| JaninkaS. |
 |
(22.2.2009 17:38:23)
Pro přehlednost a snazší dohledání pro všechny "hledající" jsem založila toto téma.  Tak sem s vašimi tipy na kvalitní knížky (myslím, že můžou být i z širšího okruhu témat, které s RaR souvisí  ). 
Děkuji 
|
| Skylla |
|
(22.2.2009 17:54:17)
Dík za téma. Sleduju vaši diskusi, RabR mám už rok a se střídavými úspěchy se snažím praktikovat .
U nás je momentálně u čtyřleťačky dost v kursu Kravička Connie - netuším, jestli je to kniha, my to máme na DVD. Je to i dost poučné, ale ne prvoplánově.
|
|
| marketa | •
|
(22.2.2009 18:13:06)
tak ja sem kopiruju, co jsem uz predtim doporucovala
Arnold Lobel
cesky vyslo :
Kvak a Žbluňk jsou kamarádi
Kvak a Žbluňk od jara do Vánoc
Kvak a Žbluňk se bojí rádi
Pan Sova
ale napsal toho vic. snad to nekdo prelozi.
jsou to neuveritelne laskave pribehy dvou kamaradu zabaku. blizsi anotace najdete na netu.
da se to cist uz od dvou let, ale bude se to urcite libit treba i 4 nebo 5 letemu diteti.
vydali to s hodne velkyma pismenkama, takze je to vhodne i jako darek pro prvnaka, jako prvni cteni.
Doporucuju!
|
|
| marketa | •
|
(22.2.2009 18:14:23)
Daisy Mrázková je dalsi dobra autorka, taky se da doporucit cokoli, co napsala.
|
|
| Andry | 
|
(22.2.2009 19:45:22)
Duchovni
jakakoliv od Zdeny Jordanove,obzvlast Tvoje dite ...
Detske
Astrid Lindgerova - cokoliv
|
| P + 6 | 
|
(24.2.2009 10:56:32)
Duchovní:
Bert Hellinger - Skryté symetrie lásky
Stephen R. Covey - Sedm návyků vůdčích osobností pro úspěšný a harmonický život
5. návyk z této knihy (Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopeni) je zvláštní tím, že je to přesně empatická reakce podle RaR.
Pro rodiče jiných dětí mě přijde výborná
Carolina Hehenkamp - fenomén indigové barvy
pro toho, koho tato kniha upoutá doporučuji i
Carolina Hehenkamp - Indigové děti Praktický rádce
|
| P + 6 |
|
(24.2.2009 11:06:33)
Dětská literatura:
Doma čteme příběhy Medvídka Pú, jednu knížku za druhou a pořád dokola. Překvapivě mě přijdou velice podle RaR. Jediné porušení je občasné "špatné" oslovení "tlouštíku" nebo "hloupáčku medvídku". V 15 knížkách jsem to ale našla celkem tak 10x. Tyto knížky překvapivě děti učí hodnoty stejné jako mám já. Některé z nich jsou slušně naučné, hlavně ta malá série. A děti je milují. Půjčujeme je v knihovně a nakoupila jsem je levně tady:
http://www.mimi bazar.cz/bazar.php?strana=2&album=51178
(bez mezery)
Pak bych doporučila knížky
Medvídek Míša
a Serna Vara, Ana - Příběhy ze statku
|
| JaninkaS. |
|
(24.2.2009 12:41:38)
Když už tu byly zmíněny Indigové děti, tak jsem narazila ještě na jednu zajímavou knížku (tedy alespoň pro mne ):
Autor - Virtue Doreen
Křišťálové děti
Není tedy tak do hloubky propracovaná jako Indigové děti, ale myslím si, že na Křišťálové lze použít to co na Indigové, jen Křišťálové mají některé vlastnosi trošičku jiné.
|
| Racek | 
|
(24.2.2009 14:17:21)
Teda o kristalovych detech jsem jeste neslysela, ale vzpomnela jsem si, jak jsem se snazila kamaradce v rychlosti objasnit jake jsou deti indigove, tak povidam - no ony maji vlastni predstavy o zivote, kdyz je nezlomis tak jsou silne, brani se kdyz je chce nekdo podmanit... driv se tomu rikalo "problemove" :)
|
| MM, 2 kluci | •
|
(24.2.2009 16:31:13)
... já jsem toho názoru, že tzv. "indigové" (či "křišťálové" apod.) děti neexistují!
Něco jsem si o tom přečetla a setkala se s názorem, ke kterému bych se také přiklonila - že jsou to v podstatě vlastnosti VŠECH dětí, jen u některých jsou výraznější než u jiných, nebo některé jsou už výchovou tak "zlomené" že ty vlastnosti nevyniknou... :-/
V psychologii je popsaný fenomen, že když je něco hodně obecně popisováno, skoro každý se v tom popisu najde (nebo své dítě), identifikuje se s ¨tím. A tak zní mj. i kritika konceptu tzv. indigových dětí - ten výčet údajných vlastností je takový, že se více či méně dá aplikovat téměř na každého.
Obecně bych doporučovala trochu víc zdravé skepse vůči všem možným esoterickým konceptům či vizím, které se vyrojily a mnohdy mohou být i nebezpečné (ideologicky i jinak) nebo jde prostě o "módní" či komerční záležitost...
Bohužel jsem se opakovaně setkala s tím, že lidi hledající "alternativu" jsou k nim někdy až moc náchylní (i já jsem jednu dobu byla)...
Zdůraznila bych, že hledat "alternativa" se dá i za použití kritického myšlení (v tom kladném smyslu slova "kritika"!) a zdravého rozumu - a to v podstatě i líp, protože člověk nemá jaksi zatemněnou či zúženou mysl a může plně a do hloubky přemýšlet o tom, proč co jak dělat (resp. proč to dělat jinak než většina, tedy "alternativně" )!
|
| JaninkaS. |
|
(24.2.2009 19:28:57)
Tak já jsem zase názoru, že existují. Věřím tomu, že se jich v posledních letech rodí hodně. Znám děti dvě, u kterých jsem přesvědčená, že jsou.
Nepřipadá mi, že by tento fenomén mohl být ideologicky či jinak nebezpečný, naopak. Líbí se mi, že se mohu dočíst, jak s takovými dětmi (v podstatě nejen s nimi) pracovat ve smyslu rozvíjení jejich duchovní podstaty.
No módní nebo komerční záležitostí nevím, jestli bych to nazvala, protože ono to do hloubky osloví jen určitý okruh lidí, nemyslím si, že by zrovna toto vyvolalo "davové šílenství", které by mělo za následek hromadný nákup knížek o Indigových či Křišťálových dětech.
Mě tedy informace o nich daly to, že si u nich všímám víc věcí, kterých bych si jinak nevšimla či spíš neuvědomila a vnímám věci, které bych asi nevnímala. V podstatě mi je jedno, jestli se nazývají tak či onak, důležité je, že tak nacházím informace, které jsou nejen mě užitečné. Ale chápu, že tohle má každý jinak.
A i kdyby si někdo myslel, že to může pasovat na kohokoliv, tak informace prezentované v těchto knížkách ublížit nijak nemůžou, jen ukázat možnou cestu, kterou se dá jít.
|
| marketa | •
|
(24.2.2009 22:05:33)
nevite nekdo, da se to v praze sehnat normalne v knihkupectvi? a v kterem?
nechce se mi platit postovne, kdyz stejne jedu brzo do prahy. a taky si to prece jen chci prohlednout.
dik za odpoved!
|
| Racek |
|
(25.2.2009 9:52:01)
tipuju, ze to budou mit treba v Portalu v Jindrisske. Ale asi mas nejjednodussi si najit (treba na netu) tlf. cislo knihkupectvi a tam jim den predem zavolat a zeptat se.
|
|
|
|
| JaninkaS. |
|
(24.2.2009 21:24:39)
Žluťásku, na Tebe jsem si dneska zrovna vzpomněla, že jsem Tě tu dlouho nezahlédla a přitom ráda čtu Tvoje příspěvky.
Takže příště stačí jen pomyslet...
|
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(24.2.2009 21:58:58)
... přímo neublížily. Ale vím např. o lidech, kterým třeba právě ta waldorfská ideologie a výchova uškodila a ani v dospělosti se s tím úplně nevypořádali... Z
pětně říkají že je to vlastně sekta a uzavřený svět se skrytě autoritativní ideologie (mj. i s rasistickými prvky) a různými mechanismy k tomu, aby člověk nevybočoval a přijal všechny Steinerovy myšlenky. Vyšly k tomu tématu i knížky, na které jsem tehdy odkazovala - bohužel ty co znám resp. o nich vím, jsou v němčině.
Žila jsem dlouho v Německu a tam tyto trendy sice taky jsou, ale přijde mi že i ta kritická strana je více slyšet (pokud člověk ji ovšem slyšet chce), takže člověk o těch věcech víc přemýšlí - tedy alespoň já.
Jeden z bodů kritiky ohl. "indigových dětí" kterou jsem z vědecké strany četla, je ta, že ta teorie je oblíbená hlavně proto, že se rodičům tzv. "problémových" dětí (co mají např. AD(H) apod.) nabízí vysvětlení, že jejich děti nejsou "zlobivé", ale "jiné", vlastně lepší něco zvláštního, pocházejí z hvězd či jsou předzvěst nového věku... apod. Chápu že to člověk slyší radši než věčné stížnosti učitelek ve školce či škole (a ty děti mnohdy mohou být opravdu nadané atd.), ale to pro mě ještě není odpodstatnění mluvit hned o "indigogých dětech".
Ale těch kritickýh připomínek je mnohem více, musela bych najít nějaké ty odkazy co jsem četla (kdyžtak později)...
Já prostě obecně považuji za správné zkoumat vše i z té druhé strany, resp. z více stran - a ne "slepě" přijímat nějakou novou "víru" či ideologii. (S tím nebezpečím jsem to myslela i v obecné rovině, že je člověk pak snadno manipulovatelný.)
A konkrétně v tomto případě nevidím přínos v takovém konceptu jako "indigové děti". Mnohem více v duchu např. R+R mi připadá zkusit přemýšlet o VŠECH dětech (ať už jsou "takové nebo makové") tak, že jsou něco zvláštního, jedinečného, že KAŽDÉ dítě má od začátku svoji osobnost a vůli a že by se k nim nemělo přistupovat autoritativně resp. mocensky... atd.
Je to docela těžké (já osobně mám k takovému přístupu asi zatím daleko), ale v tom bych opravdu viděla výzvu, která mi přijde smysluplná!
No, ssi tak. Nevím zda jsem to trošku objasnila?
Ale samozřejmě je kažého věc, v co věří - to je jasné! Chtěla jsem jenom přispět několika myšlenkami k tématu...
|
| JaninkaS. |
|
(24.2.2009 23:10:40)
MM, mě přijde ta kritika ale naprosto úžasná (ač si jinak myslím, že určité duchovní záležitosti nelze vědecky posuzovat)! Mám možnost hledět na dítě jako na "zlobivé" a v této jeho roli nadále pokračovat, protože na to mám "vědecký" papír a dál to neřešit. Věčné excesy omlouvat tím, že prostě to tak je a nelze to ovlivnit, dítě se prostě takové narodilo.
NEBO můžu na něj pohlížet jako na "jiné" a dle toho k němu přistupovat a pracovat s ním prostě "jinak", když tak, jak to dělám doposud to je neefektivní.
