávil jen s nimi. I máma má právo si od svého dítěte odpočinout,zvlášť když má doma tak "chytrého" manžela. A rodný jazyk může dítě pochytit i od otce, nebo ne? Předpokládám,že mluvit umíte.
|
|
| Kamila, syn 1 rok | •
|
(1.12.2000 12:51:56)
Pavle,
z vašeho přispěvku jsem získala dojem, že svým třem synům keždý večer tak dvě až tři hodinky vyprávíte pohádky a uspáváte je, připadně k nim v noci /když je třeba/ vstáváte, často a rád je hlídáte a vůbec se jim hodně věnujete a trávíte s nimi spoustu času, je to tak, že ano?
|
|
|
| Daniela, 1-rocny syn | •
|
(28.11.2000 15:56:27)
Pavel, nemozem s vami uplne suhlasit. Nemyslim si, ze matka, ktora si zela, aby jej dietatko zaspalo aspon raz za cas same, je zla matka a nevenuje sa mu. Muz, pokial nie je s dietatom na materskej, nemoze pochopit, co to je, byt s babatkom cele dni a noci, venovat sa mu, kym je hore (a to je teda podstatna cast dna a velakrat i znacna cast noci) a tuzit po tom, mat aspon vecer chvilku vasu pre seba. Ja som to zakusila pri mojom sycekovi, ze prvych 9 mesiacov zivota nikdy nezaspal sam (len pri prsniku alebo kolisanim na rukach ci v kociku) a poviem vam, ze to bola fuska, lebo niekedy to kolisanie, uspavanie na rukach a rozpravanie rozpravky (aj desat za vecer som ich stihla) trvalo aj tri hodiny. Rovnako dlho mi trvalo, kym zaspal pocas dna, bolo na nom vidiet, ze nevladze, pada unavou a zaspat ani za svet. Ale nastastie mi s tym , aspon vecer , vydatne pomahal moj manzel, ktory si nemysli, ze uspavanie deti je iba zalezitostou matky a ked to nezvlada, ze sa dietatu nechce venovat.
A teraz Mirke, ktoru tento problem trapi, moj syn zacal od 10. mesiaca zaspavat zo dna na den sam v postielke. Najprv sa tam trocha pomazlime, poviem mu jeho oblubenu rozpravku , dam mu pusu, pohladim ho, poviem dobru noc a idem prec. A nemam pocit, ze ho zanedbavam, ked po celom dni, co sa mu aktivne venujem, necham vecer chvilu sameho. Dokonca si myslim, ze ma tuto chvilku dna velmi rad. Hra sa za mierneho osvetlenia sam so svojim maznacikom, objima ho, rozprava sa s nim a v klude pomalicky zaspi. Mirka, preto si myslim, nenechavaj maleho vyplakat, ziadne nasilne metody, kazde dieta asi dospeje k momentu, ze bude chciet samo zaspavat a rado. kludne ho kolisaj, nechaj ho zaspavat pri kojeni, ked prestanes kojit (ale ak kojit mozes, tak este neprestavaj), maly moze zaspavat aj s flasou. A jedneho dna, mozno skor, mozno neskor, zisti, ake je to super, zaspavat sam so svojim maznacikom.
|
|
| Eva, 1syn 7 let, 2.syn 6 měs. | •
|
(28.11.2000 21:30:58)
ahoj.
Chtěla bych se s tebou podělit o své zkušenosti.
U obou dětí jsem měla od cca 6 týdnů zavedeno - vykoupat,pohrát si, pomazlit se, ustrojit, nakrmit, položit do postýlky, znovu se pomazlit (ale už nepovídat) a odejít.
Téměř vždy krásně usne. Svítí mu tlumené světýlko, on si u toho brouká - až se mu zavřou očka.
Když už někdy trochu plakal - spíše kňoural - chodila jem za ním, přikryla jsem ho, pohladila a bez jediného slova odešla. Zkusil to vždy max. 5x za sebou. Ale stává se to tak 1x měsíčně.
V noci ho stále kojím, ale nikdy na něj nemluvím - a on zase spokojeně ! usíná.
Ještě jedna rada: do ložnice ho dáváme pouze večer spát!, takže když se ráno probudí, nekřičí, ale vše si se zájmem prohlíží.
|
|
| Naďa | •
|
(29.11.2000 0:34:03)
Zapojuji se do téhle diskuze s nadějí,že se dozvím,že je někdo stejně postižený,jako naše rodina.Vysvětlím,v čem naše postižení spočívá.Kdýž jsem byla těhotná,brala jsem svůj stav naprosto vážně a řídila se vším,co mě lékař i chytré knihy radily.Takže žádné stresování,klid,pohoda a hlavně dostatek spánku.Vždycky jsem patřila mezi lidi,který si raději přispí,nežli jít na flám a vydržet do rána.O to horší to bylo,když jsem otěhotněla.Jelikož mě můj lékař nechal doma již od začátku,měla jsem veškeré podmínky k tomu,abych nabírala sil,tolik potřebných k porodu ale i po.Častokrát jsme si s manželem říkali,že to naše mrně bude pořád spát,věřila jsem tomu,že vše,co prožívá mamina,tak se přenáší i na plod.V srpnu 1998 se nám narodila vytoužená Pavlínka a tím pro naši rodinu začalo období naprostého nevyspání.Pája ani jako malá nespala déle než půl až třičtvrtě hodinky.Na co to dítě jede,je mi záhadou.Dokud byla batole,tak i když nespala,tak jsem byla schopná při ní udělat spousty věcí.Položila jsem ji do ohrádky,ona si hrála a spokojenost na obou stranách.Jenže,dnes jsou dceři dva roky a čtvrt a spát chodí kolem osmé,jenže usíná tak kolem půlnoce.Záleží,v kolik ráno vstává. Po obědě už spát kolikrát ani nejde a stejně to je večer co večer stejné.Dítě čiperné,já se ploužím kolem něho a jen se modlím,aby se už konečně unavilo a padlo.Opak je pravdou.Naučili jsme se,uspávat.Losujeme jen,na koho to padne.V většinou ukecám manžela a uspává on.A jak to dopadne je jasné.Dcera přilítne do pokoje a oznámí mě,že táta pí...neumí s.A tak naše manželské soužití dostává pomalu ale jistě podobu manželů,,kteří spolu již ani nekomunikují,poněvadž buď je jeden v práci ,nebo ten druhý zrovna uspává našeho miláčka.Zase si říkám,že je to levnější a zdravější,nežli polykat antikoncepční pilulky.Dnes máme výročí našeho seznámení.Manžel mě udělal radost,protože nezapoměl.Tak mě včera kladl na srdce,abych malou nedávala spát po obědě,aby usnula večer.Navečer jsme jeli do Tesca nakoupit něco na večer s tím,že budeme oslavovat.Kolem osmé se vše jevilo,jako že andílek u kaše klimbal.Honem vykoupat a spát.Z postýlky vylezla takovou rychlostí,že ji manžel málem zasednul.Přilítla k němu v okamžiku,kdy dosedal a to takovou rychlostí,že ji fakt málem zasednul.To není dítě ale štír.Tak jsme chvilku smlouvali a když se vše jevilo,jako obvykle,manžel pravil,že jde uspávat,ale dnes že to bude rychlé.Bylo,usnul za pět minut,Pája si tam ještě něco broukala,ale evidentně ji uspokojilo.že ji tatínek dělá společnost,tak pochvilce usnula i ona.Teď je kolem jedné hodiny v noci.Výročí je vlastně minulost ale já si říkám,může se člověk zlobit na někoho,koho tak miluje,to prostě nejde. Tak jsem vám snad ukázala,že na tom s vašimi miláčky nejste ještě tak špatně.Bude hůř.S přání všeho dobrého se loučí Naďa.S. aj kl ku smlouvali a nakonec se manžel uvolil,že za chvilku přijde,protože malá musí být během pár okamžiků tuhá.Tuhý byl on,jako vždycky.Teď je něco po půlnoci,oba si vychrupují jako v pravé poledne a já si říkám,co mě ještě čeká.Víno je v lednici,dort jsem snědla téměř celý sama ale můžu se zlobit na někoho,koho neskutečně miluju.To nejde.Tak jsem se podělila o jeden všední den a budu čekat,s čím malá překvapí zítra.Neporadila jsem ale doufám,že jsem vám ukázala,jaké to ještě může být.Takže nezoufejte,vždycky může býti hůř.S pozdravem Naďa S.