Ono záleží, jak k tomu člověk přistoupí. Co když ty děti mají právě svým projevem všechny kolem naučit právě tomu jinému přístupu a to třeba tím, že se na ně musí prostě jinak, než je tady kolem nás prostě zvykem a očividně opravdu musí jít o změnu přístupu nás, dospělích, protože nic jiného s nimi nehne?
Je něco špatného na tom, když vycházejí knížky, které ukazují ještě jinou cestu a to ať jí nazývají jakkoliv?
Je lepší ládovat do "zlobivých" dětí léky na zklidnění?
A ono na tom názvu až tak nesejde, jestli tyto děti někdo nazval indigovými nebo ne. A ne každé musí vykazovat hyperaktivitu, abych tu nezmiňovala jen ty "zlobivé"...
Já osobně vidím v každém dítěti naprosto úžasnou a dokonalou bytost a nezkoumám dál, jestli je Indigo či Křišťál či něco jiného. Ale ne každý to tak vidí. Někdo prostě oškatulkuje a je to.
Já vidím pozitivní věc v tom, že někdo nastínil vlastnosti a přiřadil k nim fenomém Indiga, Křišťálu apod., že může pomoci dotyčnému najít ve svém dítěti právě tu onu vyjímečnou bytost (ač na něj doposud nějak nahlížel), kterou ve skutečnosti je a najít k němu tu správnou cestu-prohlédnout. A kdoví, třeba právě tohlo osloví daleko víc lidí, než když se někde někdo zmíní pouze slůvkem "jiní".
Ono je spousta cest, jak se dostat k tomu, co je správné. Někdo může jít přes cestu Indigových dětí, někdo se dostane k RaR, jiný se tak dostane třeba přes Anděly atd. atd. a přitom každý začíná na jiné úrovni a proto na to ostatní nahlíží s odstupem a třeba i nepochopením.
Mám pocit, že Indigo řeší spíš duchovní stránku věci a mají k ní blíž ti esotericky naladění a třeba RaR tu praktickou a zase se k ní dostane jiný okruh lidí. Ale to může být jen můj pocit.
Vezmi si, kolik je na rodině maminek, které RaR odsoudí s tím, že je to nějaký "módní" výstřelek, že pár na zadek ještě nikomu neuškodilo atd., prostě každý tohle vnímá jinak a někomu to může připadat jako že my na této diskuzi jsme naivní blázni, kteří "slepě" přijímají nějakou novou "víru".
Stejně to vidím jako s čímkoliv jiným, ať jde o víru v Boha, duchovno, Indigo atd..
|
| MM, 2 kluci | •
|
(25.2.2009 20:58:49)
... taky moc nelíbí, přijde mi že to problém často redukuje na - jak říkáš - jakoby technickou věc. Ale zas tak hluboko do toho nevidím, přiznávám.
To s tou kritikou jsi pochopila v podstatě správně (jak jsem to myslela). Těch bodů je ale víc, akorát bych tím tady asi zahltila fórum a bylo by to na dlouho... Takže jsem to jen načrtla a kdo chce tak si o tom může přečíst neco víc (třeba ještě najdu nějaké ty odkazy).
Já osobně si o R+R nemyslím, že je to knížka "duchovní"!
Líbí se mi na ní právě to, že ty věci o kterých autoři píšou, jsou naprosto logické, rozumné, racionálně odůvodněné (např. proč trestání nemá žádoucí efekt nebo že komunikace funguje nějakým způsobem... atd.) Jsou to prostě dobré argumenty a žádnou esoterickou "omáčku" (pardon ;-)) nepotřebují!
Četla jsem předtím třeba něco od Jespera Juula (dánský dětský psycholog a rodinný terapeut, četla jsem německé překlady) nebo již starší knížku od Thomase Gordona (německy vyšla pod názvěm "Familenkonferenz").
I tyto knížky nejsou "duchovní", esoterické či jak to nazvat - prostě se bez toho obejdou a vysvětlují logicky, proč komunikace a tím i výchova funguje lépe jinak než "tradičně".
Podobnou knížku jsem v českém prostředí postrádala - o to víc přivítala, když se mi pak dostalo do ruky "R+R"!
Je to prostě pro mě úplně neco jiného a nesrovnatelně přínosnějšího než třeba taková Jordanová (tu jsem ani nemohla dočíst)... apod.
Ale to je samozřejmě jen osobní názor.
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(25.2.2009 21:08:12)
Já toho o indigových dětech moc nevím, abych se k tomu nějak hlouběji vyjadřovala. Esoterika jako taková je mi blízká, ale jsem už opatrnější, o dost kritičtější. Nicméně pokud je někdo schopen vidět aury, jakože o téhle schopnosti nepochybuji, tak to zřejmě nebude jen pouhý "konstrukt". Zřejmě se začalo rodit více dětí s touto barvou v auře, což dříve asi obvyklé nebývalo. Teď jde o to, co konkrétně indigová znamená.
|
|
|
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(25.2.2009 20:45:59)
... že se to "zlobivých" dětí mají cpát léky! To určitě ne, přijde mi naopak že se to děje moc často, aniž by se zkoumala hlubší příčina atd.
Souhlasím s tím, že je dobré aby dítě mohlo najít svou cestu, a právě i tehdy když je "jiná".
Ale jak sama píšeš, neřeším zda jsou děti "indigové", "křišťálové" apod., tu potřebu škatulkování tu prostě nevidím a myslím že je spíše kontraproduktivní...
OK, pokud by ta kritika vedla k tomu, že rodiče budou na dítě pohlížet "jinak" (v dobrém slova smyslu), tak dejme tomu - ale stává se dost často i to, že sami sebe uchlácholí tím že prostě jejich dítě je "výjimečné" a už neřeší to, že je třeba přitom nespokojené - prostě si touto esoterickou škatulkou uspojují jen svou vlastní ješitnost...
Ale to tak samozřejmě nemusí výt ve všech případech.
POdle toho co jsme se dočetla, došla jsem k závěru že pro spoustu "problémů" u dětí ( i obecně) se dá najít racionální vysvětlení (a není tedy potřeba vymýšlet eoterické koncepty)- i když některé souvislosti ještě nejsou tak probádané. Např. že ADHD může souviset s dnešním neodstatkem pohybu dětí, koukáním na televizi v raném věku (tam je souvislost s pozdější sníženou pozorností a soustředěním i prokázaná!), sladkostmi (příliš cukru) a "éčkama" v jídle. Vypadá to že tyto věci jsou rizikové faktory a i navzájem se mohou ovlivňovat...
Ale samozřejmě je ten problém určitě složitější, já zas nejsem odborník!
|
| JaninkaS. |
|
(25.2.2009 21:29:40)
Ale víš co, každý z nás má možnost volby, jestli se nechá uchlácholit něčím, z čeho si přečte jen "výcuc" někde v novinách anebo ho to zaujme a bude se chtít dopátrat dalších souvislostí a možných řešení a bude hledat příslušnou literaturu.
Když si přečteš knížky o Ingigových dětech, tak jsou v nich obsaženy veškeré informace (popis, přístupy atd.), není to "zaškatulkování" a chlácholení, že se vlastně nic neděje, že je to normální ba vlastně vyjímečné. A už je na každém, co si z toho vezme a jak se rozhodne, co bude dál.
Pokud se někdo uspokojí s tím, že bude žít v představě, že má jedinečné dítě, ať se s ním děje cokoliv, ať se dál chová tak, jak se chová neb má na to vlastně právo a nijak do toho nebude zasahovat, je to jeho volba. Jako je jeho volba, že tomu neuvěří, ale přesto nebude nic řešit, spokojí se s označením ADHD. A nebo má volby další...
Každého "nakopne" prostě něco jiného k tomu, aby začal něco řešit, záleží, kde se zrovna nachází.
Ještě chci dodat, že právě třeba v těch knížkách o Indigových dětech se lze dočíst, jak s nimi procvičovat práci s energií, různé očisty aury atp., což v neduchovní literatuře najít nelze. Možná proto právě ten "esoterický koncept".
Kdežto RaR je ryze racionální, podložená na "osahatelných faktech" a pochopitelná pro všechny - ať jsou duchovně založení či nikoliv.
Přirovnala bych to třeba ke knížce "Tajemství/The Secret", která je psaná tak, že jí pochopí i člověk, kterýmu duchovno nic neříká a přitom je o jednom z jeho základních zákonů.
No když to tak čtu, tak ono je to asi tak trochu o tom, že Ty máš k esoterice trochu "odtažitý" přístup nebo se mýlím?
|
| Ennywan | 
|
(25.2.2009 23:59:33)
Omlouvám se, že do toho vstupuju. Zaujalo mě, jak jsi psala Mišpulko, že knížka "Tajemství/The Secret" je o jednom ze základních zákonů duchovna. Opět je to jako se vším na světě, pravda asi bude někde uprostřed. Protože ani sami představitelé toho duchovna v tom nejsou za jedno, viz např. tady http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=8622. Je to jako ve všem, každé učení, směr, filozofie, škola, má své odpůrce a své zastánce a navzájem jsou většinou ty dva či více táborů znepřátelené.
|
| JaninkaS. |
|
(26.2.2009 12:32:00)
Jitko, v podstatě souhlasím. Já si myslím, že ten základní princip, který je v knize popisován, tak funguje - tedy alespoň mě ano u okolí totéž pozoruji.
Jaký dojem dělá pak v souhrnu celá kniha na konkrétního člověka, je věc druhá a jak s informacemi ten daný člověk naloží je věc další.
Když jsem se o knížku a film zajímala, tak jsem našla v jedné diskuzi příspěvek /tedy bylo jich víc zajímavých /, který je mi blízký a přesně tak to cítím taky:
"Nejprve jsem četla knihu, pak viděla film v češtině. Oboje znělo velmi hezky a je pravda, že to tak funguje (to říkám ze své zkušenosti). Jen bych chtěla k tomu ještě dodat upozornění. Občas lidé na to, co si přejí, nejsou připraveni, a přesto si to přejí, tak to něco co jim přání plní jim nejprve do cesty dává životní lekce, které je navibrují, aby to mohli přijmout a co je na tom to negativní, co ve filmu nezaznělo?...Ono se může stát, abyste získali co si přejete, že se budete muset něčeho vzdát. Nic není zdarma. Jinak pro splnění přání musíte umět vnímat jemné podněty, které přicházejí.....a hlavně nezapomeňte děkovat! Asi nejúčinnější forma, jak se přání velmi brzy splní, je si nepřát gigantické věci (dle toho by vám totiž přišly lekce a také víc budete muset obětovat), spíše si představit něco konkrétního než peníze (třeba si nosit obrázek toho co chcete) a představujte si, že to co žádáte už dávno v životě máte (aby to přišlo co nejdříve) a co nezapomeňte - děkovat za to (je asi divné děkovat za to co nemáte....ale bylo to doporučení v esoterických knihách). Poděkování je nejúčinnější pokud je napsané.......méně účinné je pokud je vyslovené a ještě méně, pokud jen v mysli pomyslíte na poděkování. Naproti tomu to co žádáte, nejrychleji přijde, pokud si to co nejpřesněji představíte..........dobré je také nežádat o něco ve vyloženě přesné konkrétní formě, neboť je pak problém to správné vynajít a přání vám splnit....a také bych chtěla upozornit na to, že u některých věci o které požádáte, a pak dostanete, můžete mít pocit, že nejsou takové, jak jste žádali. Je to proto, že to funguje tak, že duše pošle požadavek mysli a ta bohužel automaticky aktivuje zdroje většího já a to oč jste žádali se vám vrátí ve své nejvyšší možné formě, která nemusí odpovídat vašim představám. Přeji všem, aby dobře zvážili svá přání a dostali opravdu to co si přejí pro vaše nejvyšší dobro. Ne nadarmo se říká, že občas je pro člověka nejhorší když dostane to, oč žádal :0)
Je to kniha která podněcuje pozitivní myšlení z toho důvodu bych ji také ordinovala, ne kvůli tomu, aby se člověku splnilo vše co si přeje, ale aby si uvědomil mnohem větší hloubku, že na to co bude myslet, že přitahuje a tak že je dobré myslet na pozitivní věci. Ta kniha je fakt chytlavá ale ve filmu, tam je to ještě tak velmi přesvědčivě prezentováno těmi co o síle podvědomí hovoří."
|
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(26.2.2009 17:08:42)
... pojem "esoterika" beru spíše jako negativní, přistupuji k tomu kriticky.
Odstrašující příklad je pro mě např. ta zde zmíněná Jordanová ("Tvoje díte...)" - obsahuje prp mě samá nepodložená tvrzení (která se autorka ani neobtěžuje přesvědčivě vysvětlit), celkově to postrádá strukturu, logiku, je to podle mě takové "páte přes deváté" a nemá to hlavu ani patu... :-/
"Duchovní" je pro mě něco trochu jiného, hlubšího, něco co každý člověk více či méně "řeší" - otázka je jen ´kdy a jak. Souvisí to pro mě s filozofickými otázkami atd., a se zdravým rozumem se vylučovat nemusí - jak tu správně napsal mj. "Žluťásek".
|
| JaninkaS. |
|
(26.2.2009 20:22:55)
MM, tak moc nechápu, jak to myslíš (první versus třetí odstavec). U mě se duchovno a esoterika nevylučuje, jedno souvisí s druhým...
K té Jordánové... Krásný případ toho - jak už tu kdysi zmínila Žluťásek - jak moc záleží, kdo se v jakou chvíli dostane k určité knížce.
Pro Tebe odstrašující, pro mne pravý opak. Bezvadná startovací čára. První knížka, u které jsem měla pocit, že tady nikdo nic vysvětlovat nemusí, konečně jsem našla cestu, kterou jsem hledala. Když jsem jí četla, tak jsem někde uvnitř měla pocit, že je to přece tak zřejmé a jasné a jak všechno krásně do sebe zapadá. Prostě, jako když si osvěžuješ něco, co už dávno víš. Knížka patřila mezi první na mé cestě "jiným směrem" a neměla jsem potřebu v ní něco kriticky hledat - já to teda tak nedělala u žádné, co jsem kdy četla, buď mne zaujala nebo ne. A pokud se v knížce objevilo něco, co jsem viděla jinak nebo mi to vrtalo v hlavě (jak že to vlastně je), tak to byl podnět pro mě, víc se zamyslet a snažila se dopátrat dalšího názoru v knize jiné, abych si ujasnila názor svůj. Nedovedu si představit číst knížku, která se mi jeví chaotická. A zcela s klidným srdcem můžu říct, že i když se nakonec v knížce objeví něco, co vidím jinak, přesto můžu říct, že knížka je pro mne něčím přínosná. Neočekávám, že knížky píšou dokonalí lidé, kteří ví vše, proto to beru tak, že z různých knížek sbírám různé střípky informací.
A neměla jsem pocit, že zrovna v knížce "Tvoje dítě..." je potřeba nějaká logika - nebo v čem jsi ji tam hledala?
|
| MM, 2 kluci | •
|
(26.2.2009 22:24:08)
... svým způsobem hledám vždycky - ale nemyslím to v tom úplně úzkém smyslu, jenom asi tak, aby věci měly "hlavu a patu".
Přišlo mi prostě u té knížky, že je - jak říkáš, že to nemáš ráda - chaotická, bez struktury, a jak říkám, ta nepodložená tvrzení (tím nemyslím že by je musela dokládat "matematicky" ;-), ale prostě vůbec nějak, aby to dávalo smysl a nebylo jen tak stanovené) - a to, že něco "do sebe zapadá" mi nepřišlo, resp. možná k tomu dojde jenom pokud člověk už má předem určitý přístup a je poměrně málo kritický(?) - ale pak si ho vlastně jen potvrzuje...
Nevím, asi to neumím líp vysvětlit, možná se někdy pokusím objasnit to na konkrétních pasážích z knížky.
No nic, každý to holt cítí jinak...
|
| JaninkaS. |
|
(27.2.2009 13:06:01)
MM, jak jsi napsala toto: "Přišlo mi prostě u té knížky, že je - jak říkáš, že to nemáš ráda - chaotická, " vyložila jsi si špatně tu mou větu o chaosu.
Měla jsem na mysli, že pokud se začtu do knížky a jeví se mi chaotická, pak v četbě nepokračuji.
Pokud objasníš na konkrétních pasážích z knížky, co máš na mysli (nelogické, chaotické atd.), pak lze o tom diskutovat, jinak je to diskuze "o ničem".
Souhlasím se Žluťáskem - napsala jsi to výstižně - jak s tím znásilněním, tak s tím tyranem.
Cituji úryvek z knížky:
"Rovnováha. Rodiče nebo děti? Kdo je vítěz a kdo poražený? V konečném efektu bude každý poražený, ale ve vztahu k sobě samému. I vítěz i poražený má totiž sníženou hodnotu, neboť každý, kdo bojuje, nevěří ve svoji vlastní cenu. Pochopte, že nejdůležitější je vaše práce na sobě samých... A když vaše dítě povýšíte na důležitější, než jste vy sami, vychováte z něj malého tyrana, bude stále vaším zrcadlem a bude vám především ukazovat to, jak málo si sami sebe vážíte. Bude se k vám chovat tak, jak se vlastně chováte sami k sobě. A pokud toto všechno dovolíte a nebude vám vadit, jak se k vám chová vaše dítě, stejně nebude nikdy šťastné. Nadřazené a tyranské chování vůči druhým je projevem tyranie a velkého zmatku a nespokojenosti uvnitř, vůči sobě samému. Nepodporujte neštěstí vašich dětí tím, že se před nimi budete ponižovat. Máte velkou cenu. "
Já v tom teda vidím pravdu...
Jitko, Jordánová to tak nepodává - že by někoho vinila, možná to tak na Tebe působilo při četbě.
Ano, všechno, co se nám v životě děje - dobré i to špatné si způsobujeme jen a jen sami. A nemusí to souviset pouze se situacemi, které se nám udály v tomto životě. Určitě Ti tady holky, které byly na regresi, kineziologii atp. potvrdí, že spousta věcí souvisí také s hlubokou minulostí.
To pak člověk vidí souvislosti, o kterých neměl ani tušení a vidí jak to pak do sebe všechno zapadá.
A pak i znásilněná žena může pochopit, proč se jí to stalo, že to náhoda nebyla.
Petro, když se ztotožníš s myšlenkou "NIC NENÍ NÁHODA", pak nelze rozlišovat a tvrdit, že něco se stalo jen tak a něco svůj důvod má. Pak pochopíš, že všechno souvisí se vším a neexistuje viníka a oběti.
|
| Eecta | 
|
(27.2.2009 13:17:02)
ze si za vsechno dobre i spatne muze clovek sam!
kdyz do me nekdo naboura - muzu si za to, protoze jsem tudy nemela jet?
kdyz na me spadne ze strechy rampouch - muzu si za to, pac nemam chodit po chodniku?
kdyz nekoho smete ozrala na mustku tramvaje - muzou si za to ti mrtvi, pac nemaji jezdit tramvaji, nebo ve svem podvedomi maji neco, co pritahuje ozrale ridice a zpusobuje jim smyky?
kdyz jedenactiletou holcicku ve vytahu prepadne a znasilni clapek - muze si za to, protoze nema cestou ze skoly jezdit vytahem, nebo proto, ze nema vypadat jako skolacka, po ktere jsou pedofilove?
clovek si urcite muze sam za hodne veci, ale ne za vsechno!
|
| JaninkaS. |
|
(27.2.2009 14:45:16)
Když přijmeš myšlenku, že Život jako takový má určitý smysl a funguje podle určitých zákonitostí, pak můžeš přijímat dál...
Je snazší a méně "bolestivé" přijmout za fakt to, že se nám dějí křivdy a vše nechat tak jak je, na ničem nepracovat.
Je těžší, přijmout za fakt to, že svůj život si tvoříme sami (svými myšlenkami, skutky a činy) - ale nejen tento život, jde o život, který žijeme zde na Zemi už po několik stovek let a tím, jak jsme žili v minulosti jsme si tvořili svou přítomnost resp.násl. budoucnost a stále na tom pracovat.
K tomuhle ale člověk nedospěje ze dne na den, je cesta na hodně dlouho, tudíž nelze zde ve zkratce vysvětlit a nastolit "obrázek", který si každý z nás může vytvořit sám tím, že začne hledat, shromažďovat a skládat jednotlivé puzzle. Každý jsme na jiné úrovni a proto chápeme každý různé věci různým způsobem - viz např. rozdílnost chápání knížky "Tvoje dítě...".
Snazší je odsoudit a zavrhnout, těžší pak přemýšlet, hledat a pracovat.
Eecto, tím, že si vytváříme a přitahujeme situace, které k nám přicházejí, není myšleno v tom smyslu, ve kterém jsi uvedla příklady. Opět, je to složitější a nelze pár slovy vyjádřit. Jsou o tom psány celé knížky, tudíž těžko sdělit v několika větách.
Ale příklad Ti můžu uvést...
Možná se Ti stalo, že Tě někdo rozčílil, rozhodil atd. a v Tobě to vřelo. Měla jsi spoustu negativních myšlenek. Krájíš cibuli a pořád přemýšlíš o tom, co se událo a máš na někoho vztek. Řízneš se do prstu. Můžeš v tom vidět, že kvůli někomu (koho jsi řešila v myšlenkách) jsi se řízla a Tvoje zlost ještě vzroste. Můžeš v tom vidět upozornění, že tudy cesta nevede a asi máš změnit něco ve svém myšlení, protože svým negativním myšlením budeš přitahovat podobnou událost, která se Ti nyní stala.
Neznamená to, že jsi zrovna prostě neměla krájet cibuli... Nevím, jestli je to dost zřetelné.
Tak je to se vším, jako v RaR dáváme dětem příklady přirozených důsledků, i to, že se nám něco přihodí je důsledek našeho chování - našich činů a myšlenek.
Jak jsem napsala, má to hlubší podstatu.
Piďásku, ale to samé pak lze říct např. i o RaR, jak tedy víme, že to, co děláme podle toho, co jsme nastudovali je správné?
Však i toto můžeme považovat tak, že přijímám něčí "filosofii" a je to tak?
Autoři knih typu RaR by tedy dle Tebe měli být též následní "učitelé", kteří do svých knih nabalí něco svého a konečný "spotřebitel-my na této diskuzi" článek slepě přebírá.
Jen je rozdíl v tom, že jsou věci realistické a duchovní, nic víc nic míň.
Stáňo, na mě to právě od té Jordánové působí tak, že ona to nazvala "obrazně" - použila slovo, které přiblíží význam toho co má na mysli širšímu okruhu čtenářů.