|
| Marcela | •
|
(29.11.2000 10:27:25)
Tak děkuju :)
Mám totiž pocit, že začínáme vývoj k předchozímu katastrofickému scénáři - tak víte, čeho se děsím.
Máme půlroční holčičku. Od malička byla andílek - zaspinkala a spala klidně celou noc jen s přestávkami na krmení - to se napila, během deseti minut usnula a tak pořád dokola.
Protože, jak zjišťuji, vývoj naší holčičky probíhá v určitých skocích, jsme nyní ve stavu, kdy přes den spí tak 3/4 hod. dopoledne a když je príma den tak ještě tak 1/2 hodinky po "o". Tudíž by logicky měla spát jak špalek. Bohužel. Zaspává sama - to si bez jakéhokoliv učení a přemlouvání vybrala asi v 4 - 5 měsících, ale první vzbuzení je nyní tak v devět a pokračujeme v dobrých dnech po 2,5 hodinách a ve špatných dnech po hodině.
Zatím jí stačilo prso - zadumlala a spala. Nyní se budí s pláčem (dřív za celou noc nezaplakala - ani když se probudila na krmení - to čekala až přijdu a mezitím bouchala nožičkama o postýlku :)).
Napije se, skoro usne, ale jak se zvednu nebo jí položím do postýlky je vzhůru a brečí. Myslela jsem že u mě v posteli to bude jiné, že třeba chce být jen se mnou ale také ne. K ránu už se budí třeba po půl hodině a opět s pláčem.
Už nevím co s ní, začínám přemýšlet jestli jí něco není ať už nějaké bolení nebo bolavá dušička, zlé sny (ale pořád?)...
Má své dny že je plačtivá i přes den - tak nevím jestli to souvisí.
Jsem přesvědčená že hladová není a že se budí z jiného důvodu, jen ho nemohu najít.
Ostatní miminka s přibývajícím věkem spí lépe a lépe a my hůře a hůře :)
Takže předchozí scénář mi opravdu pomohl poznat, že není tak zle (ale možná bude :))
PS: Včera v noci po dlouhém pláči pomohla při usínání kazeta s relaxační hudbou pro miminka - musela tedy hrát si půl hodiny, ale malá byla alespoň klidná, poslouchala a neplakala.
Takže doporučuji... (už pomohla vícekrát, než jen včera :))
|
| Lenka (Šárka 6,5 měsíce) | •
|
(29.11.2000 21:15:20)
Ahoj Marcelo,
tak jsem na tom úplně stejně jako ty. Naše Šárka spinkala od 6-ti týdnů celou noc a přes den taky hodně a já se málem vytahovala, že vůbec neznám probdělé noci. Kolem čtvrtého měsíce se malá začala budit a hledat prso. Vždycky mlaská a kroutí hlavičkou. Zpočátku to bylo jen s kňouráním a tak 2 - 3x v noci. Pomalu přestala spát přes den - teď spí tak dohromady hodinu až hodinu a půl (to jsem celá šťastná) a v noci se budí čím dál častěji a s pláčem. Zkoušela jsem jí přikrmovat kaší, ale nepomohlo to (stále kojím). V noci jí uspí jen prso a přilepení ke mně. Dopadlo to tak, že dnes se manžel odstěhoval z ložnice. Taky vůbec nevím, čím to je, že se tak budí. Dnes jí zkusím dávat při probuzení čaj, třeba má žízeň. Jestli budeš mít chuť napsat, jak pokračujete vy se spinkáním, napiš mi prosím na mail lenka@checkin.cz
S pozdravem Lenka s pytlema pod očima
|
|
|
| jana, klucik temer 3-lety | •
|
(30.11.2000 0:29:23)
Ahoj Nado,
tvuj dopisek me moc pobavil a potesil, protoze u nas to vypada velmi podobne. Uz jsme zcela rezignovali na to ukladat dite ke spanku pred pul desatou - nevim, jestli je to tim, ze se hosik narodil pred pulnoci, ale s uderem sedme hodiny vecerni prepne na jakysi skryty akumulator a jede... Nikdy neusinal sam, protoze jsme ten hrozny narek maleho miminka opusteneho v postylce psychicky nezvladli, a navic jsem dva a pul roku kojila, takze vetsinou usnul pri kojeni, ale nelituju toho. Usina v nasi pritomnosti (na stridacku), ale jinak je velmi samostatny, nema problemy usinat s babickama ani hlidacima kamaradkama, a dokonce si uz vymohl vlastni pokojicek, pote, co si jeden vecer demonstrativne prenesl lozni pradlo do chodby a tam si ustlal a stravil noc. Nase zkusenosti me presvedcuji, ze stoji za to se trochu zaprit a poskytnout tomu malemu tvoreckovi bezpeci a telesny kontakt, ktery vyzaduje (jezi se mi vlasy hruzou, kdyz slysim "chovat za odmenu") i na ukor sveho pohodli a soukromi - myslim, ze se to vsechno vrati v podobe spokojeneho a samostatneho ditete. Samozrejme ze nekdy to je umorne, ale koneckoncu za par let uz bude usinat nekde jinde a s nekym jinym...
|
|
| Nada Soukupova---mala Pavlinka | •
|
(30.11.2000 19:30:19)
Tak máme poslední den v měsíci listopadu a já se hlásím s novinkou.Naše Pavlínka dnes spala téměř do půl jedenácté.Ráno v osm začal soused nahoře cosi kutit na radiátoru a jelikož vydával takové rány,že se malá vzbudila,jakmile se vše uklidnilo,zahrabala nosík do peřinky a chrupala,jako by byla půlnoc.Nebýt kamarádky,která ji vzbudila telefonem,spala by snad ještě teď.Tak si tak říkám,že dnes tím pádem neusne dříve,nežli kolem půlnoci,v nejlepším případě.Ale jak jsem si přečetla příspěvek dnes ,za který děkuji,chápu,že nejsem sama,kdo v noci ponocuje a ráno neví,co se děje.Výročí jsme nestihli dooslavit,protože i včera Pája měla noční a tak se budu těšit na výročí příští,to nám už budou tři a to by v tom byl čert,aby tato záliba,mučit tátu s mámou nevyspáním vydržela.Tak zdravím všechny rodiče takto čiperných dětí a zase se ozvu.Naďa.