Ale pokud se do knížky začteš, tak ona děti vnímá jako úžasné a dokonalé bytosti, které mají svá "práva" (jsou to práva na výběr pohlaví, úkolu zde na Zemi atd., která máme přijmout) a ta jejich "práva" ozřejmňuje a určitou formou prezentuje rodičům a vlastně o tom ta celá knížka je. Z obsahu knížky je zřejmé, že je stoupencem RaR výchovy.
|
| achjo |
|
(27.2.2009 15:20:29)
Mišpulko, RR nestuduji, pro mě je to podnětné v tom, že když nějak činím a mám u toho určitý pocit dobrý nebo špatný (ač v zájmu ostatních) nabízí se mi malinko osvětlení se kterým souhlasím. Pravda je to podle mě, nemusí ale být dle ostatních. Měřítko mám své, nikdo nemůže mít stejné. Jestli tam zaznívají věty ze kterých nemám nejlepší pocit, neboť mi příjdou vykonstruhované a technické, tak je nepřebírám.Ale je to fajn kniha, líbí se mi moc, sama ji doporučuji k přečtení, ale neberu ji jako "bibli" a že to je jediný možný přístup, jak se dobrat ke spokojenému a vyrovnanému dítěti bez pošramoceného sebevědomí.Mám také velice ráda spontánnost bez omezení.Co ubližuje druhému člověku by člověk snad mohl vědět i bez moralizování, tady RR mi spíše příjde jako vhled ze sebe, než že by někdo něco měl.Já za sebe nerada něco přebírám do detailu, mám svoji filosofii.
|
| JaninkaS. |
|
(27.2.2009 15:31:07)
Pidasku, ale vždyť to je naprosto v pořádku. Nikdo zde přece netvrdil a netvrdí, že všechno, co je v knížkách psáno, je "svaté" a tudíž se vším musíme souhlasit a kdo nesouhlasí - běda mu.
Každý, nechť si vybere, kterou informaci hledal a pokud něco vidí jinak, než se dočte, pak je už pouze na něm, jestli si je tím, co ví (vidí jinak), jistý a nebo nejistý a má potřebu pátrat dál, aby si to ujasnil.
Každý z nás přijímá to, co cítí, že je s ním v souladu a tak je to v pořádku.
|
| Eecta |
|
(27.2.2009 15:48:45)
No ja samozrejme chapu, ze kdyz se napriklad pohadam s manzelem, pak krajim cibuli a riznu se do prstu - ze si za to muzu sama... protoze jsem vztekla a vsechno delam hr a myslim na neco jineho... to je podle me to opravdove "kazdy sveho stesti strujcem" a na to ja verim
ale neuznavam, ze nekdo je proste OBET a smeruje k tomu uz snad od narozeni, aby tou obeti byl.
kdyz se budu denne ozirat a vracivat se tou samou temnou casti parku ve 3 rano s minisukni a vystrihem na kolena - to si o to znasilneni primo rikam
ale co treba ta holka, ktera normalne sla ze skoly, normalne oblecena, v dome kde bydli xy lidi a nemuze vsechny znat. potkala u vytahu normalne vypadajiciho chlapka, nastoupila s nim a on ji znasilnil - cim si to privodila ona? nedavala ve skole pozor? nebo jako mi mino nenechala mamu vyspat? nebo se pred 200 lety rouhala? proc je zrovna ona tou OBETI?
prijde mi to jako v animaku Mravenec Z - larva dostane helmu nebo krumpac - a je z ni delnik nebo vojak a basta
tohle proste neuznavam, to by potom nikdo nebyl strujcem sveho stesti, byly bychom pitome loutky, vlacene za nejakym predem nalajnovanym cilem
|
|
|
|
|
|
| achjo |
|
(27.2.2009 13:29:27)
Mě osobně už to příjde jako moralizování a o to by přece nemělo jít. Jestli nepřijmu něčí "filosofii" , neznamená to, že člověk chápe míň. Pravdu stejně nikdo nenalezne, pouze tu svou. Příjde mi, že to co se vede po určité linii se jen přebírá a další následní "učitelé"nabalí něco svého a konečný článek slepě přebírá.Nebo ti "učitelé" jsou lepšími, znají veškerou pravdu?
Kolik je mýlek?
A pak i znásilněná žena může pochopit, proč se jí to stalo, že to náhoda nebyla..........Mám tento výrok pochopit tak, že ona sama pochopí, že si za to mohla sama? ......, že třeba v minulém životě......
Respekt beru jako samozdřejmost, ale omlouvat vše s pochopením nepřebírám.
|
| Eecta |
|
(27.2.2009 13:34:49)
me navic prijde ze vira v minule zivoty a vira v to, ze si za vsechno muzem sami, si odporuji
bud jsou minule zivoty a ja za ne ted pykam, pak mi ale laskave nekdo k porodu dejte slozku se seznamem mych prohresku - pac jinak se muzu jit bodnout a o nic se nestarat, protoze at se stane co se stane, nijak to neovlivnim, muze za to nejake me minule ci predminule ja
nebo si za vsechno muzem sami, ale pak ne za minule zivoty, protoze to jsme nebyli "MY" - mozna skoro, ale jine podminky narozeni, vychova... proste jsme to nebyli my. a proto by bylo nefer za NENAS pykat. jestli lzu, kradu a trapim zviratka, pak at se mi neco stane... ale pykat za to, ze jsem v roce 854 neco provedla...
|
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(27.2.2009 14:15:19)
Mišpulko, s tím, co píšeš o tyranech, v podstatě souhlasím. Nicméně si myslím, že označit několikatýdenní miminko tyranem, je nesmysl.
|
| Petra, dcera/07 | 
|
(27.2.2009 15:41:11)
Žluťásku ano, myslela jsem to tak. Podle mě je třeba rozlišovat v pojmech. Pokud se jedná o násilné činy, tak nepardonovat a neshánět vysvětlení,proč se co stalo. Asi se shodneme na tom, že násilí na člověku je zlo. Když to dovedu ad absurdum, tak to, že na někoho v dětství neměli rodiče čas a spolužáci ho nebrali mezi sebe, přece neznamená, že v dospělosti si násilím "uleví" na jiném člověku a ještě to tím odůvodnit?
Nezlobte se, ale mě některá vysvětlení tady přijdou silně přitažená za vlasy a až bych řekla "sektářská". Pro mě z toho vyznívá informace, že člověk v podstatě nemá svůj život ve svých rukou a vše se mu děje jako nějaké loutce. S tím nemůžu souhlasit. A hlavně nechci souhlasit.
To, že se lidé v životě někam "posunují" a rozvíjejí se, to je v pohodě a pokud by to tak nebylo, člověk by zakrněl a bylo by to hodně smutné. Nicméně k přijímání různých "duchovních cest a pravd" je třeba přistupovat kriticky. Psala jsem tu už o dogmatismu. Na mě to působí, že některá "moudra" převezmete a potom k nim hledáte argumety, proč jste je převzaly. A převzaly jste je proto, že autor moudra uvedl, že tohle je pravda a tak to je. Chybí mě tu vlastní zdravý úsudeka využití vlastních životních zkušeností.
Nechci nikoho urazit a omlouvám se, jestli k tomu nechtěně z mé strany dojde. A už se dále nehodlám k tomuto tématu vyjadřovat. Argumenty, které zde zazněly mě nepřesvědčily, abych měnila svůj názor a další psaní z mé strany by bylo jen omíláním už napsaných názorů. Ráda jsem četla vaše inspirativní nápady v oblasti výchovy a postřehy z užívání RaR metody. Osobně však odmítám povyšovat jakokoliv výchovnou metodu nad svoje cítění a pocity při výchově (i když nikdy nebudu vzorně respektující matka). Můj duchovní rozvoj rozhodně není v začátcích, ale evidentně jdu jiným směrem. Proto mě přijde zbytečné, abych se jakkoliv dál vyjadřovala.
|
| JaninkaS. |
|
(27.2.2009 16:12:00)
já se ztotožňuji s tím, co koresponduje s mými životními zkušenostmi.
Jen dodám sama za sebe - prezentuji zde svůj názor, ke kterému jsem došla - jak za pomoci duchovní literatury, tak vlastních životních zkušeností, že svůj život si řídíme jen my sami - svými činy, myšlenkami, zkušenostmi (zjednodušeně řečeno, je to složitější proces). Pokud z toho, co jsem zde napsala chápeš, že jsme jen "loutkami", pak chápeš špatně, celou dobu zde píši pravý opak.
Když člověk zkusí žít "moudra", která se v životě dozví a u kterých vnitřně cítí, že s ním souzní, pak následně může hodnotit, zda jsou či nejsou založena na pravdě a když ví, že jsou, pak je může prezentovat je jako svůj názor na něčem založený.
Nikdo tu nikoho nepřesvědčuje, jen diskutujeme.
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(27.2.2009 17:02:57)
... mj. o tom zdravém úsudku a ohl. autorů jako Jordanová a spol., kteří prostě něco "jen tak" tvrdí - bez kloudného zdůvodnění, a prezentují to jako nějaké "moudro", a že dle mého dojmu to (nekritikcy) přijmou často lidi, kteří už něco podobného přijali předtím a teď si jen hledají další zdůvodnění, další díly do svého obrázku...
Je mi blízké, co píšeš. Já taky nejsem, co se "duchovna" či filozofický otázek týče, "nepopsaný list papíru", ale beru to prostě jinak, mám jiný příštup a jde to jiným směrem - no v podstatě jak píšeš, mám pocit že vím jak to asi myslíš...(?)
|
| JaninkaS. |
|
(27.2.2009 17:09:30)
Jordánová pokud vím, se mj. zabývá Kineziologií. K tomu je potřeba se taky nějak dopracovat, nejen něco jen tak přijmout. Je to proces duchovního růstu a bez toho to prostě fungovat nemůže.
|
| JaninkaS. |
|
(27.2.2009 17:12:38)
V podstatě by se dalo říct, že Život sám je velkým učitelem RaR. Respektuje všechny naše myšlenky, činy a chování a dle toho nám dává přirozené důsledky. Žádné tresty - ani odměny. Pouze důsledky...
|
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(27.2.2009 21:24:24)
... mj. projevuje tak, že Jordanová např. tvrdí že nevolnosti na počítku těhotenství pramení z toho, že žena to dítě podvědomě nechce, tak mi to přijde zcela absurdní a fakt nevím na úkor čeho ten "růst" pak byl - na úkor zdravvého úsudku a schopnosti obstarat si relevantní informace...?
Je přece celkem známé, že hlavní příčinou těch nevolností jsou hormonální změny, ke kterým na počátku těhotenství v těle ženy dochází - a jedna to holt pociťuje víc než druhá, resp. ty hormony nemají u všech stejně silné "vedlejší" účinky.
A ten její "komandující" způsob  - na konci každé kapitoly (a někdy i uprostřed) samé rozkazy s vykřičníkem (asi bychom to my omezenci jinak nepochopili?), přednesené s velkým patosen, ale mnohdy dost banální - jako třeba "Buďte upřímní. Ŕíkejte dětem pravdu!" (str. 135) No na to bych v životě nepřišla!
Nebo na jedné stránce (str. 250) dvakrát výzva (tučně a třemi vykřičníky): "Přijměte pravdu! Nerozčilujte se a zamyslete se!!!" Tomu říkám duchovní růst jak noha... 
|
| Andrea + 2 holky | 
|
(28.2.2009 0:31:17)
Ahoj holky,
nejak ted nestiham psat, ale koukam ze resite Jordanovou - jak pise Mispulka - Jordanova se zabyva Kineziologii, a jeji knihy (teda aspon ty ktere jsem cetla) jsou o tom. Musim rict, ze k vetsine poznatku o kterych pise v Dite jako sance pro tebe jsem taky dospela, nebo mi prijdou logicke. Kineziologii se taky zabyvam. Ovsem pro nekoho kdo je mimo tento obor to zmatecny pripadat muze.
|
|
| JaninkaS. |
|
(28.2.2009 12:41:38)
MM, duchovní růst se neprojevuje tím, že někdo něco někde tvrdí, tak se může projevovat duchovní úroveň toho konkrétního člověka, na které se zrovna v tu chvíli nachází, kam do té určité doby dospěl na své cestě duchovního růstu. Duchovní růst je celo-Životní cesta (když vezmu v potaz i časovou neomezenost) a práce na sobě samém. Duchovním růstem prochází každý z nás, někdo jde rychleji, někdo pomaleji, někdo i nějaký čas stagnuje - všechno záleží na okolnostech a souvislostech.
K Jordánové:
Ty zde používáš neúplné a nepřesné interpretace z kontextu, takže se mi to jeví trochu zkreslené.
V obecném měřítku J. tvrdí, že vše souvisí se vším. Těhotenské nevolnosti, jak píšeš, souvisí s hormonální změnou v těle ženy. Otázkou dále je, co je důvodem, hormonální nerovnováhy. Když přijmeš to, že veškeré neduhy, nemoci a potíže si způsobujeme sami (velmi zjednodušeně řečeno), pak se dostáváme k tomu, co popisuje J. Vědomé a nevědomé myšlenky, v tomto případě těhotné ženy, ovlivňují i její rovnováhu či nerovnováhu jejího vlastního těla a to se následně projeví na fyzické úrovni. Nemusí jít nutně o to, že dotyčná žena si dítě nepřeje. Jde i o různé vědomé i nevědomé/podvědomé strachy, obavy - např. kvůli potížím v prvním těhotenství, jde o neplánované - nečekané těhotenství, strach z odpovědnosti, podvědomé obavy z budoucnosti, žena se cítí na vše sama-bez podpory atd. atd., je toho strašně moc, co může negativně působit na psychiku a následně se projevit.
J. uvádí konkrétní příklady, které má ze své praxe Kinezioložky, protože pomocí toho, že dotyčného dostane do jeho minulosti, vyplývají souvislosti, které s konkrétními potížemi souvisí. Takže přiřadí konkrétní emoce a situace ke konkrétním potížím. Proto může ve své knize uvádět konkrétní příběhy.
Věc jiná je, jak na Tebe knížka působí. Použité vykřičníky Ti můžou evokovat pocit "komandujícího" způsobu vyjadřování, každý může mít pocity při čtení naprosto rozdílné, chápu to.
Jde o Tvé pocity a emoce, které to v Tobě vzbuzuje. To není "problém" Jordánové.
|
| Racek |
|
(28.2.2009 14:21:12)
Clovek tu chvili neni a pak zasne, kam se za tu chvili hovor dostane... ale vzhledem k tomu, ze vsechno souvisi se vsim, se vlastne asi resi porad to same - kdo jsme, odkud prichazime, kam jdeme... a co s detmi.
Ja se teda klonim k tomu(velmi obecne a zjednodusene receno), ze vse, cim si clovek projde, muze pouzit jako namet k zamysleni a popripade snaze o zmenu v sobe. Otazka je, jestli to tak zamysli nejaka vyssi moc nebo rad veci (ktery mi "prideluje" to co potrebuju a snesu, a kdyz nepochopim jemny naznak tak mi prida - zas na druhe strane, existence sebevrazd se mi nezda tak uplne v souladu s predstavou "kazdy dostane co unese", ale mozna kdyz prihlednu k prevtelovani a nesmrtelne dusi tak by to mohlo fungovat i tak), nebo jestli ma "jen" kazdy tuto moznost a je pouze na nem co s ni udela (pokud se pouci, tak ho mozna pristi mensi lapalie nerozhodi; pokud se nepouci, bude furt narazet do stejnych futer).
A ani mi neprijde tak uplne neslucitelne, ze podle jednech je nevolnost v tehotenstvi zalezitosti hormonu a podle druhych zrcadlem vnitrnich problemu. Slysela jsem krasny pribeh od pani Daniely Fischerove o tom, jak se na pohrbu obeti autonehody sejdou pratele a znami zesnuleho a kazdy ma svou teorii, proc ze dotycny zemrel - astrolog mluvi o konjunkturach planet, psycholog o sebevrazednych sklonech, expert na minule zivoty o prohrescich v hluboke minulosti, automechanik o sjetych gumach... Pak se rozejdou domu a kazdy z nich, presvedceny o sve Pravde, si rika, kolik nechapavych zabednencu tam zas potkal... a ono to mozna bylo opravdu tak, ze dotycny kdysi davno udelal neco opravdu nehezkeho... a tak mel jeste i v tomto zivote sebevrazedne sklony... ktere se projevily obzvlast silne pri odpovidajici konstelaci nebeskych teles... napriklad tim, ze uplne vytesnil termin technicke kontroly...
Koneckoncu ani v "hmatatelnych" vecech casto neexistuje (nebo aspon nam jeste neni znama) nejaka jedina vseobjimajici pravda - kdyz vezmeme treba takove svetlo, ktere je zaroven proudem fotonu a zaroven vlnenim... teorii relativity... deje na urovni atomu a jeste hloubeji...
Cimz ale pro me to, ze neco ma nejaky "duchovni" vyznam, jeste neznamena, ze tim je vse vyrizeno a nema se to resit i na jine, napr. materialni urovni bezneho zivota. Napriklad pocit hladu muze byt urcite zpusoben i tim, ze mi chybi (zivotni) napln, ale pokud uz jsem tyden nejedla, priklanim se k tomu, ze by krome rozjimani neuskodilo i neco maleho k zakousnuti. (timto zdravim vsechny priznivce Medvidka Pu, popripade zajemce o Tao M.P.)
Aneb, jak pravi prislovi, nez odevzdas kravu do vule Allahovy, tak ji poradne uvaz.
Prosimvas, kdo jste tu Jordanovou (a j.) cetli a vclenili do svych zivotu, mluvi proti tomu z vaseho hlediska neco?
Nebo jinak:
Kdyz na hristi placate s mladsim ditetem babovicky a koutkem oka vidite, jak starsi dite nastupuje do auta k neznamemu panovi, zasahnete do deje nebo (nejlepe pisemne) podekujete Univerzu, ze se diteti dostava toho, co potrebuje?
Mam si duchovne rozvinutou spolecnost predstavovat tak, ze A znasilni X, ktera(-y) mu jeste za cerstva podekuje za ustedrenou lekci, nacez si potresou rukama a A odchazi v zari paprsku zapadajiciho slunce pomahat dalsim?
Mam v ramci R&R vychovy ujistit deti, ze je uplne v poradku si navzajem ublizovat, protoze ten druhy se bez toho nemuze duchovne vyvijet?
Je vubec potreba respektovat deti? Treba to ani nejsem ja, kdo o ne prerazi varecku... treba jsem jen prostrednikem Vyssiho Principu ktery jim na oko brutalni akci umoznuje dalsi vyvoj...
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(28.2.2009 15:21:35)
 ... - to mi až tak nevadí, ale co mě zaráží je to, že Ty (a některé další tady) se zřejmě vůbec nepozastavuješ nad tím, že JORDANOVÁ NENÍ VE SVÉM PROJEVU ANI TROCHU RESPEKTUJÍCÍ!
Představ si, že by s Tebou někdo seděl u kafe a neustále Tě zvyšeným hlasem komandoval - udělej tohle, nedělej tohle, zamysli se...!!! Jak dlouho by jsi to asi vydržela? Nic jiného nedělá Jordanová, akorát v tištěné podobě - a to komandování nejen že jí projde, ale ještě údajně svědčí o duchovním růstu?! Promiň, ale to mi přijde paradoxní a nepochopitelné! Proč neměřit všem stejně??? Protože ONA je nějaká "samozvaná guru", nebo...??? 
Řeší se tady mj. otázka, zda knížky jako Pejsek a kočička jsou respektující či ne - já to chápu, taky nad tím přemýšlím, ale ve srovnání s projevem JOrdanové je tato dětská knížka (a řada dalších) včetně evtl. sporných pasáží úplný vzor respektující komunikace (a navíc Čapek aspoň umel psát )!
Na jednu stranu je to tu diskuse o R+R, tedy příštupu který mj. obnáší dětem nic nepřikazovat, nýbrž komunikovat s nimi s respektem, porozuměním a pokud možno tak, aby samy dokázaly převzít zodpovědnost... atd. A na druhou stranu se ve stejné diskusi obhajuje autorka, která ve své knize neustále přikazuje, sekýruje a - s prominutím - z čtenáře "dělá blbce". Prostě pro mě to nejde dohromady, je mi líto...
Ale nic ve zlém. 
|
| MM, 2 kluci | •
|
(28.2.2009 15:48:56)
M.
|
|
| JaninkaS. |
|
(28.2.2009 18:51:42)
Racku, uvedla jsi hezký příklad. Je spousta lidí, co vidí jen část souvislostí a vidí je jako "nešťastné náhody", ale jsou i tací, kteří se snaží pochopit všechny souvislosti dohromady - jako celek.
Takže někdo nemusí vidět náhodu v tom, že dotyčný člověk měl tomto životě sebevražedné sklony,které se projevily obzvlášť silně při odpovídající konstelaci nebeských těles, například tím, že úplně vytěsnil termín technické kontroly...
V podstatě všechny tyhle souvislosti, které se nashromáždily, můžou vést k události, která je důsledkem další události z minulosti.
Je to pěkný příklad, pro nastínění té podstaty,o které se tu bavíme.
Otázce:
"Prosimvas, kdo jste tu Jordanovou (a j.) cetli a vclenili do svych zivotu, mluvi proti tomu z vaseho hlediska neco?"
nerozumím. Nevím, co máš na mysli tím "proti tomu".
Tvůj příklad v posledním odstavci se mi jeví jako nepochopení toho, co jsme se tu snažily nastínit. Snad bude stačit, když sdělím, že věci vnímám tak, jak jsem výše napsala (tzn. tak, jak jsi uvedla v druhém odstavci).
MM, připadá mi zbytečné tu diskutovat o formě psaného textu a tím, jak no koho působí. Jak jsem už psala, na každého to může dělat a dělá jiný dojem. Mě nepřipadá, že by něco přikazovala či komandovala. Takový pocit jsem neměla a nemám. To co jsi uvedela např. já vnímám jako zdůraznění v jejích očích důležité informace. Ale, vnímám to tak já, Ty to samozřejmě vnímáš jinak, chápu to.
Ano, máš pravdu, pokud bych se setkala s někým, kdo by měl tendence mě zvýšeným hlasem komandovat, tak by se mi to asi nelíbilo. Nicméně Jordánovou osobně neznám, abych mohla říct, že na mě tento dojem dělá.
Já zde nikoho neobhajuji, píšu zde své názory a moje pohledy dle svých pocitů, jak na mě určité věci působí.
Hodnocení toho, zda je někdo či není na určité duchovní úrovni mi nepřísluší.