|
| hela, syn 3 roky | •
|
(30.11.2000 21:48:19)
ahoj nada, hlasim sa k tvojmu spomenutemu uspavaniu. aj s nasim malym sme mali podobne strastiplne zazitky, v nasom pripade som vsak hlavny uspavac bola ja, nie manzel, ten mal to stastie, ze sa vracal neskoro z prace. trvalo to dlho, hadam vyse roka, az jedneho dna som rezignovala(nie je to az tak davno...) a prestala som syna davat spat poobede. teraz mame pohodu, namiesto uspavania do jedenastej, pol dvanastej zaspi o siedmej vecer a my mame volno a priestor aj sami pre seba. obcas sa stane, ze andrejka dam spat aj poobede, podla unavy a vtedy uz na vecer ani neplanujeme nijaky iny program, cela rodina ideme spat, a hadaj kto zaspi posledny...andrejko.
p.s. niesi nahodou ta nada, ktorej dcera nechce hryzt pevnu stravu?ak ano, co mate nove? my nic, akurat andrejko nam minule povedal, ze ked mu narastu nove zubky, bude si uz vediet odhryznut:-).ahoj. hela
|
| Naďa-malá Pavlínka | •
|
(30.11.2000 22:34:45)
Helo.Jsem ráda,že ses ozvala,je milé,přečíst si příspěvek od člověka,se kterým mám společný problém,i když ten náš se trochu lepší,ale jde to pomalu.Tak naše nekousací Pája pomalu ale jistě začíná ochutnávat,ale jen to,co jí chutná.A co vy,jak se daří malému.Mějte se moc fajn.Naďa.
|
|
|
|
| Šárka, syn 14 let, dcera 11 let | •
|
(1.12.2000 9:05:46)
Milé maminy, čtu si tady ty příspěvky a žasnu! Ráda bych přispěla se svým, byť pro vás sice již možná archaickým názorem na "uspávání" dětiček. Abych nevypadala jako matka herodes, tak nejprve zmíním, že se svými dětmi - v období kojeneckém, batolecím i předškolním - tedy v době, dokud jsem byla s nimi doma - jsem trávila celý den, kdy jsem je chovala, povídala si s nimi, zpívala jim, hráli jsme si, chodili na dlouhé procházky do přírody - někdy to bylo hodně vysilující a časově náročné, ale vychutnali jsme si spolu opravdu každou minutu každého dne. Zdůraznila bych slovo DNE. Moje děti byly také nespavé, takže odpolední spánek jsme vyřadili záhy po roce a půl - nikomu nechyběl. Ale co se týče večerního spaní - dětičky jsem vykoupala, uložila do postýlky (občas i za přispění jejich taťky), pomazlila se, dala pusinku, dobrou noc a toť vše!!! V pokojíčku se zhasnulo, maximálně svítilo světlo v chodbě, děti ležely samy, od malinka, samozřejmě když ještě jako malá miminka plakaly, tak jsem se chodila podívat, co jim chybí, a případně to napravit, větší samozřejmě chtěly napít, vyčůrat a podobně, aby to natáhly, ale klasické uspávání jsme aplikovali snad jedině při nemoci, kdy jim nebylo dobře. Podle mého názoru jste si vy všechny na sebe zkrátka upletly krásný dlouhý bič, protože je jasné, že dětem se líbí přítomnost rodičů v postýlce, je to pro ně velmi příjemné, tak proč to nevyžadovat, když rodiče tak rádi podvolí. Malé děti mají velmi dobrou schopnost naučit se důrazně dožadovat svého a ochočit si rodiče v maximální možné míře (jdou zkrátka až tak daleko, dokud neexistují žádné bariéry). Znovu zdůrazňuji, že děti potřebují maximální možnou péči a lásku v průběhu celého dne - ale děti, které vyžadují, aby je rodiče chovali a "uspávali" v postýlce do pozdních nočních hodin - pokud se nejedná o děti nějakým způsobem traumatizované či nemocné, tak jsou to naprosto normální malí tyrani. Dnes už asi málokdo co změní, pokud jste uspávaly(i) od malinka, těžko v roce, dvou či více děti přesvědčíte, že dnes tedy má maminka s tatínkem oslavu nebo cosi jiného a "uspávání" se nekoná. Zkuste si přečíst roztomilou trilogii o Prevítovi od Simona Bretta - určitě tam najdete plno shodných znaků. :-))))
|
| Marcela | •
|
(1.12.2000 13:34:22)
Hůůů - tak to tedy koukám, jak nám to Šárka vysvětlila :)
Šárko, všimla jsi si rozdílů ve výchově před deseti lety a teď?
Všimla jsi si, že dřív se hned dával příkrm, krmilo se přesně po např. 3 hodinách (podle stáří dítěte), dítě se moc nechovalo, aby si nezvyklo, po narození nebylo miminko automaticky s maminkou atd. atd. ...
Proč tedy myslíš, že zrovna systém usínání dětí - nechat je vybrečet a ony usnou - je ten správný???
|
| Šárka, syn 14 let, dcera 11 let | •
|
(1.12.2000 16:03:24)
Marcelo,
možná jsi můj příspěvek nečetla asi zcela přesně a úplně, já jsem tam dost zmiňovala, že to, že jsem netrávila večery u postýlky s dětmi neznamená, že jsem se jim nevěnovala nebo na ně kašlala. Rozdíl mezi mými dětmi bude asi ten, že byly sice opečované, ale nikoliv rozmazlené, tudíž ony, představ si nepředstavitelné, do té postýlky šly (či byly doneseny) dobrovolně, samy a v klidu - nikoliv že by tam žalostně plakaly a já si zatím užívala (nemluvím o čerstvých miminkách pochopitelně.
Jinak mě nemusíš poučovat, jak vychovávat miminka, jednak mi je 33 a nevidím důvod, proč bych nemohla mít ještě jedno, navíc já se nikdy neřídila podle regulí, ale podle vlastní intuice, mladší dceru jsem měla v porodnici taky u sebe (a syna ne jen proto, že byl roaming právě obsazen), nechápu, proč máš dojem, že se děti před 10 lety nechovaly, nesekla ses o jednu generaci?, krmila jsem je nikoliv po 3 hodinách, ale když měly pocit hladu, krmila jsem je tak, jak jsem měla pocit, že to bude pro ně dobré, nikoliv podle brožury - mimochodem, ty rady a porady, že v tom a tom věku smí jen to a to a nic jiného mi připadaly stejně hloupé tehdy jako teď.
Nemám nic proti současným maminkám, máte to o hodně jednodušší než my, nemusíte prát ani žehlit plínky, hotového papáníčka na výběr i čerstvého ovoce a zeleniny jsou plné obchody (těžko si dovedete představit, jak jsme stály frontu na tvaroh a na Termixy nebo před vánoci na banány :-))), jste ušetřeny potupného shánění čehokoliv (hezkým oblečením počínaje, hračkami, autosedačkami, kočárky konče), máte možnost s dětmi chodit plavat, do klubů maminek a podobně, když jedete s mrňousem na dovolenou, nikde není psáno "až od 3 let". Všechno je to hezké a já jsem pořád svoje případné další těhotenství definitivně nezamítla. Ale to se pořád bavíme o něčem jiném. Já zkrátka na váš problém nahlížím možná jinýma očima, ale stejně mi nevymluvíš, že není správné, aby rodiče chodili pravidelně a dlouhodobě uspávat svoje kojence, batolata, předškoláky atd. Něco jiného je lehnout si do postýlky a chvilku je pohladit, popovídat, zazpívat (to například já dělám dodnes, povídám si i s tím velkým a děti nikdy nejdou spát bez pusy a pohlazení) a něco jiného je ležet a ležet a čekat a čekat a potom se opatrně plížit a doufat, že vás nezahaltne u dveří, pokud ano, pak to celé znova opakovat, nebo usnout a vzbudit se oblečení uprostřed noci, společné večery v čudu a potom přes den se nestíhá to, co se eventuelně mohlo stihnout večer. Možná vám všem "moderním" maminkám připadám divná, ale můj názor je prostě ten, že večer by měli mít rodiče nárok na sebe a na svůj čas. Omlouvám se všem, kterých jsem se dotkla :-)))
|
| Dana, dvojčata, kluci | •
|
(1.12.2000 20:50:24)
Ahoj Šárko a ostatní - jsem jak tady říkají naprosto "generačně - chichi" shodná maminka s tou (nebo těmi), které se do tebe tak obouvají. Nezbývá mi jiné, než s tebou souhlasit. Máš pravdu. Hlavně v tom, že naše děti jsou prostě naše, takže musí vědět, že jsou milovány, že maminka s tatínkem jsou tady pro ně, ale také musí vědět, že existují určité meze (viz. Prevít), přes které nepůjdeš. Odmala, protože mi nikdo nebude vykládat, že malé dítě nechápe (poučena Prevítem). Oni jsou vychytralí už od narození a budete-li stále ustupovat kvůli hysterickému řevu, zřejmě budete uspávat do 15-ti let (co Vaše manželství??). Moudré knihy praví, že když miminko či batole pláče v postýlce je 1. důležité stanovit rituál, který je každý den neměnný - napapat, vykoupat, pohádku, pusu, přikrýt, spát (dle Vašeho uvážení) 2. řvou-li - těžko v některých případech říci, že pláčí, každých 5 minut zkontrolovat, přikrýt, odejít - tenhle interval prodlužovat. Osvědčeno, ozkoušeno, funguje. Také mají rádi, když si smějí přelézt do "veliké postele" a společně čteme pohádky - dělám raději ráno. Jinak Šárko je mi jasné, že to máme (po revoluci) daleko jednodušší, pořád mi nějak není jasné, kdy maminky tehdy braly čas na hraní si s dětmi, musel to být pěkný cvrkot. Kdo se mnou nesouhlasí, nechť se nezlobí, ale viz. Jméno mám to 2 x, takže kde by spal tatínek???
Stáňa (s Ondrou) - s medem máš naprostou pravdu. Kazí zuby, potvrzeno několika stomatology (ono i dlouhé pití slazeného čaje, navíc dudlík u lahve deformuje zkus). Moje sestřenka takhle dětem zkazila mléčné zoubky a protože zubní kaz je v podstatě bacil mají oba zkažené zuby i druhé. Jen tak mimochodem - která z Vás je schopná svému dítěti čistit zoubky předpisové 2 minuty?? Já ne!!
|
| Šárka, syn 14 let, dcera 11 let | •
|
(1.12.2000 21:50:32)
Dano, dík za podporu, jinak ti jenom chci říct, že "Prevít" je naprosto dokonalá studie miminčího mozečku a ačkoliv jsem měla možnost ho číst až v době, kdy děti měly "prevítí" věk dávno za sebou, našla jsem v něm takové množství shodných znaků a náznaků, že to snad ani není možné. A všem, které nečetly (pochybuji, že jich je mnoho), rozhodně doporučuji! Zjistíte potom, že vaše roztomilé miminko si z vás naprosto otevřeně dělá dobrej den :-)))
|
| Dana, dvojčata | •
|
(2.12.2000 13:05:34)
Ahoj Šárko, nemáš zač děkovat, prostě to tak je. Prevíta (všechny tři díly) jsem přelouskala v těhotenství jedním dechem a nějak mi není jasné, jak to mohl autor tak pěkně vystihnout. Občas (úsměvy v koutku úst mých prcků - jako by si říkali - my víme, ty víš houby) jsem nás tam opravdu našla.
|
|
|
|
|
|
| Lenka (Šárka 6,5 měsíce) | •
|
(1.12.2000 18:12:56)
Šárko,
nemyslím si, že pouštět se takhle do maminek, které mají problémy se spaním dětí je správné. Nepíše se tady jenom o uspávání prvním - večerním, ale třeba i o problémech nočního buzení. Dokud mi Šárka spala celou noc, dívala jsem se na tento problém taky s despektem. Teď je to jiné. Věř mi, že jsem Šárku nerozmazlovala uspáváním v náručí atd... Někdy mi usne v pohodě, jindy pláče. Neovlivním to. Večer ji můžu nechat vyvztekat, ale co v noci? V bytě spí ještě dva školáci a manžel.
Ty jsi měla kliku, že Ti děti takhle krásně spaly, u větších se to dá ovlivnit, ale Marcela má Vandu starou jako já Šárku. Můžu jí horem dolem vysvětlovat, že se nemá vztekat, ale spát. Máš pravdu, že to máme teď jednodušší. Tolik krásných a užitečných věcí. Všimla sis ale někdy cen? Ne všechny maminky na to mají. Ty co na to mají, zase mnohdy vidí své manžely až pozdě večer utahané a nervózní. No nic, končím. Asi by se na tohle téma dalo diskutovat až do rána.
S pozdravem Lenka
|
|
| Lída, syn 18m | •
|
(1.12.2000 19:22:17)
Ahoj Šárko,
líbilo se mi, cos psala o uspávání svých dětí. To byl můj plán. :-) Dodatečně jsem zjistila, že k tomu, aby to takto vyšlo, bych potřebovala dětský pokoj. Což bohužel nemáme. Přes den jsem si režim upravila podle syna a s usínáním nebyl problém. Večer to ale při vší vůli nešlo, takže svou ospalost „předržel“ třeba jen tím, že nás sledoval při přípravě večeře, nebo tím, že jsme odpovídali na jeho výzvy k lehkému hraní a konverzaci. (Po nějaké době jsem si ověřila, že i hrazdičku se zavěšenými hračkami snesl zpočátku jen na pár minut (deset už bylo moc). Těch barev a tvarů, toho nového k zapamatování a prozkoumání! Jak to pak rychle zpracovat a neunavit se? Jasně, že se to prodlužovalo, teď by ji dvakrát rozebral a pak by přišel, že se nudí.) Takže později už sám usnout nemohl. Stalo se vám někdy, že jste byli unavení tak, že jste nemohli spát? Znám to důvěrně a není nic hloupějšího. Proto pak nastoupilo to uspávání. Nebo jsem ho mohla nechat křičet – jen nevím kde v tom malém bytě. Nebyla jsem schopná nechat ho křičet někde zavřeného. Napadlo vás někdy, že se třeba v té tmě bojí? Jak má vědět, že jste vedle v pokoji, když se nemůže dovolat? Do nemocnice chceme se svým dítětem všechny, aby se tam nebálo, doma nám to nevadí?