Duchovním růstem jsem měla na mysli - že nějakým způsobem zřejmě Jordánová musela dospět do fáze, kdy se dokázala "dopracovat" k tomu, aby mohla provádět Kineziologii - nic víc, nic míň.
Jen netuším, kam tuto diskuzi směřuješ, měla jsem pocit, že jsi původně měla spíš "problém" s tím, že se Ti něco v knize zdálo nelogické a chaotické.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(28.2.2009 19:09:29)
Já se jen tak bokem přidám - zrovna u toho Tvoje dítě ... jsem měla ze všeho nejvíc pocit, že čím dál kniha běží, tím víc je to nastavovaná kaše - jako na začátku pár zajímavých myšlenek a neotřelých úhlů pohledu na některé životní situace, do toho bouřlivého období okolo početí, těhotenství, porodu a prvních let se dá napasova a najít na tom leccos. A pak si dala za úkol dopsat to do dospělosti toho dítěte a vytratily se ty silné zlomy prvních let, tak ještě tak desetkrát zopakuje to, co už napsala v prvních třech kapitolách. Pro mě byta kniha měla smysl asi jako dvě A4 textu, zbytek byl v mých očích balast.
Měla jsem ještě poznámku k těm obětem a omlouvání násilníků. Myslím si, že agresora lze pochopit a lze mu pomoci najít důvody a cestu, jak příště neudělat, co udělal. Ale nelze tím nikterak omluvit čin.
|
|
| Eecta |
|
(28.2.2009 22:37:51)
ja se nestacim divit - to nikomu z vas - myspulko, zlutasku - neprijde, ze je to proste normalni? ze to nesouvisi s nechtenim ditete, obavami matky zda to zvladne, ze ji partner nemiluje jako driv, maji malo penez atd.
nepripustite, ze je to proste zcela obycejna reakce organizmu na masivni zmeny v celem tele? vzdyt pri tehotenstvi se toho deje tolik, o cem vime - a co teprve kolik procesu vubec nezname...
proc za vsim porad hledat nejake NECO?
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(28.2.2009 23:13:30)
Holky tleskám, spousta podnětných myšlenek. Já už jsem si říkala, jestli vůbec budu k duchovnímu tématu přispívat, je to tak osobní a navíc na netový diskusi, kde je to přímo babylon názorů a těžko se hledá shoda...ale nedá mi to. Moc se mi líbil pohled na R+R ve srovnání s principem fungování vyšších zákonů na zemi, to mi přijde hodně přesné. A Racku taky ten souhrn různých pohledů na jednu událost.
Eecto, ono někdo za tím něco hledá někdo ne... já osobně, pokud bych prozvracela třičtvrtě těhotenství, tak bych rozhodně hledala, co se za tím skrývá. Záleží na tvém založení.
V podstatě je to o tom, co bylo dřív, jestli vejce nebo slepice. Uvedu příklad, konkrétně třeba na depresích, mám s nimi osobní zkušenost. Jedna verze: je to chemická nerovnováha serotoninu, následkem čehož jsou deprese. Druhá verze: nejdříve vznikne určitá psychická nerovnováha, souhrn různých problémů, který na fyzické úrovni vyvolá nedostatek serotoninu a následkem jsou deprese. Trpěla jsem endogenní depresí, o které lékaři tvrdí, že je nevyléčitelná. Deprese jsem pár let neměla. Asi je jasné, které verzi věřím.
|
| Eecta |
|
(1.3.2009 15:38:58)
aha, tak uz chapu zasadni rozdil v pojmosloci - ty hledas neco, abys nebyla pasivni (shrnute receno)
ja to mam naopak - myslim, ze kdyz clovek bude za vsim hledat NECO, bude pasivni a ocekavat, ze se NECO stane, NECO se ho zastane a podobne
zatimco bez hledani NECEHO jsme sami za sebe - to je me pojeti
|
|
| JaninkaS. |
|
(1.3.2009 21:00:15)
Eecto, ještě upřesním, co myslím tím "NĚCO". Z Tvého posledního příspěvku mám pocit (možná mylný), že si myslíš, že tím míníme nějakou vyšší moc apod., proto to možná pak vyznívá, že jen pasivně čekáme a očekáváme, že "NĚKDO" za náš "NĚCO" vyřeší a na to spoléháme. To je OMYL.
Hledat "NĚCO" = zkoumat a hledat právě ty souvislosti, které nás mohou dovést k podstatě, příčině, daného problému (nehody, nemoci, potíže atp.).
|
| Eecta |
|
(1.3.2009 21:47:34)
nevim co presne myslite vy se svym NECO
moje neco je asi mene duchovni a vice racionalni
viz nevolnosti v tehotenstvi: nekdo v tomhleda skryte "vady na krase" - nechtene dite, potize s penezi, se vztahem...
ja v tom hledam uzasnost toho, co vsechno nase telo umi, i kdyz mu nekdy trochu trva, nez se s danym problemem vyporada
|
| Romca+ Ondrasek a Tonicek | 
|
(2.3.2009 11:33:56)
Ahoj,
chtela jsem se zeptat,jak by jste se vyporadaly se vztekajicim se ditetem,kdyz mu neco nejde podle jeho predstav,kdyz mu-synovi reknu,kdyz ti to nejde zkus to pomalu znovu nebo chces pomoci (ale cele to za tebe delat nemuzu,pomuzu ti a pak to dodelas sam),ale on byt i z lenosti chce cely ukon po me,treba oblekani a rika,ja to neumim(treba to oblekani),co mu rici na to ja to neumim, jak ho motivovat pozitivne v ramci RaR,rikam mu kdyz to neumis pomuzu ti,naucime se to,ale to nezabira (vzteka se),nemate prosim jina aletrnativni reseni,predem dekuji za Vase napady.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(2.3.2009 11:43:53)
Romčo, kolik mu je? Dcera se nechtěla oblíkat ještě mezí 3-4 roky, nakonec se ukázalo lepší to nehrotit a domluvit se, co si oblékne sama a co já. Dodnes (4.5) se občas sekne, že třeba boty já, ale většinou už stačí jen prostě odmítnout ;)
|
| Romca+ Ondrasek a Tonicek |
|
(2.3.2009 11:56:19)
Marketo,
budou mu v kvetnu 4 roky,umi se obleci,ale nechce se mu obcas,nekdy mu to jde dobre a vsechno i zipy u bundy umi,ale obcas chce prudit a me nenapad co mu rict na to jeho obligatni neumim to-(a vyres to ted za me),mam mu na to rict:kdyz nekdo neco neumi tak by se to mel snazit naucit,vsichni to tak delame,me tatinek take neoblika.
|
| Romca+ Ondrasek a Tonicek |
|
(2.3.2009 12:01:00)
je to i u nejakych cinnosti jako kresleni a tak,kdy mu neco ukazuji a on to pak zkousi take,ale nejde mu to a vzteka se,ze mu treba neco nejde tak namalovat,rada bych v nem nejak podporila trpelivost,ale nevim jak?????
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(2.3.2009 12:04:18)
Romčo, já myslím, že to přejde s tím, jak mu věci půjdou líp a líp. Dcera taky bývá "poraženecká", někdy stačí jen povzbudit, ale stane se, že se na to opravdu necítí a pak nemá smysl tlačit. Třeba malovat dlouho nechtěla, nešlo jí to a tak cítila tlak, a teď úpřed ní nezůstane papír (a stěna  ) bílý.
Mimochodem, zipy ještě vůbec neumí, nehrotím to, vidím, že občas nadšeně přijde, že se jí to povedlo, tak ji ve zbytku situací nenutím a prostě zapínám.
|
| Romca+ Ondrasek a Tonicek |
|
(2.3.2009 12:50:39)
holky dekuji za napady,jj,take jsem v tyto formulky uz cetla,problem je si na tu vhodnou formulaci vzpomenout,protoze i slovicko muze pak vzbudit konflikt,zkusim to...je to hodne i o te unave a chuti,njn,musime na sobe pracovat
|
|
|
|
|
|
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(3.3.2009 12:16:15)
...v těhotenství - mají vlastně ochrannou funkci pro nastávající maminku a její miminko, protože v tomto stavu by hned tak nesnědla/nevypila něco závadného. Prostě ji to nutí dávat si v tomhle období setsakra pozor na to, co jí a co pije!
A je to tak od přírody schválně, že má žena v té odbě žaludek jak na vodě a "háklivá" třeba i na kafe (můj případ - na počátku obou těhotenství jsem hu nemohla ani cítit, kdyžto jinak jsem docela "kafařka" ) či jiné potenciální "jedy". I ten citlivější čich má podobnou funkci - tak lze hned v zárodku odhalit zkaženou potravinu (plíšeň apod.), byť by byla "chycená" jen malilinko... A je to tak právě nejvíc na začátku těhotenství - větsinou první trimestr, protože v tomto období je největší nebezpečí ohrožení těhotenství různými vlivy.
Já vůbec nepopírám, že mohou dodatečně existovat další faktory, které mají také vliv na to, do jaké míry žena nevolnostmi trpí - jako ty zde zmiňované psychické problémy, obavy atd. -, ale to nemění nic na základní funkci tohoto stavu (viz výše) a jeho hormonálních příčinách.
|
| marketa | •
|
(3.3.2009 13:45:37)
jo, souhlasim, vzdyt to se prece nevylucuje.
kdyz nekdo ji tak jako tak hodne zdrave, nepije treba kafe apod. zije pravidelne, dost spi, nema duvod k vetsimu stresu, rodina a okoli je v pohode .... asi pak treba nema nevolnosti, nevim.
ja jsem na to byla dobre, jen zaludek trochu na vode, nemela jsem moc chut k jidlu, ale myslim, ze telo se proste chtelo procistit od vsech skodlivin co se vnem tak poruznu usadi. no a bylo tenkrat desne horko, takze neni divu, ze mi bylo zle. na koho jsem se podivala, tomu bylo nanic z toho hicu.
|
|
|
|
| Ennywan |
|
(2.3.2009 13:26:04)
Tak jsem tady nad tou naší diskuzí o Jordánové přemýšlela včera u TV, když jsem se dívala na reportáž, jak jsou v Kongu dennodenně znásilňovány ženy a děti, jak jsou pak ty ženy považovány za méněcenné, prostě mi z toho bylo hodně smutno. Řekněte mi, jak napasovat ten postoj a přesvědčení o tom, jak si za vše můžeme vlastně my sami, na takové oblasti? Kde se dějí zvěrstva ve velkém? Jaký tohle má smysl z toho úhlu pohledu, jak jej Jordánová prezentuje a se kterým se mnohé ztotožňujete? Jedna věc je brát a přemýšlet o duchovních přičinách nemocí, událostí apod. v rámci naší v podstatě klidné společnosti, kde jakž takž funguje rovnoprávnost a druhá věc je, jak vysvětlovat ten jako by stejný druh nemocí, událostí v rámci takové společnosti, jaká např. funguje v Kongu. Pokud jde o ty základní duchovní principy, tak by to přece mělo vycházet stejně, ale mi to prostě nějak nefunguje. Neumím to momentálně lépe vyjádřit.
|
| modrej obláček | 
|
(2.3.2009 15:45:20)
Čau holčiny,
jdu si zas pro radu.