Šárko věřím, že pokud jsi vystihla ten čas, kdy je mimino „načaté“ a dala ho spát někam, kde mělo klid, nekřičelo a v pohodě samo usnulo. Jen vystihnout ten okamžik chce cvik, občas to sžívání se s miminem nějakou dobu trvá a ono je tak jednoduché ten rituál uspávání začít…
Taky mám ten bič pěkně upletený :-) ale snad se to láme. Poslední dobou se nám občas stane, že neusneme u kojení ale u pohádky. No uvidíme, jestli je to pokrok…
Lída
|
| Šárka, syn 14 let, dcera 11 let | •
|
(1.12.2000 21:47:16)
Ahoj Lído,
uznávám, že když je byt XXS, že se soukromí a tudíž i pravidelnost pro miminko hledá pracně. My měli v době malých dětí 2+1, což bylo pro ukládání a klid dostačující. Ale vystihla jsi to - myslím, že jde hlavně o tu pravidelnost a důslednost, ostatní už se tak nějak vytříbí.
A jinak mě napadla ještě jedna "moudrost", není z mojí hlavy, kdysi mi ji vtloukala do hlavy moje maminka a počítám, že taky není původcem. Říkala mi: "co nevychováš do dvou let, už nikdy nedohoníš!". Jinak řečeno - jak moc si necháme mrňousy přerůst přes hlavu v batolecím věku, tak nám po ní polezou dál.
Jinak děkuji za uznání - opravdu jsem se nechtěla do nikoho navážet, spíš jen přidat názor z nestranného úhlu pohledu...
|
|
|
| Petra,syn 9,5 roků,dcera 4,5 roků | •
|
(1.12.2000 20:41:22)
Uspávání,nevím co to je. Moje děti v tomto byly skutečně perfektní. Jako malá mimnka byly oba velice plačtiví.Přišlo koupání,večerní jídlo,postýlka a klid až do rána.Když jsem čekala dceru,tak jsem si moc prosila,aby byla spáč jako syn,protože nevím co se s dětmi dělá,když v noci brečí. Vyplnilo se mi to. Je to tak i se spaním přes den. dcera chodí spát v poledne ještě dnes.jinak jsou to velmi živé děti.Uspávání v noci vyžaduje velkou trpělivost.Držím pěsti.
|
| Lída, syn 18m | •
|
(1.12.2000 20:47:23)
Petro, přiznej se! Tys nás chtěla naštvat viď!
;-))
L.
|
| Petra,syn 9,5 roků,dcera 4,5 roků | •
|
(1.12.2000 21:08:37)
Pro Lídu. Opravdu,přísahám na holý pupík. Také jsem o tom přemýšlela,jak je to možné.Napadlo mně jediné.Už od prvního dne měly pevný spací režim. Když byl čas na spaní,uložila jsem je do ložnice,zatáhla roletu a spalo se. Samozřejmě jako novorozenci si spaly kdy chtěly,ale ten mnou daný čas měly. Večer také neexistovalo,aby s námi byly v obýváku,aby jsme je slyšely. To jsme radši chodili na ně každou chvíli koukat.Po příchodu z porodnice se Andrea budila asi ve tři hodiny,do měsíce spala až do šesti,což je pro mně ráno.Zato přes den to byl rachot. Luboš ten snad měsíc opravdu celé dny probrečel.
|
|
|
|
| hela, syn 3 roky | •
|
(2.12.2000 14:57:07)
mila sarka,
premyslala som nad tvojim prispevkom, ktory sa tak velmi lisi od prispevkov inych maminiek a myslim si, ze nemas pravdu. vychadzam z mojej vlastnej skusenosti. moje dieta nevyzadovalo uspavanie do svojich desiatich mesiacov. fungovalo to pesne tak ako u vas, vykupanie, napapanie, zhasnutie a miminko spi. ale v desiatich mesiacoch, teda presne vtedy, ked je uz nervova sustava dostatocne zrela na to, aby dieta dokazalo potlacit unavu nastal problem, konkretne pri predpoludnajsom spani. po ulozeni do postielky chlapcek nezaspal, po chvile snazenia zacal na mna volat, nieco potreboval, slovom nudil sa a vyadoval pritomnost. keby som vtedy vedela, ze vo veci je to, ze sa mu spat jednoducho neziada, nebola by som ho davala a nebol by problem(presne tak, ako si to, podla toho co pises, urobila ty). lenze matka pri prvom dietati, citajuca odbornu literaturu a pocuvajuca rady starych mam vie, ze dieta v desiatich mesiacoch este spava dva krat denne, minimalne vtedy, ked este vcera to tak bolo. lahla som si teda k nemu a kedze uz bol dostatocne unudeny, zaspal. a zlozvyk bol na svete, odvtedy uz maminku potreboval na zaspanie.
postup, ktorym sa tak chvalis teraz uz funguje aj u nas, jednoducho, ked dieta nechce spat, tak ho spat nedavam a tym padom tiez nepotrebuje pred spanim ceremonie s uspavanim. tak prosim ta, nebud taka presvedcena o svojich spravnych vychovnych postupoch, ked v hre moze byt aj nieco ine.
p.s.tento uspavaci ceremonial sa nam nakoniec aj osvedcil, stahovali sme sa totizto do inej krajiny a syn to prezival velmi tazko. skus uhadnut, co ho pred spanim upokojovalo a dodalo mu pocit, ze je vsetko v poriadku? uspavanie byva aj o niecom celkom inom.....
|
| Dana, dvojčata | •
|
(2.12.2000 17:46:48)
Ahoj Helo, odpovídalas sice Šárce, ale protože se s jejím názorem ztotožňuji, mám malou námitku: ono přeci nejde vůbec o to, zda dítě uspávat či nikoliv, každá maminka stejně ví nejlépe, jaký způsob jí, i jejímu děťátku nejvíc vyhovuje. Osobně jsem spíš reagovala na to, jakým způsobem miminko, které je zvyklé být uspáváno přítomností maminky, tento zvyk odnaučit. Protože jedna věc je pravda, s příchodem nového človíčka do rodiny se samozřejmě mění úplně všechno a daleko víc naroste objem práce, která často zbývá až na večerní hodiny. Budu-li své miminko každý večer uspávat tím, že si k němu lehnu (zkusila jsem, kluci měli prima nový zájem na popovídání a usnuli ve 22.30!!!! Takhle to bylo dvakrát za sebou) často se stane, že prostě "odpadnu" s nimi a kdo udělá to, co běžně dělávám večer (žehlení, vařím i na druhý den, pracuji)? Takže jsem převzala recept z jedné knížky a vychází to. Kluci už cca 1/2 roku usínají úplně v pohodě a sami. Prostě vědí, že když zavolají, že chtějí pití, přijdu, dám jim napít, odcházím. Začnou-li brečet, chodím se na ně podívat, pohladím, přikryji a zase jdu. Oni mají daleko větší vůli brečet než my ten jejich pláč vydržet a začátky stojí opravdu trochu sebezapření. Trvalo to týden a vážně to bylo těžké. Jenomže si myslím, že každá máma i táta mají právo na to, mít večer chvíli klid i na své problémy a práci, kterou za den nestihli. Nezlob se, ale takhle to u nás je. Ten kdo chce své dítě uspávat, ať u toho prostě je, ten kdo nechce, má možnost zkusit recept, který se mi osvědčil. Nebylo to myšleno tak dogmaticky, jak jsi to pojala ty. Ahoj - spavým dětem Zdar!
|
|
| Naďa--malá nespavá Pavlínka | •
|
(3.12.2000 11:50:29)
Tak reaguji ještě jednou a tímto bych chtěla podpořit názor,který nám napsala Hela.Myslím si,že diskuze je užitečná pouze v tom případě,pokud se budeme snažit,dát té druhé radu,která pomohla nám samotným.V žádném případě není na místě osočování a to jen proto,že to někdo dělá jinak,nežli dotyčná.Já mojí reportáží z našeho výročí jsem také nechtěla nikomu dokazovat,jak neschopná matka jsem,že si nedokážu udělat pořádek a uspat dítě.Ale věřím,že jste správně pochopily nadsázku a hlavně jsem chtěla trochu odlehčit téma samotné,pokud se mě to povedlo a alespoň někoho pobavil,tak jsem moc ráda.Ale teď k problému samotnému.To,že nám dcera spí tak obráceně,to zn.vstává třeba v 10 hodin ale usíná kolem 11-té hodiny svědčí o tom,že skrátka každé dítě je jiné a na nás záleží,jak se k tomu postavíme.Já mám z prvního manželství děti,které jsem nemusela uspávat ani dopoledne ani večer.Zhaslo se,dala pusa a spát.Také inklinovali k přispání si dopoledne a přesto večer bez problému.Já bych řekla,že tento problém jsem si do jisté části udělala sama,protože jsem vlastně ani nechtěla o nějakou striktní převýchovu,co se spaní týče.Pokud to jde a z časových důvodů jsme bez problému,tak si vychutnávám i tuto večerní siestu,která ani mě,ani manžela nijak nestresuje.Je to někdy trochu náročnější,ale co je důležité,dítě nás neskutečně obohacuje,takže nějaká vráska z nevyspání,žádný problém.Takže ponechme našim miláčkům své potřeby,oni nám to jednou vrátí třeba v podobě neskutečně šťastného dítěte,které slovo nesmíš,slýchalo poskrovnu.Přeji nám všem při výchově mnoho pozitivního.Naďa.
|
|
|
|
| Vera V, 3 prdici | •
|
(5.12.2000 22:52:47)
Ahoj Nado
Dnes vecer jsem cetla tvuj clanek a ver, ze s tebou hluboce citim. Mame 3 deti 4roky a 2x2roky. ukladam je denne v osum hodin, ale usinaji nejdrive kolem devate a to po nekolike hrozbe vypraskem. Mam nase deti moc rada, ale vlastni postel taky a tak kazdou noc nase robatka dusledne vracim do jejich pelisku. A vzdycky premyslim jak je presvedcit o pohodlnosti jejich postylek. Ono takove prenaseni deti ve 2H, ve 4H, 4,30H atd . .. no nic moc.
Jestli mi nekdo muzete poradit tak radte jsem jedno velke ucho. Diky.
|
|
| Naďa a nespavec Pavlínka. | •
|
(6.12.2000 13:09:55)
Tak zdravím všichni a všechny.Včera jsme měli docela makačku.Naše malá se měla poprvé seznámit s čertem a mikulášem.Tatínka jsme doprovodili do domu dětí a mládeže,kde vyučuje hru na kytaru a za doprovodu ostatních dětí,kteřéí mají hodinu až dnes,jsme se vydali na cestu za pekelnými bytostmi.Už u Delvity jsme potkali tři černé dívky,které, když slyšely,jak Pája nechce čepici tak se rozhodli,že ji odnesou a tím řádně potrestají.Opak byl pravdou.Pája ani nemukla a mám pocit,že jí bylo v neseném stavu docela fajn,musím podotknout,že jsme nechali doma kočárek a ji zcela jistě bolely nožičky.To mě utvrdilo v tom,že naše dcera se jen tak něčeho nezalekne.Po skončení kytarové školy jsme dorazili domů a kolem deváté hodiny jsem se naivně domnívala,že Pája,obdařená tolika zážitky,usne zároveň s tatínkem,který toho taky měl dost.Tentokrát se situace vyvíjela následně.Tatínek poslušně ztvrdnul v několika málo minutách.Pavlína se naučila vyskakovat z postýlky a tak mě přicházela v pravidelných intervalech obšťastňovat,vždy s čistou plenou v náručí.Tu suchou,co měla na sobě,si umně vytáhla z pod píža....Takhle to pokračovalo asi hodinu.Když takhle vytahala celý balík plen a já začínala měnit barvu,změnila taktiku.Přišla s nočníkem v náručí.Pochopila jsem,že tato svatá noc bude náročná.Taťka oddychoval a vůbec netušil,co se děje.Kolem 11-té hodiny jsem měla dosti dlouhý telefonát s kamarádkou a protože v ložnici bylo nezvyklé ticho,usoudila jsem,že náěš andílek konečně usnul.Chyba lávky,po hodinovém rozhovoru se mě naskytl zajímavý pohled.Rozlícený a opuchlý tatínek mě přivedl Pavlínku,která byla nejen svlečená-opět,mám pocit,že její budoucí povolání spěje ke striptérce...ale pokračuji.Pája byla nahá a zmalovaná všemi šminkami,co v té tmě našla.Umíte si představit malého "mončičáka,který hraje všemi barvami?Tak tak vypadala naše dcera.A to byla konečná.Šla jsem ji umýt,a co dostala napít a šly jsme společně spát.To byl zase den.A dnes se ukázalo,že umí další slovíčko.Pobíhá po bytě a vykřikuje:bože,bože....tak nevím,co ji zase napadlo nás čeká.S pozdravem a přáním všeho dobrého nejen dnes přejí holky Soukupovi.
|
| Lenka (Šárka skoro 7 měsíců) | •
|
(7.12.2000 22:06:09)
Ahoj Naďo,
moc jsem se u Tvého příspěvku nasmála (pozor, ne že bych Ti to přála), ale zmalovaného mončičáka jsem si dovedla představit přesně v barvách. Už teď se mi dělá špatně, při pomyšlení, že mě to zanedlouho taky čeká. Ještě, že se nemaluji. Ale děti si vzdycky něco najdou.