Jste mi tu výchovou tak nejblíž, tak potřebuju poradit, co s kousáním. Matějovi je 16 měsíců a pořád nás kouše. Nedělá to ve vzteku, ale jen prostě po nás leze, tulí se a vždycky, jak se obličejem dotkne, tak kouše. Už se bojím ho na sobě na břiše nechat jen tak ležet, dcera ta už zdálky řve, že jí bude zas kousat, přitom on se chce pomazlit, nebo blbnout, ale i u toho kouše 
Jak reagovat? Dělat že nic se mi nechce, plácnout nebo kousnout taky, jak někdo radí - a) nepomáhá, b) mi je docela proti srsti.
Nic nepomáhá...asi počkat, až ho to zas přejde, co?
|
| marketa | •
|
(2.3.2009 15:54:09)
vlastni zkzsennost nastesti nemam, ale slysela jsem radu - kleknout si pred dite a s vaznym oblicejem zavrcet a rict NE! NE! AUA!
pripadne po vystraze odnest na malou chvilinku do vedlejsiho pokoje (kraticka izolace) a pak znovu zopakovat. kousani boli! ne! ne!
je dulezite udrzet opravdu vazny oblicej, jinak z toho maj mrnousove jen srandu.
|
|
| JaninkaS. |
|
(2.3.2009 18:45:28)
Cimoril, synek tohle taky dělal. Taky ne ze vzetku apod., ale když byl rozdováděný. U nás platilo, když kousnul, tak se odtáhnout a říct, au to bolí! Teď jsi mě kousnul a mě to moc bolí.
On je teda hodně empatický, takže u nás tohle stačilo a přestal to dělat celkem brzy.
|
|
|
| Racek |
|
(2.3.2009 15:52:47)
Popravde receno, kdyz se podivam na cele lidske dejiny...
akorat ze holt nekdo ma tu smulu, ze mu "civilizovanejsi" zeme poskytnou zbrane, nebo odbytiste pro otroky, atd.
Podle me je dost podstatny rozdil mezi vztahem sebevnimani-postaveni-bezpeci u nas a v problemovych oblastech. Ne teda ze tady by to fungovalo stoprocentne, ale prece jen mas nejakou sanci. Zato kdyz jsi v zemi, kde te libovolny chlap muze znasilnit proste proto, ze jemu to prijde normalni a nikdo mu v tom nezabrani, navic pokud ty jako obet prezijes tak mas sanci ze te ukamenuji ntp., tak podle me muzes mit sebevedomi a duchovni uroven jakou chces, ale jedine co to zmeni bude tak akorat to, jak se s (opakovanym) znasilnenim smiris.
|
| marketa | •
|
(2.3.2009 15:55:56)
presne tak racku, souhlas.
sebevedomi je ti jako zene v nejake rozvojove muslimske zemi vazne na h...o.
|
|
| Romca+ Ondrasek a Tonicek |
|
(2.3.2009 16:54:00)
K tomu kousani:
Ihned jak kousne,urcte hned reagovat,rici ne,au boli me to (dost durazne)a pak ho treba polozit.Jak by me kousnul,prerusila bych mazleni a chovala ho jen pokud nebude kousat.Drzim palce!
K tomu islamu:
Moc toho nevim,nemohu soudit,jiste je ze zeny to tam maji velmi slozite v jakychkoli pravech oproti muzum (mozna jste cetly nebo videly:Bez dcerky neodejdu-kdyz si na to vzpomenu,naskakuje mi husina),tam se o nejake spravedlnosti neda hovorit,kdyz zena je neverna hrozi ji hned ukamenovani ci jine hruzne tresty.
|
| Romca+ Ondrasek a Tonicek |
|
(2.3.2009 16:55:40)
koukam ze jsem se odchylila,v Kongu je to mozna jinak,nejak me hned napadl islam,ale tam to zeny take nemaji jednoduche.
|
| JaninkaS. |
|
(2.3.2009 18:27:49)
Holky, já chápu, že když nahlížíte na věc jinak než my-které zde nastiňujeme určitý názor, tak těžko lze pochopit, proč se děje někde někomu něco tak hrozného - viz Kongo a že na to může někdo nahlížet jinak než na "bezpráví". Není to jen tam, jsou oblasti, kde lidé trpí hladomorem, umírají masově na AIDS nebo žijou nepřetržitě ve válce atd., atd., atd..
Proč vůbec jsou na Zemi komunity lidí s tak odlišnými podmínkami pro život?
Proč někde někdo žije život nadmíru spokojený, v podstatě mu nic nechybí (a to jsou i kmeny např. v Austrálii, které nevlastní žádné věci zvláštní materiální hodnoty a žijí v naprosté rovnováze sami se sebou a okolní přírodou) a někdo celý život od narození trpí...
Ale lze se dostat k informacím, co tomu zřejmě nasvědčuje a že nic není náhoda.
Já chápu, že prostě tohle každý vidí jinak, taky jsem to viděla podobně jako vy, do určité doby... Než jsem se dostala k tomu, že za vším je možno vidět hlubší souvislosti, brala jsem, že vše je asi někde dopředu napsáno, nalinkováno a že prostě jestli mě má přejet auto, tak mě přejede a já to neovlivním. Že je to prostě nějaký "OSUD" a já jsem v té hře zvané Život jen nějaká loutka.
Žila jsem do určité doby (v mých očích) pasivního příjemce a od určité doby se snažím žít aktivního tvůrce svého života. Mám srovnání s tím, co jsem žila předtím a co žiju nyní. Mám možnost hodnotit výsledky. Proto zkrátka mám názor takový, protože mě o tom Život neustále přesvědčuje. Proto můžu sama za sebe vypustit z pusy, že vše, co se nám děje si vytváříme sami.
Markéto(bez ikonky), v čem vidíš rozdíl Ty /když jsi tu hovořila o své těhotenské cukrovce a že zřejmě znáš příčinu, proč se u Tebe projevila/, jestli jde o nemoc jako je např. těhotenská cukrovka, AIDS, rakovina a dále, jestli jde o nehody jako například autonehoda, úraz, násilný čin apod.? Proč by něco mělo souvislosti a to další ne?
Já v tomhle případě prostě vidím vše jako nerovnováhu - negativní události a všechny tyto negativní události mají nějaký spouštěč, nějakou příčinu. Akce vyvolá reakci. Každý důsledek má nějakou příčinu.
Funguje to tak se vším. Něco se "porouchá", tak bych asi měla hledat příčinu toho, proč se to stalo a kde je chyba. Když to budu ignorovat s tím, že se to asi prostě občas stává a s ničím to nesouvisí, tak se to samo do pořádku nedá.
Dokud se "nevyléčí" příčina stále stejného důsledku, pak je to neustálý kolotoč.
|
| marketa | •
|
(3.3.2009 0:43:23)
jsou priciny, ktere mohu ovlivnit a priciny,ktere neovlivnim. svoji nemoc mohu rozjet nebo zhorsit streasem apod, to ze se na me vrhne chlipnik v parku teda vazne neovlivnim.
|
|
| marketa | •
|
(3.3.2009 0:49:47)
MY ... je jako kdo? nebylo by od veci vzdy mluvit pouze za sebe? ;-)
nebo jsi nacelnik, mluvci a saman nejakeho kmene z te australie ;-)
|
| JaninkaS. |
|
(3.3.2009 8:56:08)
Markéto, já zde mluvím sama za sebe. Z diskuze vyplývá, že nejsem jediná s určitým názorem, že tu ještě někdo další nastiňuje podobné vidění určitých věcí. Mám na věci stejný pohled jako např. Žluťásek. Považuji to za my - bylo to myšleno v obecné rovině (nevidím v tom nic špatného, možná tedy nevhodně zvoleno), neuvádím nic konkrétního. Příště si dám pozor s formulací.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(3.3.2009 9:22:32)
Markéto, tak do toho "my" si v tomto případě můžeš přiřadit i mně. Nemám proti názoru Mišpulky či Žluťáska, které tu v této souvislosti padly, větší výhrady. A jsme zpátky u respektu. Respektu pro jiný názor.
Ale musím říct, že tady bylo nastíněno emočně hodně silné téma, takže to chápu, už tu chybí jen porod doma, interrupce a vegetariánství.
|
|
| marketa | •
|
(3.3.2009 13:54:41)
jo, to je prima, ze se s mispulkou ztotoznujete. ja si ale presto myslim, ze je na miste byt opatrnejsi, co se "MY" tyce. alespon to nejak opatrne doplnit, pridat podminovaci zpusob apod. ostatne v RaR pred tim taky dost varuji. on se clovek pak muze seknout ...
tema je to kontroverzni, ale nemyslim, ze se az tak zasadne neshodujeme. spis mam pocit, ze mame jiny nazor, na to, jak moc ma vliv prostredi a jak moc vlastni aktivita. a nakolik jsou priciny ovlivnitelne vlastnim konanim.
ja taky souhlasim, ze vse ma svou pricinu, ale jsem skepticka v tom, do jake miry nektere priciny muzeme ovlivnit. ale nebere mi to silu k vlastni iniciative a snaze ridit muj osud, jak jen to je mozne. takze asi tak.
porod doma, jo to bych rada ... ale jetli budu mit zase cukrovku, tak to nepujde. na to mi zadna PA nekyvne.
interrupce, to si musi kazdy se svym svedomim domluvit sam ...
a vegetarianstvi, to vidim podobne. rozhodne bych do toho nikomu nemluvila, at uz je muj nazor na vec jakykoli.
|
| P + 6 |
|
(4.3.2009 8:40:46)
Mišpulko, Žluťásku, Stáňo, přidávám se k vašemu MY. Celý život jsem byla týraná chudinka oběť. Před rokem jsem konečně převzala za svůj život zodpovědnost a snažím se o změnu. Musím říct, že život "oběti" byl jednodušší, změna moc bolí, ale stojí to za to. A Markéto, opravdu si sama můžu za to, že jsem si vybrala za manžela narcistu se sadistickými sklony. Opravdu si sama můžu za to, že jsem se 3 dětmi zůstala sama. A je v mé moci se z pozice oběti dostat.
|
| marketa | •
|
(4.3.2009 11:55:54)
manzela jsi si vybrala sama. takze si za to bohuzel muzes sama. to dava smysl.
ale jestli te nekdo prepadne v parku si myslim sama nevybiras.
|
| Racek |
|
(4.3.2009 13:20:48)
Imho si muzes aspon do jiste miry vybrat i s tim parkem, i kdyz uz to zase hranici s tvoji svobodou atd. (ne kazdeho nasilnika odradi sebevedome vystupovani).
Nehlede na to, ze vetsinu znasilneni, tyrani atd. maji na svedomi pribuzni a znami, tam sice muzes taky pracovat se zmenou vlastni osobnosti, ale asi tezko kdyz ti jsou napriklad tri roky.
A tezko si - v ramci tohoto zivota - vyberes, kde, s jakou barvou kuze, jakou telesnou vadou, jakym pohlavim... se narodis.
Dalsi problem v te teorii ze za VSE jsme zodpovedni sami vidim v tom, ze na jakekoli nasili jsou potreba dva, nasilnik a obet. Ovsem pokud jeden z nich opravdu muze zmenit a zmeni svuj osud, tak tim volky nevolky zmeni i osud toho druheho, ne? Ktery tedy tim padem neni za svuj osud zodpovedny uplne sam....?