Taky jsem chtěla Šárce ukázat čertíka - ne že bych ji chtěla strašit, ale jen ukázat. Šly jsme ven, měla jsem ji na ruce, aby se nebála. Výsledek výletu byl ten, že mě ještě teď bolí obě ruce. Doma si pak starší děti (naše mládež) vyzvedly punčochy za oknem. Šárka koukala jak vyndavají pamlsky - snad si říkala "a co já?" Dala jsem jí tátovi a rychle naházela pár piškotů, šťávičku a rohlík do ponožky. Slavnostně jsme ji nesli k oknu a i ona dostala svojí punčochu. Se soustředěným výrazem pak vyndavala obsah na stůl a slavnostně se "zakousla" (ještě nemá ani jeden zoubek) do rohlíku.
A pak, že to malé děti nevnímají. Jsem zvědavá, jak se bude tvářit na stromeček.
Ahoj Lenka
|
| Naďa a malá Pavlínka | •
|
(8.12.2000 2:44:51)
Ahoj Lenko.Děkuji za vyjádření soustrasti.Jsem ráda,že máš z mikuláše rovněž příjemný zázitky. To jste dobrý,že malá v tomhle věku už vnímala,že chce také býti obdarovaná.Naše Pája sice má zubů plnou pusu,ale kouše jen to,co se jí hodí. Taky jsem zvědavá,co na stromeček,jenže při její živosti to dopadne tak,že stromek bude přivázaný ke stropu.To zase bude zážitků,ráda se po svátcích podělím o vše nové,co nám náš miláček zase natropil.Měj se moc prima.Naďa.
|
|
|
| Aneta Dubnická | •
|
(5.11.2006 14:09:17)
Mám doma dvojčata 2 měsíční a manžel mě opustil sama to psichicky nezvládám co mám dělat pomužete mi prosím?
|
|
| Aneta Dubnická | •
|
(5.11.2006 14:13:02)
Mám doma dvojčata 2 měsíční a manžel mě opustil sama to psichicky nezvládám co mám dělat pomužete mi prosím?
|
| Jarka | •
|
(5.11.2006 15:05:08)
Milá Aneto,to je mi líto,to nemáš blízko rodinu.Odkud jsi.Vím,jaké to je ,ale s jedním dítětem,naštěstí jsem měla sestru,která mi moc pomohla.Drž se.
|
|
| Martinka, syn Vojtíšek (14m) | 
|
(5.11.2006 18:10:06)
Aneto, úplně mě zamrazilo, když jsem četla tvou prosbu.
Bohužel žádnou radu pro tebe nemám - Jarka má pravdu, snad najdeš velkou oporu v rodině.
Píšu jen, abys věděla, že na tebe moc a moc myslíme a držíme palečky. Vím, že když řeknu "Buď statečná" je to pro tebe nepředstavitelné, protože už teď jsi moc statečná, ale vydrž, čas vše zahojí a snad najdeš i oporu a pomoc v rodině.
Drž se a pozdravuj dvojčátka!
|
|
|
|
|
| markéta | •
|
(30.11.2000 21:54:34)
Ahoj, mám čtyřletou dceru, kterou jsem přes dva roky kojila, takže usínala u prsa. Její problém byl v tom, že se neuměla uklidnit, pořád brebentila a nespala.Byla to i moje vina. Od narození jsem jí pořád hlídala jestli už usína, bud jsem jí chovalala, vyndavala dudlika, dávala dudlika, dávala prso.... Z prsa jsem přešly na lahvičku, při které mlčela, já jsem u ní ležela, ona mě hladila a usnula, pak se narodil bráška dohoda zněla, až dám brášku spát přijdu, ona mezitím usnula(s lahvičkou), pak si prokousala dudlík, teklo jí to moc rychle a ona přestala pít z lahvičky a teprve ve čtyřech letech usína sama a bez maminky.mám také devítiměsíčního syna a na něm jsem se sama přesvědčila o tom, že když nad ním stojím a koukám jestli usne, neusne, když mám práci a odejdu, usne rychle. do 4m, jsem ho nakojila dala odkrknout, kojila jsem ho až ráno ve 4.00 a spal
pak mu začala růst zuby a strašně ho to trápí, někdy v noci moc pláče, nemůže usnout, tak ho jednoduše chovám a když tvrdě spí položím ho do postýlky, někdy nechce tak ho zase chová. je to někdy strašně vysylující, ale zase se to po dvou nocích zlomí a usína sám. Techniku mám takovou, že ho nakojím, odkrknout a do postýlky odcházím, ted je ve věku, že když mě vidí odcházet strašně lítostivě pláče, ale za chvíli si tam něco brouká a za chvíli usne. Když moc pláče, tak ho prostě pochovám. Myslím, že se dělá několik chyb. Každé dítě je jiné, a tak se má dávat spát v intervalech, podle jeho potřeby, až když je dostatečně unavené (přes den), večerní hodina ke spaní je stále stejná. A pokud dítě usíná ve 22.00, tak bych ho prostě nedávala spát po obědě. Pak si myslím, že pomáhá, když se chodí s dětma hodně ven, do přírody, za každéhé počasí, to pak spějí jako andílci a u své dcery jsem pozorovala, že jakmile dostala dopoledne sladkost, po obědě strašně jančila a nechtěla spát, takže omezit sladkosti na nejnižší možnou míru nám velice prospělo. Přeji hodně trpělivosti a syl, za patnáct let už budou chtít naše děti nocovat mimo domov, takže se vyspíme dosytosti, možná
|
|
| Kamila, syn 1 rok | •
|
(1.12.2000 11:40:04)
Syn take donedavna dobre usinal u prsu a uz spiciho jsem ho dala do postylky. Kdyz jsem ho postupne odstavovala, dala jsem mu jednoduse misto prsu lahvicku s ridkou kasi a za tri, ctyri dny si zvykl a usinal stejne dobre u lahvicky. Ted uz sice vetsinou u lahvicky neusne, ale kdyz ho pak dam do postyky, vi, ze jde spat (ukladam ho stejnym zpusobem ve stejnou hodinu uz asi pul roku) a po chvili (nekdy si jeste trochu "povida", nekdy chvilicku knoura) usne. Kdyz se hodne rozbreci, dam mu napit caje s troskou medu (drive pil redeny dzus a caj vubec nechtel, ale kdyz byl nastydly, zvykl si na caj) nebo dudlika a usne take. Drive se take v noci casto budil, ale to samo preslo. Pri kazdem jeho zaknourani jsem driv v noci vyskocila z postele a bezela k nemu, ale pak jsem zjistila, ze to neni nutne, nekdy se ze spani rozbreci (mozna se mu neco oskliveho zda), ale okamzite zase prestane a spi dal. A kdyz nepomuze napiti caje, ani dudlicek, ani pochovani (kdyz hodne place), ulozim ho holt zase do postylky a on po chvilce place (2-3 minuty) usne sam. Myslim, ze je dulezite ukladat deti vzdy pokud mozno ve stejnou dobu, stejnym zpusobem, lepsi je u nich nestat, odejit do jine mistnosti a nebehat k nim na kazde zaknourani.