Ja se teda osobne priklanim nejspis k nazoru pripisovanemu ruznym osobnostem, ze je velkym umenim a stestim (darem, milosti), kdyz clovek dokaze rozlisit to, co zmenit muze, od toho, na co nema vliv, a to prvni dokaze zmenit a s tim druhym se nenervovat (smirit, pochopit... opet ruzne vyjadreni dle toho, kdo to zrovna rika).
|
| marketa | •
|
(4.3.2009 13:48:19)
myslim, ze to vidim podobne Racku. proste za vsechno si sami nemuzeme.
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(4.3.2009 14:33:44)
RAcku, ale to se přece nevylučuje,ne? Viz tvůj poslední odstavec. To, že si život vytváříme sami, ještě neznamená, že se ti ho podaří změnit hned, jsou věci, se kterými zatím třeba nehneš. Existují tři reakce na nějaké životní okolnosti, které ti nevyhovují, změnit nebo odejít, jestli nejde ani jedno, tak to přijmout se vším všudy.
Věřím v karmu, je to to nejspravedlivější pojetí, na které jsem zatím narazila. Svým životem můžeš hodně změnit, tedy především to v budoucnosti, ale zároveň se nevyhneš následkům svých předchozích činů.
|
| Ennywan |
|
(4.3.2009 14:55:39)
Stáňa, pokud věříš v karmu a minulé životy a úkol, který máme my všichni tady na zemi, tak máš podle mého vše vyřešené. A jen s tím a na tom prostě pracuješ. To si pak můžeš v tom případě s očkováním říct, že to tak mělo být, že ta okolnost (očkování) je jen jedna z mnoha a že tvoje dítě by tak i tak zemřelo, protože tě to má něco naučit. Jenže to už jsou všechno postoje a věci, které si uvědomíš, měníš až po nějaké události, zkušenosti. Ale jak dopředu zajistit, aby prostě k té události nedošlo (k umrtí dítěte, znásilnění atd.) Tzn. když nechci být znásilněná, znamená to pro mě, že o tom nemám přemýšlet, že si to nemám přivolávat, že budu dostatečně sebevědomá, že se narodím v tolerantní zemi apod.? Zase neumí to dobře interpretovat a netuším, jestli mi rozumíte, co tím chci naznačit.
|
| JaninkaS. |
|
(4.3.2009 22:11:07)
Jitko, k Tvé otázce "jak dopředu zajistit, aby prostě k té události nedošlo"...
Ze zkušenosti vím, že než dostaneme nějakou větší "ťafku", předchází tomu různá upozornění, která se stupňují s tím, jak situace nabírá na vážnosti. Tzn., že i ta znásilněná žena mohla zaregistrovat nějakou nerovnováhu v jejím životě (muži si jí nevážili, byla terčem posměchu atd., atd., opravdu toho může být zase strašně moc), mohla dostat několik "varování", že něco není v pořádku a že by s tím měla něco udělat. Pokud tyto "varování" ignorovala, mohla se dostat až do situace, kdy byla znásilněna.
Myslím si, že můžeme předejít určitým situacím, pokud si budeme těchto "varování", které upozorňují na nějakou nerovnováhu našeho života, všímat a budeme se jimi zabývat. V podstatě zabývat se věcmi, které pociťujeme jako negativní, které nám nějakým způsobem přišly do cesty, ať už se jedná o různé nehody, "křivdy", setkání, nemoce apod..
|
|
|
| JaninkaS. |
|
(4.3.2009 15:00:04)
Já to vidím tak, že nikdo si vědomně nevybírá situace (když vynechám výběr duše pro konkrétní zkušenosti a úkoly zde na Zemi), kde dopředu ví, že bude trpět - i když, možná někdo takový existuje.
Petra si svého manžela vybrala sama, nevybrala si ho vědomně proto, že věděla, že jí bude týrat.
V mých očích je to stejné, jako když si žena vybere, že v noci půjde sama parkem. Nevybrala si to vědomně proto, že jí tam někdo přepadne a znásilní.
Ale obě dvě - jak Petra, tak znásilněná žena byly z nějakých důvodů dovedeny až na "rozcestí", kde si vybraly situaci, která odpovídala všem přecházejícím souvislostem. Obě dvě si ve svém životě přitahovaly (svými myšlenkami a činy) situace, které je dovedly až k této události.
Takže z mého pohledne NELZE říct, že Petra si za svůj výběr může sama, kdežto znásilněná žena nikoliv.
Já stejně jako Stáňa věřím v karmu - reinkarnace (osobní zkušenost s návraty do min.životů), proto jsem toho názoru, že i barvu pleti, pohlaví a tělesné vady si vybíráme sami. Tedy - něco může být plánem duše (barva pleti, místo narození, podmínky narození a prostředí ve kterém vyrůstáme, pohlaví...), jak projít určitými zkušenostmi a něco zase souvisí s minulými životy (vrozené vady - jak vyzické, tak duševní...).
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ennywan |
|
(4.3.2009 14:44:21)
Dám třeba jiný příklad. Všichni víme, že očkování v ČR je povinné. Děti očkování snáší různě. Někdy se to tak může sejít, že se dítě stane v důsledku očkování (a asi i dalších okolností) postižené nebo může i umřít (případ Mili). A teď mi řekněte, jak tohle můžu ovlivnit tím, že žiju v uvědomění si, že za všechno si můžem svým způsobem sami (a nemyslím v tom smyslu viny). Co to má ty lidi naučit? Jak můžu ovlivnit to, že dítě bude strůjcem svého osudu, že bude aktivně měnit sebe nebo rodiče, když očkování je v ČR povinné? Čili že tu okolnost ovlivnit nemůžu? A o to mi jde. Mi přijde, že ta teorie Jordánové a jiných v takových chvílích pokulhává. Já ještě dokážu přijmout, že to, že je mi špatně v těhotenství způsobuju já sama tím, že mám obavy, podvědomě to dítě nechci apod. Ale jak mám v tomto duchu přijmout to, že mi dítě v důsledku očkování zemře?
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(4.3.2009 23:12:45)
Jitko, jé kdybych tak měla všechno vyřešené, to by byla paráda. Ne, tak jednoduše to nevidím. A nevím, jestli ti rozumím, na co se ptáš...Ono kdyby to bylo tak jednoduché, tak by ten život ani nedával moc smysl, nebylo by nad čím přemýšlet, co řešit, i já mám tisíc otázek, na které zatím neznám a třeba ani nedostanu odpověď. A teorie je jedna věc a život sám druhá. Vůbec nevím, jak bych se dokázala vyrovnat se smrtí dítěte, to je strašně těžký kalibr...Ty osobně se něčeho takového bojíš?
K tomu očkování, já věřím tomu, že ne já sama si volím, ale karma mi určuje, do jakých podmínek a jakým rodičům se narodím. A tedy i do konkrétní země s konkrétními podmínkami. Ale jak psal Žluťásek, dá se dost věcí měnit, oddálit, neočkovat. Já osobně jsem tohle nějak nestihla řešit, než jsem se o očkování dozvěděla víc, měli už kluci všechno zdárně za sebou(reakce jen na MMR u staršího).
|
| adelaide k. | 
|
(5.3.2009 10:10:22)
Ještě jsem o tom přemýšlela. Já považuju za hlavní myšlenku že "člověk je pánem svého osudu" a od toho se odvíjí ten zbytek. Když tohle člověk přijme, může se svým životem udělat hodně. Třeba i předejít některým věcem, nebo naopak smířit se a přijmout to co se změnit nedá.
|
|
|
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(4.3.2009 11:39:55)
Docela zajímavé téma... na jednuá stranu je určitě pravda, že individuální sebevědomí ve společnosti, kde žena je míň než nic, asi nikomu nepomůže. Nic nezmění.
Na druhou stranu, vlastní pocit žen, že jsou to "nic", se kterým může každý dělat co chce, spoluvytváří klima společnosti. Takový začarovaný kruh.
A ještě na jiné straně, nehraje v určitém procentu znásilnění (třeba přepadení v temném parku se to netýká, ale až 80% znásilnění spáchá blízká osoba oběti) roli právě nedostatek sebevědomí?
-Že moje tělo je jen moje, rozhoduji o sobě sama atd...
|
|
|
|
|
|
|
|
| modrej obláček |
|
(2.3.2009 18:46:33)
Romčo,
takhle samozřejmě reaguju, jenže to bych ho u sebe nemohla mít vůbec. A když takhle zareaguju, tak se občas lekne, natáhne pusu, občas i pobrečí a vezmu ho zpátky a dělá to znovu
|
| Zazi (1+1+1) | 
|
(2.3.2009 21:13:39)
Cimoril,
synek kousal podobně (ale asi ne tak často) - z radosti, zhruba kolem roku a půl věku. Vždycky jsem ho od toho místa odtrhla (protože to fakt bolelo) a řekla mu něco ve smyslu, že to bolí a že se nekoušeme.
Postupně to vymizelo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| marketa | •
|
(1.3.2009 11:43:10)
protoze kdyz nejake NECO najdes, treba se svym problemem muzes sama pohnout. pokud se ti to podari, je to uz samo o sobe neuveritelne motivujici.
ja si napriklad myslim, ze jsem si rozjela tehotenskou cukrovku, protoze jsem se stresovala. nedokazala jsem si udelat odstup od problemu, ktere se na me tenkrat sesypaly + vykaslala jsem se na cviceni, nesnazila jsem se aktivne pracovat na uklidneni atd.
jasne, mam rodinou dispozici, ale ta se muze a nemusi projevit. no a proc se projevi? to je prave ta otazka. je to ciste chemicka zalezitost nebo "si za to muzu sama" natvrdo receno?
doufam, ze kdyz pro to neco udelam, bud ji priste mit nebudu (to by byla parada, protoze bych mohla rodit doma) a nebo aspon nebudu muset pichat inzulin.
ale jasne, ze muzu proste pasivne prijmout, ze to halt mame v rodine a jedine co muzu delat, je pichat inzulin ...
|
|
|
| JaninkaS. |
|
(1.3.2009 12:35:34)
Eecto a proč to "NĚCO" nehledat?
Někde jsem četla krásný příklad toho, proč stojí za to hledat.
Žena trpí několik let ekzémem, který se jí v určitých obdobích zhoršuje tak, že nemůže bez léků existovat. Natírá si kůži kortikoidama a bere prášky proti alergii. Časem ekzém ustoupí a ona si zase na nějaký čas oddychne. Ale ví, že zase jednou přijde... Je to kolotoč.
Tímto způsobem akorát "léčí" (spíš potlačuje a tlumí) příznaky něčeho, co tkví někde hlouběji, někde uvnitř. Neléčí příčinu, nýbrž tlumí projevy. Je to jako, když se budeme snažit leštit a ošetřovat slupku jablka, které je uvnitř nahnilé, abychom předešli či zmírnili vnznik skvrn.
Když si vezmeš, že v netknuté přírodě funguje rovnováha, proč brát za přirozené, když se vyskytne nerovnováha?
Za sebe můžu říct, že mi přišlo po určité době osvobozující přijmout fakt, že si svůj život vytváříme a směrujeme sami. Teď už hledám příčiny problémů jen u sebe a vím, že se vším se dá nějak pracovat a ne jen čekat, jak co dopadne a případně někoho ze vzniklé situace obviňovat. Můžu se aktivně podílet na výsledku a ne jen pasivně "bloumat".
Ta "nezávislost" v tom, že za svůj život jsem odpovědná já sama a ne nějaké "náhody" či někdo druhý, mi stojí za to, pořád hledat to "NĚCO".
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nemám slov :-(
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)