|
| Stáňa(40)+Ondra(6,5) | •
|
(1.12.2000 13:35:16)
Ahoj Kamilo,
na Tvém místě bych před spaním a v noci byla opatrná s podáváním čaje s medem pomocí lahve s dudlíkem. Už několikrát jsem četla, že právě tohle je příčnou zvýšené kazivosti mléčných zubů v poměrně brzkém věku (a prý to působí i na zoubky ještě neprořezané). Já osobně s tím zkušenost nemám, ale jedné známé zubařka říkala, že příčinou toho, že její dítě mělo ve třech letech asi 5 kazů, může být i podávání slazených čajů (ona tedy dávala rozpustné s obsahem cukru) na noc pomocí lahve.
|
| Míša, syn 3 a 3/4 | •
|
(1.12.2000 16:51:00)
Z vlastní zkušennosti nemám žádnou radu k uspávání, protože moje dítě je od narození dobrý spáč (nejspíš po mamince). Ale nedávno jsem narazila na článek z pera lékaře o problému uspávání dětí a přišel mi docela rozumný, tak se pokusím jeho obsah tady převyprávět a předložit k zamyšlení.
Ten pan doktor psal, že spánek probíhá ve fázích, které se několikrát za noc opakují. Vždycky, než upadneme do další fáze na chvilinku se probudíme a zaznamenáme, kde jsme a co je kolem nás. A tady prý je ten zakopaný pes - dítě usíná pěkně ukolébáváno u maminky v náručí, poslední co si pamatuje, než usne je, že s ním máma sedí v houpacím křesle. Pak usne, maminka ho uloží do postýlky, proběhne celá první fáze spánku, dítě se probudí a ...
Máma nikde, leží samo v posteli a tak to nemá být. Když usínalo bylo to přece jinak! Takže spustí vyděšený pláč, maminka přijde a zase ho ukolébá a tak se to opakuje celou noc.
Jako řešení radil učit děti tak od šesti měsíců usínat z vlastní vůle. Zavést nějaký večerní rituál (koupání, vyprávění pohádky, zpívání), pak uložit do postýlky a odejít. Když dítě pláče, vracet se v pětiminutových intervalech, promluvit na něj, pohladit, podrbat na bříšku, ale nezvedat z postýlky a zase odejít. A znova a znova. Prý do týdne by se dítko mělo naučit usínat samo.
Nevím, nezkoušela jsem. Ale myslím, že za pokus to stojí.
|
| Pavlína Jandová, Kristýnka 2.roky | •
|
(9.12.2000 21:49:54)
Ahoj,
mám dcerku 2.roky bydleli jsme v bytě ve kterém jsme spali všichni tři pohromadě myslím dcera v postýlce a my s manželem v posteli.Teď jsme se přestěhovali do 3+1 moje dcera vyžaduje abych s ní byla než usne, ale když se v noci probudí tak okamžitě utíká k nám do postele stává se to každou noc.Někdy pláče a někdy se probudíme všichni tři v jedné posteli. Chci se zeptat jestli je to normální z mých známých to nedělá žádné dítě. Mockrát děkuji Pavlína
|
| Iva, Klárka 4 měsíce | •
|
(12.12.2000 19:17:50)
Na uspávání nás manželova maminka naučila nový trik - houpání v dece. Položíte dítě na délku na peřinku nebo přeloženou deku, každý chytne dva rohy a houpá se. Párkrát jsme to použili na křiky z únavy, fungovalo. Někdo určitě namítne, že se na to dítě zbytečně naučí a asi má pravdu. Jenomže někdy už člověk zkouší fakt kde co.
|
| marian | •
|
(14.12.2000 13:49:35)
oprava:
...ma nadhernu drevennu postielku...
|
|
|
| marian | •
|
(14.12.2000 13:42:02)
Je to uplne normalne, my mame desatmesacnu dceru a spava len s nami. Ma nadhernu drevennu ale radsej spi s nami
|
|
|
|
|
|
| Markéta, 11měsíční Veronika | •
|
(3.12.2000 22:13:14)
Přispěji svou troškou do mlýna, i když už bylo asi téměř vše řečeno. Problém s usínáním u nás nastal asi v 9 měsících. Jako mnoho jiných miminek začíná i to moje žít poté, co je vykoupané, položené do postýlky a vypije mlíčko. Střídali jsme se s mužem u ní a čekali, že to přejde. Nepřešlo. Před týdnem jsme začali praktikovat rady autorky knihy o matce a dítěti. Zní: děťátko uložit po stejném rituálu, popřát dobrou noc a odejít od postýlky. Miminko musí vědět, že jste na blízku, ale den už skončil. Při pláči, kterým volá zpět přijít, uložit, pohladit, popřát dobrou noc ... Autorka tvrdí, že podle zkušeností je třeba vydržet týden. Vydrželi jsme to 5 dní a - usíná s broukáním a hraním s plyšáky sama. Po půl hodině a bez breku. Ještě se mi pořád tají dech a nechci to zakřiknout. Snad to půjde. Pouze ale v případě, že neusíná přetažená. Navíc jsem zjistila, že lépe spí, budí se jen jednou na mléko. Asi proto, že v polospánku vidí stejné prostředí, ve kterém usínala. Přeji pevné nervy a spokojené miminko.
|
| Mirka, 6 mesicu Tom | •
|
(5.12.2000 19:48:17)
Ahoj Marketo,
muzu se zeptat na nekolik detailu? Take bych totiz neco podobneho s uspavanim potrebovala zkusit. Jak dlouho zhruba kazdy vecer Vase mala plakala, nez usnula (behem tech peti dnu)? Nas TOm totiz krici vecer kdyz ma sam usnout hrozne hystericky a pak uz ztraci hlas, chrapti. Bojim se, aby si neco neudelal s hlasivkama. Nejdele jsem to vydrzela 40 minut, ale jeho plac se stupnoval, neustaval. Nevim, jak to mam prorazit. Kdyz k nemu chodim a zase odchazim, pripada mi, ze je to jeste horsi. Diky za odpoved, Mirka.
|
| Markéta, 11měsíční Veronika | •
|
(5.12.2000 22:40:14)
Nenechávali jsme ji plakat. Kdysi jsem to zkusila půl hodiny a výsledkem bylo, že sice usnula, ale celou noc se budila. Při naší "knižní metodě" jsme odcházeli vždy po uložení do vodorovné polohy(občas s flaštičkou čaje v ruce) a když začala plakat, chvíli jsme čekali - tak 2 minuty - a vraceli jsme se. Tak to šlo tak 5x. Připadá mi, že dospěla do "věku", kdy začala chápat, že jí neopouštím, ale odcházím, aby mohla spát. Takže nevím, jak to půjde s vašim chlapečkem, jestli není ještě moc malý. Pokud si dobře vzpomínám, malá měla v půl roce záchvaty breku ne při našem odchodu, ale proto, že věděla, že má spát, a to kdykoliv přes den. A přitom už byla strašně unavená. Když se vrátím k metodě "z knihy" (i dnes usnula sama)- hlavní je vydržet. Těžké to bylo hlavně s mužem. Držím pěsti.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)